Zapojte se
Loading


Životní prostředí a místní rozvoj

Hospodářská a sociální chudoba bývá často označována za jednu z hlavních příčin devastace životního prostředí. Je tomu však i naopak - kvalita životního prostředí může být příčinou chudoby. Ekonomický rozvoj, který je základní hnací silou dalších dimenzí rozvoje a nejčastěji „ordinovanou léčbou“ na chudobu, má však své přirozené limity. Jeho limity jsou dány mimo jiné kvalitou prostředí, ve kterém ekonomické aktivity probíhají, ekologickými službami, které může dané prostředí poskytnout, a také dlouhodobou dostupností přírodních zdrojů. Obecně tyto principy můžeme nazývat environmentálními limity. Některými z nich, jež mají významný dopad na rozvoj ekonomicky chudých zemí z globálního pohledu, se bude stručně zabývat následující text.

Změna klimatu

Vlivem vzrůstajícího množství skleníkových plynů v atmosféře dochází ke globálnímu oteplování, za což je označováno zvýšení průměrné roční atmosférické teploty. Ta se ve světě zvýšila během 20. století o 0,6 stupně Celsia. Teplejší průměrné teploty spolu se zvýšenou proměnlivostí klimatu by mohly mít negativní dopad na lidské zdraví. Světová zdravotnická organizace ve „Zprávě o zdraví ve světě za rok 2002“ odhaduje, že klimatické změny z roku 2000 by mohly zodpovídat za celosvětový nárůst výskytu průjmových onemocnění o přibližně 2,4 procenta a malárie (o šest procent) v některých zemích se střední výší příjmu.
Globální oteplení a následné změny klimatu mohou mít negativní dopady na zabezpečení výživy obyvatel. Například právě africké potravinové krize jsou často způsobeny katastrofami souvisejícími s počasím. Podle filipínského Mezinárodního institutu pro výzkum rýže každý nárůst nočních teplot o jeden stupeň Celsia způsobuje přinejmenším 10procentní snížení produkce rýže. Zemědělství v oblasti subsaharské Afriky, kde 90 procent území je závislé pouze na dešťových srážkách, zaměstnává asi 70 procent práceschopného obyvatelstva a vytváří 35 procent jejich HNP. I když se mnoho farmářů adaptovalo na postupné změny klimatu v jejich regionech, úroveň nepředvídatelnosti, které globální oteplování představuje, může překonat jejich možnosti a nemusí ho zvládnout. Předpokládá se, že úroda v této oblasti klesne o pětinu působením globálního oteplení. Nejvíce budou zasaženy tropické a subtropické regiony a v nich především ty země, které již v současné době trpí nedostatkem potravin. Odhaduje se například, že zvýšení teploty o 2 až 3,5 stupně Celsia v Indii by mohlo způsobit snížení zemědělských výnosů o 9 až 25 procent.
Největší změny nastávají v pravidelnosti dešťových srážek. Dá se očekávat, že v relativně sušších oblastech (východní Afrika, Blízký východ, Austrálie) se sucha ještě zvýrazní. V jiných částech světa (jihovýchodní Afrika, Jižní Amerika, jižní Asie) se naopak budou častěji vyskytovat záplavy. Počáteční měření tyto trendy potvrzují, stejně jako zvýšení počtu a intenzity hurikánů v tropických oblastech.
Změny klimatu mohou mít vliv na změnu teploty mořské vody a změny některých systémů mořského proudění. Ty ovlivňují shromaždiště ryb a způsobují odumírání korálů. Rybolov se tak na některých místech může zhroutit. Případný vliv budou mít zvýšené hladiny moří (kvůli tání ledovců a teplotní expanzi oceánské vody) na nízko položené, hustě obydlené pobřežní oblasti, které jsou často významnými centry hospodářství. Ve vzdálenosti do 100 km od pobřeží žije celkem 40 procent světové populace, přestože tato plocha tvoří pouze 22 procent souše. Předpokládaný nárůst hladiny moří se odhaduje v rozmezí 18 až 59 cm pro období let 2090 až 2099 ve srovnání s hladinou moří v letech 1980 až1999.
Hlavním zdrojem nárůstu teploty jsou emise tzv. skleníkových plynů. Za jeden z nejvýznamnějších bývá označován oxid uhličitý (CO2). Antropogenní emise CO2 vzrostly z 21,3 miliardy metrických tun v roce 1990 na 27,6 miliard metrických tun v roce 2005. Vzhledem k populačnímu nárůstu kleslo množství emisí na jednoho člověka z 4,1 metrické tuny v roce 1990 na čtyři tuny v roce 2000. Zvýšená spotřeba na začátku nového století nicméně způsobila navýšení na 4,3 metrické tuny na osobu. V rozvojových zemích byl v mezi lety 1990 a 2005 zaznamenán téměř dvojnásobný nárůst emisí CO2 ze 6,6 na třináct miliard metrických tun.
Kromě oxidu uhličitého jsou za skleníkové plyny považovány také metan, vodní páry, oxid dusný, hydrogenované fluorovodíky, polyfluorovodíky a fluorid sírový. Skleníkové plyny mají také svůj přirozený původ v sopečných erupcích, stepních či lesních požárech, hnilobných procesech a podobně.

Znečištění ovzduší


Dalším celosvětovým problémem je znečištění ovzduší emisemi z lidské činnosti. Hlavním zdrojem znečištění je v současné době automobilová doprava, spalování uhlí a ropy s vysokým obsahem síry, průmyslová výroba a energetika. Vysoké hladiny ozónu v přízemních vrstvách, oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, síry a ostatních emisí z motorových vozidel a průmyslových provozů způsobují vážné zdravotní komplikace především obyvatelům velkých měst. Kyselé deště, které vznikají vlivem tohoto znečištění, poškozují lesy mírného pásu po celém světě.


Znečištěné ovzduší je jeden z nejvýznamnějších faktorů způsobujících velké zdravotní problémy místních obyvatel a rozvojové země vykazují velmi znepokojivé trendy této hrozby. Například Světová banka v roce 1998 uvedla, že z dvaceti nejvíce znečištěných měst na světě se nachází šestnáct v Číně, která si v produkci oxidu siřičitého udržuje první příčku na světě. Znečištění ovzduší tak způsobuje předčasnou smrt přibližně 600 tisíc lidí. Každým rokem Čína zaznamená kolem dvaceti miliónu případů respiračních onemocnění, které jsou převážně způsobeny právě znečištěným ovzduším ve městech. Roční náklady na jejich léčbu si vyžádají asi 98 miliard dolarů do roku 2020. Dopady čínské devastace životního prostředí pochopitelně nerespektují hranice země. Zplodiny vyprodukované v Číně lze naměřit tisíce kilometrů daleko, dokonce až na západním pobřeží USA.
Podobně postiženi jsou i obyvatelé měst v jiných rozvojových zemích, jako jsou například Brazílie a Mexiko, nicméně případ Číny je v tomto směru unikátní a svým způsobem varující. Ekonomický rozvoj této země je jistě úctyhodný, nicméně jeho environmentální a zdravotní dopady na obyvatelstvo již nyní provázejí negativní konsekvence.

Úbytek lesů a půdní degradace

V roce 2000 tvořila celková rozloha lesů zhruba 3,9 miliardy hektarů, což odpovídá zhruba třiceti procentům pevniny na světě. Je to podobně, jako o pět let později. Přibližně polovina lesů leží v tropické či subtropické klimatické oblasti a druhá polovina v mírném a boreálním klimatickém pásu. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že během 90. let minulého století svět ztratil 4,2 procent z rozlohy přírodních (původních) lesů. Tento pokles byl částečně pokryt rozšiřováním lesů v mimo-tropických oblastech, což ovšem nemůže kvalitativně nahradit ztráty. Odlesnění[1] stále představuje vážný problém, i když trend ztráty zalesněné plochy je stále pomalejší. Zatímco každoroční ztráta zalesněné plochy tvořila plochu 9,4 miliónu hektarů, což odpovídá rozloze Portugalska, tak v současnosti (průměr za období 2000 až 2005) tyto ztráty tvoří přibližně 7,3 miliónu hektarů.
Lesy hrají významnou roli při snižování negativních dopadů emisí oxidu uhličitého (případně klimatických změn), slouží jako oblasti pro ochranu biodiverzity, půdy a vodních zdrojů. Dlouhodobě udržitelný management podporuje místní i národní ekonomiku. Nicméně špatná ekonomická situace mnoha rozvojových zemí nutí mnohé z nich k příliš velké těžbě dřeva, případně přeměně lesních ploch na pastviny nebo ornou půdu. Korupce často způsobuje, že vlády těchto zemí umožňují kácení původního lesního pokryvu. Světová banka odhaduje, že vlády převážně rozvojových zemí tímto způsobem přicházejí o pět miliard dolarů ročně. Odhaduje se, že asi polovina tropického dřeva dovezeného ročně do EU (před rozšířením v roce 2004) byla ilegálního původu. Navíc poměrně nízká úrodnost půd v tropických oblastech, v kombinaci se zvyšující se populací, nutí zemědělce i pastevce hledat novou půdu i v dosud přírodních (původních) lesích. Odlesňování tropických pralesů paradoxně způsobuje vysychání pramenišť řek a snížení množství dešťových srážek v daném regionu, což v důsledku problematizuje zemědělskou činnost.
Jednou z nejvíce postižených oblastí světa je subsaharská Afrika, kde se ztrácí každým rokem 0,6 procent z celkové rozlohy přírodních lesů, což odpovídá 3,2 milionům hektarů. Z této rozlohy 10 až 20 procent je vykáceno pro komerční účely. Většina lesů je ale pokácena kvůli nedostatku palivového dříví nebo je „vyčištěna“ z důvodu následného zemědělského využití. Znovuobnovení těchto lesních oblastí zahrnuje pouze pět procent každoročních ztrát. Mezi další hrozby je možné zařadit výstavbu infrastruktury, těžbu surovin i stoupající spotřebu papíru a jiných lesních produktů. I přes velký pokrok ve využívání environmentálních technologií zůstává dřevo ve většině rozvojových zemí nejvýznamnějším zdrojem energie. Paradoxní je, že často jde o oblasti bohaté na naleziště ropy a zemního plynu.

Nedostatek nezávadné vody

Přestože je voda nevyčerpatelný obnovitelný zdroj, regionálně se může projevit její velký nedostatek či naopak přílišný nadbytek, například v podobě povodní. V mnoha částech světa způsobilo odlesňování, nadměrná pastva a rozorání pozemků rychlé rozšíření půdní eroze. Sedimenty, které se takto vytvářejí, zanášejí řečiště řek a naplňují jezera i ústí řek. Spolu se ztrátami půdy vysychají i prameny a objevují se velké přívalové povodně. K tomu je nutné přičíst znečišťování toků komunálními odpady, toxickými chemikáliemi, ropnými látkami, zemědělskými odpady či hnojivy. Od roku 1990 se sice počet lidí mající přístup ke kvalitní pitné vodě zvedl o 1,6 miliardy, na světě však stále žije zhruba miliarda lidí, kterým je tato možnost odepřena. Kvůli nedostatku čisté vody a nedostupné kanalizaci každý rok zemře pět milionů lidí. Mnoho rozvojových zemí nemá prostředky na získání vody z jiných zdrojů, jak je dovoz vody, provoz čističek a odsolovacích zařízení nebo složitých zavlažovacích systémů. Čisté řeky nebo jezera přitom mohou být otázkou nejen limitů ekonomického rozvoje, ale především života a smrti.
Významný problém představuje nadměrné čerpávání vody kvůli zavlažování a jeho nekontrolovaným důsledkům. Odhaduje se, že ročně je takto využito o 150 miliard m3 vody více, než činí přirozená regenerační schopnost ekosystémů. Nejznámějším podobným příkladem je čerpání vody z řek Amudarja a Syrdarja ve střední Asii kvůli zavlažování bavlníkových a jiných polí. Důsledkem je zánik Aralského jezera a mnoha pracovních příležitostí, migrace desítek tisíc obyvatel a velké zdravotní problémy u těch, kteří v oblasti dnes již bývalého jezera zůstali.

Přečerpávání místní povrchové a spodní vody pro produkci potravin a surovin pro export je označováno jako vývoz tzv. virtuální vody. U každého produktu tak lze spočítat jeho "vodní stopu" (water footprint), která značí, kolik vody bylo použito na výrobu daného předmětu. Tyto nástroje jsou cenným vodítkem - ukazují, že mnohé suchem zmítané země nebo zde působící firmy zakládají strategii svého rozvoje nebo obchodu na vývozu (virtuální) vody. Příkladem je produkce zmíněné uzbecké balvny nebo řezaných květin od keňského jezera Naiwasha.

Environmentální migrace

Ačkoliv se přírodní zdroje, jako jsou pitná voda nebo půda, mohou zdát nevyčerpatelnými, v mnoha případech je realita zcela opačná. Dlouhodobá devastace, přírodní katastrofa či zásadní změna životního prostředí mohou zásadně ovlivnit život obyvatel daného území, a tím je připravit o životně důležité přírodní zdroje, obydlí či obživu. Lidé v takto postižených oblastech jsou nuceni opustit své domovy a hledat obživu jinde. To jsou základní předpoklady pro vznik fenoménu environmentální migrace a problematiky environmentálního uprchlictví. Výsledné masové přesídlování může narušit rovnováhu v cílových oblastech a vyvolávat konflikty (například migrace obyvatel Bangladéše do indické provincie Assam).
Environmentální migranty (uprchlíky) můžeme definovat jako osoby, které byly donuceny dočasně, dlouhodobě nebo trvale opustit své původní bydliště v důsledku významného zhoršení stavu životního prostředí, které jim už nadále nemůže zajistit bezpečné živobytí. Jde také o vliv environmentálních procesů, které ohrožují existenci obyvatel, případně vážně ovlivňují kvalitu jejich života (například přírodní katastrofy jako zemětřesení, povodně či hurikány). Významnou roli téměř vždy hrají i další migrační faktory, jako například politické a ekonomické.
Environmentální migranty (uprchlíky) můžeme rozdělit do tří základních kategorií podle hlavních příčin migrace. Jedná se o environmentálně motivované migranty, kteří opouštějí místo svého bydliště spíše preventivně z důvodu vážné environmentální hrozby (případně znečištění, hrozbám opakujících se přírodních katastrof). Migrace v tomto případě může být chápána jako strategie zvládání kritické situace nebo způsob adaptace na nové či měnící se environmentální podmínky. Druhou kategorií jsou environmentální přesídlenci, jež jsou nuceni opustit své bydliště kvůli ohrožení svých životů na základě velké přírodní katastrofy (černobylská jaderná katastrofa). Poslední kategorií jsou rozvojoví přesídlenci opouštějící své bydliště v důsledku určité rozvojové činnosti (například stavba říční přehrady, postupující urbanizace, atd.)
Pojem environmentální uprchlík neodpovídá mezinárodním konvencím o právech uprchlíků, a proto se častěji uvádí pojem environmentální migrant. Vzhledem ke složitosti problému neexistují statistiky, které by dokumentovaly skutečný rozsah. Odhady počtu tohoto typu uprchlíků se pohybují mezi deseti až pětadvaceti miliony osob. Skutečný počet obětí násilného přesídlení je však daleko vyšší - celkem padesát milionů lidí. Někteří autoři předpokládají nárůst počtu uprchlíků v důsledku možné změny klimatu až na 150 milionů v roce 2050.

Zelené revoluce a geneticky upravené plodiny

Za první zelenou revoluci se považuje vyšlechtění některých druhů obilnin a jejich zavedení zejména v Mexiku, Indii a Pákistánu v 60. a 70. letech minulého století. S podporou Rockefellerovy nadace a mexického ministerstva zemědělství vznikl dlouhodobý program na vyšlechtění pšenice odolné proti rzím, které ničily úrodu v zemích Latinské Ameriky. V krátkodobém horizontu umožnilo pěstování těchto kultivarů až desetinásobné zvýšení úrody a tvořilo základ pro dosažení potravinové soběstačnosti Indie. Podobné úspěchy byly zaznamenány i při šlechtění rýže na Filipínách a při pěstování brambor v Peru, kde výzkum financovala OSN. Odborníci se dosud přou, zda za pozitivními výsledky stojí skutečně nové kultivary plodin nebo masivní zavádění zavlažování, průmyslových hnojiv a dalších potřebných agrochemikálií. Faktem je, že když se zvýšila produkce potravin, vzrostl počet obyvatel a čerpání neobnovitelných zdrojů surovin i energie.
Tato zelená revoluce se ovšem téměř nedotkla zemědělství Afriky, kde je situace v zásobování potravin dlouhodobě nejsložitější. I to je důvodem, proč se v poslední době hovoří stále více o nových iniciativách, které by měly nastartovat podobné procesy i na tomto kontinentu. Nicméně konkrétních zpráv je poskrovnu, některé projekty se chtějí zaměřit na tradiční zkušenosti, jiné zase naopak preferují nové odrůdy vzniklé za pomocí biotechnologií.
A právě biotechnologie, respektive geneticky manipulované organismy (GMO), by v budoucnu měly být základem pro takzvanou druhou zelenou revoluci. GMO by mohly vyřešit rozpor mezi růstem populace a zvyšující se potřebou potravin, a to nejen v Africe. Zvýšil by se tak kalorický příjem a životní úroveň obyvatel zejména rozvojových zemí, kde by se mohly pěstovat tradiční (či nové, proti škůdcům odolné) plodiny na příliš suchých či zasolených půdách. Tím by se mohlo zabránit kácení lesů pro získávání nové půdy pro zemědělství.
Odpůrci těchto postupů argumentují, že pěstování těchto plodin může znamenat nebezpečí nejen pro zdraví a životní prostředí obyvatel (především proto, že nikdo v současné době není schopen odhadnout důsledky masového chovu či pěstování geneticky upravených organismů), ale paradoxně může přinést ekonomické problémy rozvojovým zemím, které budou nuceny každoročně platit neúměrně vysoké částky za semena a přípravky nezbytné k pěstování základních plodin. Výraznou odlišnost od první zelené revoluce je fakt, že velké soukromé biotechnologické společností drží svůj výzkum v tajnosti a nezabývají se regionálními dopady a sociálními následky své činnosti.


Poznámka: Text vznikl v rámci tématického konceptu 05 výzkumného záměru Zemědělské a lesnické univerzity v Brně MSM 6215648904 „Česká ekonomie v procesu integrace, globalizace a rozvoje zemědělského sektoru a služeb v nových podmínkách společného evropského trhu“.
[1] Organizace Spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO) charakterizuje odlesnění jako stálou přeměnu přírodních lesních oblastí k jinému užití, zahrnující změnu kultivace, intenzivní zemědělství, chov dobytka, rozvoj sídel a infrastruktury. Do odlesněných oblastí se nezahrnují oblasti zasažené požáry či kyselými srážkami.

 

Autor textu: Mgr. Vojtěch Kotecký (2008)

Aktualizaci provedla. Pavla Jebili Začalová (2012)

 


Články k tématu Životní prostředí a místní rozvoj


Archiv ČvT

Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali

foto: Dimitry B., Flickr.com

Přináší Africe lovecký turismus rozvoj?

Na černém kontinentu se faunu snaží chránit paradoxně povolením jejího odstřelu. Lov má přinést peníze do vesnic.

Chráněným mořským želvám škodí některé „záchranné“ stanice i jejich návštěvníci

Jedete do Indonésie nebo na Srí Lanku či jinam do tropů na dovolenou? Zajímá vás místní příroda, například mořské želvy? Dávejte si pozor. Ne všechny záchranné stanice, které nabízí exkurze, skutečně pomáhají ohroženým živočichům.

Stéphane M Grueso

Tam, kde umírají lodě, umírají i lidé

Námořní trasy tepou životem. Dennodenně je na lodích převáženo z jednoho konce světa na druhý ohromné množství zboží. Lodě jsou navržené tak, aby dokázaly čelit extrémním podmínkám na moři, nicméně i tak po několika dekádách

 / Autor: Paulo Philippidis , Flickr.com, (CC BY 2.0)

Mongolská pošta dává adresu i dosud „neviditelným“

Až 75 % obyvatel planety nemá žádnou poštovní adresu. Problém by mohl vyřešit nový systém, který místo GPS souřadnic využívá tři jednoduchá slova popisující lokaci.

https://www.google.cz/search?q=africa+smog&tbm=isch&source=lnt&tbs=sur:fc&sa=X&ved=0ahUKEwjB_OWin67T

Afriku sužuje znečištěné ovzduší. Zabíjí více lidí než podvýživa

Podle nové studie Světového politického fóra umírá stále více obyvatel Afriky kvůli znečištěnému ovzduší. Na špatně dýchatelném vzduchu se ve většině afrických zemích podílí hlavně nedokonalý systém dopravy.

Richard (CC BY-NC 2.0)

Češi pomáhají turistům objevit drsnou krásu Kavkazu

Region Tušsko na severovýchodě Gruzie je téměř nedotčenou horskou krajinou. Přesto zde turisté mohou při svém putování narazit na jednu výraznou stopu, a to českou. Již od roku 2010 tu v rámci zahraniční rozvojové spolupráce čeští

200 milionů obětí klimatických změn opustí v roce 2050 své domovy

Environmentální uprchlíci jsou lidé, kteří pod vzrůstajícím tlakem klimatických změn opouští dočasně, ale i trvale své domovy. Tito lidé se snaží najít nový a vhodný prostor pro život, což však může vyvolávat střety mezi

Foto: Ivo Dokoupil

Penzion z každé chalupy

Dobré nápady, spolehliví lidé a chytrý marketing mohou z chudé a odlehlé oblasti udělat centrum šetrného cestovního ruchu. Příklad? Rumunský Banát.

sandeepachetan.com travel photography (CC BY-NC-ND 2.0)

Mění se klima a Indie se mění s ním

Vědci dokázali, že využíváním fosilních paliv nebo zemědělskou produkcí změnu klimatu urychlujeme. Důkazem je dnešní Indie, která se potýká s vyššími teplotami, změnami srážkových úhrnů, úbytkem podzemní vody nebo pobřežními

foto: Tereza Hronová

Vstupuje svět do éry nedostatku zdravého jídla?

Změny klimatu způsobují výkyvy v teplotách a srážkách, což ovlivní světovou úrodu, výrobu a spotřebu potravin, i naše zdraví, tvrdí studie.

Foto: Tereza Hronová

Vstupuje svět do éry nedostatku zdravého jídla?

Změny klimatu způsobují výkyvy v teplotách a srážkách, což ovlivní světovou úrodu, výrobu a spotřebu potravin, i naše zdraví, tvrdí studie.

Foto: Jan Mrkvička

Zničené životní prostředí jako jedna z příčin migrace

Pokud slyšíme slovo bezpečnost, většinou přemýšlíme nejprve o ozbrojených konfliktech, šíření zbraní hromadného ničení, organizovaném zločinu a terorismu. Ale například šíření chorob jako HIV/AIDS dokazuje, že v dnešním světě

foto: archiv Jednoho světa (film 10 miliard - co máte na talíři?)

Palmový olej a jak se v tom vyznat

Loni zachvátily Indonésii rozsáhlé požáry. Shořely stovky kilometrů deštných pralesů, dým z rašelinišť stoupá k nebi ještě dnes. A zanedlouho vzplanou nové ohně. Velký podíl na této destrukci má palma olejná, která se tak stala

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM