Zapojte se
Loading


Přináší Africe lovecký turismus rozvoj?

foto: Dimitry B., Flickr.com

26.06.2017
Tomáš Nídr, Rozvojovka 2/2016

Téma: Životní prostředí, Situace v rozvojových zemích

Region: Afrika

Na černém kontinentu se faunu snaží chránit paradoxně povolením jejího odstřelu. Lov má přinést peníze do vesnic.

Vždy když americký nebo evropský nimrod vystaví na facebooku fotku, na které je obmotán krkem právě skolené žirafy, obhajuje před početnými kritiky svou zálibu tím, že pomáhá ochraně přírody a zároveň také chudým africkým vesničanům.

Jeho logika je následující. Já platím desítky tisíc dolarů za jednu z mála licencí, jež mi dá povolení zastřelit ikonu savany. Část mých peněz se dostane k obyčejným lidem, kteří tak divokou zvěř přestanou vidět jako nebezpečí pro svá pole či stáda. Místo toho se pro ně stane zdrojem zisku, a proto ji sami nebudou zabíjet kvůli masu, a ani nedopustí, aby ji masakrovali profesionální pytláci. Zní to dobře, ale je k tomu nutné dodat: Kéž by to tak bylo.

 

Lovy se zbraní…

Na prvním místě je třeba uvést, že nám k důslednému posouzení kladů a záporů trofejového turismu chybí věrohodná čísla. V článcích k tématu se často uvádí cifra v přepočtu téměř 5 miliard Kč, které tento specifický sektor cestovního ruchu zájemcům o trofeje každoročně do subsaharských zemí přináší. Je to ovšem nepodložené číslo. Jihoafrický novinář Julian Rademeyer  se pokusil vyčíslit takovou sumu ve své vlasti, která je nejvyvinutějším koutem světadílu a zároveň hlavní destinací pro lovce trofejí. V roce 2013 jich do Jihoafrické republiky přijelo 8500 a přinesli jí výdělek miliardu randů (tedy 1,8 miliardy Kč při tehdejším kurzu). Jen pro srovnání - ten samý rok do JAR přiletělo 9,5 milionu cizinců, kteří tamnímu HDP přispěli 323 miliardami randů.

Z toho je vidět, že lov je rentabilní. Jenže JAR je specifická. Honba za trofejemi tam probíhá na soukromých bělošských farmách, kde jsou zvířata chována s tím, že až dorostou, budou postavena před hledí turistovy flinty. Jejich divokost je tedy nulová. Černošští Jihoafričané z tohoto byznysu dostávají jen drobné ve formě výplat na farmách, kde pracují.

V jiných státech lov probíhá na komunitních půdách poblíž národních parků, v nichž jsou pušky pochopitelně tabu. Organizátor platí vesnici za využití jejich pozemků, případně může najmout i místní stopaře. Po úspěšném zásahu na komoru si střelec sebou odveze jako trofej hlavu nebo kůži (mimochodem řada leteckých společností už je odmítá z etických důvodů přepravovat) a lidé z vesnice mohou bez strachu z trestu spotřebovat maso.

Jenže při rozdělování zisků lukrativního byznysu jsou venkované až ti poslední v řadě. BBC uvádí, že lovecké cestovky využívají jejich nízké finanční gramotnosti.

„Podle řady studií na místě na komunitu připadne pouze 3 až 5 procent z toho, co turista zaplatí při objednávání zájezdu a vyhlídnuté trofeje,“ říká americký biolog a znalec lvů Craig Packer, který je v zásadě pro povolení na komerční lov. „Ale muselo by se to dělat úplně jinak,“ tvrdí ve skypovém rozhovoru, kde připomíná případ zimbabwského lva Cecila, jehož vylákání z národního parku na návnadu a následné zabití jen kousek od jeho hranic pobouřilo loni v létě celý svět.

„Lovec za Cecila zaplatil jen 50 tisíc dolarů. To je hrozně málo, když si uvědomíme, že lvů ve volné přírodě žije jen něco přes 30 tisíc. Měl by to být milion, aby si licenci nemohl koupit každý zubař z Minnesoty,“ naráží na profesi nimroda. „Vím o řadě míst, především v Namibii, kde trofejový lov funguje, ale většinou jsou to projekty nadšenců, kterým skutečně jde o přírodu a ne o co největší zisky,“ dodává.

Navíc Namibie je v africkém srovnání bezproblémově fungujícím státem, kde jsou jasně daná a také dodržovaná pravidla, takže se peníze sběratelů trofejí skutečně dostanou i těm, pro které byly zamýšleny. Jenže ve zkorumpované diktatuře, jakou je Zimbabwe pod vedením Roberta Mugabeho, nelze s něčím takovým počítat. Za všechno mluví údaje londýnské neziskovky Lion Aid, která poukazuje na to, že právě tady bylo licencí vydáno více, než stačí na obnovu stavů „krále zvířat“. Země nyní má zhruba 1700 lvů, ale za deset let jich lovci legálně odstřelili 800, zatímco za stejnou dobu v sousední Botswaně, Zambii, Namibii a Mosambiku jich skolili dohromady „pouze“ tisíc.

 

… i beze zbraně

Sportovní lov je přes pochybné výsledky povolen po téměř celé Africe. Nejznámější výjimkou je Keňa, kde podle zákonů všichni divocí tvorové patří státu a jejich zabití je možné výhradně v případě sebeobrany. Pytlákům navíc nově hrozí za zločiny proti přírodě tresty srovnatelné s těmi, které čekají na odsouzené vrahy. Země se soustředí na turismus s kamerou místo zbraně, což jí usnadňuje pestrá a početná fauna i slušná infrastruktura.

Ale ani keňskému modelu se nedaří brzdit rychlý úbytek zvěře. Za téměř 40 let, co je v zemi střelba na zvířata zakázána, poklesl jejich počet na pětinu. Nejsou za tím ani tak profesionální pytláci jako spíše celokontinentální trend: prudký vzestup obyvatelstva, které pro sebe zabírá další a další dříve neosídlené kousky divočiny, kde je čím dál méně místa pro slony, nosorožce či leopardy.

Zcela reálně hrozí, že si Afrika (ať už s pomocí lovců trofejí nebo bez nich) svoji faunu vyvraždí a tím pádem zabije i turismus jako nástroj ekonomického vzestupu. 

 

Další články na téma turismus najdete v časopisu Rozvojovka 2/2016


Foto: Jiří Pasz

Skejt jako symbol svobody

Skateboarding zažívá v Rangúnu boom. Pro mladou generaci je jedním ze symbolů nové cesty k demokracii a propojení se světem.

UNwomen(CC BY-NC-ND 2.0)

Žena, která zabránila stovkám dětských svateb

V Malawi je asi polovina dívek provdána před osmnáctými narozeninami. Mnohé z nich ještě jako děti otěhotní. Starostka Theresa Kachindamoto se to snaží změnit.

Domaci_pracovnici_Foto: Ferry Latief

Evropské obuvnické značky šijí v Indonésii

Indonésie je čtvrtým největším výrobcem obuvi na světě po Číně, Indii a Vietnamu. V roce 2015 se v této zemi vyrobila jedna miliarda párů bot.

DFID - UK Department for International

15 milionů dětských nevěst na prodej

Sadia z Bangladéše chodila ráda do školy a snila o tom, že bude učitelka matematiky. V osmé třídě ale musela školní lavici opustit. Je jí šestnáct let a před osmi měsíci porodila dceru. Už je to dva roky, co se vdávala.

Archiv ČvT

Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali

Balík do každé mongolské jurty i do poslední chýše v africkém slumu

Nové technologie mění poštu v rozvojovém světě. Dnes každý obyvatel západoafrického Pobřeží slonoviny a východoasijského Mongolska bude moci dostat zásilku, ač jeho bydliště doposud žádnou klasickou adresu nemělo. Postačí místo

foto: Petr Štefan

Žiji tady a teď, říká finanční manažer mise v Barmě

Ekonom Jiří Bednář (37) z Brna pracoval v prestižní auditorské firmě nebo pro vlastníka černouhelných dolů. Pak se rozhodl přehodnotit svůj život a vyrazil na misi společnosti Člověk v tísni v Barmě.

Prožije Keňa opět během voleb násilí?

V úterý v šest hodin ráno se otevřely volební místnosti v jedné z nejrozvinutějších demokracií Afriky. Hlasovat o budoucnosti země se chystalo téměř 19 milionů voličů. Téměř polovina z nich jsou lidé do 35 let, volby tak do značné

Ben Barber, USAID

Jemen: Ženám právo zakázáno

Zvolit si práci dle vlastního uvážení, studovat na univerzitách, chodit na ulici v krátkých sukních, zamilovat se a vdát se podle své volby. Pro nás běžné věci, pro ženy v Jemenu zatím nedostižný sen.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM