Zapojte se
Loading


Pravá tvář textilního průmyslu

Bavlna je velmi náročná na vodu, foto:www.creativecommons.org

06.06.2011
Michaela Beldová, 31.5.2011

Téma: Dětská práce, Voda, hygiena

Slevy. Magické slovo, po jehož zaznění především ženy nelení a vyráží na nákupy. Mnoho obchodů s konfekční módou neváhá snižovat ceny o třicet, padesát, ale i sedmdesát procent. Kdo by odolal, když si může bavlněné tričko nebo košili s původní cenou tři sta korun nyní koupit za stovku. Jeho reálná cena je ale mnohem vyšší – má mnohdy podobu dětské práce a ničení životního prostředí. Na výrobu bavlněných věcí se spotřebuje neuvěřitelné množství vody v oblastech, kde chybí.

Obchody vydělávají i v období slev. Cena, kterou za konfekční módu platí výrobcům, potažmo dovozcům, je stále několikanásobně nižší. A není to pouze o umění obchodovat. Velkou část hodnoty bavlněného oblečení totiž tvoří práce. Jak při sklizni suroviny a zpracování materiálu, tak i při samotné výrobě oblečení. Odečteme-li marži obchodníka, ve výši často i několika set procent, náklady na uskladnění a dopravu, dostaneme překvapivou částku. Česká nezisková organizace NaZemi, která i s dalšími mezinárodními organizacemi pro fair trade usiluje o zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců v rozvojových zemích, v rámci své kampaně Ušili to na nás! zveřejnila mimo jiné i rozbor ceny trička, které se na českém trhu běžně prodává za 250 korun. Velkou část, celé dvě stovky, tvoří právě marže obchodu a výdaje na marketing v cílovém státě. Administrativní náklady v zemi výroby přijdou bezmála na třicet korun. Materiál na necelých dvacet. A mzda dělníka? Dvě koruny padesát haléřů.
 
Špatně placená dřina
 
Konkurenční boj supermarketů a obchodních řetězců vyspělého světa tlačí výrobce ke snižování cen, tedy i nákladů. Většina výrobních podniků se tak přesouvá do rozvojových zemí, kde jsou lidé ochotní pracovat za podmínek hraničících s otroctvím. Ostatním zemím často nezbývá než tento trend dodržet, protože jsou na vývozu textilních komodit zcela závislé. S nabídkou pracovního trhu a nízkými cenami produktů tak jde ruku v ruce i výše mezd. Například bangladéšský dělník si na svou základní potravinu, tedy kilogram rýže, vydělává tři hodiny, zatímco Čech s minimální mzdou jen patnáct minut. Extrémně nízké mzdy ale nejsou jediným problémem. Dalším, souvisejícím, je také nelidsky dlouhá pracovní doba s minimem přestávek. Ta je také hlavním důvodem pochybné kvality zpracování levných oděvů.
 
Jejich výroba totiž kromě stříhání metráže a sešívání obnáší také úkony vyžadující přesnost a soustředění. Všívání zipů, našívání knoflíků, ozdob i cedulek značek. Asijské dělnice úkony vykonávají denně dvanáct i šestnáct hodin. Výjimkou nejsou ani časté pracovní víkendy. Vady a chyby jsou tak zpravidla důsledkem únavy. Co je oproti tomu našich čtyřicet pracovních hodin týdně? Ve vyspělých zemích dnes hodně diskutovaná asertivita je v zemích rozvojových považována za revoltu. Odmítnutí splnit přesčas často znamená srážku z už tak dost nízké mzdy.jedno tričko=2700litrů např. uzbecké vody
 
Riziko dětské práce
 
Trendem rozvojových zemí je bohužel i nucená dětská práce. Přežít se snaží všichni. Pěstitelé a zpracovatelé bavlny zaměstnávají děti proto, aby ušetřili na mzdách a mohli nadále dodávat levné suroviny a výrobky na pulty obchodů. A rodič, který zůstane bez partnera, nutí své děti pracovat nebo žebrat, aby rodina byla vůbec schopna se uživit. Nutnost dětské práce způsobuje hlavně chudoba a nedostatečné vzdělání obyvatel asijských, jihoamerických a afrických států. Na školu kvůli práci nezbývá čas. V budoucnu se pracující děti stanou negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou a přijdou o možnost najít si v dospělosti solidní a lépe placené zaměstnání. Vzniká tak koloběh chudoby a nevzdělanosti, který se bude opakovat po generace. Rodiče, kteří nejsou schopni zajistit obživu své rodiny, budou své potomky opět posílat do špatně placené práce namísto do školy.
 
Zodpovědné nakupování
 
Základním stavebním kamenem pro odstranění chudoby v rozvojových zemích je tedy v první řadě uvědomělé chování spotřebitelů v zemích ekonomicky vyspělých. Na dotaz běžného spotřebitele ohledně dodržování lidských práv při výrobě oblečení, které právě kupuje, dokáže málokterá asistentka za prodejním pultem odpovědět. Existují ovšem organizace, které se obchodníků ptají místo nás. V Česku působící NaZemi - společnost pro fair trade provádí každoroční průzkum pracovních podmínek i ve výrobních podnicích dodávajících textil na pulty našich obchodů. Poslední výsledky ukazují, že je jen málo mezinárodních, a ještě méně českých značek, které jsou ochotny v tomto ohledu spolupracovat. A tam, kde nechybí ochota, zbrzdí snahu fakt, že oblečení splňující tyto podmínky by v konkurenci ostatních levných textilních výrobků pravděpodobně neobstálo. Chybí poptávka.
 
Kupní síla Čechů
 
Jak funguje kupní síla západních zemí, mezi které dnes patří i český trh s oděvy, se v posledních letech projevuje například zvýšením nabídky oblečení z organické bavlny. Certifikát „bio“  zaručuje, že výrobek je z organické bavlny. To znamená, že rostlina nebyla ošetřována chemickými prostředky sloužícími k hubení ani hnojivy. Při jejím pěstování tedy nedocházelo ke znečištění vody a půdy. Mezi nejvýznamnější producenty organické bavlny patří Turecko, Indie, Čína, Sýrie, Peru, Uganda, Tanzanie, Izrael, USA a Pákistán. Jsou mezi nimi stejné státy, které dodávají i ty nejlevnější suroviny pro výrobu. Značí to, že rozvojové země reagují velmi pružně na poptávku ze strany odběratelů. Změna tedy není nedosažitelná. Přispět ke zlepšení ekologie i životních podmínek rodin v rozvojových státech může každý jednotlivec. I u nás jsou k dostání oděvy s certifikací Fair trade nebo Fair wear. Chce to jen trochu hledat, ptát se a nepodceňovat kupní sílu, kterou vládne i český trh. Pokud spotřebitelé projeví zájem, změna přijde.
 
Vysychání jezer a kontaminace vody
 
Západní svět přiměly ke zvýšení poptávky po organické bavlně především ekologické dopady jejího pěstování. S rostoucím zájmem o tento přírodní materiál se totiž úměrně zvětšuje i plocha plantáží teplomilného a na vláhu náročného bavlníku. Jako příklad dobře poslouží problém vysychání Aralského jezera, z jehož hlavních přítoků byla po dlouhá léta odváděna voda pro zavlažování bavlníkových polí Uzbekistánu, Turkmenistánu i dalších zemí. Na výrobu jednoho bavlněného trička se od zasazení rostliny po odeslání do obchodu spotřebuje kolem neuvěřitelných 2700 litrů vody. Není tedy divu, že přírodní zdroje vysychají. Rybářství kolem Aralu kdysi zaměstnávalo desetitisíce lidí. Dnes leží staré přístavy i několik desítek kilometrů od břehů jezera. Zmenšující se vodní plocha nestačí ochlazovat okolí a klima se za posledních několik let celkově zhoršilo. Nedostatek vody v oblasti ale není jediným problémem.
 
Neutuchající poptávka po měkkém, pokožce příjemném a přírodním materiálu pro výrobu oděvů nedá odpočinout ani půdě, na které je bavlník pěstován. Plodina se na stejných místech a obrovských plochách pěstuje každoročně a není střídána jinými kulturami. K produkci potřebného výnosu tudíž vyžaduje umělé vyživování. Konvenčně pěstovaná bavlna je jednou z chemicky nejošetřovanějších plodin vůbec. Pěstování bavlny spotřebuje deset, některé zdroje uvádějí až dvacet procent celosvětové spotřeby pesticidů.Bavlníková pole sklízí také děti, foto:www.creativecommons.org
 
Řada z nich, používaných například pro dezinfekci půdy či ochranu rostlin bavlníku před škůdci, přitom patří mezi vysoce toxické látky. Poškození životního prostředí díky kontaminaci vody a půdy chemikáliemi v oblasti je tak velké, že ohrožuje zdraví desítek milionů obyvatel centrální Asie. V okolí Aralu je zvýšený výskyt různých forem rakoviny, respiračních chorob, ale i nemocí ledvin, jater a očí. Vzrostla také novorozenecká úmrtnost. Mezinárodně plánovaná nápravná opatření budou stát miliardy a jejich dopad na zlepšení situace je stále nejasný.
 
Jaké barvy jsou letos „in“?
 
Pesticidy používané při pěstování ale nejsou jedinými chemikáliemi, se kterými přijde bavlna do styku před tím, než se objeví na pultech našich obchodů. Původní krémové zbarvení materiálu je sice také žádané, ale tvoří jen zlomek produktů na trhu. Většina bavlněných látek se před zpracováním barví do různých módních odstínů, které si odběratel žádá. A to zahrnuje i barvu bílou.
Naprostá většina barviv a bělicích prostředků není kvůli požadavkům na stálost nebo sytost barvy vyráběna ze surovin na přírodní bázi. Jejich složení bývá zpravidla toxické a v Evropě je jejich použití zakázané. Barví se tedy opět v rozvojových zemích.
 
Mnohdy bez použití potřebných ochranných pracovních pomůcek. Zhruba jedna třetina barviv navíc k bavlně nepřilne a v první fázi praní se vymyje do odpadní vody. Z menších výrobních podniků nebo dílen, které často nemají vlastní čističku odpadních vod, pak proudí voda znečištěná barvivy a zbytky pesticidů odpadními stokami přímo do řek, které plní roli zásobárny užitkové a pitné vody pro celou oblast. O mnoho lépe na tom ale nejsou ani lidé žijící v okolí větších závodů, které čističky mají. Jen málo z nich totiž skladuje toxický odpadní kal na bezpečném místě. Zbytky jedovatého kalu z barvicího procesu se tak často kupí v blízkosti polí nebo řek.
 
Jednou a dost
 
Spotřeba bavlněného oblečení ve vyspělých zemích je obrovská. Pohybuje se mezi patnácti a dvaceti kilogramy textilu na osobu za rok. Hlavní problém spočívá v tom, že jej není možné účinně recyklovat. Bavlněný textil je sice po rozcupování možné použít pro výrobu lepenky na střechy, na výrobu zátěžových koberců nebo izolačního materiálu, ne ale pro výrobu dalších oděvů. Ke zlepšení životních podmínek lidí v rozvojových zemích i životního prostředí může přitom přispět každý. A stačí opravdu málo. Nejlepším řešením je kupovat trička s certifikátem fair trade, které zaručí absenci ilegální dětské práce i ničivé dopady průmyslu na životní prostředí. Namísto nového trička ve slevě, které pak nosíme jen jednu sezónu, si také můžeme koupit mnohdy kvalitněji zpracované tričko dobré značky v second handu.
 

Článek vyšel v upravené podobě v příloze Pravá cena zboží dne 31.5.2011 v MF DNES.

Pokud chcete soutěžit o karafu Veolia, poslouchejte 8.6. kolem 9:00 Radio 1 a soutěžte na toto téma s Rozvojovkou!


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM

Děkujeme, že se zajímáte o rozvojovou spolupráci a globální témata. Aktuální informace naleznete na www.clovekvtisni.cz