Český papír z hyacintu má pomoci v africké Keni

Luboš Kyselo v Keni zkoumal, proč lidé ve velkém odchází z venkova do městských slumů. Zjistil, že jednou z příčin je ekologická katastrofa na Viktoriině jezeře. To od 80. let zamořuje vodní hyacint. Rostlina mimo jiné brání tamním obyvatelům v rybolovu, což je jedna z mála možností obživy.

Čech se na internetu dočetl o možnosti výroby papíru právě z vodního hyacintu. Hyacintové stonky nechal otestovat na univerzitě v Pardubicích a oslovil papírnu ve Zdislavě u Liberce, zda by se nechtěla pustit do výroby „hyacintového papíru“.

Bylo nutné přizpůsobit techniku výroby tamním podmínkám, aby byla co nejlevnější, nevyžadovala elektřinu a chemikálie.  Papírna se inspirovala starou japonskou metodou z 6. století, kdy se surová hmota nemele na papírenském mlýnku, jako tomu obyčejně bývá, ale rozbíjí se dřevěnými palicemi. Jedem kilogram hyacintu vystačí na výrobu zhruba stovky listů papíru formátu A4.

„Celý projekt je postaven na reálných zkušenostech naší papírny. Je soběstačný, rentabilní a dlouhodobě udržitelný. Dá se případně rozšířit do dalších oblastí Keni i dalších států Afriky,“ popisuje zdislavský papírník Michal Gorec.

Papírny by se v budoucnu mohly objevit nejen v Keni, ale také v Tanzanii nebo Ugandě, které vodní hyacint také trápí. Kromě zbavení se vodního hyacintu z jezera může být výroba papíru pomoci i rozvoji turistického průmyslu. Češi vidí případné využití papíru také ve školách nebo jako doplněk pro bytový textil, například pro stínidla lamp.

„Největší přínos je ve vytvoření pracovních míst ve venkovských lokalitách. Přitom využijí materiál, který lze zdarma získat sběrem na jezeře. V jedné papírně našlo uplatnění 5 až 8 lidí,“ dodává Gorec.

V současné době společně hledají partnera, který by umožnil papírnu přímo na místě v Keni vybudovat.

Článek vyšel v příloze Češi ve světě.