Zapojte se
Loading


Jak se opravdu žije v indických slumech

Ženy ze slumu Kalyana Puram. Foto: Lenka Sobotová

08.06.2009
Lenka Sobotová

Téma: Migrace, Rozvojové cíle tisíciletí, Situace v rozvojových zemích, Lidská práva

Region: Asie

Kina po celém světě zaplavil oscarový trhák Slumdog Milionaire, chcete-li Milionář z chatrče. Film vypráví příběh chlapce ze slumu, který by těžko mohl být skutečný. Přesto snímek zobrazuje mnoho pravdivého z toho, jak někteří Indové žijí. Zachycuje realitu slumů, míst stísněných chatrčí a domků ve městech. Lidé tu žijí ze dne na den, chybí jim přístup k pitné vodě a hygienickému zázemí, zdravotní péči či školám. Jsou slumy opravdu takové, jak je zachycuje film?

Jamal, hrdina filmu, je smyšlená postava, ale děti hrající kriket poblíž jeho bydliště ze začátku filmu skutečně žijí v bombajských slumech. Nejsou to herci v pravém slova smyslu. Režisér Danny Boyle je pro účely natáčení postavil před kameru a ze dne na den z nich udělal hvězdy oscarového snímku. Co s Boylovým „dětským komparsem“ bude dál? Těžko odhadnout.
 
Děti jsou nyní zpět ve slumu, kvůli úspěchu filmu však před sebou mají vidinu stěhování i s celými rodinami do důstojnějších podmínek. Většinu indických dětí vyrůstajících ve slumech však takové štěstí nepotká. To je jedna z kontroverzí, kterou film (respektive události po jeho uvedení do kin) vzbuzuje.
 
Indové se také bouří proti hanlivému označení slumdog v titulu snímku. Jde o velmi vulgární pojmenování obyvatele slumu. Indii se taková prezentace směrem do zahraničí nelíbí – pestrá a romantická země je vykreslena jako svět špíny a kriminality. Přesto mnoho Indů film Milionář z chatrče oslovil – stejně jako celý svět.
 

Televizi všem!

 
Televize je nezbytnou součástí domácností prakticky ve všech indických slumech. V jižní Indii, ve státě Tamil Nadu, před pěti lety dokonce místní politická strana voličům výměnou za hlasy slíbila barevné televize. Tah vyšel, strana vyhrála a většina obyvatel slumů má dnes opravdu ve své chatrči televizi bez ohledu na to, jestli disponuje i legálním přístupem k elektřině či nikoli.
 
Realita je mnohdy taková, že si obyvatelé cihlových nebo bambusovo-dřevěných domků ve slumech natáhnou elektřinu nelegálně z nejbližšího veřejného osvětlení. Mohou tak svítit a hlavně – sledovat televizi. Pro většinu chudých a nevzdělaných Indů televize znamená důležitou věc určující jejich společenské postavení. Současná vládnoucí strana v Tamil Nadu to rychle rozpoznala a získala nemálo voličů. Snad v každém slumu v Čenaj, hlavním městě Tamil Nadu, tak lidé mohli na vlastních obrazovkách sledovat předávaní Oscarů a „slávu“ slumů. Mnoho místních je na úspěch „milionáře“ na západě velmi hrdá.
 
Bytovky pro přesídlené v Semmancherry. Foto: Lenka Sobotová
 

Život v nejistotě

 
Čenaj je čtvrtá největší indická metropole, která má dnes téměř osm milionů obyvatel. Město se reálně rozkládá na pro Evropana těžko představitelných 175 kilometrech čtverečních. Čenaj pulzuje ve dne v noci, lidé žijí prakticky kdekoliv. Výjimkou není domácnost přímo na ulici, kde rodina spí, vaří, žebrá nebo prodává vše možné. Město se stává ekonomickým centrem jižní Indie, kam přichází mnoho rodin i jednotlivců za vidinou lepšího života. Příčinou je hlavně nedostatek práce na venkově a v menších městech.
 
Přistěhovalci ale většinou  končí právě ve slumech. Ty dnes tvoří nově příchozí i ti, co se zde narodili a prožili v úzkých uličkách plných much celý život. Svět slumů je v Čenaj rozpoznanou a známou realitou, podílí se velkou měrou na tváři města. Podle odhadů vládního úřadu pro boj s městskou chudobou žilo v Čenaj v roce 2004 více než 104 tisíc rodin ve slumech nebo na ulicích.
Vláda se samozřejmě snaží tento problém řešit, nejčastější postup ale nebývá nejšťastnější.
 
V minulých letech vládní orgány jednouše jednoho dne přišli s buldozery a policií a slum srovnali se zemí. Lidé byli vyhnáni. Nikdo neřešil co s nimi bude a původní obyvatelé se jednoduše vrátili zpět. Velmi rychle si postavili svá obydlí znovu, alespoň provizorně. Kam by jinak šli? Před lety zabrali tuto půdu, nikdo jim v tom nebránil. Hledali místo, kde by mohli žít a vybudovat si nový domov. Koupě domu či pronájem bytu na legálním trhu s nemovitostmi nepřipadal kvůli jejich finanční situaci v úvahu. Co na tom, že půda patří někomu jinému? Takhle nějak přemýšleli.
 
Příprava oběda ve slumu Anju Kudisai. Foto: Lenka Sobotová
 
Většina slumů, nejen v Indii, stojí nelegálně. Někdy jsou tato příměstská osídlení tolerována, jindy nikoli. Vlastník půdy, kterým je v mnohých případech vláda či město, reaguje na jednu stranu logicky - chrání svůj majetek a snaží se nelegální okupanty vystrnadit.
 
V některých případech se může jednat i o několikaletý zápas mezi oběma stranami. Slum je vysídlen, lidé se vrátí a postaví si i několik chatrných obydlí za noc. Život v neustálé nejistotě je naučil efektivitě a spolupráci. Pak jsou opět vyhnáni. Záleží na tom, kdo má silnější vůli a energii bránit své zájmy. Může to vypadat jako hra, ale není.
 

Volba místa

 
V posledních letech indická vláda využívá lidštější řešení otázky slumů, a tím je přesídlování. Úředníci jednoduše poskytují lidem ze slumů náhradní variantu bydlení. Vláda Tamil Nadu začala před lety realizovat ambiciózní program, který má „vyčistit“ Čenaj od slumů do roku 2013. Na jižní a severní periferii města vyrostly činžovní domy pro více než devět tisíc rodin, další se staví.
 
Taková vládní intervence je však diskutabilní. Obyvatelé slumů si své původní sídliště nevybrali náhodně. Vzhledem k jejich příjmům si mnohdy nemohou dovolit dojíždět přes celé město, potřebují vodu na vaření a mytí, potřebují blízkost škol pro své děti. Je pro ně důležité žít v místě dostupném k ostatním bohatším domácnostem či firmám, které je mohou zaměstnat.
 
Volby v Tamil Nadu. Foto: Lenka Sobotová
 
Většina slumů leží na březích řek, městských kanálů, pod mosty a viadukty, podél silnic a železnic. Nikoli jen na perifériích, ale uvnitř metropolí, kde mohou těžit z blízkosti městské infrastruktury a dalších služeb. Celkový počet slumů v Čenaj je odhadován na 450. Přibližně padesát z nich leží na řece Kuvam, která městem protéká. To, co bylo dříve řekou, je dnes spíše smradlavá stoka, která se v období dešťů vylévá z břehů a kontaminuje své okolí včetně slumů podél toku.
 
Kromě samotného průmyslové znečištění, které produkuje město, se slumy podílejí velkou měrou na jejím znečištění. Neexistuje v nich kanalizace a veškerá odpadní voda i splašky, končí v řece. „V období dešťů všude vylézají obrovské krysy a hadi. Nemůžu spát, mám strach o své děti,“ popisuje žena z Anju Kudisai, jedné z komunit na břehu Kuvam. To jsou výsledky hnijícího odpadu ve struhách mezi chatrčemi. Přesto se lidé navzdory hrozbě povodní a dalších událostí znovu a znovu uchylují k těmto zdrojům vody. Potřebují ji.
 

Fenomén přesídlení

 
Oblasti přesídlení v mnoha případech nesplňují základní požadavky obyvatel na dostupnost, vodu a přístup k pracovním příležitostem. Semmancherry, místo na jižním okraji Čenaj, dnes čítá více než šest tisíc  rodin přesídlených v minulých letech. Navíc byl nedávno schválen projekt stavby dalších nových bytovek pro více než 29 tisíc rodin zde a v druhé lokalitě poblíž.
 
Vláda zatím pro současné přesídlené nájemníky vybudovala vodní pumpy či studny společné pro více činžovních domů. Místní ženy stojí dlouhé fronty na naplnění svých džberů pro praní a mytí. Škol je zde několik. Nevládní organizace se snaží zajistit ekvivalent školní docházky a pomoci lidem i v otázce prevence sociálních problémů. Největší překážkou je však nedostatek práce.
 
Muži mohou nalézt příležitostnou práci na stavbách v okolí, případně jako řidiči. Na druhou stranu mnoho komunit sem bylo přesídleno z pláží a přímořských oblastí, kde tvořily rybářské kolonie. Tito muži znají jen rybaření. Je těžké sehnat jinou práci v oblasti, kde není nic než tyto bytovky jedna vedle druhé.
 
Volby v Tamil Nadu. Foto: Lenka Sobotová
 
V ještě horší situaci jsou ženy. Pokud se nestarají o děti a domácnost, původní pracovní příležitosti jako prodej na tržišti nebo poklízení a praní pro majetnější rodiny v okolí slumu, po přesídlení zmizely. Z hlediska vlastnictví půdy jsou tyto byty legální a stabilní. Ale jednoduše nejsou atraktivní jako ty předchozí.
 
Lidé často byt v dané lokalitě prodají a přestěhují se zpět do vnitřního Čenaj hledajíce jiný slum, kde se mohou zase usadit. Řešení neposkytuje alternativu lidem jako takovým, je v mnoha případech jen alibismem pro získání zpět zabrané půdy, na které slumy stojí. V mnoha případech je to důvod, proč tato strategie selhává.
 

Samotný slum jako řešení

 
„Narodila jsem se tu a nechci odtud odejít,“ svěřuje se mladá žena jménem Malini ze slumu Kalyana Puram v Čenaj. Slum je pro místní ideálním sídlištěm – svou blízkostí k autobusovému nádraží, hlavnímu vlakovému nádraží, městskému kanálu, státní nemocnici i škole splňuje všechny předpoklady. Existuje téměř čtyřicet let a za tuto dobu se z původních dvou set rodin v chatrčích rozrostl na skoro tisíc domácností v cihlových i více-patrových domech. V některých uličkách je těžké uvěřit, že se jedná o slum.
 
„Před několika měsíci sem přišli nějací cizinci s vládními úředníky, sdělit nám, že slum bude přesídlen,“ pokračuje Malini. „Mám strach, ale jsme připraveni bojovat. Mnoho lidí vložilo do svých domů hodně peněz kvůli dalším patrům a vylepšením. Chceme kompenzaci.“
Další ženy ve slumu reagují podobně: „Pokud nám vláda dokáže zajistit to, co máme tady a zároveň lepší domy, rádi půjdeme. Ale jinak budeme bojovat.“ To potvrzuje i fakt, že místní lidé úředníky se zahraničními investory, kteří tehdy do slumu přišli, jednoduše vyhnali.
 
Lidé v Kalyana Puram tvoří komunitu, která si časem vybudovala jméno mezi okolními slumy. Obecným rysem ve slumech je určitá spolupráce. Tito lidé sdílejí stejné nedůstojné životní podmínky, domácnosti se potýkají s podobnými problémy jako je alkoholismus, rodinné násilí nebo drogy.
 
Nevládní organizace i vláda rozpoznali tento potenciál především mezi ženami, které se snaží změnit budoucnost pro své děti, a podporuje formování komunity čelit a řešit takové problémy. V Kalyana Puram dokázaly ženy s podporou několika místních nevládních organizací změnit mnoho od vymýcení prostituce v rámci slumu přes vyčištění odpadních struh po vyjednání stavby tři vládních umýváren pro místní obyvatele přímo ve slumu. Díky podpoře komunity a především povzbuzování těchto žen se slum pomalu mění. Lidé se cítí bezpečněji a jsou více motivováni zlepšovat místo, kde žijí.
 
Slum zůstává nelegálním, ale vládní úřad pro otázku slumů uznal toto místo jako oficiální sídliště. V podstatě to znamená jistou formu ujištění, že místní lidé nebudou přesídleni. V takovém případě mají více důvodů stavět a budovat důstojnější podmínky k životu. Navíc díky této lokalitě má většina mužů i některé ženy práci v okolí.
 
Slum postupně přestává být slumem, ale stal se součástí řešení městské chudoby. Hrozba přesídlení v důsledku případného investičního projektu v souladu se záměry zahraničních firem je přesto stále reálná. Na druhou stranu silná a rozrůstající se komunita tvoří velké množství odhodlaných lidí a současně voličů místní vlády ochotných bojovat o své domovy a budoucnost všemi možnými prostředky.
 
Autorka studuje Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci

Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM