Zapojte se
Loading


Zdraví

Zdraví je klíčovým předpokladem pro příznivý sociální, ekonomický i kulturní vývoj jedinců. Index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI) chápe zdraví (vyjádřené indexem očekávané délky života) jako jednu ze tří základních podmínek lidského rozvoje a zdraví populace se výrazně odráží na jeho celkové velikosti. Pokud jsou lidé nemocní, nemohou pracovat, případně mají nižší výkonnost než lidé zdraví. Zdravá populace je hnacím motorem ekonomického růstu. Špatné zdraví má také důsledky sociální: nemocní, a především ti, kteří jsou nemocní dlouhodobě, nemohou plnit své společenské role (v zaměstnání, rodině, v občanské společnosti apod.).
Zdraví lidí v chudých zemích je dlouhodobě výrazně horší než v zemích rozvinutých. Rozvojové země nejsou tolik zasaženy civilizačními chorobami jako země rozvinuté a kombinace tvrdé práce a horší výživy vede zároveň k větší odolnosti organismu. Situace především ve venkovských oblastech rozvojových zemí je ovšem podobná stavu evropské populace konce 18. do počátku 20. století, tedy před všemi významnými pokroky v medicíně a úspěchy v boji s infekčními chorobami.
Mezi státy Severu a Jihu tak v současnosti existují velké rozdíly jak v délce života jejich obyvatel, tak v hlavních příčinách úmrtí. Zatímco v zemích bohatých jsou hlavní příčinou smrti civilizační nemoci (kardiovaskulární a onkologická onemocnění), v chudých zemích lidé nejčastěji umírají na nemoci infekční, z nichž k nejzávažnějším patří AIDS. Pro srovnání: na infekční onemocnění umírá 40 procent obyvatel chudých zemí, zatímco v zemích bohatých je to pouze jedno procento. Značné rozdíly ve zdraví jsou samozřejmě i mezi státy rozvinutými.
Z osmi Rozvojových cílů tisíciletí přijatých OSN v roce 2000 jsou tři zaměřeny přímo na zlepšování zdraví a další na ovlivnění životních podmínek lidí, tedy na faktory, na nichž zdraví závisí.

Rozvojové cíle přímo související se zdravím jsou:

  • snížení dětské úmrtnosti,
  • zlepšení zdraví matek,
  • boj proti HIV/AIDS, malárii, tuberkulóze a dalším chorobám.

Se zdravím souvisí také cíl odstranit extrémní chudobu a hlad. Nedostatečná výživa je především u dětí jednou z významných příčin onemocnění. Součástí cíle zajistit udržitelnost životního prostředí je snaha o zajištění takových životních podmínek, které nebudou ohrožovat lidské zdraví. Jedná se hlavně o znečištění životního prostředí, trvalý přístup ke zdrojům pitné vody a přístup ke kanalizaci.

Historie pojmu

V roce 1948 přinesla Ústava Světové zdravotnické organizace dnes již klasickou definici zdraví, která jej vymezuje nejen jako nepřítomnost nemoci nebo vady, ale jako celkový fyzický, duševní a sociální blahobyt. Zdraví není jen opakem nemoci, je to zcela jiná kategorie.
Hlavním cílem péče o zdraví není léčení nemocí, ale podpora fyzického, duševního a sociálního blahobytu. V době, kdy byla tato definice vytvářena, však ještě nebyl dostatek poznatků o faktorech, které zdraví ovlivňují. O těch se začalo intenzivněji uvažovat až v 60. a 70. letech 20. století, takže definice obsažená v Ústavě Světové zdravotnické organizace je ještě nereflektovala v plné míře.
Stejně jako se vyvíjí pohled na zdraví a jeho determinanty (určující faktory), vyvíjí se také poznání nemocí. Pokud jsou příčiny nemocí známy, je možné se jim účinněji bránit. Nemoc je porucha zdraví, kterou lze objektivním způsobem měřit, což umožňuje i její klasifikaci. Nemoci jsou klasifikovány na celém světě jednotně, a to podle Mezinárodní klasifikace nemocí stanovené Světovou zdravotnickou organizací. V současné době je aktuální desátá revize této mezinárodní klasifikace, jež je průběžně revidována podle poznatků lékařské vědy.
To pak umožňuje používání statistických a dalších metod, které rozložení nemocí u lidí v čase a prostoru zachycují. Při měření zdraví a nemoci se setkáváme s těmito pojmy:

  • incidence - absolutní incidence: počet nových případů zaznamenaného výskytu onemocnění v určitém časovém období, zpravidla rok; relativní incidence: počet nových případů v poměru k počtu osob v populaci státu, kraje, regionu apod.,
  • prevalence - celkový výskyt nemoci v populaci; stejně jako u incidence se rozlišuje prevalence absolutní a relativní,
  • úmrtnost - absolutní úmrtnost: počet zemřelých; specifická úmrtnost: relativní úmrtnost pro vybraný druh onemocnění; standardizovaná míra úmrtnosti: vyloučen vliv věkové struktury na její výši pro platné mezinárodní srovnání,
  • střední délka života - šance na dožití, kterou má osoba narozená v daném roce, je odvozená od toho, jaké byly specifické úmrtnosti v tomtéž roce; uvádí se nejčastěji při narození, a to zvlášť pro muže a pro ženy, rozdíly ve střední délce života jsou totiž výrazné ve všech zemích světa (3 až 8 let ve prospěch žen),
  • kojenecká úmrtnost - počet zemřelých do jednoho roku věku na tisíc živě narozených dětí; celosvětově existují značné rozdíly - v bohatých a rozvinutých zemích zemřou pouze čtyři děti z tisíce narozených, v zemích subsaharské Afriky je to stonásobně více.

Zdraví je ovlivněno a podmíněno celou řadou faktorů. Nejčastěji se hovoří o následujících:

  • biologické faktory - genetická výbava jedince,
  • životní styl - stravovací návyky, pohybové aktivity, zvládání stresu, kouření, alkohol, drogy apod.,
  • životní prostředí - znečištění vzduchu, vody, půdy, radiace, potravinového řetězce apod.,
  • sociální a ekonomické faktory - výše příjmu/chudoba, nezaměstnanost, míra dosaženého vzdělání, kvalita bydlení,
  • zdravotnické služby - jejich kvalita, dostupnost, organizace.

Podle odhadů odborníků ovlivňují zdravotnické služby zdraví lidí pouze z 10 až15 procent, zatímco vliv životního stylu a sociálních a ekonomických podmínek je několikanásobně vyšší (až 60 procent). To také vysvětluje propastné rozdíly mezi zdravím obyvatel různých částí světa a rozličné zdravotní problémy, s nimiž se jednotlivé země potýkají. Rozdíly ve zdraví mezi zeměmi s nízkou, střední a vysokou životní úrovní jsou ohromující. Ekonomická situace je významným faktorem ovlivňujícím zdraví, protože rozvinuté státy zpravidla vydávají na péči o zdraví vyšší prostředky, než státy méně rozvinuté.

Podpora zdraví

V polovině 60. let byl zpochybněn dominantní vliv medicíny a zdravotnických služeb na zdraví lidí. Cesta ke snížení úmrtnosti se začala hledat v oblasti výživy, plánovaného rodičovství a zvyšování životní úrovně. V 80. letech byly publikovány práce dokazující souvislost mezi chudobou a špatným zdravím. Bylo prokázáno, že nemoci, zvláště pak chronické, jsou způsobeny více faktory, což vzbudilo všeobecný zájem o životní styl. Klíčovými prvky podpory zdraví se staly: prevence, zdravotní výchova, veřejné zdravotnictví, veřejná politika zohledňující zdraví, komunitní aktivity a tvorba celkově příznivého prostředí.
Specializovanou agenturou OSN v oblasti zdraví je Světová zdravotnická organizace (World Health Organization - WHO). Pomáhá lidem z více než 190 zemí při rozvoji komunikace a koordinace v oblasti zdraví. Významná je také její činnost v oblasti vzdělávání a vytváření programových dokumentů, které pomáhají na celém světě zlepšovat zdraví lidí. Aktérů, kteří zdravotní politiku určují, je mnoho, ovšem péče o zdraví lidí je i v globálním kontextu především úkolem veřejného sektoru, tedy státní správy. Zároveň ale za své zdraví nese odpovědnost také každý sám. Péče o zdraví založená pouze na tržních mechanismech není podle dosavadních zjištění tou cestou, která by skutečně vedla k zajištění zdraví pro všechny obyvatele světa bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti a sociálního postavení.

Zdraví v globálním kontextu - nerovnosti v oblasti zdraví

Obrovský rozdíl ve střední délce života mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi je kromě nepříznivých faktorů ovlivňujících zdraví způsoben zejména epidemií HIV/AIDS. Zdravotní stav lidí v mnoha zemích se za posledních třicet let výrazně zlepšil, pro všechny státy světa to ale neplatí. I vyspělé země, kde je zdravotní stav populace ve srovnání s rozvojovými zeměmi výrazně lepší, čelí určitým problémům: výraznému stárnutí populace (se všemi důsledky tohoto trendu), zvyšujícím se rozdílům ve zdraví mezi jednotlivými skupinami obyvatel a často i problematickému financování zdravotnictví a péče o zdraví. Mezi hlavní příčiny úmrtí v rozvinutých státech řadíme onemocnění srdce a cév, rakovinová onemocnění, ale také úmrtí v důsledku úrazů a otrav. Zatímco v zemích bohatých jsou hlavní příčinou smrti nemoci civilizační, v chudých zemích lidé nejčastěji umírají na nemoci infekční, tedy takové, kterým je moderní lékařská věda schopna předcházet.

Vybrané globální zdravotní problémy

Podvýživa

Jedním z velkých problémů ohrožujících zdraví lidí zejména v chudých zemích je podvýživa. Téměř polovina všech dětských úmrtí v rozvojových zemích je způsobena podvýživou. Ohroženy jsou zejména ženy a děti v nejrannějším věku života. Celková podvýživa či nedostatek určitých živin přispívají ke zvýšení dětské a mateřské nemocnosti. Obecně vede podvýživa ke snižování schopnosti učit se, k nižší produktivitě a k vyšší celkové úmrtnosti, způsobuje nižší odolnost vůči nemocem, zpomalování nebo až zastavení tělesného růstu. Častý je nedostatek vitamínu A, jódu a železa.
Ve většině částí světa se pozvolna výživa zlepšuje. Jinak tomu je ve východní Africe, kde se počet podvyživených dětí do pěti let zvýšil z 22 milionů v roce 2000 na téměř 24 milionů v roce 2004.
Nejefektivnějším způsobem, jak lze z hlediska zdravotnických systémů čelit podvýživě, je poskytování vitamínu A, šíření informací o prospěšnosti kojení a informování o výživě. Avšak k celkovému vymýcení podvýživy je třeba zaměřit se na příčiny, které vedou k jejímu vzniku. Jedná se hlavně o chudobu a nedostatek příjmu, nedostatečnou péči o děti a ženy, omezený přístup k nezávadné vodě a chybějící vzdělání žen a dívek. Nejlepší způsob, jak bojovat s podvýživou, je tedy zlepšení ekonomické situace lidí a jejich možnosti přístupu ke vzdělání. Samotný ekonomický růst však nestačí. Je třeba, aby se výhody z něj plynoucí dostaly k nejvíce ohroženým skupinám - ženám a dětem.

HIV/AIDS

Na světě dnes žije více než 33 milionů HIV pozitivních lidí, z nichž až dvě třetiny v subsaharské Africe. V některých zemích je nemocí postiženo přes 30 procent obyvatelstva v produktivním věku. Postižení umírají na oportunní infekce, které nemocné napadají kvůli narušené imunitě. V Africe to je především tuberkulóza, jejíž výskyt je v rozvojovém světě mnohem vyšší, než v rozvinutých zemích.
Mezinárodní společenství i národní vlády realizují mnohá opatření vedoucí ke snížení počtu HIV pozitivních, a to v oblasti prevence i léčby. V posledním desetiletí se významně zlepšila informovanost o AIDS, byly zaznamenány pozitivní změny sexuálního chování mladých lidí, zlepšila se prevence přenosu viru z matky na dítě a přístup k antiretrovirálním lékům.
V mezinárodním měřítku v oblasti prevence i léčby existují propastné rozdíly . S problémy se potýkají jak země rozvojové, tak země s vysokou úrovní zdravotních služeb. Problém stále představuje dostupnost antiretrovirálních léků, náročnost podpůrného systému na lidské zdroje či diskriminační vztah společnosti k nemocným. Specifickou kapitolou je vliv bezpečnostní situace a nejrůznějších konfliktů na stav HIV/AIDS v jednotlivých zemích.
Virus HIV zasahuje lidi všech společenských postavení a profesí, samozřejmě včetně učitelů, lékařů či studentů středních a vysokých škol. Jejich vyřazení z pracovního života má vliv na sociální strukturu a sociální procesy v dané zemi a pro obyvatele země znamená zhoršení přístupu k sociálním službám a může se odrazit v hospodářském poklesu postižených zemí. Nedozírné sociální důsledky má také ohromný počet sirotků, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. V zemích tak přibývá dětí žijících na ulici či v neuspokojivých sociálních podmínkách, bez možnosti vzdělání a přístupu ke zdravotnickým službám.
Nemocní AIDS jsou často kvůli své nemoci diskriminováni a vyloučeni ze společnosti, což jejich situaci ještě mnohokrát zhoršuje. Předsudky vůči HIV pozitivním a nemocným AIDS a společenské tabu, které je s nemocí spojeno, znemožňují efektivní boj proti epidemii. Mnoho lidí si kvůli strachu z diskriminace nebo kvůli neznalosti nemoci, jejích příčin a důsledků, nenechává provést testy na HIV/AIDS, případně odmítají svou nemoc před ostatními přiznat. Kvůli předsudkům nebo neznalosti způsobu rozšiřování nemoci mnoho lidí odmítá používat kondomy.
Aby bylo možné předejít šíření viru HIV u žen, je třeba se zaměřit na odstranění jejich právního, společenského a ekonomického znevýhodnění, které jsou základními příčinami jejich většího ohrožení touto nemocí. Ženy jsou ale více ohroženy nejen z důvodu jejich společenského postavení, nýbrž i kvůli snazšímu přenosu viru na ženu pohlavní cestou. Jsou více zasaženy i důsledky nemoci, neboť jsou to nejčastěji ženy, kdo se stará o nemocné, a to i na úkor školní docházky či placeného zaměstnání. V Africe tvoří ženy dokonce 61 procent HIV pozitivních (Global Epidemic Update 2007). Vzdělávání žen o riziku, způsobech přenášení nemoci a o možnostech prevence je přitom jednou z nejúčinnějších strategií boje proti AIDS.
Počet lidí, kteří žijí s AIDS, se dramaticky zvyšuje ve východní Evropě a v zemích bývalého Sovětského svazu. V porovnání s rokem 1995, kdy v těchto oblastech žilo odhadem 160 000 lidí nakažených virem HIV, je to nyní podle současných odhadů 1,5 milionu. Nejvíce postiženými zeměmi jsou Rusko, Ukrajina a Estonsko, nemoc se rychle rozšiřuje také v zemích střední Asie. Hlavní příčinou přenosu v této oblasti je stále užívání nesterilních jehel mezi uživateli drog. V některých zemích však roste počet lidí, kteří se nakazili virem HIV prostřednictvím pohlavního styku s infikovanou osobou. Specifickou rizikovou skupinu tvoří vězni, kteří jsou často také uživateli drog.
Ukazuje se, že globální strategie v boji proti AIDS musí být založena především na ovlivňování faktorů, které při vzniku tohoto onemocnění působí. Je to chudoba, migrace, nízká úroveň vzdělání či rizikový životní styl. Boj proti HIV/AIDS musí probíhat nejen na frontě sociální, ale i psychologické – je třeba nemoc detabuizovat a demytizovat, a to jak v postižených zemích, tak v zemích dárcovských.

 

Ze zpráv UNAIDS (Světový program OSN pro HIV/AIDS) je zřejmé, že se většina států s touto chorobou vyrovnává lépe než dříve a že jsou nyní schopny efektivněji řešit problémy s ní spojené. Ve světovém měřítku výskyt AIDS vyvrcholil v 90. letech a v současnosti je stabilní. Politická vůle a zásadní preventivní opatření v nedávné době zvrátily trend epidemie například v Brazílii, Thajsku nebo v Ugandě. Mezi úspěchy lze počítat změny v sexuálním chování - stále více lidí používá kondom, méně střídá sexuální partnery a zahajuje svůj sexuální život o něco později. Krev používaná ve zdravotnictví je už běžně testována na přítomnost viru HIV. Je nutné, aby prevenční programy byly dostupné lidem, kteří je nejvíce potřebují. To znamená těhotným ženám kvůli zabránění přenosu viru z matky na dítě a mladým lidem. U mladých lidí je základem prevence hlavně vzdělání a dostupné informace o nemoci.

 

Vedle prevence a osvěty je třeba věnovat značné úsilí léčbě AIDS a podpoře lidem žijícím s AIDS. V současné době není znám lék na AIDS, avšak existují léky (antiretrovirální terapie), které oddalují propuknutí nemoci, prodlužují kvalitní část života a umožňují tak lidem s AIDS žít delší a plnohodnotný život. Antiretrovirální terapii v současnosti využívají tři miliony lidí v zemích s nízkým a středním příjmem, to znamená, že jen jeden ze čtyř HIV pozitivních v rozvojovém světě má přístup k léčbě.
Současná agenda péče a podpory nemocných zahrnuje jednak posilování schopnosti rodin zasažených AIDS vyrovnat se s nemocí (podpora finanční a materiální, zdravotnická pomoc, přístup ke vzdělání zdarma), jednak strukturální podporu zdravotnických systémů (zvýšení lidských kapacit a finančních zdrojů) a dále odstranění společenského stigmatu doprovázejícího AIDS, které by vedlo ke zvýšení dostupnosti preventivních i léčebných programů.
Finanční prostředky určené na boj proti AIDS během posledního desetiletí několikanásobně vzrostly. Objem finančních prostředků vynaložených na boj proti AIDS vzrostl z 300 milionů dolarů v roce 1996 na 10 miliard dolarů v roce 2007. Zasloužilo se o to například vytvoření Globálního fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, z jehož zdrojů získalo do poloviny roku 2008 1,75 milionu lidí antiretrovirální léčbu. Podle nových odhadů však náklady na odpovídající prevenci a péči v chudých a středně bohatých zemích dosahují jen v roce 2008 zhruba 20 miliard dolarů. Těchto 20 miliard by zajistilo antiretrovirální terapii více než šesti milionům lidí, podporu 22 milionům sirotků, poradenství a testování AIDS pro 100 milionů lidí, osvětu o AIDS ve škole pro 900 milionů studentů a poradenské a další služby pro 60 milionů mladých lidí mimo školu.
Velmi podstatné pro zlepšení situace přineslo také snížení ceny za antiretrovirální terapii. Léky pro nemocné AIDS zlevnily z důvodu vypršení patentových práv na některá léčiva či udílení tzv. nucených licencí a následné výroby tzv.generických léků v zemích jako Brazílie, Indie či Thajsko.
Je třeba konstatovat, že mezinárodní společenství přijalo boj proti HIV/AIDS za svůj úkol. A to přesto, že názory na konkrétní nástroje tohoto boje mají různí aktéři odlišné, zejména v oblasti prevence přenosu viru a rozdílného důrazu na její jednotlivé složky známé pod zkratkou ABC (Abstinence, Be Faithful, Condom use). Cíl však zůstává jasný – pandemii zkrotit a co nejdříve ji za pomoci účinné vakcíny vymazat z mapy světa.

Malárie, tuberkulóza

V chudých zemích se vyskytuje mnoho dalších nemocí, které způsobují velký počet úmrtí a znemožňují obyvatelům vymanit se z chudoby. Nejrozšířenější a nejznámější z nich jsou malárie a tuberkulóza.
Více než tři miliardy lidí na světě žije v malarických oblastech. Podle Světové zdravotní organizace se ročně vyskytne 350 až 500 milionů případů této nemoci, z nichž více jak milion nemocných zemře. Osmdesát procent těchto úmrtí připadá na subsaharskou Afriku. Většina z umírajících jsou děti mladší pěti let. Velká nemocnost dětí znamená také jejich častou absenci ve škole a může se odrazit i ve zpomaleném psychickém vývoji dítěte. V uplynulých dvou desetiletích se zvyšovala nemocnost a úmrtnost na malárii zejména kvůli špatným zdravotnickým systémům, zvyšující se odolnosti nemoci a jejích přenašečů (komárů anopheles) vůči lékům a insekticidům, kvůli lidské migraci a konfliktům.
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace zemřelo v roce 2006 na tuberkulózu 1,7 milionu lidí, a to přesto, že na ni byl nalezen lék již před padesáti lety. Přes 95 procent úmrtí připadá na rozvojové země. Nejvyšší procento nemocných tuberkulózou je v Africe, avšak v Asii žije největší absolutní počet lidí s touto nemocí. Výskyt akutní tuberkulózy stoupá v zemích postižených epidemií AIDS a tuberkulóza je zároveň jednou z nejčastějších bezprostředních příčin úmrtí lidí nemocných AIDS. Na případě zemí bývalého Sovětského svazu je zřetelné, že ekonomické a sociální krize mohou způsobit rychlé rozšíření epidemie. Důležitým ohniskem nákazy jsou zejména věznice. U vězňů, jejichž imunitní systém je oslaben alkoholismem, užíváním drog a špatnou stravou a kteří jsou navíc neúčinně léčeni, se pravděpodobněji vyvine rezistentní forma tuberkulózy. A odsouzený po svém propuštění svou nemoc dále šíří ve svém okolí.
Stejně jako ostatní nemoci i tuberkulóza nese závažné důsledky pro jednotlivce, rodiny i celou společnost. Klade nároky i na samotné nemocné a jejich zodpovědnost za řádnou léčbu. Podmínkou však zůstává, aby byly léčebné programy nemocným dostupné. A to bohužel stále není v rozvojových zemích realitou.

Autoři textu: PhDr. Miroslav Barták, PhD., PhDr. Věra Exnerová, Andrea Volfová, A.B., MSc. (2008)

Aktualizaci textu provedl: Ing. Ondřej Horký (2008) a Pavla Jebili Začalová (2012)

 


Články k tématu Zdraví


https://www.google.cz/search?q=africa+smog&tbm=isch&source=lnt&tbs=sur:fc&sa=X&ved=0ahUKEwjB_OWin67T

Afriku sužuje znečištěné ovzduší. Zabíjí více lidí než podvýživa

Podle nové studie Světového politického fóra umírá stále více obyvatel Afriky kvůli znečištěnému ovzduší. Na špatně dýchatelném vzduchu se ve většině afrických zemích podílí hlavně nedokonalý systém dopravy.

Foto: archiv ČvT

Nesnažíte se vymýtit podvýživu? Budete na seznamu!

Prezident Světové banky varoval, že zveřejní seznam zemí, které nedostatečně řeší problematiku dětské podvýživy. Je to totiž jeden ze závazků mezinárodního společenství do roku 2030.

foto: autorka

Psychiatrie v Kongu: Jeden lékař na 200 000 lidí

Psychické nemoci jsou v Africe velmi časté, většinou ale není nikdo, kdo by pacienty léčil. V zemích s velmi špatným zdravotním systémem nejsou odborníci ani psychiatrické kliniky. Ve městě Bukavu v Kongu jedno takové centrum funguje.

foto: Tereza Hronová

Nejvíc lidských životů zachraňuje obyčejný záchod

Záchod je jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii lidstva. Díky němu se poklidného stáří dožilo zřejmě víc lidí, než díky penicilinu nebo očkování. Jenže přes miliardu obyvatel planety nemá ani obyčejnou latrínu.

Adam Jones, (CC BY-SA 2.0)

Afričané a Asiaté touží po světlé pleti, za bělicí krémy utrácí miliardy

Lidé v Asii i v Africe touží po světlé pokožce, která je odliší od těžce pracujících zemědělců a přiblíží je evropskému vzhledu. Bělení kůže je lukrativním byznysem, který má ovšem rozsáhlé negativní psychologické a zdravotní

foto: Tereza Hronová

Zdravotnictví v Nepálu: celodenní čekání na ošetření i levné léky

Zdravotnictví v Nepálu prošlo za poslední dekády obrovskou změnou. Přibývá kvalifikovaných zdravotníků, kvalitních přístrojů v nemocnicích a zlepšuje se dostupnost léků. Přesto Nepál stále zaostává za mezinárodními standardy.

Ilustrační foto

Dvě třetiny obézních lidí dnes žijí v rozvojových zemích

Svět tloustne. V současné době trpí nadváhou či obezitou každý třetí člověk na světě. A dávno už se tento problém netýká jen zemí vyspělých.

Česká zdravotní sestra: porodnice na Zanzibaru byla šok

Soňa Illíková z Opavy pracuje jako zdravotní sestra. Měla možnost navštívit na Zanzibaru jednu z porodnic. Jak na ni zdravotnictví v této africké zemi zapůsobilo?

Foto: Jana Asenbrennerova

Východní Timor se šplhá z poslední příčky zemí s nejvyšší mírou domácího násilí

I když se OSN formálně postavila proti domácímu násilí už před čtyřiceti lety, stále jsou země, kde je jeho míra alarmující. I když se odehrává za zdmi domů, bez svědků a je těžké ho odhalit, statistiky za nejhůře postiženou

Kam nechodí lékař, tam chodí šaman

Trápí vás astma, rakovina, chcete mít štěstí v lásce, nebo naopak na někoho přivolat zlo? Stačí navštívit afrického šamana. Dokáže promlouvat s rostlinami a komunikací s duchy vyléčí nemoci způsobené zlými silami. Potkáte ho

S rakovinou lze bojovat, přesvědčili Češi zoufalé Gruzínky

Na smutek v očích mladých Gruzínek onkolog Václav Pecha nikdy nezapomene.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 1/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM