Zapojte se
Loading


Dědictví Rudých Khmeru

12.10.2018
Barbara Lipnerová

Region: Asie

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Na počátku druhého tisíciletí vládla Angkorská říše téměř celému poloostrovu Zadní Indie. Khmerové se těšili nebývalému vlivu i obrovskému bohatství. Brzy ale podlehli svým sousedům, poté i francouzským kolonizátorům, a sláva kdysi mocné říše, která začala postupně mizet, se již nikdy plně neobnovila.

Kambodža si prošla poměrně násilnou historií. V roce 1953 vyjednal král Sihanuk s Francouzi samostatnost a na dalších téměř 20 let se stal králem nově vzniklé kambodžské monarchie. O demokratické vládě však hovořit nelze.

Po převratu v roce 1970 začalo pět let diktátorské vlády Lon Nola. V té době také nový americký prezident Nixon nařídil bombardování vojsk severovietnamské armády na území Kambodže. Při náletech zahynulo mnoho venkovanů a ti, kteří přežili, prchali ze svých domovů. Následkem toho velké množství obyvatel odsoudilo USA i jimi podporovaného Lon Nola, což zároveň znamenalo posílení formujících se buněk Rudých Khmerů.

Sesazený král Sihanuk se spojil se svým bývalým nepřítelem, s Rudými Khmery, kteří mu měli dopomoci zpět na trůn. Sihanuk tak vyzval svůj lid, aby povstal proti nelegitimní vládě Lon Nola. Tím započala občanská válka, kdy proti sobě bojovali vládní vojska a povstalci podporovaní Sihanukem. Válečné násilí bylo ukončeno až dobytím Phnom Penhu Rudými Khmery v čele s Pol Potem v roce 1975. Lidé oslavovali konec občanské války a konec násilí. Navzdory předpokladům se však o slovo přihlásil jiný, mnohem děsivější režim, během něhož se Kambodžané stali vězni ve svém novém státě, Demokratické Kampučii.

Boj proti nepřátelům revoluce

Pro Pol Pota a jeho režim se staly inspirací úspěchy starodávné Angkorské říše. Jedním z jeho cílů bylo obnovení slávy země, jež byla proslulá důmyslným zavlažovacím systémem a vysokými zemědělskými výnosy. Snad proto Pol Pot viděl v obyčejných vesničanech, farmářích a pěstitelích jediné, pravé a čisté potomky Khmerů. Ostatní byli v jeho očích méněcenní a nedůvěryhodní. Nucený exodus městského obyvatelstva na venkov a zřízení jednoho velkého státního zemědělského družstva tak měly situaci napravit.

Kambodža ale přes veškeré úsilí dokázala sklízet rýži jen jednou ročně, což bylo pro vládu Rudých Khmerů, která požadovala po svých obyvatelích nepřiměřeně vysoké zemědělské výnosy, příliš málo. Velitelé jednotlivých zón však měli strach o svou vlastní bezpečnost, a tak vedení vždy nahlásili jejich splnění nebo dokonce překročení, a následně odvedli centrální vládě údajné přebytky úrody. Tím ale nezbylo dostatek potravy pro obyvatele, a proto se v zemi rozmohly hladomory. Rudí Khmerové si později uvědomili, že režim nefunguje podle jejich představ, a tak potřebovali najít viníka.

Toho nalezli v infiltraci kambodžské společnosti vnitřním i vnějším nepřítelem: vietnamskými agenty, vzdorovitou myslí některých obyvatel a jejich nedostatečnou oddaností revoluci. V nemilost režimu tak upadli jeho opravdoví i domnělí nepřátelé, přičemž politickým čistkám se nevyhnuli ani vysoce postavení funkcionáři.

Vyšší vzdělání eliminováno

Od úplného počátku se Rudí Khmerové zaměřovali na určité typy lidí, mezi něž patřili i intelektuálové. Všichni s vyšším vzděláním byli v ohrožení života, nikdo se proto neodvážil například hovořit francouzsky, jazykem dlouholetých kolonizátorů, nebo jen nosit brýle, jež byly pokládány za znak vzdělanosti. Také pouhé čtení románů bylo považováno za těžký zločin. Lidé se tak naučili zapírat své vzdělání a předstírat negramotnost. V zemi neexistovaly formální vzdělávací instituce, školy i výzkumná centra byly zavřeny a většina z nich byla přetransformována na vězení. Stovky učitelů a vysokoškolsky vzdělaných lidí byly popraveny.

Tyranii však neuniklo ani původní khmerské obyvatelstvo, zejména vzdělanci, obyvatelé měst, stejně jako političtí oponenti a příslušníci starého režimu nebo buddhističtí mniši. Nejrozsáhlejší čistky se odehrály v posledních šesti měsících Pol Potovy vlády. Ve východní zóně poblíž vietnamských hranic bylo mnoho obyvatel obviněno z provietnamských úmyslů a několik stovek jich poté bylo popraveno. Následně jich několik desítek tisíc bylo deportováno na severozápad země, kde byli přinuceni nosit modrý šátek jako poznávací znamení jejich původu a později byli taktéž zavražděni. Odhady celkového počtu obětí kambodžské genocidy se pohybují od jednoho milionu až ke třem milionům obětí.

Těžké životní podmínky i tvrdý represivní režim

Během 70. let se výrazně snížil populační růst, v období Demokratické Kampučie byl dokonce záporný, což znamená, že obyvatel nepřibývalo, nýbrž ubývalo.

Lidé nejčastěji umírali rukou příslušníka Rudých Khmerů, ale také hladem, vyčerpáním, přepracováním či kvůli nemocem. Téměř všichni byli nuceni pracovat více než dvanáct hodin denně sedm dní v týdnu a bez nároku na odpočinek. Někdy se dokonce pracovalo od úsvitu do půlnoci za světla měsíce či pochodní. Neuposlechnutí nebo zpochybnění zadaného úkolu znamenalo kárná opatření v podobě převýchovy nebo fyzického trestu. Chyby nebyly tolerovány a v případě jejich opakování hrozila daným jedincům poprava. V mnoha vesnicích platilo společné stravování, které však bylo nedostatečné, ale vlastní sběr divoce rostoucích plodů nebo lov zvířat byl trestán jako protirevoluční čin.

Pokud člověk nebyl popraven hned, byl obvykle dopraven do výslechového zařízení, kde byl několik měsíců mučen a nucen k doznání a podání dalších informací. Poté byl transportován k nedalekým masovým hrobům, na jejichž okraj si měl kleknout a poté byl popraven zastřelením nebo silným úderem do hlavy lopatou nebo motykou. Někteří byli odvlečeni do lesů nebo na pole, kde byli ubiti, pohřbeni zaživa, udušeni nebo hozeni do studní.

Ideologická výchova od útlého věku

Rudí Khmerové nechtěli ponechat nic náhodě. Aby mohla země fungovat, poskytovali dětem určité základy vzdělání, tedy pouze to, co pokládali za důležité v novém světě. Děti se učily venku pod stromy nebo chodily k někomu domů, kde je obvykle učili obyčejní rolníci psát, číst, a předávali jim své zkušenosti ze zemědělské praxe. Nicméně stát propagoval převážně ideologické uvědomění a oddání se revoluci.

Proto byly děti od sedmi let umisťovány do speciálních školek, které vedli instruktoři Rudých Khmerů. Zde se učili zpívat revoluční písně a dostalo se jim vzdělání v oblasti ideologie. Od dětství se učily, že Angkar je rodičem všech dětí revoluce a žádá se od nich, aby donášeli na své rodiče. Někteří začali skutečně věřit a oddaně sloužit Angkaru a byli schopni své rodiče i zabít, pokud je o to Angkar požádal. 

Kambodžané vystaveni těžkému traumatu

Většina obyvatel byla již vystavena krutostem z dob občanské války a bombardování Ho Či Minovy stezky ze strany USA v průběhu vietnamské války. Tyto události měly za následek zranění či smrt mnoha civilistů a hromadné opouštění domovů. Po nástupu Pol Pota k moci se však situace ještě zhoršila. Režim vyvraždil praktikující psychiatry a zavřel jediné zdravotnické centrum duševního zdraví v zemi.

Obyvatelé Demokratické Kampučie přitom podléhali nuceným pracím, trpěli nedostatkem jídla, neměli přístup k adekvátní lékařské péči, byli svědky mučení či vražd rodinných příslušníků a přátel, případně byli sami přinuceni páchat násilí. Za vlády Rudých Khmerů nenáležela obyvatelům žádná možnost svobodné volby, o každém aspektu jejich života rozhodovala strana, respektive stát. Stát, ve kterém hodnota lidského života byla jen mizivá ve srovnání s kolektivem jako celkem. V rámci pudu sebezáchovy se tak Kambodžané naučili o svém původu a minulosti lhát a nevěřit nikomu, především v době největších čistek.

Pol Pot unikl spravedlnosti. Co bude dál?

Těsně po svržení Pol Potova režimu Vietnamci se země nacházela v katastrofálním stavu a i dnes je břímě bouřlivých 70. let v některých oblastech viditelné. Obyvatelstvo stále žije v chudobě, lékařská péče zůstává podfinancovaná a infrastruktura je ve špatném stavu. Napříč Kambodžou se stále vykytují případy deprese, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy. Rovněž byly zaznamenány pocity zlosti až nenávisti a touhy po pomstě. Situaci také stěžuje fakt, že hlavní strůjce celého režimu, Pol Pot, v podstatě unikl spravedlnosti, neboť dříve, než mohl být odsouzen, zemřel v poklidu ve spánku, aniž by kdy uznal svoji vinu.

A přece i pro Kambodžu plápolá plamínek naděje. Ačkoliv téměř všichni profesoři a akademici byli vyvražděni, ti, kteří přežili, začali znovu učit. Opět se otevřely chrámy i školy a země se pomalu začala zvedat z bláta beznaděje. Do škol byly později distribuovány nové učebnice pojednávající o problematice Rudých Khmerů a dříve obávaná věznice Tuol Sleng se přeměnila na muzeum. V dnešní společnosti jsou tedy patrné i určité snahy o usmíření, které snad budoucí generace skutečně přinesou.


Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

foto: Tereza Hronová

Jak Rwanda dosáhla výrazného úspěchu v oblasti veřejného zdraví?

Rwanda patří mezi nejchudší země světa, je závislá na rozvojové pomoci a přes dvacet let se snaží vzpamatovat z jedné z nejkrutějších genocid 20. století. Země se však rozvíjí v ekonomické i sociální oblasti a představuje model

https://www.panoramio.com/photo/88215633

Ženská otázka v Keni zatím čeká na odpovědi

Práva žen stála a stojí v mnoha afrických zemích mimo společenské debaty. Prevencí sexuálního zneužívání a vzděláváním se ale zabývají neziskové organizace. V Keni například vznikl první azylový dům pro zneužívané ženy

foto: Tereza Hronová

Crowdsourcing v mapování snižuje dopady katastrof

Nástroje, které napomáhají čelit katastrofám, a také se vyrovnat s jejími následky co možná nejefektivněji, již existují. Přesto se humanitární organizace často potýkají s nedostatkem informací o postižené oblasti. Ptají se, kolik

foto: Tereza Hronová

Svěřenský fond EU pro Afriku: zpráva evropské sítě CONCORD hodnotí jeho přínosy a slabiny v oblasti prevence neregulérní migrace a rozvojových potřeb

Evropská konfederace humanitárních a rozvojových nevládních organizací CONCORD zveřejnila zprávu hodnotící implementaci Svěřenského fondu pro Afriku (EUTF) - nového finančního nástroje EU, jenž by měl přispět ke stabilitě a řešení

foto: Regis Defurnaux

Mongolské léto na konci světa

V mongolských stepích, daleko od měst, se odehrává pravděpodobně největší boj člověka s přírodou v moderní historii země. Vlivem klimatických změn si pastevci musí poradit s drastickými změnami počasí a úbytkem vody. Dokumentarista

foto: Karolína Šklebená

Proč chudí v Africe dávají uplatky více než bohatí?

Máte nemocné dítě, potřebujete řidičák, nebo vás okradli a očekáváte pomoc a spolupráci od policie? Pokud jste se narodili v Libérii, Kamerunu, nebo v Sierře Leone, bez uplácení státních úředníků se v těchto situacích z velké

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM