Zapojte se
Loading


Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Archiv ČvT

01.09.2017
Magdalena Sodomková, Rozvojovka 2/2017

Téma: Migrace, Zemědělství, Situace v rozvojových zemích

Region: Asie

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali pěstovat pro ně málo známé plodiny, jako je kakao nebo zelí.

Úzká loďka, co vypadá jak vodoměrka, vyplouvá na širé moře, vrčí. Pak muž stojící na přídi zvedne ruku jako dirigent. Mávne. Motor ztichne. Muž najednou v ruce drží dlouhé bidlo a vší silou se odráží. Už jsme u břehu jednoho z pěti tisíc ostrovů Filipín.

Vystupujeme z loďky na Panenském ostrově. Před námi se zjeví zvláštní úkaz. Muž kráčející po vodě. Ježíš. A v malé loďce jeho učedníci. Fatamorgána? Ne, je to sousoší, které se vypíná nad hladinou. Tento ostrov má sotva pár desítek čtverečních metrů a dlouhou písčitou šíji, jež vybíhá do moře.

Filipínští křesťané se sem jezdí modlit, meditovat. Na první pohled tropický ráj.

Učitelka Nelly Supremo přešlapuje v bílém písku. Usmívá se, když se jí ptám, jak se tu žije. Odpovídá, že na Filipínách se člověk musí smířit s tím, že mu pořád někdo chybí. „Mám studentku, která teď pečuje v Evropě o starou paní. Píše mi, že si představuje, že je to její vlastní lola (lola, její vlastní babička). Ale její lola, ta je tady - sama.”

V cizině pracuje na deset milionů Filipínců.  „My Filipínci jsme s rodinou hodně svázaní, bydlíme spolu, pomáháme si. Realita je ale taková, že tu žena porodí dítě, odevzdá ho rodičům a odjede do ciziny vydělávat. Je to pro nás tak těžké,” říká Nelly Supremo.

„I já se chystám,“ skočí nám do řeči mladík s velkou taškou, ze které čouhají hřebeny. Představuje se jako Momo, říká, že je kadeřník. Chytne mě za vlasy: „Chceš ostříhat?” Nabízí přímo na pláži své služby. „Chystám se do Rijádu. Do Saudské Arábie se jezdí na dva roky,” vysvětluje. „Do Rijádu, nebude to těžké?” ptám se chlapce a ten odtuší. „Já vím, jsem muž v ženském těle, gay. Moje sestra tam už je a varovala mě, že v Rijádu tohle o mně nikdo nesmí vědět. Snad to ty dva roky vydržím,” povzdechne si.

 

 

Všichni chtějí pryč

 Písčitou šíjí se rozléhá chorál. Vládne tu mír, klid. Moře je průzračné, řasy ve vodě se vlní do rytmu náboženských zpěvů. „Je tak těžké tady žít. Nejprve přišel tajfun, co smetl město Tabloban. Pak jsme tu měli zemětřesení, země se kymácela, spadl nám kostel, vzápětí přišly vydatné deště a záplavy. My vlastně začínáme pořád znova a znova,” říká Nelly Supremo.Archiv ČvT

Momo odchází se svou taškou po pláži…Při ničivém tajfunu Hajan, kterému místní říkají Jolanda, přišlo na Filipínách o život na šest milionů lidí. Jedním z nich byl i manžel Nelly, které je sotva čtyřicet.„Kdyby šlo jen o to pochovat milé a postavit znova domy. To ale není jediná věc, která nás tu trápí. Nejhorší je, že spousta lidí přišla o zdroj obživy.”

Poryv větru o síle tři sta kilometrů v hodině se dotkl živobytí 14 milionů lidí. Filipíny ročně postihne dvacet tajfunů. Ne všechny bývají samozřejmě tak ničivé, jako byla Jolanda. K ostrůvku se blíží motorová loď, vyskáčou z ní lidé v černých neoprenech, korejští potápěči. Ostatně na okolních ostrovech mají své obchody s potápěčskou technikou, podvodními fotoaparáty, korejská bistra i hotely. Tuto písčitou šíji mají na obrázku v každém katalogu.

 Jsou tu, protože v téhle oblasti se útesy z přírodní katastrofy vzpamatovaly. Na jiných místech však korály odumřely. A s nimi i turistický ruch.

 

 

Klimatičtí uprchlíci

„Ještě je čas něco dělat. V mnoha zemích na světě jsou v tuto chvíli klimatické změny ještě řešitelné, překonatelné. Zatím tam lidé ještě nejsou donuceni se odstěhovat,” říká na druhém konci planety, v Praze, Stewart Sarkozy-Banoczy. Přijel sem přednášet o Iniciativě odolných ostrovů a o tom, co dělat, aby změny klimatu nevyháněly lidi z domovů. O snahách ostrovů najít společné řešení, nevyrábět klimatické uprchlíky.

„Zrovna minulý týden jsem se potkal s prezidentem Kiribati, což je ostrovní stát, který patří spolu s Marshallovými ostrovy k nejohroženějším místům na světě, pokud jde o stoupající mořskou hladinu,” říká Stewart Sarkozy-Banoczy.„I pro Marshallany je klimatická změna zásadní otázkou. Nízké a malé korálové atoly vystupují nad hladinu moře sotva o metr či dva. Pokud by se tedy hladina zvedla jen o metr či dva, znamenalo by to zmizení prakticky celého území šedesátitisícového státu,” říká Jaroslav Olša, český velvyslanec na Filipínách, do jehož gesce patří i Marshalovy ostrovy.Archiv ČvT

Nejde ale jen o to, že některým ostrovům hrozí, že zmizí pod vodou „Marshallovy ostrovy také četněji postihují prudší bouře, které často způsobí záplavy. Deště jsou stále nepravidelnější, což v zemi, kde nelze získávat vodu jinak než odsolováním nebo uchováváním dešťových srážek, ohrožuje samu existenci lidí. Letos proto už podruhé prezidentka Marshallových ostrovů Hilda Heine vyhlásila stav nouze - právě pro nedostatek vody,” upozorňuje český velvyslanec.

A nemusí jít ani o velké bouře a drastické škody, které po sobě zanechají tajfun, hurikán či tsunami. „Ta změna může být i pomalá, nenápadná. Rybáři, kteří denně vyplouvají na moře, zjistí, že chytají do sítí málo ryb. A když v místech, kde celý život rybařili, už nechytnou nic, nezbývá jim, než svůj domov opustit. Dosud byli chudí, nyní už nemají ani co jíst,” říká Stewart Sarkozy-Banoczy.

O stěhování však obyvatelé Kiribati a Marshallané nechtějí ani slyšet. „Jednu nešťastnou zkušenost tohoto typu už totiž mají, když se po sérii atomových testů ve 40. a 50. letech museli odstěhovat obyvatelé jednoho z atolů, Bikini. A štěstí jim to nepřineslo,” připomíná velvyslanec. Je tedy třeba vymyslet, jak zranitelné ostrovy víc chránit. Jednou z cest je předem investovat do ochranných systémů a infrastruktury. Podle Sarkozyho-Banoczyho každý předem investovaný dolar ušetří v budoucnu čtyři až devět dolarů. Jinými slovy, je lepší se předem připravit, než později po úderu tsunami či hurikánu stavět znovu celé město a řešit humanitární katastrofu. 

 

 

Spása jménem kakao

     Ostrov Samar je jedním z nejchudších ostrovů Filipín. V městečku Guiuan je ještě po čtyřech letech možné spatřit stopy po ničivé bouři Jolanda. Torza domů trčí do nebe. Provizorní plechové přístřešky působí dojmem, že je odnese jediný silnější poryv. „Před tajfunem Jolanda tu většinu lidí živilo sklízení kopry, tedy kokosu. Po tajfunu však zůstaly kokosové palmy ležet na zemi. Kdyby teď místní nasázeli nové, budou na první úrodu čekat sedm až deset let,” vysvětluje koordinátor projektů Člověka v tísni Pavel Muroň.Archiv ČvT

Když bouře ustala, zjistili obyvatelé Samaru, že přišli nejen o své blízké a o střechu nad hlavou, ale i o zdroj obživy.„Většina lidí začala rybařit, protože jak jinak nakrmit rodinu? Všichni se upnuli na moře,” shodují se místní farmáři, kteří se sdružovali ve spolcích pro pěstování kokosu. Člověk v tísni však přišel s projekty, díky nimž se Filipínci učí pěstovat plodiny, které tu dříve neměly tradici. Mrkev, rajčata, zelí. Už nyní si někteří farmáři vydělávají víc než před Jolandou.” Je to i proto, že zatímco kilo kokosu, který sklízel kde kdo, se prodávalo za 10 pesos, kilo zelí nyní mohou farmáři prodat na trhu až za 50 pesos a třeba hlávkový salát dokonce za 300 pesos.

Ideální podnebí je tu však především pro kakao, které začne plodit dřív než kokosové palmy. Poptávka po čokoládě na světových trzích neustále stoupá. České neziskovce a jejím zahraničním partnerům se dokonce podařilo vyjednat už i odbyt. Odhadovaný výnos bude kolem milionu dolarů ročně. I čeští dárci, kteří přispívají Člověku v tísni, tak mohou být pyšní na to, že lidem ze Samaru pomohli najít a rozjet novou práci. Umožnili jim neopouštět svůj domov.

 

 

Ty, které zůstaly

Ostrov Leyte. Provazy vody smáčejí město Tacloban. Fotografie z tohoto místa, snímky apokalypsy po tajfunu Jolanda obletěly svět. Město se stalo symbolem zkázy, z níž se tu budou vzpamatovávat ještě dlouho. Domky a chatrče tu stály přímo u moře, v nárazníkové zóně, bez ohledu na možné riziko, a byly mizerně postavené. Když se před čtyřmi lety moře vzdulo do výšky šesti metrů, neměli místní moc šancí, přílivová vlna smetla vše, co jí přišlo do cesty.    

Monzun. Tuk tuk, místní taxi, mě vyplivne na pobřeží. „Schovejte se u nás,” volají na mě tři ženy, které sedí pod malým dřevěným přístřeškem, do něhož bubnuje déšť. Podávám jim ruku. A ony, místo svých jmen řeknou: „My jsme přeživší. Přežily jsme tajfun Jolanda.”


DFID - UK Department for International

15 milionů dětských nevěst na prodej

Sadia z Bangladéše chodila ráda do školy a snila o tom, že bude učitelka matematiky. V osmé třídě ale musela školní lavici opustit. Je jí šestnáct let a před osmi měsíci porodila dceru. Už je to dva roky, co se vdávala.

Balík do každé mongolské jurty i do poslední chýše v africkém slumu

Nové technologie mění poštu v rozvojovém světě. Dnes každý obyvatel západoafrického Pobřeží slonoviny a východoasijského Mongolska bude moci dostat zásilku, ač jeho bydliště doposud žádnou klasickou adresu nemělo. Postačí místo

foto: Petr Štefan

Žiji tady a teď, říká finanční manažer mise v Barmě

Ekonom Jiří Bednář (37) z Brna pracoval v prestižní auditorské firmě nebo pro vlastníka černouhelných dolů. Pak se rozhodl přehodnotit svůj život a vyrazil na misi společnosti Člověk v tísni v Barmě.

Prožije Keňa opět během voleb násilí?

V úterý v šest hodin ráno se otevřely volební místnosti v jedné z nejrozvinutějších demokracií Afriky. Hlasovat o budoucnosti země se chystalo téměř 19 milionů voličů. Téměř polovina z nich jsou lidé do 35 let, volby tak do značné

Ben Barber, USAID

Jemen: Ženám právo zakázáno

Zvolit si práci dle vlastního uvážení, studovat na univerzitách, chodit na ulici v krátkých sukních, zamilovat se a vdát se podle své volby. Pro nás běžné věci, pro ženy v Jemenu zatím nedostižný sen.

foto: archiv Moniky Nové

Rozhovor o šamanech: Místo léků dostanou kyselinu sírovou

Monika Nová z Karlovy univerzity zkoumala, proč obyvatelé venkova v Malawi a Ugandě chodí raději k šamanům a tradičním léčitelům než do klinik „západního typu“. Tohle téma ji zajímá také proto, že je spoluzakladatelkou venkovského

foto: Tereza Hronová

Česko je na 5. místě v naplňování SDGs ze 157 zemí světa. U české veřejnosti vede Zdraví, Ekonomický růst a Život na souši.

Asociace společenské odpovědnosti spolu s agenturou Ipsos provedla v červnu výzkum, ve kterém sledovala, jak lidé v ČR vnímají Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) od OSN. Oproti minulému roku se povědomí o SDGs mezi českou populací zvýšilo

Amustard

Turkmenistán: národ mezi dvěma diktátory

Turkmenistán je známý jako jeden z nejizolovanějších států světa s tvrdou diktaturou, silným kultem osobnosti a ostrým vymezením proti sovětské minulosti. Spolu se vznikem samostatného státu vznikla i nová národní identita vytvářená

GovernmentZA (CC BY-ND 2.0)

Čínský drak v Africe: neokolonialismus, nebo chytré investice?

Objem čínské rozvojové pomoci a investic v Africe za poslední roky roste. Ovšem to je také jediný fakt týkající se čínského angažmá v Africe, na kterém existuje široká shoda. Aktivity Číny vzbuzují velké debaty.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM