Zapojte se
Loading


Problém dětské práce

Dětská práce úzce souvisí s potřebami a zvyklostmi spotřebitelů z bohatého Severu. Je velmi pravděpodobné, že zrovna výroba naší oblíbené čokoládové tyčinky nebo obdivovaného trička ve výloze je poznamenáno dětskou prací. Příčin je mnohem více, než jen chudoba rodiny.

Dětská práce (child labour) neznačí jakoukoliv pracovní aktivitu dětí, ale jde o jasně vymezený termín, jak to stanovují úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO) a OSN. Dětským pracovníkem je vždy:

  • dítě, které pracuje, aniž by dosáhlo minimálního věku pro legální zaměstnání (15 let, výjimečně 14 let). Nicméně děti ve věku 12-14 let, které nepracují více než 14 hodin týdně a vykonávají bezpečnou, povolenou činnost, za dětské pracovníky považovány nejsou.
  • dítě 5-17 let, které vykonává jednu z nejhorších forem dětské práce (worst forms of child labour) nebo nebezpečnou práci (hazardous labour). Mezi takovou práci patří zneužívání dětí jako dětských vojáků, v prostituci, pornografii, při prodeji drog a v dalších ilegálních aktivitách, při nakládání s chemikáliemi, nebezpečnými stroji nebo nástroji, v prostředí s vysokou teplotou, silnými vibracemi, ve tmě, pod zemí, ve výškách apod. Povolená a bezpečná práce dětí nad minimální věk (15 nebo 14 let) za dětskou práci považována není.

Na světě dnes pracuje přibližně 215 milionů dětí mladších 18 let, což je téměř sedmina celé dětské populace. Absolutně nejvíce dětí pracuje v Asii (114 milionů), po níž následuje subsaharská Afrika (65 milionů) a Latinská Amerika (14 milionů). Vezmeme-li však v úvahu počet obyvatel, relativně nejhorší je situace v subsaharské Africe, kde pracuje 25% dětí, zatímco v Asii jde o 13% a v Latinské Americe o 10%. Až tři čtvrtiny dětí za svou práci nejsou placeny. Většina z nich působí v neformálním sektoru, zejména jako neplacený člen rodiny, která pracuje pospolu na poli či jinde.

 

Co se týče typu pracovní aktivity, více než polovinu dětských pracovníků (115 milionů) najdeme v některém z nejnebezpečnějších druhů dětské práce. Mezi lety 2004 a 2008 klesl (téměř o čtvrtinu) počet dívek, které vykonávají některý z těchto nejhorších druhů dětské práce. Bohužel počty chlapců se nijak zásadně nesnížil. Zemědělství zaměstnává až 60% všech dětí, služby přes 25%, průmysl (včetně drobných dílen) pak 7%.

Mezi dětskými pracovníky najdeme více chlapců. Pracuje jich 128 milionů, zatímco dívek je 88 milionů. Největší rozdíl mezi dívkami a chlapci najdeme právě ve skupině starších dětí, které vykonávají některou z nejhorších forem dětské práce. Dívky jsou však výrazně zastoupeny v několika specifických oblastech dětské práce: stávají se častěji obětí prostituce nebo pornografie nebo pracují jako domácí služebnice, jejich pracovní a životní podmínky nabývají někdy až otrockých podob. Na dívkách leží také povinnost obstarávat vodu pro domácnost, tedy povinnost místo školy denně až dlouhé hodiny a kilometry putovat krajinou k nejbližšímu zdroji.

Nejohroženější jsou děti, které řadíme do některé z tzv. vyloučených skupin: děti etnických, náboženských nebo sociálních menšin (například indičtí "nedotknutelní" nebo původní indiánské obyvatelstvo And), děti zadlužených nebo nemocných rodičů, děti migrující nebo žijící na ulici, sirotci, obyvatelé odlehlých venkovských oblastí nebo městských slumů, děti prchající před katastrofou nebo válkou apod. 

Příčinou dětské práce není jednoduše jen chudoba. Problémem je také neschopnost vymáhat svá práva. Například v některých indických oblastech, kde se podařilo dostat děti z práce do školy, stoupla poptávka po práci dospělých, ti byly schopni vymoci si lepší pracovní podmínky a platy. Příjem rodiny se tak nesnížil, i když jejich děti teď nepracovaly a chodily do školy. Situaci zhoršují také globální změny klimatu a s nimi spojené extrémní jevy. Vzhledem k tomu, že většina dětí pracuje na venkově a v závislosti na tradičním zemědělství, každé sucho, záplava nebo postupující eroze půdy ekonomický tlak na rodinu ještě zvyšují. Vzít dítě ze školy do práce se pak jeví jako životní nutnost. Významnou příčinou dětské práce je možná překvapivě i nekvalitní nebo nedostupné školství. Je-li škola daleko, cesta k ní je (zejména pro dívky) nebezpečná nebo nenaučí-li nekvalifikovaní a přetížení učitelé děti po letech ani psát a počítat, rodiče logicky vyvodí, že praktičtější je dítě zapojit do práce.

Kvalitní, dostupná, bezplatná a formální škola je tedy nejlepší prevencí dětské práce - a to jak u dětí v současnosti, tak u budoucích generací. Efektivní je zejména vzdělávat holčičky - na základní úrovni a ideálně i na škole střední. Dívka, která ukončila alespoň základní školu, má na blaho rodiny i rozvoj země zásadní vliv - později se vdává a méně rodí, ona i její děti jsou zdravější, rodina je bohatší. V posledních letech se osvědčil přístup tzv. zón bez dětské práce (child labour free zones), který do praxe uvedl a již 20 let provádí indická organizace MV Foundation. Jde o přístup, který netřídí děti podle toho, jakou práci vykonávají (tedy méně a více škodlivé druhy práce), ale zaměřuje se na celou vesnici či oblast, kde z práce do školy dostává všechny děti. Předchází tak dříve častému jevu, že děti "zachráněné" z jednoho zaměstnání (například z pracovních dílen), padají do jiného - často ještě škodlivějšího - druhu práce. Pro takový přístup je však nezbytná spolupráce neziskových organizací s místními úřady, zaměstnavateli, školami i rodinami a jejich dětmi.

 

Zdroj (tabulky): Global child labour trends 2008 to 2012 (http://www.ilo.org/ipec/Informationresources/WCMS_IPEC_PUB_23015/lang--en/index.htm)

Autorka textu: Pavla Jebili Začalová (2012), Aktualizaci textu provedla Charlota Dědková (2016)

 

MÝTY

 

Hlavní příčinou dětské práce je chudoba. Propojení chudoby s dětskou prací je nevyhnutelné a fakt, že mnoho rodin v rozvojových zemích nemá žádný majetek, rodiče jsou obvykle nezaměstnaní nebo velmi špatně placení za vykonanou práci a potřeba aspoň minimálních finančních prostředků na každodenní přežití pak vede k tomu, že rodiče pošlou děti místo školy pracovat, aby trochu přilepšili rodinnému rozpočtu. I přesto, že chudoba je považována za jednu z hlavních příčin dětské práce, zdaleka to není příčina jediná, která by automaticky problém dětské práce vytvářela.

Další příčinou toho, proč mnoho dětí v rozvojových zemích končí v práci místo ve školní lavici, je nedostatek kvalitních a dostupných škol, školní docházka je placená nebo je jen pro bohaté děti. Pro rodiče, kteří si nemohou dovolit platit školné, je tak mnohem jednodušší poslat děti pracovat.

Zkušenost ukazuje, že dalšími příčinami dětské práce je mnohdy i rodinná tradice nebo existující sociální normy. V mnoha zemích je dětská práce považována za normální, žádný společenský zákon, který by říkal opak, neexistuje. Vůbec zákony, které by se dětskou prací zabývaly, jsou nefunkční a špatně se vymáhají.

Dětská práce ovšem nepramení jen z  problémů, se kterými se potýkají chudé země. Na jejím prohlubovaní se v podstatě podílíme my všichni, především tím, jak se chováme jako občané spotřebitelé. Čím více roste poptávka po levných výrobcích a produktech, které si kupujeme, tím víc se dodavatelé a výrobci snaží snižovat náklady na jejich výrobu. Děti představují levnou pracovní sílu. Zaměstnavatelé jim mohou platit málo nebo vůbec. Děti neznají svá práva a neumí se bránit a tak se dají lehce využívat. 

 

Mýtus 1: Pro chudé rodiny v rozvojových zemích je dětský plat nezbytný.

Příklady z praxe ukazují, že chudé rodiny dětský plat k přežití nepotřebují. Důvodem je především to, že ve většině případů děti pracují v domácnostech, na polích či na farmách a za svou práci nejsou placené. V některých zemích se z nich stávají i novodobí otroci. Jak je to možné? Chudá rodina si vezme půjčku s vysokým úrokem, kterou nezvládne splatit. Splátkou půjčky se pak často stává dítě, které je tak odsouzeno k dlouhodobé těžké práci bez nároku na mzdu.

Když už jsou děti za svou práci placené, tak většinou vydělávají tak málo, že pro jakkoli chudý rodinný rozpočet je taková položka stejně zanedbatelná. Zaměstnavatelé nemusí dětem platit tolik peněz jako dospělým. Pokud tedy rodiče dovolí svým dětem pracovat, automaticky tím sníží vlastní platy. Proč by jim zaměstnavatel platil více, když může místo rodičů zaměstnat děti a ušetřit.

Samozřejmě nemůžeme popřít, že ztráta pomocné ruky v domácnosti a třeba výdaje na školné neznamenají pro chudou rodinu zátěž. Na druhou stranu, chudé rodiny, které se rozhodnou dítě do školy nakonec poslat, se nestanou chudšími, naopak se pak rodiče snáze mohou uplatnit na trhu práce a žádat adekvátní mzdu. To se především týká žen, které jsou v tomto směru více znevýhodněné. V momentě kdy bude dětská práce odstraněna a ženy nebudou muset soutěžit s dětmi o místo, tak budou mít větší šanci se uplatnit a vyžadovat lepší pracovní podmínky a mzdy.

 

Mýtus 2: Práce je pro život dětí v rozvojových zemích důležitější než vzdělání.

Dětská práce připravuje děti nejen o vzdělání, ale i o budoucnost. Bez ohledu na to, že podmínky, ve kterých děti pracují, jsou ve většině případů naprosto nepřijatelné a často výrazně ohrožují zdraví dítěte, děti, které nemají možnost se vzdělávat, jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál. Tím dětská práce spoluvytváří problém chudoby a brání jeho vymýcení

Vzdělání je hlavním klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí.

 

Mýtus 3: K odstranění dětské práce stačí jen propuštění dětí z pracovního procesu.

Samotné propuštění dětí z pracovního procesu nic nevyřeší. Většinou jen vede k tomu, že dítě, které je propuštěné z práce, na které bylo celý život závislé, si bohužel najde práci jinou nebo horší. Nemá totiž vzdělání a ani představy o možných alternativách. Spousta takových dětí pak končí na ulici, v rukou obchodníků s dětmi nebo se začnou živit prostitucí.

Skutečná pomoc je mnohem složitější a dlouhodobější. Je potřeba investovat do jejich vzdělání, podporovat vzdělávací programy, stavby kvalitních a dostupných škol, zavedení povinné a hlavně bezplatné školní docházky.

Dalším předpokladem k tomu, aby dětská práce byla odstraněna, je změna myšlení rodičů a rodin pracujících dětí. Ve většině rozvojových zemí je dětská práce považována za normální a vzdělání za nedůležité. Většina rodičů pracujících dětí je nevzdělaná, nemá ani základní vzdělání a nedokáže tak odhadnout situaci a důsledky dětské práce. A to je potřeba změnit.

 

Mýtus 4: K odstranění dětské práce stačí, odstranit jen ty nejhorší formy.

Většina organizací se zaměřuje jen na nejhorší formy dětské práce, ale tento přístup většinou vede jen k ad-hoc řešením, jejichž výsledkem je jen přesouvání problému z jedné skupiny na druhou a k prohlubování problému dětské práce. Navíc takzvané nejhorší formy práce se vztahují na naprostou menšinu dětí. Boj proti nejhorším formám dětské práce je tak jen jedna strana mince, na rovný přístup ke vzdělání a ochranu před vykořisťováním mají právo všechny děti světa.

 

Dětská práce - příčiny, souvislosti, důsledky a řešení

Pákistánská cihelna foto: Alžběta Jungrová

 

V rámci kampaně Stop dětské práci přinášíme unikátní publikaci o dětské práci. Najdete v ní grafy, čísla, ale především rozhovory a články o dětské práci na  tabákových plantážích, v dolech, v zemědělství, v domácnosti, v cihelnách v sexuálním turismu atd. 

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM