Zapojte se
Loading


Političtí dinosauři v Africe

 GovernmentZA (CC BY-ND 2.0)

16.05.2017
Vojtěch Šmolík, Rozvojovka 1/17

Téma: Světová politika a obchod v rozvojovém kontextu

Region: Afrika

Některé země subsaharské Afriky mají přes 30 let stejnou hlavu státu. A místní prezidenti si mohou dělat takřka, co chtějí. Ten burundský vyhrává se svým týmem všechny fotbalové zápasy, syn prezidenta v Rovníkové Guineji nakupuje tryskáče a Mugabeho vláda v Zimbabwe rozdává svým přívržencům státní firmy.

Gambijský prezident Yahya Jammeh v posledních volbách prohrál, porážku však neuznal a odmítl odstoupit. Namísto toho si v parlamentu nechal posvětit dočasné prodloužení svého mandátu a zmobilizoval armádu. „Můj osud je v rukou všemohoucího Alláha. Budu sloužit gambijskému lidu, a pokud si to Alláh bude přát, povedu tuto zemi třeba miliardu let,“ prohlásil gambijský prezident v rozhovoru pro BBC v roce 2011. Jeho přemožitel už odešel do exilu v sousedním Senegalu, stejně jako 50 tisíc Gambijců, kteří utekli v obavách z propuknutí války. Jammeh ale po silném politickém a vojenském nátlaku nakonec přece jen ustoupil a odevzdal prezidentské křeslo svému nástupci Adamu Barrowi. Místní obyvatelé do něho vkládají velké naděje, že dovede zemi k potřebným reformám a otevřenější politice pro všechny.

V Burundi se rozhořely krvavé boje. Stávající prezident Pierre Nkurunziza také odmítá opustit svůj úřad, přestože mu ústava již další funkční období nepovoluje. Ústavní soudci jsou však členy jeho vlastní politické strany. Brankáři všech fotbalových týmů v nejvyšší burundské soutěži se tak budou muset mít i nadále na pozoru. Prezident Nkurunziza totiž nastupuje jako útočník místního celku Halleluia FC a obrana soupeřů mu doslova musí jít z cesty. V každém zápase tak skóruje a nemusí přitom ani běhat. Běhání totiž v roce 2014 jako podvratnou činnost pro jistotu v celé zemi zakázal. I když tento příběh zní úsměvně, ilustruje, jakou moc prezident může mít. Závažnější je nicméně fakt, že v čele země zůstává muž odsouzený po občanské válce v 90. letech k trestu smrti za zločiny spáchané rebelskou skupinou, kterou ve válce vedl. Boje vyvolané po nezákonném prodloužení jeho mandátu už navíc v současnosti vyhnaly ze země až 300 000 obyvatel.

Lídři okolních států většinou raději mlčí. Jinak by totiž byli sami proti sobě jako prezident sousední Rwandy Paul Kagame. Ten zajistil změnu ústavy, aby mohl kandidovat vícekrát. Jen o kousek dál směrem k rovníku vládne v Ugandě Yoweri Museveni už 30 let. Právě on stojí spolu se čtyřmi dalšími politickými veterány na vrcholu žebříčku nejdéle sloužících prezidentů v Africe. Naprostým rekordmanem mezi těmito „politickými dinosaury“ je Teodoro Obiang, který v Rovníkové Guineji drží pozici nejvyššího představitele státu jen těžko uvěřitelných 37 let. Pouze o měsíc za ním se drží angolský prezident José Eduardo dos Santos. I on nastupoval do úřadu už v roce 1979.  U nás se od té doby vystřídali prezidenti čtyři, v USA už dokonce sedm. Slavnou pětici uzavírají kamerunský prezident Paul Biya a nechvalně proslulý Robert Mugabe v Zimbabwe s 32, respektive 29 lety v úřadu. Déle než čtvrtstoletí pak vládnou ještě Umar al-Bašír v Súdánu (27 let), mj. obviněný Mezinárodním trestním tribunálem za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti páchané v súdánském regionu Dárfúr, Idriss Deby z Čadu (26 let) a svazijský král Mswati III., který vede již 29 let poslední absolutistickou monarchii v Africe.

Sesadí mě jen Bůh

Obiang v Rovníkové Guineji dokázal vybudovat na papíře nejsilnější africkou ekonomiku. HDP na jednoho obyvatele dosahovalo v poslední dekádě až 29 tisíc dolarů. Průměr v subsaharské Africe přitom nikdy nepřekročil 2 tisíce dolarů (v Česku je to pro srovnání zhruba 30 tisíc dolarů). Peníze se však k lidem reálně nedostanou. Více než tři čtvrtiny obyvatel žijí v zemi pod hranicí extrémní chudoby (za méně než 1,25 dolaru na den). Prezidentův syn si přitom ze státní kasy nakoupil více než desítku luxusních aut, tryskáč a obří rezidenci v Kalifornii. Nespokojení občané však nemají v podstatě žádnou možnost takového lídra sesadit. Obiang disponuje prakticky neomezenými pravomocemi a všechny politické strany v zemi musí formálně uznávat nadvládu jeho strany.

Podobně jsou na tom lidé v Zimbabwe. Mugabeho vláda postupně rozdala velké firmy svým nejloajálnějším přívržencům, kteří o daném podnikání často vůbec nic nevěděli. Ekonomika tak začala padat, peníze se emitovaly intenzivněji než denní tisk a rychle pozbyly svou hodnotu. Lístek na autobus stál víc než měsíční plat učitele a pracovat se v tu chvíli přestalo vyplácet. V zaměstnání tak zůstalo jen 5 % obyvatel. Důsledkem bylo vydání bankovek v hodnotě až 100 bilionů zimbabwských dolarů, jejichž hodnota činila zhruba 10 korun českých. Co ale mohou občané dělat? „Sesadit mě může jedině Bůh, který mě prezidentem jmenoval,“ ospravedlnil se Mugabe před volbami v roce 2008, kdy kandidoval již počtvrté, přestože ústava povoluje pouze dvě funkční období.

Že by jeho křeslo mohl v budoucnu získat někdo jiný, se obává také angolský lídr prezident dos Santos. V paranoie proto vydává více peněz ze státního rozpočtu na bezpečnostní složky než na rozvoj škol či nemocnic. Během let 2007 až 2010 z něj zmizelo závratných 32 miliard dolarů, zatímco projekty oprav a budování silnic byly pozastaveny či zcela zrušeny. Podle posledních dostupných údajů se přitom Angolané mohli bezpečně projet jen po desetině všech cest v zemi. Právě tolik jich je totiž vyasfaltovaných, zbylých 90 % takovým luxusem nedisponuje. Do důležitých pozic ve státním aparátu a národní ropné společnosti, která zajišťuje velkou část angolských příjmů, navíc dosadil své rodinné příslušníky. Pokud v roce 2017 po 38 letech z úřadu odstoupí, jak nedávno avizoval, povede ji nepřímo dál.

Čím déle, tím lépe

Muž, který právě přišel z deště, osušil se a oblékl si suché šaty, bude odmítat jít zpět do deště mnohem více než ten, který byl celou dobu uvnitř, praví jedno africké přísloví, které politickou situaci v mnoha zemích vysvětluje. Místním lidem byl během období kolonizace často omezen či odepřen přístup k moci. Ve druhé polovině minulého století se začaly africké národy osamostatňovat a jejich vůdci si v nově vzniklých státech okamžitě přisvojili pozice prezidentů. Jedině oni totiž údajně chápali, jak nová území spravovat a co jejich lid skutečně potřebuje. Moc jim proto nesměl nikdo vzít; často se tak uchýlili k vyhlášení tzv. jednostranického státu. V něm pak mohla legálně fungovat pouze jediná politická strana, obvykle vedená prezidentem. „Častokrát jsem říkal, že strana a národ jsou jedno a totéž: CPP je Ghana a Ghana je CPP,” obhajoval tento princip Kwame Nkrumah, první prezident Ghany, poté, co se odklonil od národní a antikoloniální politiky směrem k tvrdému autoritářství. Získat pozici ve vládě nebo úřad prezidenta tak prakticky nemohl nikdo jiný než stávající lídři nebo jejich věrní političtí příznivci.

„Nová Afrika“ však od počátku trpěla množstvím problémů, které často pramení z obtížných přírodních podmínek a rozlohy. Původní národy a předkoloniální státní útvary tak historicky působily po celém kontinentu. Evropané ale vymezili hranice území po svém. Při dekolonizaci tak vznikly státy, v nichž se spolu musely naučit žít často zcela různorodé skupiny obyvatel, jež neměly nic společného a všechny požadovaly právo novým celkům vládnout. Způsob jejich života byl zároveň odlišný od toho, který znal západní svět. Jeho nejvyspělejší aktéři si přesto dali za úkol Afriku demokratizovat a dovést ji ke kapitalismu a liberálnímu způsobu fungování státu. Evropa však například neznala problém, kdy je moc potřeba rozdělit mezi 450 etnických skupin, které žijí v Demokratické republice Kongo. A protože jeho řešení neznali ani sami noví afričtí vůdci, nebo jej možná odmítali vidět, bylo zkrátka jednodušší koncentrovat moc do svých rukou. „I demokratický systém může v období po získání nezávislosti vyžadovat některá totalitní opatření,“ citovala BBC projev ghanského prezidenta Nkrumaha. Základním principem demokracie je přitom dělba moci.

Někteří lidé si myslí, že zůstat u moci po dlouhou dobu není správné. Ale čím déle zůstanete, tím více se naučíte. A já jsem nyní expertem na vládnutí,” vysvětloval ugandský lídr Museveni. Ve své knize Jaký má Afrika problém? přitom nabádá k přijímání a posilování demokracie. Kdyby se těmito radami sám řídil, musel by být dle ugandské ústavy v úřadu vystřídán po dvou pětiletých funkčních obdobích. Jenže vládne už přes 30 let. Tlak na demokratizaci země ignoruje i další letitý prezident Isaias Afewerki, který Eritreu vede už skoro čtvrtstoletí a v nejbližší době se na tom pravděpodobně nic nezmění: „Není to nic osobního. Zůstanu tak dlouho, jak to jen bude třeba. Není to má volba, není to moje preference. Musí to být rozhodnuto na základě toho, co se právě děje. (…) Nebudu se bát nikoho, kdo přijde a řekne mi, že musím odejít,” řekl agentuře Reuters, když byl dotazován na volby. Jinými slovy tvrdí, že jsou to pouze Afričané, kteří vědí, jak se k vedení státu postavit. Nepotřebují rady. „Někdy může být nezbytné použít i jiné než ústavní metody,“ pronesl Robert Mugabe, když obhajoval své mnohdy kontroverzní politické kroky. A není sám, kdo tento postoj zastává. Šestnácti africkým státům z celkového počtu 54 vládnou lídři, kteří se k moci dostali před rokem 2000.

Autor studuje Politologii - Africká studia na Univerzitě Hradec Králové.

Další články najdete v časopise Rozvojovka 1/2017.


DFID - UK Department for International

15 milionů dětských nevěst na prodej

Sadia z Bangladéše chodila ráda do školy a snila o tom, že bude učitelka matematiky. V osmé třídě ale musela školní lavici opustit. Je jí šestnáct let a před osmi měsíci porodila dceru. Už je to dva roky, co se vdávala.

Archiv ČvT

Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali

Balík do každé mongolské jurty i do poslední chýše v africkém slumu

Nové technologie mění poštu v rozvojovém světě. Dnes každý obyvatel západoafrického Pobřeží slonoviny a východoasijského Mongolska bude moci dostat zásilku, ač jeho bydliště doposud žádnou klasickou adresu nemělo. Postačí místo

foto: Petr Štefan

Žiji tady a teď, říká finanční manažer mise v Barmě

Ekonom Jiří Bednář (37) z Brna pracoval v prestižní auditorské firmě nebo pro vlastníka černouhelných dolů. Pak se rozhodl přehodnotit svůj život a vyrazil na misi společnosti Člověk v tísni v Barmě.

Prožije Keňa opět během voleb násilí?

V úterý v šest hodin ráno se otevřely volební místnosti v jedné z nejrozvinutějších demokracií Afriky. Hlasovat o budoucnosti země se chystalo téměř 19 milionů voličů. Téměř polovina z nich jsou lidé do 35 let, volby tak do značné

Ben Barber, USAID

Jemen: Ženám právo zakázáno

Zvolit si práci dle vlastního uvážení, studovat na univerzitách, chodit na ulici v krátkých sukních, zamilovat se a vdát se podle své volby. Pro nás běžné věci, pro ženy v Jemenu zatím nedostižný sen.

foto: archiv Moniky Nové

Rozhovor o šamanech: Místo léků dostanou kyselinu sírovou

Monika Nová z Karlovy univerzity zkoumala, proč obyvatelé venkova v Malawi a Ugandě chodí raději k šamanům a tradičním léčitelům než do klinik „západního typu“. Tohle téma ji zajímá také proto, že je spoluzakladatelkou venkovského

foto: Tereza Hronová

Česko je na 5. místě v naplňování SDGs ze 157 zemí světa. U české veřejnosti vede Zdraví, Ekonomický růst a Život na souši.

Asociace společenské odpovědnosti spolu s agenturou Ipsos provedla v červnu výzkum, ve kterém sledovala, jak lidé v ČR vnímají Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) od OSN. Oproti minulému roku se povědomí o SDGs mezi českou populací zvýšilo

Amustard

Turkmenistán: národ mezi dvěma diktátory

Turkmenistán je známý jako jeden z nejizolovanějších států světa s tvrdou diktaturou, silným kultem osobnosti a ostrým vymezením proti sovětské minulosti. Spolu se vznikem samostatného státu vznikla i nová národní identita vytvářená

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM