Zapojte se
Loading


Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

04.06.2018
Alena Machálková

Téma: Situace v rozvojových zemích, Rozvojová spolupráce ČR

Region: Latinská a Střední Amerika

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí v odlehlých údolích bolivijských And s minimálním přístupem do měst, zažívají neustále se snižující úrodu a zvyšující se náklady na obživu. Po dlouholetém úspěšném boji s podvýživou se i tato čísla otáčejí špatným směrem.

Farmáři ve vysokých nadmořských výškách v Andách (2800-4000 m.n.m.) čelí změnám klimatu, které jsou neslučitelné s jejich způsobem pěstování. Kvůli nedostatku vody, odolným škůdcům nebo ztrácející se úrodné půdě farmáři často volí odolnější odrůdy rostlin nebo silné chemické postřiky. To ovšem farmáře žene do začarovaného kruhu závislosti na těchto prostředcích bez garance vyšších nebo stabilních příjmů. Neregulované používání chemikálií také nenávratně ničí ornou půdu a celý ekosystém.

Již léta se vědecká komunita snaží najít způsob, který by zmírnil dopad malých farmářů na okolní ekosystém, a zároveň zlepšil jejich živobytí. Agrolesnictví se často prosazuje jako technika, která dokáže právě tohle. V tropických částech Bolívie se tato technika účelného sázení stromů na poli s tradičními plodinami uchytla. Několik neziskových organizací se snaží rozšířit agrolesnictví i mezi farmáře žijící ve vysokých nadmořských výškách v Andách.

Co je to agrolesnictví

Agrolesnictví je technika v zemědělství, kde se na poli účelně sází stromy a keře spolu s jinými typickými plodinami, jako jsou brambory, rýže nebo třeba kakaové boby. Tento způsob obdělávání půdy má několik výhod. Stromy a keře zvyšují obsah organické hmoty v půdě a pomocí své husté sítě kořenů také zadržují vodu. Mnoho rostlin zároveň nesnese přímý sluneční svit a rostou lépe ve stínu stromů. Stromy dále umožňují farmářům vypěstovat více druhů jídla (například ovoce nebo ořechy) -to napomáhá lepší výživě, a zároveň to chrání farmáře před případným propadem cen na trhu. Dřevo ze stromů se dá rovněž prodat nebo použít a snížit tak tlak místních na kácení okolních stromů k vlastní spotřebě.  

Zpět ke tradicím

Technika sázení stromů na poli patří k tisíc let staré tradici Inků. „Moderní způsoby rychlé produkce na úkor životního prostředí, ale vytlačila tyto tradice do pozadí. Mladí farmáři si nepamatují, že tyto údolí byly dříve plné stromů a nevěří, že by stromy zde v takové nadmořské výšce mohly vůbec vyrůst,“ komentuje technik jednoho z projektů German Vargas důvody proč se agrolesnictví v této oblasti nedaří rozšířit tak rychle jako v tropech. V okolí města Cochabamba působí 5 projektů, které z různých důvodů propagují agrolesnictví mezi farmáři. Za posledních 5 let co jsou projekty aktivní, adoptovalo tuto techniku přes 300 rodin. Adopce je ale pomalá, neboť i výsledky na sebe nechají dlouho čekat. „Farmáři potřebují jistotu, že to bude fungovat, nemůžou si dovolit investovat do daleké budoucnosti, když ani neví, jestli něco sklidí na konci roku,“ konstatuje German. Trvá to minimálně tři roky, než jsou stromy schopny nést ovoce a několik dalších let, než se objeví i žádané změny v kvalitě půdy.

Mollesnejta – experimenty se stromy

Noemi Kaulich se do Bolívie odstěhovala před 20 lety, aby jako specialistka na agrolesnictví pomohla najít vhodnou kombinaci rostlin a stromů, která by mohla místním farmářům pomoci s boji proti klimatickým změnám. V Roce 2001 založila experimentální farmu Mollesnejta, kde pomocí dobrovolníků a vědců z celého světa experimentuje s různými kombinacemi stromů a místních tradičních plodin tak, aby to prospělo nejen farmářům ale i zdejšímu ekosystému. „Doporučení sousedů se ukázalo být nejlepším propagačním materiálem, čím dál tím častěji se ale farmáři chodí podívat, jak je možné že jsem zde schopná vypěstovat jablka. Tradiční plodiny v tomto kraji jsou brambory, kukuřice a obilí. Přidejte maso a máte složení tradiční bolivijské, andské kuchyně. Agrolesnictví vytváří na pozemku jakýsi vlastní ekosystém a farmáři tak mohou vypěstovat i různorodou zeleninu či ovoce. Pěstování vlastní zeleniny je všechny hodně láká, neboť většina z nich se na trh dostane jen jednou měsíčně a chudí farmáři jsou hodně limitování tím,  co mohou doma dlouhodobě uschovat,“ říká Noemi.

Jablíčka a broskve pro děti

Ovoce je v některých oblastech opravdu vzácnost. Nejen že je těžko dostupné v některých výše položených vesnicích, ale protože je zároveň i poměrně drahé, rodiny často volí nákup pragmatičtějších surovin. „Já nejdříve zasadila jen pár stromů, od té doby co děti slyšely, že můžeme mít jablka, nepřestaly o tom mluvit,“ komentovala začátky agrolesnictví Cindy, matka 5 dětí. Ta začala s agrolesnictvím opatrně aby se ujistila, že stromy opravdu vyrostou. Nyní chce agrolesnictví na celém svém pozemku. „Sázení stromů na farmě přijde mnoha lidem jako návrat k nemodernímu farmaření. Veškeré velké a prospěšné farmy používají silné postřiky a hromadu technologie. Je těžké přesvědčit farmáře, že ne všude tento způsob může být prospěšný. Každý má svůj sen o velké prospěšné farmě,“ zakončuje German procházku po Aramasi, jedné z nejhůře přístupných oblastí v okolí.

Článek vznikl díky podpoře z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.


Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

foto: Tereza Hronová

Jak Rwanda dosáhla výrazného úspěchu v oblasti veřejného zdraví?

Rwanda patří mezi nejchudší země světa, je závislá na rozvojové pomoci a přes dvacet let se snaží vzpamatovat z jedné z nejkrutějších genocid 20. století. Země se však rozvíjí v ekonomické i sociální oblasti a představuje model

https://www.panoramio.com/photo/88215633

Ženská otázka v Keni zatím čeká na odpovědi

Práva žen stála a stojí v mnoha afrických zemích mimo společenské debaty. Prevencí sexuálního zneužívání a vzděláváním se ale zabývají neziskové organizace. V Keni například vznikl první azylový dům pro zneužívané ženy

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM