Zapojte se
Loading


Rozvojová politika nových členských států EU

Bulharsko

Bulharsko, které vstoupilo do EU v roce 2007, prochází v současné době složitým procesem přeměny ze země přijímající rozvojovou pomoc na zemi dárcovskou. Podobně jako ostatní nové členské státy EU se i Bulharsko zavázalo zvýšit svou rozvojovou pomoc na 0,17 procent HND v roce 2010 a 0,33 procent HND do roku 2015. V roce 2007 však tato pomoc činila pouze 0,06 procent HND.
Rozvojová spolupráce je koordinována Ministerstvem zahraničních věcí, které je podporováno Radou pro mezinárodní rozvojovou spolupráci (IDCC), ve které jsou zastoupeny jednotlivá ministerstva a vládní instituce. K účasti na diskusi jsou rovněž zváni zástupci nevládních organizací, soukromého sektoru, médií a akademiků. IDCC schvaluje všeobecná pravidla, cíle, geografické a tématické priority. Na základě jejího rozhodnutí schvaluje Rada ministrů střednědobé programy a roční akční plány rozvojové pomoci. Důležitou roli v rozvojové pomoci má i Ministerstvo financí, jednotlivá sektorová ministerstva a rovněž Úřad národního auditu (National Audit Office), který má zpracovávat nezávislý audit výdajů na rozvojovou spolupráci.
V roce 2007 přijala Rada ministrů „Koncepci politiky Bulharské republiky pro účast v mezinárodní rozvojové spolupráci.“ V tomto dokumentu Bulharsko rozděluje země, do kterých bude směřována jeho rozvojová pomoc, na dvě skupiny: (1) prioritní země – tato skupina bude zahrnovat země jihovýchodní Evropy a státy z oblasti Černého moře, (2) země, ke kterým Bulharsko převzalo mezinárodní závazky v rámci mezinárodních organizací či koalic (např. Afghánistán, Irák).
Hlavním rozvojovým cílem Bulharska je snížení chudoby a udržitelný rozvoj. V rámci tohoto cíle se Bulharsko chce sektorově zaměřit na: (1) vzdělání a školení odborníků; (2) budování infrastruktury; (3) implementaci ekonomických, finančních, administrativních a sociálních reforem a rovněž reforem zdravotnictví; (4) kulturní diverzitu; (5) ochranu životního prostředí a podporu udržitelného rozvoje; (6) bezpečnost a poválečnou (postkonfliktní) rekonstrukci. V souladu s principy koncentrace se bude Bulharsko vždy věnovat v jedné zemi maximálně jen dvěma uvedeným tematickým oblastem.
V rámci bilaterální spolupráce se chce Bulharsko zaměřit především na implementaci malých, jasně definovaných projektů a poskytování technické asistence prostřednictvím know-how a expertů. Bulharsko se rovněž chce zapojit do trilaterální spolupráce. S rozvojovou pomocí formou prominutí dluhů počítá jen v omezené míře na základě důkladných analýz a za podmínek politického rozhodnutí na vysoké úrovni.
Humanitární pomoc chce Bulharsko poskytovat především formou potravinové pomoci.

Estonsko

Estonsko se účastní rozvojové spolupráce od roku 1998, kdy byl realizován první projekt financovaný ze státního rozpočtu. Finanční prostředky vyhrazené pro tuto oblast postupně narůstají, v roce 2007 věnovalo Estonsko na rozvojovou spolupráci přibližně 0,12 procent HND a do budoucna počítá s navyšováním této částky s cílem poskytovat 0,17 procent HND do roku 2010.
Zastřešující organizací koordinující programy rozvojové spolupráce je Ministerstvo zahraničních věcí; ostatní státní úřady implementují konkrétní projekty v rozsahu své kompetence. Do budoucna považuje Estonsko za důležité posílit partnerství s organizacemi občanské společnosti, které se podílejí jak na formulaci politik, tak na implementaci projektů. Hlavním partnerem vlády v této oblasti je Kulatý stůl estonské rozvojové spolupráce sdružující nevládní organizace zabývající se rozvojovou spoluprací.
Hlavní cíle a priority rozvojové spolupráce byly stanoveny v dokumentu „Principy rozvojové spolupráce Estonska“, schváleném Parlamentem v roce 2003, který nahradil předchozí politický dokument „Principy rozvojové spolupráce pro roky 1999 až 2000“. V roce 2006 byla přijata Strategie estonské rozvojové spolupráce a humanitární pomoci na období 2006 až 2010. Tento dokument specifikuje jako prioritní země bilaterální rozvojové spolupráce Gruzii, Moldavsko, Ukrajinu a Afghánistán. Sektorově se Estonsko zaměřuje především na oblasti, kde může předat své zkušenosti s reformami, například využití informačních a komunikačních technologií, harmonizaci legislativy s požadavky mezinárodních organizací, přechod na tržní ekonomiku.
V rámci bilaterální spolupráce Estonsko již sdílelo své reformní know-how s Ukrajinou, Gruzií, Arménii, Albánií, Tádžikistánem, Moldavskem, Kyrgyzstánem, Makedonií, Běloruskem a Ázerbajdžánem. Estonsko se účastní i trilaterální spolupráce – například se Švédskem, Finskem, Islandem, Kanadou a s Velkou Británií (podpora Moldavska, Ukrajiny, Gruzie).
V oblasti humanitární pomoci se Estonsko v minulosti podílelo jak na poskytování pomoci válečným uprchlíkům (například pomoc uprchlíkům z Libanonu, Súdánu, Iráku, Kosova a Afghánistánu), tak na pomoc při přírodních katastrofách (například zemětřesení v Íránu, Turecku, Indii, Pákistánu, záplavy v Polsku, ČR atd.)

Kypr

Přestože se Kypr zavázal zvýšit svou rozvojovou pomoc na 0,17 procent HND v roce 2010, zaznamenal v roce 2007 oproti předchozímu roku pokles – z 0,15 procent[1] HND v roce 2006 na 0,12 procent HND v roce 2007.
Rozvojová a humanitární pomoc spadá do agendy Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva financí a Úřadu pro plánování[2]. Postupně jsou zapojovány i nevládní organizace, se kterými vláda konzultuje strategii rozvojové pomoci a vytváření rámce pro zajištění systematické účasti NGO při její implementaci.
Geograficky se Kypr zaměřuje na země Středního východu (Palestina, Jemen) a Afriky (Mali, Lesotho)[3]; pomoc je realizována především předáváním know-how formou krátkodobých školení vládních úředníků, vysíláním expertů do veřejných institucí a soukromých společností a stipendii pro zahraniční studenty. Značnou část rozvojové pomoci tvoří pomoc uprchlíkům a odpuštění dluhů. Kypr rovněž přispívá různým mezinárodním agenturám – tento rok se například zavázal poskytovat po dobu šesti let pravidelné příspěvky organizaci UNITAID (International Drug Purchase Facility) na testování a léčbu lidí postižených HIV/AIDS, malárií a tuberkulózou.

Litva

Litva poskytla na rozvojovou pomoc v roce 2007 0,1 procent HND a výhledově chce finanční prostředky dále navyšovat tak, aby v roce 2010 dosáhly 0,17 procent HND a v roce 2015 0,33 procent HND.
Hlavní organizací zodpovědnou za rozvojovou pomoc je Ministerstvo zahraničních věcí, Odbor rozvojové spolupráce a podpory demokracie. Právní úprava zajišťování humanitární a rozvojové pomoci byla přijata v roce 2003 ve formě Koncepčního návrhu na rozvojovou politiku. Rozhodnutí litevské vlády o politice rozvojové spolupráce pro období 2006 až 2010 přijaté v červnu 2006 stanovuje hlavní nástroje a prioritní oblasti spolupráce. Podobně jako většina ostatních nových členských zemí chce i Litva v rámci rozvojové spolupráce především předávat své zkušenosti s reformním procesem. Pro období 2006 až 2010 byly jako prioritní země vybrány: Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Jižní Kavkaz, Afghánistán, Irák a stanoveny následující prioritní oblasti: (1) podpora demokracie a lidských práv; (2) dobré vládnutí a vláda práva; (3) udržitelný rozvoj; (4) školství; (5) ochrana kulturního dědictví.
V roce 2007 bylo nejvíce finančních prostředků věnováno na rozvojové projekty v Afghánistánu (47 procent), dále v Bělorusku (23 procent), Gruzii (8 procent), Moldavsku (7 procent), Ukrajině (6 procent). Dle prioritních oblastí pak byla v daném roce nejvíce podporována oblast (2) dobré vládnutí a vláda práva – 28 procent, oblast (1) podpora demokracie a lidských práv – 23 procent a oblast (3) udržitelný rozvoj- 19 procent.
Litva rovněž poskytuje humanitární pomoc zemím postiženým přírodní katastrofou či válečným konfliktem. V roce 2004 poskytla pomoc Gruzii, Iránu, Iráku a Súdánu; v roce 2005 Pákistánu, Gruzii a jihovýchodní Asii a v roce 2006 Indonésii, Gruzii a Libanonu.

Lotyšsko

Lotyšsko poskytlo na rozvojovou pomoc v roce 2007 stejně jako předchozí rok pouhých 0,06 procent HND, nicméně stejně jako ostatní nové členské státy EU počítá s postupným navyšováním finančních prostředků.
Hlavní organizací zodpovědnou za formování politiky rozvojové spolupráce a koordinaci všech prací spojených s vytvářením systému rozvojové spolupráce je Ministerstvo zahraničních věcí.
Základním dokumentem upravujícím rozvojovou spolupráci je nařízení vlády z roku 2003 „Základní principy politiky rozvojové spolupráce Lotyšské republiky”. Na základě tohoto nařízení připravuje Ministerstvo zahraničních věcí každý rok roční plán aktivit rozvojové spolupráce, který je schvalován vládou. Každoročně (v dubnu) také předkládá MZV vládě vyhodnocení implementace a výsledků předchozího plánu. Dalším důležitým dokumentem je „Program politiky rozvojové spolupráce Lotyšské republiky na období 2006 až 2010“ z dubna 2006. Program detailně popisuje postup vytváření systému rozvojové spolupráce, včetně zapojení nevládních organizací a soukromého sektoru, postupu navyšování finančních prostředků a strategii posilování podpory veřejnosti pro rozvojovou spolupráci.

Uvedený Program však nespecifikuje prioritní země ani sektorové oblasti - tyto mají být v souladu se „Základními principy politiky rozvojové spolupráce Lotyšské republiky” stanovovány ve zmíněných ročních plánech podle předem daných kritérií (například lotyšský národní zájem, aktivní přítomnost lotyšských nevládní organizací nebo podnikatelů v dané zemi, spolupráce přijímající země s EU a NATO v oblasti obrany a další). Jako prioritní regiony jsou v „Principech“ uvedeny Balkánské země a Společenství nezávislých států. Ve své rozvojové spolupráci chce Lotyšsko především nabídnout své zkušenosti s implementací politických a ekonomických reforem.

Maďarsko

Podobně jako ostatní nové členské země EU se i Maďarsko zavázalo zvýšit podíl oficiální rozvojové pomoci na 0,17 procent HND do roku 2010. Nicméně v roce 2007 zaznamenalo ve své rozvojové pomoci značný propad: ze 0,13 procent HND v roce 2006 na 0,07 procent HND v roce 2007.
Rozvojová politika – výběr prioritních zemí a sektorů, koordinace ročních národních plánů - je vytvářena Vládním výborem pro mezinárodní rozvojovou spolupráci. Předsedou výboru je ministr zahraničních věcí, členy zástupci ministerstev. Výboru pomáhá Občanský poradní sbor (Civil Advisory Board), který se skládá ze zástupců politických stran, odborů, akademické obce, nevládních organizací a individuálních expertů. Implementačním orgánem maďarské zahraniční rozvojové spolupráce je HUN-IDA, nezisková společnost, se kterou byla v roce 2006 uzavřena smlouva na tři roky. Tato organizace je zodpovědná za organizaci a implementaci technické pomoci pro delegace, které přijedou do Maďarska a také za přípravu a monitoring vyhlašování tendrů, poskytování rad, atd. Hlavní roli v implementaci rozvojových projektů má občanská společnost. V rámci rozpočtu je vyhrazen i speciální fond na „mikroprojekty“, který zajišťuje decentralizaci rozvojové pomoci. Výše tohoto fondu může dosáhnout až deseti procent bilaterální rozvojové pomoci. Tento fond slouží pro implementaci projektů iniciovaných ambasádami Maďarska v zahraničí. Maďarské mise zapojené do implementace projektů jsou například v Bělehradě, Hanoji a Nairobi.

V roce 2001 schválila maďarská vláda koncepční dokument Politika rozvojové spolupráce Maďarska; pro prioritní partnerské země jsou postupně zpracovávány Country Strategy Papers. V roce 2007 začala příprava zákona o mezinárodní rozvojové spolupráci, který by měl být schválen v Parlamentu v roce 2009.
Usnesením 1/2008 o mezinárodní rozvojové spolupráci rozdělilo Maďarsko své partnerské země do čtyř skupin: (1) partnerské země založené na střednědobých Country Strategy Papers – Bosna a Hercegovina, Moldavsko, Palestinská Autonomie, Srbsko, Vietnam; (2) projektové partnerské země – Afrika (subsaharský region), Kambodža, Kosovo, Kyrgyzstán, Laos, Makedonie, Mongolsko, Černá Hora, Ukrajina, Jemen; (3) partnerské země založené na mezinárodních závazcích – Afghánistán, Irák a (4) partnerské země vhodné pro vázanou finanční pomoc – dle kategorizace OECD/DAC.

Rozvojová politika je zaměřena na následující sektory: (1) sdílení zkušeností s politicko-ekonomickými reformami (ustanovení demokratických struktur, vytvoření podmínek pro přechod k tržní ekonomice a dobrému vládnutí, poskytnutí pomoci malým a středně velkým podnikům); (2) přenos znalostí – metodologické procedury, know-how, software; (3) vzdělání a profesní školení; (4) zdravotnictví; (5) zemědělství, potravinářský průmysl (hygiena, zalesňování, rozvoj farem, biotechnologie, školení); (6) ochrana životního prostředí; (7) vodní hospodářství, infrastruktura. Velká část rozvojové pomoci je poskytována formou odpuštění dluhů.
Za důležitou je považována rovněž humanitární pomoc – Maďarsko přispělo například na pomoc a rekonstrukční práce po tsunami v Indonésii, Srí Lance a Thajsku, po záplavách v Bulharsku, Rumunsku a Srbsku, zemětřesení v Pákistánu či postkonfliktní pomoc v Afghánistánu, Iráku, Libanonu atd.

Malta

Ve srovnání s ostatními novými členskými státy EU se Malta se svou rozvojovou pomocí ve výši 0,15 procent HND v roce 2007 nejvíce přiblížila k naplnění závazku navyšování prostředků na rozvojovou pomoc.

Hlavní organizací koordinující rozvojovou pomoc je Ministerstvo zahraničních věcí - Rozvojová sekce, která je zodpovědná za přípravu a implementaci „Pracovního plánu pro zahraniční rozvojovou pomoc Malty“, vycházejícího ze strategického dokumentu „Zahraniční rozvojová politika a rámec pro humanitární pomoc Malty“ z roku 2007. Tento Pracovní plán má být navrhnut ve spolupráci s nevládními organizacemi. Na základě vyhodnocení činnosti Rozvojové sekce bude dále rozhodnuto, zda je vhodnější ji transformovat do samostatné Rozvojové Agentury Malty.

Strategii rozvojové spolupráce, hlavní principy, prioritní země a sektory upravuje výše zmíněná Zahraniční rozvojová politika. Dle tohoto dokumentu se rozvojová pomoc Malty bude soustředit do tří hlavních oblastí: (1) Afrika - zde především Súdán, Eritrea, Etiopie a Somálsko, neboť jde o státy patřící mezi nejméně rozvinuté země a rovněž země, které jsou hlavním zdrojem nelegálních emigrantů. Důležitým hlediskem pro rozhodování o konkrétním rozdělení zdrojů zde bude, zda země spolupracuje při repatriaci a reintegraci těchto emigrantů v zemi původu; (2) Střední východ a zde zejména Palestina. Pomoc by měla být zaměřena na školství, zdravotnictví a děti; (3) malé země, obzvláště malé ostrovní státy – zde půjde spíše o politickou podporu mezinárodních programů na posílení této speciální, obzvláště zranitelné, skupiny států.

Sektorovými oblastmi zájmu, které se mohou postupně měnit, budou především: (1) informační a komunikační technologie; (2) demokracie a dobré vládnutí - v této oblasti především příprava a monitoring voleb. Dle záměru Malty by právě pomoc při volbách měla být hlavním prvkem jejího mezinárodního rozvojového profilu; (3) vzdělání, rozvoj lidských zdrojů; (4) zdraví a HIV/AIDS; (5) rovnost pohlaví, včetně boje s násilím způsobeného touto nerovností (sexuální násilí, ženská obřízka, nucená prostituce); (6) dětská práva, včetně práva ještě nenarozených dětí; (7) vodní hospodářství. Za důležitou považuje Malta rovněž problematiku změny klimatu, mezinárodního obchodu a především pak migrace. Jedním z hlavních principů, kterými se chce Malta při své rozvojové spolupráci řídit, je nevázaná pomoc, tzn. příjemce pomoci není nucen nakupovat služby a zboží u donora.

V oblasti humanitární pomoci má Malta dlouholeté zkušenosti, neboť mnohé náboženské organizace a misionáři aktivně přispívali a stále přispívají rozvojovým i humanitárním misiím po celém světě. Malta chce v této pomoci ve spolupráci s nevládními organizacemi a Úřadem civilní ochrany nadále pokračovat.

Polsko

Polsko v roce 2007 věnovalo na rozvojovou pomoc nejvíce ze všech nových členských států, v přepočtu na podíl HND však pouhých 0,09 procent.
Hlavní institucí zodpovědnou za rozvojovou pomoc je Ministerstvo zahraničních věcí, které stanovuje priority a koordinuje zahraniční pomoc. Důležitou roli má rovněž Ministerstvo financí (například preferenční půjčky, odpuštění dluhů) a Ministerstvo vědy a vyššího školství (stipendia, stáže). Do implementace jsou zapojeny i další ústřední orgány státní správy, územní správa a nevládní organizace; spolupracovat by měly rovněž výzkumné ústavy a soukromý sektor. MZV vyhlašuje několikrát ročně veřejnou soutěž, které se mohou zúčastnit nevládní organizace; předložené projekty jsou poté vyhodnocovány Odborem pro rozvojovou pomoc MZV, který následně monitoruje a vyhodnocuje jejich implementaci. Do implementace projektů jsou stále více zapojovány polské ambasády, a to především prostřednictvím Fondu pro malé granty (Small Grants Fund), který slouží ke kofinancování malých projektů (např. oprava střechy školy, nákup počítačů pro kulturní centrum apod).
V roce 2003 byla přijata Strategie polské rozvojové spolupráce; v roce 2006 pak započalo MZV práci na nové strategii pro období 2008-2015. Rovněž se začal připravovat Zákon o polské rozvojové pomoci. Strategie rozvojové spolupráce a humanitární pomoci je dále upravována ročními detailními programy, z nichž posledním je „Program polské zahraniční pomoci poskytované prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky v roce 2008“ přijatý v roce 2008. Tento dokument mimo jiné obsahuje všeobecný harmonogram (vyhlašování konkursů, příjem projektů, školení dobrovolníků atd.); určuje země, do kterých bude pomoc směřována (u každé země uvádí vždy konkrétní částku, způsob jejího rozdělení a sektorové zaměření pomoci), upravuje humanitární pomoc a podává přehled o rozdělení dalších nákladů spojených s rozvojovou pomocí (rozvojové vzdělávání, komunikační strategie).

Prioritními zeměmi a sektory dle výše uvedeného dokumentu jsou: (1) Bělorusko – nejvýznamnější příjemce (26 mln PLN); pomoc bude zaměřena na podporu demokracie, lidských práv, dobrého vládnutí (především prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, školení samosprávy apod.), podporu běloruské kultury a jazyka ;(2) Ukrajina – druhý největší příjemce (16 mln PLN); především pomoc při ekonomických, politických a společenských reformách (budování občanské společnosti, reforma zdravotnictví a školství), boj s HIV/AIDS, rozvoj zemědělství; (3) Afghánistán – třetí příjemce (8,5 mln PLN); pomoc směřovaná na boj s korupcí (př. školení policistů), diverzifikaci hospodářství, vodní hospodářství, školství, zdravotnictví; (4) Gruzie – zemědělství, rozvoj místní samosprávy; (5) Moldavsko – zemědělství, rozvoj občanské společnosti, rozvoj státní správy (školení); (6) Tanzanie – zdravotnictví, zemědělství, školství, přístup k pitné vodě; (7) Angola – rozvoj lidských zdrojů, ochrana zdraví, postkonfliktní rekonstrukce; (8) Palestinská autonomie – přístup k pitné vodě, zdravotnictví, školství.
Dalšími (neprioritními) zeměmi polské bilaterální rozvojové pomoci budou nadále země subsaharské Afriky a Blízkého východu, Asie (Ázerbajdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán), Kavkaz, Balkán (Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Makedonie, Srbsko/Kosovo) a země Latinské Ameriky a Karibiku.

Rumunsko

Rumunsko vstoupilo do Evropské unie v roce 2007 a stejně jako Bulharsko prochází v současné době nelehkým stádiem přechodu ze státu přijímajícího rozvojovou pomoc na donorský stát. Rozvojová pomoc v roce 2007 tudíž dosáhla pouhých 0,07 procent HND a je otázkou, zda se Rumunsku podaří dosáhnout cíle 0,17 procent HND v roce 2010, ke kterému se zavázalo stejně jako ostatní nové členské státy EU.
Hlavní institucí zodpovědnou za koordinaci rozvojové pomoci je Ministerstvo zahraničních věcí, které se v současnosti nachází v procesu definování strategie a vytváření mechanismu poskytování zahraniční pomoci.
Vzhledem k nedostatku administrativních a technických kapacit je prozatím většina oficiální rozvojové pomoci Rumunska poskytována prostřednictvím mezinárodních institucí a multilaterálních programů. Hlavním příjemcem jsou agentury OSN, především pak programy UNDP v prioritních zemích Rumunska, kterými jsou Moldavsko, Srbsko a Gruzie. Část rozvojové pomoci je poskytována rovněž formou odpuštění dluhů a udílením stipendií pro studenty z Afriky.

Slovensko

V roce 2007 zaznamenalo Slovensko s rozvojovou pomocí 0,09 procent HND oproti předchozím rokům mírný pokles, způsobený především nárůstem HND a nízkým odpisem dluhů v Súdánu a Afghánistánu. Stejně jako ostatní země počítá i Slovensko se zvyšováním rozvojové podpory.
Koordinátorem rozvojové pomoci je Ministerstvo zahraničních věcí, Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci; do rozvojové pomoci jsou zapojeny i další ministerstva (ministerstvo vnitra, ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zemědělství a ministerstvo školství.) Důležitou úlohu má Koordinační výbor pro oficiální rozvojovou pomoc, který plní úlohu expertního poradního orgánu pro ministra zahraničních věcí. Pod ministra zahraničních věcí spadá Řídící výbor (ŘV pro Bratislava-Bělehrad Fund a ŘV Trustového fondu), který rozhoduje o konkrétních aktivitách rozvojové spolupráce, schvaluje finanční rámec a také rozvojové projekty. Řízení projektového cyklu včetně vyhlašování veřejných soutěží, uzavírání smluv s předkladateli projektů, monitoring a rovněž školení spadá do působnosti Administrativních a kontraktačních jednotek, jejichž činnost schvaluje Řídící výbor. Na implementaci rozvojové pomoci se podílí nevládní organizace a podnikatelské subjekty. Slovenské nevládní organizace zabývající se rozvojovou spoluprácí a humanitární pomocí jsou sdruženy v Platformě MVRO, která má své zástupce v Koordinačním výboru pro oficiální rozvojovou pomoc.
Slovensko poskytovalo až do svého vstupu do EU rozvojovou pomoc většinou jen formou dobrovolných příspěvků mezinárodním organizacím a humanitární pomocí. V roce 2003 vznikl komplexní systém rozvojové spolupráce a byl přijat základní strategický dokument „Střednědobá koncepce poskytování oficiální rozvojové pomoci na období 2003-2008“, který je každý rok specifikován a aktualizován v dokumentu Národní program oficiální rozvojové pomoci, připravovaném MZV a schvalovaném vládou. Na konci roku 2007 byl přijat Zákon o oficiální rozvojové pomoci, který upravuje principy, formy a cíle rozvojové pomoci, působnost MZV a dalších státních orgánů a rovněž působnost Slovenské agentury pro mezinárodní rozvojovou spolupráci (Slovak Aid), která má vzniknout v roce 2008.

Slovenská bilaterální rozvojová pomoc směřuje jednak do tzv. programových zemí (spolupráce s těmito zeměmi má mít komplexnější charakter: bude podepsáno memorandum o porozumění a vypracována podrobná strategie Country Strategy Paper) – do této skupiny zatím patří jen Srbsko a Černá Hora, a dále do projektových zemí, jimiž jsou: Afghánistán, Albánie, Bosna a Hercegovina, Kambodža, Kazachstán, Keňa, Kyrgyzstán, Makedonie, Mongolsko, Mozambik, Súdán, Uzbekistán. Slovensko chce v rámci bilaterální spolupráce především předávat své know-how v oblasti reforem a rovněž pomáhat slovenským komunitám žijícím v krajinách patřícím do kategorie příjemců rozvojové pomoci. Střednědobá koncepce definuje jako hlavní oblasti pomoci: (1) budování demokratických institucí a tržního prostředí; (2) infrastruktura, včetně sociální (zdravotnictví, školství); (3) krajinotvorba, ochrana životního prostředí (zalesňování, budování závlahových systémů, geologický průzkum atd.)
Humanitární pomoc je po technické stránce zabezpečována Ministerstvem vnitra; monitoring situace a komunikaci s koordinátorem pomoci zajišťuje MZV a diplomatické mise. Nevládní organizace se mohou do humanitární pomoci zapojit na základě předložených projektů.

Slovinsko

Slovinsko věnovalo na rozvojovou pomoc v roce 2007 0,12 procent HND a v souladu se svým závazkem počítá s dalším navyšováním finančních prostředků.
Hlavní institucí zodpovědnou za rozvojovou pomoc je Ministerstvo zahraničních věcí, které spolupracuje s nevládními organizacemi zabývajícími se rozvojovou a humanitární pomocí. Tyto nevládní organizace se od roku 2005 sdružují v platformě SLOGA, která má své zástupce v Radě expertů pro mezinárodní rozvojovou spolupráci a podílí se na přípravě Resoluce o mezinárodní rozvojové spolupráci.
Rozvojová pomoc je právně upravena v Zákoně o mezinárodní rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, který byl přijat Parlamentem Slovinska v červnu 2006. Dalším důležitým dokumentem bude výše zmíněná vládou připravovaná Rezoluce o mezinárodní rozvojové spolupráci, která by měla být rovněž schválena parlamentem.
Prioritním regionem Slovinska je západní Balkán a východní Evropa. Slovinsko podepsalo bilaterální dohody o rozvojové spolupráci s Bosnou a Hercegovinou, Makedonií, Moldavskem, Srbskem a Albánií; připravují se dohody s Černou Horou a Ukrajinou. Sektorově se Slovinsko zaměřuje na budování kapacit v oblasti veřejných financí; školení a vzdělávání podnikatelů, pomoc zemím v přístupu k EU a především pak na pomoc obětem ozbrojených konfliktů. Speciální prioritou slovinského předsednictví EU v oblasti rozvojové spolupráce byla právě problematika dětí a žen v ozbrojených konfliktech. V roce 2007 realizovalo Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s nevládními organizacemi dva projekty na pomoc dětem – „Rehabilitace dětí z Bosny a Hercegoviny“ a „Rehabilitace dětí z Černobylu“, podobnými projekty se Slovinsko zabývá již několik let.

[1] převzato z materiálu „No Time to Waste…“
[2] převzato z dokumentu ČVT „Rozvojová spolupráce“
[3] EU Donor Atlas 2006

Autorka textu: Mgr. Blažena Susová (2008)

Aktualizace Pavla Jebili Začalová (2012)

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM