Zapojte se
Loading


Etiopie: chudí lidé, bohatá země

02.06.2005
Kinkorová Lucie

Téma: Rozvojové cíle tisíciletí

Region: Afrika

((1))Jedna z pěti nejchudších zemí světa oslabená následky socialistického experimentu a několika válek potřebuje při řešení svých problémů pomoc ze zahraničí.

"Když se vydaří rok, sklidíme dost obilí tefu i kukuřice," říká zemědělec Getu. On a jeho rodina jsou živi pouze z chovu dobytka a plodin, které vypěstují na vlastním políčku.

© Karel Strachota<br>Děti potřebují vzdělání

Stejně jako Getu je v Etiopii na zemědělství závislých osm z deseti rodin. "Problém je, že v úrodných letech mají dostatek obilí všichni ostatní v naší woredě a já nemám, komu bych mohl část sklizně prodat. Jen tak přitom mohu získat peníze na léky pro ženu, na učebnice pro děti, nebo něco ušetřit na horší suché roky," dodává Getu.

Jev, kdy jsou v některých okrscích - zde nazývaných woredy - sýpky plné, zatímco jinde umírají Afričané hlady, je v Etiopii poměrně častý. "Nejsou nákladní auta ani peníze na ně ani pořádné silnice, po kterých by se mohly potraviny transportovat. Co víc, není nikdo, kdo by to zorganizoval," pojmenovává příčiny současného stavu Getův soused, který se právě vrací z pole se dvěma vyhublými voly a dřevěným pluhem.

Rolníků, kteří si v Etiopii mohou dovolit zemědělskou mechanizaci, je zoufale málo. Přitom kdyby se místním zemědělcům podařilo alespoň částečně zintenzívnit své hospodaření, dokázali by v úrodných letech vyprodukovat tolik úrody, že by nasytili celou Etiopii. Problém je ale v tom, že většina z nich nemá nejmenší ponětí o existenci hnojiv nebo kombajnů, o jejich správném využití nebo přínosech pro úrodu. Další zatím nesplněnou podmínkou etiopské potravinové soběstačnosti je fungující infrastruktura. Důsledkem těchto faktů trpí hladem každoročně kolem desetiny obyvatelstva, v suchých letech je hladovějících mnohem více.

Bludný kruh chudoby

Od roku 1984, kdy zemi postihl extrémně silný hladomor, působí v Etiopii velké množství humanitárních organizací. Některé z nich se snaží předcházet opakování katastrofy například tím, že stále distribuují potravinovou pomoc. A to i na místech, kde byl akutní hladomor již zažehnán. Ale je to opravdu pomoc Etiopii? Obyvatelé navyklí na pravidelný příděl nejsou nuceni se aktivně starat o svou obživu, jen pasivně čekají frontu na "svůj" pytel pšenice. Co se však stane, až jednou vydávání potravinové pomoci skončí? Nejspíš nastane opravdová humanitární krize, paradoxně vyvolaná humanitární pomocí rozdělovanou ve špatný čas na špatném místě.

"Co Etiopie potřebuje, není rozdávání pšenice ale rozvojová pomoc a toho se tady snažíme držet. Pozitivní je, že si to uvědomuje i etiopská vláda, která mezi své priority zařadila na první místo potravinovou soběstačnost a boj proti analfabetismu," říká Jiří Plecitý, vedoucí etiopské mise společnosti Člověk v tísni, financované z české zahraniční rozvojové pomoci. "Bohužel vládní výdaje zatím nedosahují ani deseti procent toho, kolik by bylo nutné investovat, aby byl pokrok opravdu viditelný. Jen platy učitelů spolknou 80 procent veškerých státních prostředků na vzdělání. Finance na stavbu nových škol, vyučovací pomůcky nebo stipendia sociálně slabším žákům už nezbývají," dodává Plecitý.

Nevyužité bohatství

Etiopie je potenciálně velice bohatá země. Odhaduje se, že pod jejím povrchem leží značné zásoby zlata, železné rudy a dalších surovin. Kromě těžby surovin se však nabízí i jiné cesty, kterými by se Etiopie ve snaze zlepšit svou ekonomickou situaci mohla ubírat. Tato africká země totiž oplývá neuvěřitelným kulturně historickým bohatstvím se spoustou archeologických památek, v Etiopii lze také nalézt velké množství jedinečných druhů živočichů i rostlin. I místní kultura a folklór jsou velmi osobité, země si dodnes uchovala jedinečné písmo, jazyk a dokonce i vlastní kalendář a jednotky určování času. Všechny uvedené příklady jsou vynikajícími předpoklady k tomu, aby se Etiopie stala kandidátem na vedoucí postavení v cestovním ruchu na africkém kontinentu. Hlavním kritériem, aby se dosavadní počet zahraničních návštěvníků ze současných 75 tisíc za rok zvýšil na požadovaných 650 tisíc lidí, kteří navštíví každoročně sousední Keňu, je rozvoj infrastruktury. A ten není bez ohromných investic a místních expertů myslitelný.

© Karel Strachota<br>Etiopský zemědělec

"V Etiopii je třeba vyškolit odborníky, kteří by uměli využít bohatství země," říká Petr Drbohlav, projektový manažer etiopské mise společnosti Člověk v tísni. "V současnosti jsou v Etiopii pouze tři lékaři na sto tisíc obyvatel. Ostatní takzvaní místní lékaři mají mnohdy jen tříletý lékařský kurz," dodává. Podobná situace panuje i v místním školství, kde má mnoho etiopských pedagogů pouze dvouletý učitelský kurz místo klasického vysokoškolského vzdělání. "Hlavní problém tkví přímo v samotném systému vzdělání, který klade jen nároky na osvojení si velkého množství fakt a nikoliv na samostatné tvůrčí myšlení," vysvětluje Drbohlav.

Na rozvojové projekty, které by zvýšily úroveň školství nebo zdravotnictví v Etiopii, jedné z pěti nejchudších států světa, zoufale chybí peníze. Země je také stále ještě oslabená následky nešťastného šestnáctiletého socialistického experimentu a několika sousedských válek. Na řešení problémů, do kterých se sice Etiopie, tak jako mnohé jiné rozvojové země, dostala částečně vlastní vinou, však nemá stát ani prostředky ani potřebné know-how. Jediným řešením zůstává pomoc ze zahraničí.

Nebezpečný experiment

Až do roku 1974 vládl v Etiopii tvrdou rukou nechvalně proslulý císař Haile Selassie, přičemž venkov země fungoval v podstatě ve feudálním uspořádání. K pádu Selassieho vlády výrazně přispěla krize způsobená hlavně válkou se Somálskem a partyzánskou válkou Eritrejců za nezávislost, která vyústila v krutý hladomor. Po převratu začala armáda v čele s plukovníkem Mengistu Haile Mariam ve jménu marxismu-leninismu rozsáhlé znárodňování a rozpoutala takzvaný "Rudý teror", jemuž padlo za oběť minimálně sto tisíc Etiopanů. Ekonomický chaos a další krutý hladomor v roce 1984/85, vyvolaný nevyvedeným socialistickým experimentem, a také konec hospodářské pomoci ze strany Sovětského svazu vedly roku 1991 k pádu plukovníka Mengistu a jeho Výboru Derg. K moci se dostala opozice z provincie Tigray a Etiopie nastoupila cestu k demokracii. V této době také získala nezávislost severní část Etiopie - Eritrea. Hraniční spory obou zemí o kousek pouště však vyvolaly válečný konflikt, jemuž padlo za oběť zhruba sto tisíc lidí. V Etiopii se stále nepodařilo uskutečnit pozemkovou reformu a státní byrokratický aparát téměř znemožňuje podnikání.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM

Děkujeme, že se zajímáte o rozvojovou spolupráci a globální témata. Aktuální informace naleznete na www.clovekvtisni.cz