Zapojte se
Loading


Demografický vývoj ve světě

Ve druhé polovině minulého století došlo k obrovskému nárůstu populace, kdy přírůstek obyvatelstva dosahoval až dvou procent ročně. Zatímco v roce 1804 žila podle OSN na světě jedna miliarda obyvatel, v roce 1927 už to byly miliardy dvě, v roce 1960 tři, v roce 1974 čtyři miliardy, v roce 1987 pět miliard a od roku 1999 již přes šest miliard lidí. I dnes, na začátku nového tisíciletí, přes pozvolný pokles přírůstku na 1,1 procenta ročně, představuje „populační exploze“ jeden ze základních globálních problémů lidstva. Každou minutu se totiž na planetě narodí asi 250 dětí a zároveň 100 lidí zemře. V roce 2011 dosáhla světová populace výše 7 miliard.
Za těmito celkovými údaji musíme vidět značné regionální rozdíly, a to nejen ve změnách početního stavu populace, ale i v kvalitě života. Základní rozdíl se jednoznačně rýsuje při porovnání situace v rozvinutých zemích na straně jedné a ve většině zemí rozvojových na straně druhé. Zatímco v Evropě dochází k úbytku obyvatelstva, africké země dosahují v průměru téměř 2,1 procentního přírůstku.
Podle střední prognózy OSN z roku 2006 se zvýší počet obyvatel planety z 6,6 miliard v roce 2007 na 9,2 miliard v roce 2050, přičemž naprostá většina přírůstku, asi 2,5 miliardy, připadne na rozvojové země. Prognóza v této nejpravděpodobnější variantě počítá s poklesem plodnosti v rozvojových zemích z 2,7 dítěte, připadajících dnes v průměru na jednu ženu, na přibližně dvě děti v roce 2050. Kdyby ovšem k této předpokládané změně nedošlo a reprodukční poměry zůstaly v rozvojových zemích na přibližně současné úrovni, pak bude růst výrazně vyšší a celosvětový počet obyvatel by v polovině 21. století dosáhl dvanácti miliard.

Populační vývoj v rozvojových zemích

I mezi jednotlivými regiony rozvojových zemí existují v charakteru přirozené reprodukce významné rozdíly, které do značné míry souvisejí s úrovní jejich ekonomického rozvoje a odpovídají jejich postavení v jednotlivých fázích demografické revoluce. Ve většině zemí Jižní Ameriky a jihovýchodní a východní Asie již došlo k významnému poklesu úmrtnosti, postupně klesá i úroveň porodnosti, a proto je přirozený přírůstek jen mírně nad celosvětovým průměrem. Specifické postavení zaujímá miliardová populace Číny, kde se kvůli tvrdé státní regulační politice v posledním období značně snížila porodnost. Tamější úroveň plodnosti dnes dosahuje 1,7 dítěte na ženu a je srovnatelná se situací v řadě evropských zemí. Přirozený přírůstek čínské populace, který činí 0,6 procent ročně, je již výrazně pod celosvětovým průměrem. Vzhledem k tomuto vývoji by Čínu měla na pozici nejlidnatější země světa vystřídat v roce 2025 Indie. Ostatní oblasti rozvojového světa se nacházejí ještě ve fázi přirozených přírůstků ve výši až tří procent. Nejproblematičtější situace je v subsaharské Africe, kde se ženám rodí v průměru přes pět dětí. Kvůli epidemii HIV&AIDS však v některých zemích jižní Afriky dochází naopak k úbytku obyvatelstva.
Populační vývoj má celou řadu souvislostí s problémy ekonomickými, politickými, sociálními, či environmentálními. Řešení těchto problémů prostřednictvím regulace porodnosti se úzce dotýká práva na reprodukční a sexuální zdraví. Obecně se má za to, že ekonomický a sociální rozvoj, zejména pak zlepšování postavení žen, vede ke snížení jejich plodnosti (počtu dětí, které se průměrně rodí ženě během jejího života).

Velký populační přírůstek

Právě velký populační přírůstek zůstává jedním z nejvážnějších problémů rozvojového světa. Z ekonomického pohledu jsou tu děti pro rodinu přínosem jako levná pracovní síla, neboť náklady na jejich výživu a výchovu jsou v těchto společnostech relativně nízké. Zároveň zajišťují ve stáří své rodiče, kteří se povětšinou nemohou spoléhat na státní sociální politiku. Nezanedbatelnou roli hraje i vysoká úmrtnost v dětském věku. Je tedy potřeba mít více dětí, aby se alespoň některé dožily dospělosti. Důraz je také kladen na zrození preferovaného mužského potomka. Tyto faktory, založené na ekonomických souvislostech, doprovází kulturní a náboženská tradice dané společnosti.
Demografické chování, upřednostňující rodiny s velkým počtem dětí, má kvůli těmto socio-kulturním souvislostem značnou setrvačnost, a tak může doznívat i ve změněných politicko-ekonomických podmínkách.

Atypická věková struktura

Kvůli přetrvávající vysoké plodnosti a postupnému snižování úmrtnosti především v dětském věku dochází v rozvojových zemích k výraznému zvýšení podílu mladého obyvatelstva. Zatímco v Evropě je přibližně 17 procent obyvatel mladších patnácti let, v zemích třetího světa je to takřka dvojnásobek - 30 procent. V Africe a na Blízkém Východě je ovšem mladší osmnácti let již 43 procent lidí. Takové věkové složení má specifické ekonomické, sociální, politické i demografické dopady. Vysoký podíl mladých zatěžuje nepříliš výkonné ekonomiky rozvojových zemí a vyvolává potřebu vyšších nákladů na fungování vzdělávacích systémů. Vysoká nezaměstnanost mezi mladými může vést k jejich radikalizaci, která je potenciálním zdrojem ozbrojených konfliktů. Mladí lidé zároveň vytvářejí předpoklad pro další populační růst.

Postupné stárnutí populace

Ještě závažnějším problémem bude pro rozvojové země postupné stárnutí populace. Jestliže v současnosti je to jedna z nejžhavějších otázek řešených ve vyspělých zemích, pak například v Číně budou dopady tohoto procesu kvůli rapidnímu poklesu plodnosti ještě dramatičtější. Podíl osob starších šedesáti let zde v současnosti činí asi deset procent, za padesát let se ale podle prognózy zvýší až na 30 procent, což v absolutním vyjádření bude představovat téměř 440 milionů obyvatel. Demografové a ekonomové v souvislosti se změnami ve věkové struktuře rozvojových zemí hovoří o „demografickém okně“ - etapě, kdy při přechodu od populace převážně mladé k populaci starého obyvatelstva (s významnou ekonomickou zátěží) dojde k období, v němž podíl produktivního obyvatelstva výrazně převáží neproduktivní složky populace. Toto stádium vytváří pozitivní, byť časově omezený prostor k řešení ekonomických problémů těchto zemí.

Úmrtnost

Přes postupné snižování úmrtnosti je situace v řadě rozvojových zemí velmi špatná, místy dochází dokonce k jejímu zhoršování. Ukazatel střední délky života (tedy věku, kterého by se měl za stávajících podmínek jedinec v průměru dožít) nedosahuje například v zemích subsaharské Afriky ani padesáti let, zatímco v nejbohatších zemích je jeho hodnota téměř 80 let. Na tomto propastném rozdílu se podepisuje především vysoká úmrtnost dětí - v nejzaostalejších oblastech světa se prvních narozenin nedožívá 10 až 15 procent dětí.
Vedle nedostatku potravin a omezené dosažitelnosti lékařské péče jsou úmrtnostní poměry v rozvojových zemích významně ovlivňovány nedostupností kvalitních vodních zdrojů. V rozsáhlých oblastech subsaharské Afriky nemá přístup k pitné vodě 40 až 50 procent populace, v řadě dalších oblastí třetího světa je tento podíl jen o málo nižší. Asi 60 procent úmrtí dětí do jednoho roku souvisí s infekčními nemocemi, na jejichž rozšíření má vliv především nízká kvalita pitné vody. Významnou hrozbou pro rovnoměrný populační vývoj v rozvojových zemích je dnes také šíření epidemie HIV&AIDS. Celosvětové odhady uvádějí pro rok 2011 34milionů HIV pozitivních, přičemž dvě třetiny se vztahují k africkým zemím ležícím jižně od Sahary. V zemích jako je Botswana, Zambie nebo Jihoafrická republika postihuje onemocnění až desítky procent dospělé populace. Dobrou zprávou je, že počet nově nakažených již několik let klesá (za posledních deset let více než o polovinu klesl v Malawi, Botswaně, Namibii či Zambii), stále však dosahuje v průměru 2,5 milionů ročně.

Autorky textu: PhDr. Věra Exnerová, PhD., Andrea Volfová, B.A., MSc. (2008)

Aktualizaci textu provedli: Ing.Ondřej Horký (2008) a Pavla Jebili Začalová (2012)

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM