Zapojte se
Loading


Senegal odsoudil afrického Pinocheta za zločiny proti lidskosti

foto: Jeden svět

15.05.2017
Charlota Dědková

Téma: Lidská práva

Region: Afrika

Po sedmnáctileté snaze skupiny právníků byl 30. května 2016 odsouzen na doživotí bývalý čadský diktátor Hisséne Habré zodpovědný za zločiny proti lidskosti spáchané během jeho vlády v osmdesátých letech. Jedná se o vůbec první případ na světě, kdy soud jedné země soudil bývalého prezidenta jiné země za zločiny proti lidskosti.

Habré jako prezident Čadu v osmdesátých letech vytvořil systém, ve kterém byly tisíce civilistů zatýkány a ve vězení musely čelit otřesným podmínkám. Kromě mučení byly zejména ženské vězenkyně znásilňovány, v jednom případě dokonce i samotným prezidentem. Ten osobně dohlížel na činnost tajné policie, které dával rozkazy k zatýkání.

Habré stráví zbytek života ve vězení. Celkově mu bylo nařízeno zaplatit 20 milionů středoafrických franků každé oběti znásilnění a sexuálního otroctví, 15 milionů pak každému přeživšímu vězeňského mučení. Rodinám obětí byla vyměřena náhrada 10 milionů franků. Počet zavražděných se pohybuje v desítkách tisíc.

Habré byl nejprve obviněn v Senegalu v roce 2000, ale i díky politické intervenci soud zamítl jeho souzení. Oběti se proto obrátily na soud v Belgii. V roce 2004 zde byl uznán vinným a belgický soud požádal o jeho vydání. Senegal odmítl Habrého vydat, Belgie tedy podala žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Až v roce 2012 dospěl soudní dvůr k závěru, že je nutné ho stíhat přímo v Senegalu, nebo bezodkladně vydat ke stíhání do Belgie. Senegal po dohodě s Africkou unií vytvořil speciální tribunál, který Habrého v květnu 2016 shledal vinným.

Erica Bussey z Amnesty International upozorňuje, že ačkoliv je verdikt přelomový, není ještě zdaleka vyhráno: „Je třeba uznat, že Habré nebyl jediným pachatelem zvěrstev. Je důležité, aby tlak byl udržován nejen v Čadu, ale i dalších státech.“

Revolucionář z pouště

Politická kariéra Hisséna Habrého začala v roce 1975, kdy vedl vzpouru proti tehdejší čadské vládě. Považoval ji tehdy za příliš ovlivněnou diktátem Francie. Shromáždil skupiny vzbouřenců v pouštní oblasti Tisbesti a volal po revoluci. Aby se zviditelnil, zorganizoval Habré řadu únosů známých osobností, například francouzského archeologa Francoise Claustrea, kterého držel v poušti dlouhých 33 měsíců. K jeho osvobození přispěl po dohodě s Francií také libyjský diktátor Muammar Kaddáfí, což předznamenalo budoucí konflikty obou vůdců.

Uchopit moc se Habrému podařilo v roce 1982. Dostalo se mu značné podpory zejména ze strany Francie a Spojených států, kteří jej viděli jako pojistku proti Kaddáfímu. Ten byl obávanou hrozbou, jeho ropné příjmy mu samy o sobě zajišťovaly velký vliv po celém světě, a zároveň se netajil podporou revolučních hnutí a mezinárodního terorismu. Byl zkrátka nebezpečím pro celý Západ, a právě z této obavy mohl těžil čadský prezident nejvíce. USA Habrého režim pomohly obstojně vyzbrojit, Francie v čele s prezidentem Mitterandem byla v tomto ohledu zdrženlivější. Obrátila až poté, co Kaddáfí porušil společnou dohodu, a postavila se zcela na stranu čadského režimu. Konflikt s Libyí eskaloval naplno v polovině 80. let, kdy se za pomoci Američanů a Francouzů podařilo vyhnat Kaddáfího vojsko z území Čadu. Habré se stal strategickým lídrem s velkým vlivem, který se nebál zneužít ve svůj prospěch nejen na mezinárodní úrovni, ale i proti civilnímu obyvatelstvu vlastní země. Stal se posedlý myšlenkou, že v Čadu působí velké množství „vnitřních nepřátel“, které je třeba zlikvidovat.

První diktátor odsouzený na území jiného státu

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let proběhl v Čadu převrat a do čela státu se dostal současný prezident Idriss Déby. Habré uprchl společně s kradenými penězi ze státní pokladny do Senegalu, kde žil nerušeným životem, ačkoliv proti němu byl vydán mezinárodní zatykač. Odsoudit ho za zločiny proti lidskosti se ho podařilo až v roce 2016 před speciálním tribunálem v Senegalu.

Jedná se o vůbec první případ na světě, kdy soud jedné země soudil bývalého prezidenta jiné země z lidskoprávních deliktů a zločinů proti lidskosti. Oběti se nejspíš konečně dočkají odškodnění, přesto není pro samotné obyvatele Čadu jednoduché se s minulostí vyrovnat. Ačkoliv prezident Déby deklaroval stíhání těch, kteří pomáhali režimu zločiny páchat, své sliby nenaplnil.

V roce 2016 prezidentské volby potvrdily Débyho setrvání v úřadu a prodloužily tak jeho již šestadvacetiletý mandát. Africká unie výsledek uznala i přesto, že volby doprovázelo násilné potlačování občanských protestů.

Příběh lidí, kteří se snaží vyrovnat s minulostí a dostat diktátora za mříže zachytil film Hisséne Habré: Tragédie v Čadu.


 / Autor: Paulo Philippidis , Flickr.com, (CC BY 2.0)

Mongolská pošta dává adresu i dosud „neviditelným“

Až 75 % obyvatel planety nemá žádnou poštovní adresu. Problém by mohl vyřešit nový systém, který místo GPS souřadnic využívá tři jednoduchá slova popisující lokaci.

Afghánské ženy se dávají na novinařinu navzdory kritice

V malé třídě v Kábulu - chráněné silnými závěsy před pohledy strkajících se mužů, kteří by alespoň nakrátko chtěli zahlédnout takovou vzácnost - dvanáct mladých Afghánek dokončilo týden školení žurnalistiky.

 GovernmentZA (CC BY-ND 2.0)

Političtí dinosauři v Africe

Některé země subsaharské Afriky mají přes 30 let stejnou hlavu státu. A místní prezidenti si mohou dělat takřka, co chtějí. Ten burundský vyhrává se svým týmem všechny fotbalové zápasy, syn prezidenta v Rovníkové Guineji nakupuje

foto: Tereza Hronová

Historii „velkého“ Konga píší války a chudoba

Demokratickou republiku Kongo sužuje nejhorší konflikt od 2. světové války. Milliony lidí zde zemřely v důsledku nemocí a hladu. V provincii Jižní Kivu dlouhodobě působí česká neziskovka Člověk v tísni. Situaci v regionu, který patří

Zabrání rozvojové projekty migraci? Odpoví nová publikace 10 MÝTŮ O MIGRACI A ROZVOJI

10 nejčastějších mýtů o vztahu rozvoje a mezinárodní migrace shrnuje nová publikace, kterou ve spolupráci s dalšími organizacemi připravila konfederace evropských nevládních organizací CONCORD a v české verzi ji vydal Člověk v tísni.

Česko dokáže zlepšovat život chudých ve světě, mělo by ale přidat na financích i efektivnosti

ČR spolupracuje na odstraňování chudoby ve světě a má výsledky. Je to díky funkčnímu nastavení systému zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) a humanitární pomoci (HP).

foto: Tereza Hronová

Tři ze čtyř obyvatel Česka si myslí, že je potřeba pomáhat lidem v rozvojových zemích

Češi a Češky chtějí pomáhat. To vyplývá z posledního průzkumu Eurobarometr, který vychází z dotazování v listopadu a prosinci 2016. Celoevropský průměr je přitom ještě vyšší než u nás - pomoc v rozvojových zemích považuje

foto: Tereza Hronová

Policistka Carla pomáhá týraným ženám

Snila o tom, že půjde do armády, bude létat helikoptérou a spouštět se dolů na laně. Místo toho Carla Guiembi pracuje už 20 let na kriminální službě v městě Kuito uprostřed africké Angoly.

www.sarvasevasanghpune.org

Indické děti z venkova utíkají do města, ale milionáři z chatrče se z nich nestanou

Mnoho chudých dětí v Indii uteče z domova – před násilím, nebo s vidinou lepšího života. Končí v ulicích velkoměst, kde žebrají nebo kradou. „Některé děti se nám podařilo zachránit a dnes jsou z nich dospělí a normálně pracují,“

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 1/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM