Zapojte se
Loading


Ženská otázka v Keni zatím čeká na odpovědi

https://www.panoramio.com/photo/88215633

27.02.2018
Marie Sýkorová

Téma: Gender

Region: Afrika

Práva žen stála a stojí v mnoha afrických zemích mimo společenské debaty. Prevencí sexuálního zneužívání a vzděláváním se ale zabývají neziskové organizace. V Keni například vznikl první azylový dům pro zneužívané ženy a ženy v nesnázích. Marie Sýkorová tam měsíc dobrovolně pomáhala.

Jsme ve městě Gilgil ve střední Keni, je neděle a do předměstského domku se scházejí ženy z okolí. Jednou za tři týdny se tady sejdou k pravidelnému sezení. Říkají tomu také terapie. Povídají si o všem, co za poslední dny prožily, jak se cítí, co je trápí. Jedna přichází i se svým novorozeným synem, kterého co chvíli kojí. Pak si ho předávají a každá žena ho chvilku pochová. Do malé místnosti se nás nakonec vejde kolem dvaceti, všechny sedíme kolem stolu. Hlavní slovo má Nyakio, aktivistka  a zakladatelka asociace na ochranu ženských práv i azylového domu pro ženy v nesnázích, Agatha Amani House. Popisuje stav ženských práv v Keni: Dnes už je v Keni poměrně dost ženských aktivistických hnutí. Ale vždy tomu tak nebylo. Ženy neměly moc práv, nebo neexistovaly instituce, na které by se mohly obrátit. Genderová otázka, dá se říct, neexistovala.  To až v poslední době.“  Ženy, podle Nyakio, neměly skoro žádná práva, tak jak je známe ze Západu.

V letech 2009 a 2010 se konečně začaly otázky ženských práv tematizovat. Byly to politické strany, které se po vzoru Západu obracely k ženám. Problém nastal ve chvíli, když ženská otázka byla řešena z pohledu mužů, kteří často nechápali, o co jde. Pokud ženy žádaly o pomoc, muži tomu nerozuměli a mnohdy nevěděli, jak problém řešit. A to hlavně v těch případech, jak dodává Nyakio, kdy se jednalo o zneužívání, domácí nebo sexuální zneužívání. Takové problémy nebyly brány vážně, byly zlehčovány, dělali se z nich vtipy.

Obrana ze zahraničí

Pomoc přišla do Keni díky zahraničním organizacím. Totiž kromě hnutí na ochranu životního prostředí, udržitelného rozvoje se s novou vlnou začala řešit i témata sociálně-politická. „V současnosti tady funguje několik organizací, které se starají o práva žen. Pracuje tady mnoho aktivistek. Tyto organizace bojují za práva žen a snaží se v této problematice zejména o zlepšení vzdělávání.“ Nyakio studovala ve Spojených státech amerických,  vdala se  a tam taky dodnes střídavě žije a zapojuje se do činnosti organizace Kansas To Kenia. Ta má na starosti nejrůznější sociální témata. Mezi nimi je také  otázka ženských práv. „Děláme workshopy, které informují a vzdělávají.  Často spolupracujeme s organizacemi na místě, jako tady v okolí města Naivasha. Za posledních několik let se nám podařilo zlepšení situace. A to zejména v podávání informací o sexuálním zneužívání,“ říká ředitelka Agatha Amani House. Za největší úspěch pokládá to, že se ženská otázka zpolitizovala. A vláda nakonec schválila zákon prosti sexuálnímu zneužívání. „V roce 2014 to byl vlastně první zákon hájící práva žen.  A navíc v roce 2015 se podařilo prosadit zákon proti domácímu násilí.“ Je to pokrok, ale podle Nyakio jde stále o pomalé změny a se zákony v Evropě nebo v USA se to zatím v Keni nedá srovnávat. Podle ní se na východě Afriky jedná až o čtyřicetiletý rozdíl.

Právo (ne)volit

Nyakio teoretizuje třeba nad otázkou práva volit. Ženy toto právo samozřejmě v Keni mají. Ovšem vše se odvíjí od vzdělání a informovanosti. Ženy na venkově a mimo větší města nemají dostatek informací a nedostává se jim vzdělání. Mnohdy tak ani neví, že mohou volit, že toto právo skutečně mají. Jindy zase neví jak a koho volit. Muž v domácnosti rozhoduje a často je to on, kdo drží občanský průkaz své manželky. Ženská práva jsou tak už na téhle rovině velmi zkrácena. Zásadní je, že chybí informovanost a to hlavně v rurálních oblastech. „Samozřejmě najdeme pár žen ve vedoucích pozicích. Je jich ale opravdu velice málo. Jedná se spíš o mladší generaci.  Vedení nebo členství je stále přisuzováno mužům. Mnoho lidí se pozastavovalo i nad tím, že já sama jsem ve vedení organizace,“ říká Nyakio. Situace by se ale mohla zlepšit s prohloubením vzdělanosti žen. Rodiny začínají své dcery posílat do škol a ty se tam pak informují a dozvídají o svých právech.

Podobně se zpovídají i některé ženy z Gilgil při nedělním sezení. Jedna si stěžuje, jak ji manžel třeba ani nechce pustit do práce. Z obavy, že by se nestarala o domácnost. Společnost v Keni stojí na tradičních základech a velkou měrou je ovlivněna náboženstvím.

„Ženy tady mají stále druhořadou roli. Pracují doma, na poli, starají se o děti a o manžela. Jsou tady, aby dělaly službu domácnosti. Existuje model: manžel jde do práce, i když i to není pravidlem, a žena zastává podobně náročnou práci doma, protože pracuje na poli nebo na zahradě. Zatím tady neexistuje něco jako rovnoprávnost v domácnosti.“ Nyakio připouští, že zásadní je i rozdíl mezi městem a venkovem. Ovšem, pokrok je patrný. Keňa je jednou z nejrozvinutějších zemí ve východní Africe. I na tom se pak odráží způsob života mladší generace, která se srovnává s Evropou. Tradiční společnost je tak postupně odsouvána do pozadí.

Sezení ve městě Gilgil po dvou hodinách končí a já se s ředitelkou Nykio přesouvám do Naivashy, do domu pro ženy v nesnázích. Tady Agatha Amani House všichni znají pod názvem shelter.

V shelteru

„Agatha Amani House poskytuje útočiště ženám, které se dostaly do nesnází, nebo byla sexuálně nebo jinak zneužívané. Jako první v naší zemi se staráme o oběti domácího násilí. Kromě domova, který zřizujeme, se snažíme také pořádat konference ve městech i na venkově, vyučovat ženským právům a genderové politice.“

Informovanost se ale mnohdy střetává s nepochopením. „ Ženy nám často říkají o svých problémech a nedorozumění. Když jdou na policii, setkávají se tam spíš s nepochopením. Pokud se zeptají, co mohou dělat, a jak jim může policie pomoci, většinou se nic nestane.“ Podle Nyakio se takové ženy vracejí domů a situace je pak ještě horší, než předtím. Právě podobné situace odstartovaly myšlenku vytvořit Agatha Amani House. Postavit dům, kam by se mohly ženy v nesnázích uchýlit před svojí rodinou nebo partnerem, pokud jim hrozí nebezpečí.

Jak takové krizové situaci Nyakio vyhodnotí? Kdy  zneužívaná žena potřebuje pomoc a azyl? „Organizace se spoléhá na své sociální pracovnice, které dochází do vyloučených lokalit na venkově v okolí města Naiwasha. Pomáháme i v lokalitách rezervace Masai Mara nebo ve městě Gilgil. Pracovnice pravidelně chodí do míst, kde se patologické jevy nejčastěji vyskytují, a mluví s lidmi. Spoléhají na přímou komunikaci a znalost prostředí i lidí. Důležitá je prevence a informovanost.“  Rozdávají letáky, fungují na sociálních sítích. Potřeba je ale i ukázat, kam a na koho se mohou lidé v nesnázích obrátit. Důležité je mluvit o problému a nechat si poradit, říká Nyakio.

Zneužívání je považováno i ve chvíli, pokud muž vede polygamii. Ta je sice v Keni oficiálně zakázána. „Některé ženy k nám přišly, protože utekly od svého manžela žijícího v polygamním svazku. Nahradil jednu ženu jinou, i když té první se nevzdal. V návalu vzteku nebo nedorozumění jsou ženy často bity, nemají žádné prostředky, nedostává se jim peníz, nakonec ani nemají střechu nad hlavou. Často k nám přicházejí i velice mladé dívky od třinácti do sedmnácti let, které jsou vyloučeny z komunity, protože jsou těhotné. Rodina se o ně buď nemůže postarat. Jsou ale i případy, kdy se o ni postarat nechce. Těhotenství mimo manželský svazek je špatně přijímané a jde o jisté pošpinění rodu.“ Podle Nyakio je důležité informovat mladé dívky prostřednictvím školy. Musí prostě vědět o tom, co je a co není akceptovatelné.

Ženy mohou v shelteru zůstat až jeden rok. Během něj hledá organizace prostředky, jak je vrátit do jejich prostředí a případně do rodiny. Finančně je organizace závislá na darech a na případném prodeji potravin, které vypěstují. Shelter totiž funguje samostatně jako ekofarma. Elektřinu získává z bioplynu nebo ze solárních panelů. Většinu potravin si vypěstují sami. V shelteru se ženy starají i o chov kuřat, králíků, třech krav a dvou koz. Fungování domu je ale závislé na počasí. Období sucha je kritické a nedostatek vody jsme zažily začátkem ledna, kdy v okolí města Naiwasha prakticky došla. V té době bylo v domově pět žen, které se staraly o sedm dětí, od tří měsíců do tři let.

Amani - mír

Je pátek, den kdy se dopoledne věnují v shelteru psychologické poradně a terapii. V jídelně sedí u stolu pět žen – klientek Agatha Amani Hause. A kolem nich se batolí a pobíhá dohromady sedm dětí. Za chvíli je slyšet motorka. Místní mototaxi dovezlo Leahu, sociální pracovnici, která se věnuje i ženám v shelteru.

„V Keni se bohužel vyskytuje několik typů zneužívání žen: psychické, fyzické, emocionální. Dochází k sexuálnímu zneužívání, svatbám s nezletilými. Lokálně se vyskytují praktiky ženské obřízky, která je v současnosti trestná. A to i díky mnoha organizacím, které proti ní bojují.“ Terapeutka Leah Kabura pracuje pro americkou neziskovou organizaci ARMS, a dnes probírá téma osobních hranic. Ve svém výkladu přechází z angličtiny do svahilštiny, zatím co si ženy dělají poznámky. „Lidé zneužívají osobních hranic mezi sebou. Mnoho žen ani o svých hranicích neví, protože k tomu nebyly vychované. Zneužívání se tak často děje za zavřenými dveřmi, v rodině. Je potřeba ale o věci mluvit. To je i naše zodpovědnost. Je potřeba si vydobýt respekt,“ dodává Leah Kabura.

Agatha Amani House nese v názvu jméno matky ředitelky Nyakio, i slovo AMANI. To ve swahilštině znamená mír. Díky shelteru mohla jedna z dívek začít studovat vysokou školu, jiným se AAH snaží zprostředkovat návrat do rodin. Vše je závislé na finančních darech, ty zatím nejčastěji putují z Evropy nebo ze Spojených států. Ředitelka Nyakio se do Naivashy pravidelně vrací a snaží se zlepšovat podmínky, jak jen to jde. Ať už je to vlastní studna, tak do budoucna i spojení se světem – internet.


Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

foto: Tereza Hronová

Jak Rwanda dosáhla výrazného úspěchu v oblasti veřejného zdraví?

Rwanda patří mezi nejchudší země světa, je závislá na rozvojové pomoci a přes dvacet let se snaží vzpamatovat z jedné z nejkrutějších genocid 20. století. Země se však rozvíjí v ekonomické i sociální oblasti a představuje model

foto: Tereza Hronová

Crowdsourcing v mapování snižuje dopady katastrof

Nástroje, které napomáhají čelit katastrofám, a také se vyrovnat s jejími následky co možná nejefektivněji, již existují. Přesto se humanitární organizace často potýkají s nedostatkem informací o postižené oblasti. Ptají se, kolik

foto: Tereza Hronová

Svěřenský fond EU pro Afriku: zpráva evropské sítě CONCORD hodnotí jeho přínosy a slabiny v oblasti prevence neregulérní migrace a rozvojových potřeb

Evropská konfederace humanitárních a rozvojových nevládních organizací CONCORD zveřejnila zprávu hodnotící implementaci Svěřenského fondu pro Afriku (EUTF) - nového finančního nástroje EU, jenž by měl přispět ke stabilitě a řešení

foto: Regis Defurnaux

Mongolské léto na konci světa

V mongolských stepích, daleko od měst, se odehrává pravděpodobně největší boj člověka s přírodou v moderní historii země. Vlivem klimatických změn si pastevci musí poradit s drastickými změnami počasí a úbytkem vody. Dokumentarista

foto: Karolína Šklebená

Proč chudí v Africe dávají uplatky více než bohatí?

Máte nemocné dítě, potřebujete řidičák, nebo vás okradli a očekáváte pomoc a spolupráci od policie? Pokud jste se narodili v Libérii, Kamerunu, nebo v Sierře Leone, bez uplácení státních úředníků se v těchto situacích z velké

foto: Tereza Hronová

Některé léky neléčí. Panělané přípravky zabíjí statisíce lidí

Ať už je to falešný paralen nebo léky proti malárii, tyto padělané přípravky zabíjejí stovky tisíc lidí. Padělatelé z Číny a Indie vyrábí tabletky z křídy, prachu a špinavé vody a posílají je do celého světa. Chudoba, korupce

Foto: Jiří Pasz

Uprchlíci představují pro Libanon zátěž i příležitost pro byznys

Libanon je zemí s největším počtem uprchlíku na světě na počet obyvatel. Jejich postavení způsobuje, že je mnozí Libanonci vykořisťují.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM