Zapojte se
Loading


Neziskový sektor a rozvojová spolupráce

Vývoj neziskového sektoru v ČR po roce 1989

Neziskový sektor má v českých zemích dlouhou a bohatou tradici. Nejrůznější nadace a spolky měly významný vliv na formování národního uvědomění a politické emancipaci v 19. století a působily i jako významný prvek při liberalizaci státní moci.

Tradice českého spolkového života byla přerušena na dlouhá léta dvěma po sobě jdoucími totalitními režimy, přičemž zvláště období let 1948 až 989 bylo pro neziskový sektor skutečnou dobou temna. Nadace byly likvidovány a jejich majetek konfiskován, činnost spolků a sdružení potlačována nebo převáděna pod všeobjímající křídla Národní fronty.

Rok 1989 přinesl v tomto ohledu skutečnou revoluci. Prakticky ihned začaly vznikat stovky neziskových organizací a už v roce 1990 bylo registrováno 2500 občanských sdružení.

Legislativa neziskového sektoru se po roce 1989 vyvíjela postupně, přičemž jako první vznikla zákonná úprava činnosti občanských sdružení (zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů), jejímž smyslem bylo především co nejrychleji umožnit realizaci práva občanů na sdružování. V průběhu 90. let následovaly další právní normy, které upravily činnost obecně prospěšných společností, nadací, nadačních fondů a církevních zařízení.

Postoj státu k občanským iniciativám procházel po listopadové revoluci rovněž dynamickým vývojem. Po počátečním období všeobecné euforie se v oblasti definování významu a role občanské společnosti od poloviny 90. let už zřetelně projevovaly dva hlavní názorové proudy, kdy proti sobě stáli na jedné straně zastánci širokého pojetí občanské společnosti a „nepolitické politiky“ a na straně druhé příznivci ekonomického liberalismu a demokracie „bez přívlastků“. Tento koncepční a politický spor poznamenával i postoj státu k občanským iniciativám a vzájemné vztahy v tomto období nabývaly mnohdy značně konfrontační podoby.

Koncem 90. let došlo k jistému zlepšení atmosféry a občanské iniciativy jsou oficiálními představiteli stále častěji uznávány jako užiteční a kompetentní partneři. Svůj podíl na tom měly i katastrofální povodně na Moravě v roce 1997, kdy nevládní organizace přispěly značnou měrou k mobilizaci veřejnosti a podařilo se jim zapsat se pozitivně do povědomí občanů i politiků.

Rovněž média se v posledních letech věnují informování o práci neziskového sektoru častěji a zodpovědněji a neomezují se jen na „akční“ reportáže z blokád Temelína a šumavských lesů.

Neziskový sektor v České republice za uplynulých bezmála 15 let ušel obrovský kus cesty a jeho roli ve společnosti dnes již jen málokdo zcela zpochybňuje. Neziskové organizace, které působí v oblasti české rozvojové pomoci a spolupráce, tvoří sice jen malou část z celkového počtu 58 tisíc českých nestátních neziskových organizací, ale jejich podíl na šíření dobrého jména České republiky je rozhodně nezanedbatelný. Občané i stát je vnímají stále pozitivněji.

Právní základ

Neziskové organizace jsou vymezeny jako organizace nevytvářející zisk k přerozdělení mezi jeho vlastníky, správce nebo zakladatele. Mohou zisk vytvořit, ale musí ho zase vložit zpět k rozvoji organizace a plnění jejích cílů.
Neziskový sektor kromě nevládních neziskových organizací zahrnuje i organizace příspěvkové, rozpočtové, odbory, politické strany a hnutí, zájmová sdružení právnických osob, družstva (pokud jsou zřizována za jinými účely než podnikání), nepodnikatelské obchodní společnosti (například společnosti s ručením omezeným, pokud jsou zřízeny k jiným účelům než podnikání), případně i právnické osoby zřizované samostatnými zákony (například Česká akademie věd, Česká televize, Český rozhlas).
Nevládní neziskový sektor v ČR je pestrý v právních formách i v oblastech, ve kterých nevládní neziskové organizace (NNO) působí. Nevládní neziskové organizace jsou:

  • institucionalizovány (jsou v nich alespoň zárodky formální organizovanosti)
  • soukromé (jsou institucionálně odděleny od veřejné správy)
  • neziskové (případný zisk z činnosti nevracejí svým správcům či zakladatelům)
  • samosprávné (jsou schopny řídit samy sebe)
  • dobrovolné (dobrovolníci se účastní vlastní činnosti organizace, nebo řídí její záležitosti - správní rady, dozorčí rady)

Právní formy nevládních neziskových organizací:

  • Občanská sdružení - v říjnu 2001 bylo registrováno 47 101 občanských sdružení a více jak 29 tisíc jejich organizačních jednotek s právní subjektivitou,
  • Obecně prospěšné společnosti - v říjnu 2001 bylo registrováno 701 obecně prospěšných společností,
  • Nadace a nadační fondy - v říjnu 2001 bylo registrováno 299 nadací a 784 nadačních fondů,
  • Účelová zařízení církví - v květnu 2001 provozovaly registrované církve 167 účelových zařízení s vlastní právní subjektivitou.

Platforma FoRS - České fórum pro rozvojovou spolupráci

České fórum pro rozvojovou spolupráci je platformou sdružující 17 českých neziskových nevládních organizací (NNO) pracujících na poli rozvojové spolupráce, rozvojové výchovy a humanitární pomoci. FoRS byl založen v září 2002 a 7.října 2002 zaregistrován jako zájmové sdružení právnických osob.
Tyto organizace se zabývají širokým spektrem aktivit, včetně práce s dobrovolníky, vzdělávání, humanitární pomoci a propagace rozvojové pomoci a spolupráce na veřejnosti. Těžištěm jejich aktivit je zatím především humanitární pomoc, přičemž ale jejich podíl na dlouhodobých projektech rozvojové pomoci rovněž není malý a lze předpokládat, že i nadále poroste.
Od ledna 2003 je FoRS členem CONCORD – Evropské konfederace NNO pro krizovou pomoc a rozvoj, jež sdružuje 30 národních platforem a networků (sítí), které zastřešují přes 1200 evropských NNO. FoRS je zastoupen i v předsednické radě CONCORD.

Hlavními cíly FoRS jsou:

  • zastupovat společné zájmy členů sdružení v oblasti rozvojové spolupráce, rozvojové výchovy a humanitární pomoci,
  • být partnerem české vládě, parlamentu, Evropské komisi a dalším českým i mezinárodním institucím na poli rozvojové problematiky,
  • podporovat šíření informací o rozvojové problematice,
  • koordinovat vybrané rozvojové aktivity členů sdružení,
  • zvyšovat povědomí veřejnosti i institucionálních partnerů o rozvojové problematice,
  • podílet se na vytváření standardů pro rozvojové a humanitární projekty,
  • organizovat vzdělávací akce, semináře a konference,
  • publikovat materiály související s rozvojovou činností.



FoRS je na základě svého statutu otevřen všem organizacím, které se zabývají rozvojovou problematikou. Nynějšími členy FoRS jsou.

  • ADRA, o.s. - http://www.adra.cz/
  • ARS - Asociace pro rozvojovou spolupráci, o. s. - http://www.arsczech.org/
  • Člověk v tísni,o. p. s. - http://www.clovekvtisni.cz/
  • Development Worldwide, o.s. - http://dww.euweb.cz/
  • Dialog, o.s. - http://www.humanisti.cz/
  • EDUCON, o.s. - http://www.educon.cz/
  • Ekumenická akademie Praha, o.s. - http://www.ecn.cz/eapraha/
  • Humanistické centrum Narovinu, o.s. - http://www.adopceafrika.cz/
  • INEX - Sdružení dobrovolných aktivit, o.s. - http://www.inexsda.cz/
  • Jeden svět, o.p.s. - http://www.zde.fairtrade.cz
  • Klub hurá kamarád, o.s. - http://www.khk.cz/
  • Likvidace Lepry, o.s. - http://www.fors.cz/likvidace-lepry.htm
  • Sdružení Česká katolická charita - http://www.charita.cz/
  • SOZE - Sdružení občanů zabývajících se emigranty, o. s. - http://soze.hyperlink.cz/
  • TODERO - Sdružení pro rozvojovou pomoc, o. s. - http://www.volny.cz/todero/
  • Volonté Czech, o.p.s. - http://www.polytechna.cz/volonte_obecne_info.html
  • Vysokoškolští humanisté, o.s. - http://www.novyhumanismus.cz/


Nejvyšším orgánem FoRS je valná hromada sestávající ze všech členů. Valná hromada volí správní radu, jež má nyní osm členů a tříčlenné předsednictvo. Hlavními domácími partnery FoRS jsou Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci MZV ČR a Rozvojové středisko ÚMV. Hlavními mezinárodními partnery FoRS kromě CONCORDu jsou projekt ODACE Kanadské agentury pro mezinárodní rozvoj (CIDA) a Trialog – projekt několika zahraničních NNO podporovaný Evropskou komisí.

Vztah státu k neziskovému sektoru v ČR

V roce 2003 bylo v České republice evidováno téměř 58 tisíc nestátních neziskových organizací (NNO, angl. NGO), z nichž naprostou většinu, 88 %, tvořila občanská sdružení, 1,5 % pak obecně prospěšné společnosti, 0,6 % nadace, 1,5 % nadační fondy, a 8,5 % představují církevní právnické osoby.
Neziskový sektor zaměstnává přibližně tři % občanů. NNO působí ve všech regionech ČR, nejvíce je jich zaregistrováno ve velkých městech, jako je Praha, Brno, České Budějovice a další. Mnohé z nich se však věnují práci pro celý region, nadace pak pro celou republiku. Zhruba třetina NNO působí na místní úrovni, třetina na regionální a třetina na národní a mezinárodní. Rozsah služeb poskytovaných NNO je široký, ale občané o nich nejsou vždy dostatečně informováni.

Orgány státní správy zatím nejsou schopny poskytovat nevládním organizacím servis standardní v zemích EU, byť se situace mírně zlepšuje. Od roku 1992 působí na vládní úrovni Rada pro nestátní neziskové organizace (RNNO), která má plnit funkci poradního, iniciativního a koordinačního orgánu vlády pro podporu NNO. Zabývá se však zejména dotační politikou státu. Členy rady jsou zástupci státní správy a představitelé neziskových organizací.

Relativně velké množství NNO je závislých na státních dotacích, neboť firemní a individuální dárcovství není zcela rozvinuto a domácí grantové nadace nejsou dosud finančně silné. Výsledkem všech těchto faktorů je chronický nedostatek prostředků, který organizacím brání získávat potřebný počet profesionálních pracovníků, vybudovat si odpovídající postavení ve společnosti, zabývat se dlouhodobou strategií svého rozvoje a zasahovat adekvátně do veřejné politiky.Byla vytvořena síť informačních středisek pro neziskový sektor, která však nestačí uspokojovat poptávku po informačních službách.
Koncepce ZRP ČR počítá s posilováním role NNO, přičemž už nyní tvoří složku dvoustranné ZRP spolufinancování projektů nevládních organizací, které disponují vlastními expertními kapacitami a mohou tak v některých případech lépe zohlednit místní potřeby přijímajících zemí. Forma spolufinancování znamená pokrytí části nákladů (většinou do výše 80 %) na projekt spravovaný NNO z celkového rozpočtu vládní zahraniční pomoci. Podmínkou pro spolufinancování projektů nevládních organizací je, aby přispívaly k naplňování cílů, principů a priorit české ZRP.

Pro vytváření koncepce vztahu státu a NNO na poli rozvojové spolupráce slouží příklady z vyspělých zemí, kde má neziskový sektor dlouhou tradici a kde státní rozvojové agentury spolupracují s jednotlivými NNO a jejich zastřešujícími platformami Jedná se (kromě EU jako celku) především o takové země jako Švédsko (agentura SIDA) ), Norsko (agentura NORAD ), Velká Británie (agentura DFID), Kanada (agentura CIDA) a Nizozemí (Ministryně pro rozvojovou spolupráci). Široce využívány jsou také informace z evropských platforem rozvojových a humanitárních NNO, a to především konfederace CONCORD (Brusel), jejímž členem je i česká národní platforma FoRS.

Nevládní rozvojové organizace zemí EU

Za padesát let své existence prošly rozvojové nevládní organizace v zemích EU mnohými změnami. V dobách poválečného optimismu původně začínaly s humanitární pomocí orientovanou na zmírnění chudoby a mnohé se snažily prosadit jako poskytovatelé základních služeb v nově vzniklých rozvojových státech. Očekávalo se, že tato pomoc bude potřeba jen dočasně, ale v 60. letech došly evropské organizace ke zjištění, že chudoba se stala chronickým dlouhodobým problémem, který „jen“ humanitární asistence nevyřeší. Místo snahy o přerozdělování zdrojů se tak začaly zaměřovat na místní lidský a technologický kapitál, který by pomohl dosáhnout udržitelného rozvoje.

V 80. a 90. letech se strategie udržitelného rozvoje dále vyvíjely a důraz se přesunul na podporu nevládních organizací z méně rozvinutých zemí a navázání partnerství s místní komunitou. Tento trend podpory lokálních organizací místo jejich nahrazování zahraničními strukturami pokračuje dodnes. Partnerství mezi nevládními organizacemi Severu a Jihu mají sice daleko k dokonalosti, ale původní paternalistický přístup Severu tak nahrazuje trend respektu a solidarity s partnery z Jihu.

Evropské nevládní rozvojové organizace (například OXFAM, Action Aid či CARE) se v současnosti zaměřily především na to, jak nejlépe pomoci svým partnerům na úrovni politické spíše než finanční. Pomoc Evropské unie je stále úzce spojena s její zahraniční politikou, a tak se snaží vycházet vstříc zájmům členských států EU skoro ve stejné míře jako příjemcům pomoci. Mnohé nevládní organizace se proto snaží dosáhnout určitého stupně finanční a politické nezávislosti, aby si uchránily možnost volby svých vlastních zásad při poskytování pomoci.

Pokud má být rozvoj navíc vskutku udržitelný a postavený na zajištění politických a socio-ekonomických práv lidí, pak musejí základní služby poskytovat přímo vlády rozvojových zemí a ne nevládní organizace. Jinými slovy tyto organizace by se neměly snažit zaplnit mezery v činnosti vlády, ale posílit schopnosti těchto vlád a lobovat u nich za rovnoměrnější přerozdělování služeb a zdrojů. Počátečním krokem v této strategii je tlak evropských nevládních organizací na lokální, ale i evropské vlády v záležitostech obchodu, zahraničního dluhu a lidských práv.

Nevládní organizace z nových členských zemí po rozšíření EU

Po rozšíření Evropské unie se nevládní neziskové organizace z přistupujících zemí ocitnou v novém prostředí, jehož přínos k jejich vlastnímu rozvoji bude ambivalentní. Na jedné straně se jim otevřou možnosti partnerství, výměny informací a financování skrze evropské fondy, jež byly dosud přístupné jen organizacím registrovaným na území EU, na druhé straně budou čelit konkurenčnímu prostředí, jež už se dnes svou tvrdostí podobá regulérnímu byznysu.

Nevládní organizace, jež se zabývají rozvojovou spoluprací, globální rozvojovou výchovou a humanitární pomocí, vstoupí do EU s několika handicapy:

  • Nebudou se moci dostatečně opřít o své národní vlády, jimž zatím chybí koherentní politika na poli rozvojové spolupráce. Zatímco ve většině zemí EU realizují nevládní organizace poměrně značný díl oficiální rozvojové asistence (ODA – Official nebo také Overseas Development Assistance), v přistupujících zemích je tento podíl marginální. Objem těchto prostředků je omezený a nepřekračuje 0,1 % HDP (v ČR maximálně 0,067 %). Navíc jsou prostředky rozvojové pomoci rozdělovány většinou netransparentně a bez dostatečné kontroly daňových poplatníků. V Evropské unii existuje významná rozpočtová kapitola „Spolufinancování nevládních rozvojových organizací“ (známější pod označením B 7-6000), jež je otevřena všem nevládním organizacím, ale vyžaduje nejméně 25 % spolufinancování projektů z privátních a národních zdrojů. Žádná vláda přistupujících zemí zatím nemá vytvořený mechanismus kofinancování projektů nevládních organizací, a tak jsou tyto organizace z nových členských států odkázány na nedostupné privátní zdroje.
  • Nebudou se moci dostatečně opřít o veřejné mínění ve vlastní zemi. Na poli zvyšování povědomí o rozvojové spolupráci a globální rozvojové výchovy bylo učiněno jen málo a veřejnost je většinou nakloněna pomáhat jen při humanitárních krizích (zemětřesení, konflikty) nebo v blízkém zahraničí (například Slovinci na Balkáně, Maďaři v Rumunsku nebo Poláci na Ukrajině), nikoliv už chudým v Africe či v Asii.
  • Nebudou se moci opřít o upřímnou snahu vlád podílet se na splnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs – Millenium Development Goals) definovaných OSN, mezi nimiž je prioritou snížení a vymýcení chudoby. Jen tři vlády z deseti přistupujících zemí uvedly v dotazníků Evropské komise boj s chudobou jako jednu z priorit.
  • Nebudou se moci spolehnout na snahu svých vlád dostát svým závazkům a přijmout „acquis communautaire“ čili obecné normy a závazky Evropské unie na poli rozvojové spolupráce. Jedním z hlavních závazků je zvýšení podílu rozvojové asistence každého členského státu nejméně na 0,33 % HDP. To by v případě Česka například znamenalo téměř pětinásobný nárůst prostředků, což se jeví jako nereálné.


Středo- a východoevropské nevládní organizace (vyjma maltské a kyperské) mohou nabídnout ale i několik komparativních výhod. Především je to znalost prostředí a/nebo jazyka v postkomunistických zemích, z nichž některé se svou ekonomickou úrovní řadí mezi klasické příjemce rozvojové pomoci. Mohou také nabídnout svoji zkušenost z období politické transformace, jež je aplikovatelná na situaci, v níž dnes působí občanská společnost v mnohých zemích na východ od EU.

Rozvojové nevládní organizace z přistupujících zemí ztratí některé zdroje, které byly dříve snadno dostupné. Zejména musí počítat s odlivem fondů severoamerických privátních nadací i vlád, které byly dříve velkými sponzory rozvoje občanské společnosti ve východní Evropě. Rovněž nebudou moci čerpat prostředky, které byly dříve dostupné z evropských zdrojů, například fondy Phare. Budou si tedy muset zvyknout na taktiku, kterou dnes používají západoevropské nevládní organizace. Především se za účelem posílení vlastních kapacit, výměny informací a schopnosti dostatečně lobovat za svoje záležitosti budou muset naučit spolupracovat a sdružovat se do platforem, sítí a „rodin“. Některé nevládní organizace, zejména ty s církevním zázemím, tak činily již dříve (v Česku například Sdružení Česká katolická charita - SČKCH, člen „rodiny“ Caritas Internationalis, občanské sdružení ADRA, součást celosvětové ADRY, v Maďarsku Hungarian Interchurch Aid - HIA, součást „rodiny“ APRODEV tvořené z protestantských organizací).

Na evropské úrovni se dnes nevládní organizace sdružují buď do účelových konsorcií a menších akčních aliancí (tato forma spolupráce umožňuje snadnější okamžitý přístup k evropským financím) nebo do sítí (networks – širší platformy tvořené nevládními organizacemi, jež mají podobné cíle a náplň činnosti) nebo do „rodin“ (families – sdružení organizací na společném ideovém základě, například katolicismu nebo protestantství) nebo do národních platforem (sdružení organizací na národním základě).

Jako celoevropský výbor národních platforem nevládních organizací působících na poli rozvojové spolupráce dříve působil CLONG. Po vnitřních problémech a jeho rozpuštění v roce 2002 došlo v lednu 2003 k vytvoření nové celoevropské konfederace CONCORD – European NGO Confederation for Relief and Development. Tato konfederace nabídla své členství nejen národním platformám, ale i sítím a „rodinám“. V současné době má 30 členů, z toho 18 národních platforem. Patnáct platforem tvoří původní členstvo CLONGu, 3 platformy už přicházejí z nových členských zemí (Slovenská MVRO, maltská Kopin a česká FoRS). Kromě platforem je členem také 12 sítí a „rodin“. V rámci CONCORDu působí mj. pracovní skupina pro rozšíření, jež tvoří základnu pro tvorbu jednotného postupu nevládních organizací ve vztahu k Evropské komisi i ke svým národním vládám. Tuto skupinu podporuje Trialog, projekt založený za účelem podpory kapacit nových národních platforem z přistupujících zemí (dalším podobným projektem financovaným kanadskou vládou je ODACE).


Silnějšími spojenectvími než národní platformy jsou ale ve skutečnosti sítě a „rodiny“. Některé větší východoevropské organizace jsou již součástí těchto sdružení (kromě zmíněných SČKCH a HIA mají přidružený status například Člověk v tísni v síti Eurostep nebo Ekumenická akademie v „rodině“ APRODEV). Partnerství v sítích a „rodinách“ může být do budoucna pro nevládní organizace výhodné, proto je zde krátký přehled těch, které jsou členy CONCORD:

Sítě nevládních organizací

  • ActionAid Alliance (www.actionaidalliance.org) – sdružuje pobočky velké organizace ActionAid ve světě. Cílem ActionAid Alliance je pracovat s chudými a znevýhodněnými lidmi za účelem snížení chudoby a překonání nespravedlnosti způsobené chudobou,
  • Eurodad (www.eurodad.org) - síť 48 organizací z 15 zemí, která se zabývá především souvislostmi zadluženosti zemí třetího světa a jejich rozvoje, a snaží se odpovědné vlády přimět ke snížení nebo odpuštění dluhů,
  • Euronaid (www.euronaid.nl) – síť nevládních organizací, jejichž cílem je pomáhat na poli zabezpečování dostupnosti potravin a potravinové pomoci obecně,
  • Eurostep (www.eurostep.org) – síť sekulárních nevládních organizací, jež se sdružily za účelem ovlivnění rozvojové politiky EU, jejího zesílení a snahy o snížení a vymýcení chudoby.
  • Forum (www.forum-ids.org) - síť organizací, které se zabývají především dobrovolnictvím a vysíláním dobrovolníků do rozvojových zemí,
  • IPPF (www.ippf.org) - The International Planned Parenthood Federation sdružuje organizace, jež se zabývají plánováním rodičovství, sexuálním zdravím, reprodukčními schopnostmi, potraty a dalšími problémy souvisejícími s populačním růstem a přelidněním,
  • SOLIDAR (www.solidar.org) – síť organizací, jež se zabývají sociálními službami, mezinárodní spoluprací, humanitární asistencí apod., a jež jsou historicky napojené na odborové hnutí,
  • Terre des Hommes (www.terredeshommes.org) - sdružuje pobočky velké organizace Terre des Hommes ve světě. Pracuje zejména s dětmi a chrání jejich práva; rovněž se zabývá rasovou, náboženskou, kulturní a genderovou diskriminací.

Rodiny nevládních organizací

  • APRODEV (www.aprodev.net) – asociace 17 organizací sjednocených na základě Světové rady církví (sdružuje protestantské a ortodoxní církve),
  • Caritas Europa (www.caritas.org) – Caritas Internationalis sdružuje 162 katolických organizací pracujících ve více než 200 zemích a teritoriích ve světě,
  • CIDSE (www.cidse.org) - užší aliance 15 velkých katolických rozvojových organizací z Evropy a severní Ameriky,
  • EU-CORD (www.eu-cord.org) - sdružení křesťanských, zejména severských protestantských organizací sloužících chudým ve světě.

V brzké době lze očekávat, že se ke CONCORDu připojí další dvě velké sítě, jež sdružují pobočky organizací Oxfam a ADRA ve světě. Kromě toho se snad ke CONCORD připojí také další národní platformy z přistupujících zemí.
Nyní záleží především na schopnostech a flexibilitě nevládních organizací z nových členských zemí, jak dokážou obstát v novém prostředí, najít partnery a zapojit se do mezinárodních sdružení, a zda-li budou schopny obhájit a uhájit svůj program a zázemí.
V kontextu rozšíření EU bude význam rozvojové pomoci neustále vzrůstat, neboť rozvojová pomoc a spolupráce představují, spolu s obchodem a politikou, třetí nejvýznamnější aktivitu Evropské unie směrem k zahraničí. Evropská Unie se hlásí k principům šíření demokracie, sociálního a ekonomického rozvoje, redukce chudoby a principům trvalé udržitelnosti a společné právní normy EU (Acquis communautaire) vyžadují, aby se nové členské země aktivně účastnily na formulování a naplňování společné rozvojové politiky. To zahrnuje i definici vztahu státu k nevládním rozvojovým organizacím.

Autoři textu: Mgr. Daniel Svoboda, Markéta Brychtová (2008)

Aktualizace: Pavla Jebili Začalová (2012)

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM