Zapojte se
Loading


David a Goliáš z Papuy Nové Guiney

foto: Media Stockade/Jeden svět

19.04.2017
Tereza Česká, Rozvojovka 1/2017

Téma: Migrace, Světová politika a obchod v rozvojovém kontextu

Region: Asie

Papuánec Joe Moses stojí proti bohaté firmě a vládě své země, které se snaží vyhnat chudé lidi ze svých domovů kvůli stavbě turistického komplexu. I přes to, že je to nelegální.

Stovky ostrovů, azurové pobřeží a tropické podnebí dělá z Papuy Nové Guiney na první pohled ráj na zemi. Ovšem ne pro její obyvatele, kterým se může stát, že domov, jenž po generace obývali, je srovnán bez varování se zemí. Mnoho Papuánců se se svým osudem smíří, ale nikoli Joe Moses. Už několik let se bije za svou komunitu v Paga Hill na okraji hlavního města Port Moresby. Snaží se ji násilně vyhnat australský developer, za nějž se postavila i vláda. Boj „Davida s Goliášem“ mohlo vidět publikum festivalu Jeden svět ve filmu Opozice.

Luxusní rezidence namísto domova

Odhaduje se, že až 97 % veškeré půdy v Papue Nové Guinee je vlastněno na základě zvykového práva, což se od vyhlášení samostatnosti v roce 1975 prakticky nezměnilo. V posledních letech ale dochází k nezákonnému zabírání půdy a přesunu do vlastnictví soukromých společností. Papuánská vláda dokonce uzákonila, že takto vlastněnou půdu je možné za určitých podmínek přepronajmout. Podobnému osudu čelilo i 3000 obyvatel osady Paga Hill. „Místní lidé sem přišli z vesnic, když se město rozvíjelo a už zde žije čtvrtá generace. Rodiny se živí lovem ryb nebo chodí za prací do města a pro ty, kteří jsou nezaměstnaní, jsme pořádali pravidelně rekvalifikační kurzy,“ říká Joe Moses. Poklidný život se jemu i jeho sousedům změnil v roce 2012, když do Paga Hill přišli nečekaně policisté s buldozery. Část vesnice byla srovnána se zemí a protesty usedlíků byly násilně potlačeny. Tehdy se poprvé dozvěděli o plánu vlády prodat území australské společnosti, která na místě, kde jsou nyní skromné příbytky, plánuje postavit pětihvězdičkový resort. „Ukázalo se totiž, že tehdejší komunitní lídři byli vládou podplaceni výměnou za odsouhlasení demolice, aniž by dali lidem o tomto plánu dopředu vědět,“ dodává Joe. Tehdy okolnosti dotlačily Joea Mosese, aby svoje povolání faráře vyměnil za roli komunitního lídra. Místní lidé mu svěřili nelehký úkol - zabránit pokračující demolici. Joe vložil velkou část svých nadějí do Dame Carole Kidu, lídryně parlamentní opozice, která se jako jediná veřejně zastala místních lidí a na místě protestů byla dokonce zadržena policií. Od této chvíle začal tříletý kolotoč soudních sporů, během kterých Joe společně s pro-bono právníky a za podpory Dame Carole Kidu bojovali proti vládou podporované demolici.

Zabírání půdy ohrožuje hlavně chudé lidinemající podle oficiálního právního systému svoji zem ve vlastnictví. „Papua Nová Guinea je země, která se stále rozvíjí. Lidé se řídí převážně podle zvykového práva, jež je všeobecně uznáváno. Pokud s vlastnictvím mé půdy souhlasí komunita a její lídři, půda je moje. Lidé v Paga Hill proto neměli potřebu uzákonit vlastnictví své půdy,“ vysvětluje Joe. Zabírání půdy se děje v tichosti po celé zemi. Důvodem je hlavně expanze zemědělství. Původní obyvatelé jsou proti vládě a velkým korporacím prakticky bezmocní. Vzdát se měli i v Paga Hill. Ovšem Joe Moses zvládl zmobilizovat celou komunitu, mezinárodní právníky a také dokumentaristku Hollie Fifer, a přitáhl tak k Paga Hill mezinárodní pozornost.

Boj nekončí

Joe Moses neúnavně sbíral důkazy potvrzující porušování práv a podal stížnost k soudu proti plánované demolici. Nejprve se mu podařilo na několik měsíců demolici oddálit, ovšem poté se štěstí obrátilo proti němu. Politička Dame Carol Kidu najednou začala pracovat pro australského developera jako konzultantka a namísto, aby se snažila vystěhování zabránit, začala vyjednávat podmínky odsunu. „My jsme věděli, že pravda je na naší straně, což potvrdil nakonec i soud. Ani minutu jsme neváhali nad tím, že bychom náš domov opustili a nechali se podplatit. Museli jsme se spolehnout sami na sebe,“ říká Joe. Ovšem i přes jeho snahu a vyhraný soud v roce 2015 přijeli bez varování do Paga Hill opět buldozery. Všichni byli násilím vyhnáni a jejich domy zbourány. Lidé dostali jako kompenzaci peníze pouze na cestu do provizorního obydlí bez vody, elektřiny nebo školy. Joe Moses čelil za svoje aktivity útokům a výhružkám a musel zemi z obavy o svůj život opustit. Nyní studuje ve Velké Británii mezinárodní právo, ale má v plánu se domů vrátit a bojovat proti dalšímu porušování lidských práv. „Situace je bezútěšná, lidé se bojí protestovat proti vystěhování. To bych ale rád změnil,“ nepřestává Joe věřit v lepší budoucnost.  

Podpořte místní obyvatele a podepište petici organizace ACT NOW, která bojuje proti nezákonnému zabírání půdy v PNG na www.theoppositionfilm.com


Foto: Jiří Pasz

Skejt jako symbol svobody

Skateboarding zažívá v Rangúnu boom. Pro mladou generaci je jedním ze symbolů nové cesty k demokracii a propojení se světem.

UNwomen(CC BY-NC-ND 2.0)

Žena, která zabránila stovkám dětských svateb

V Malawi je asi polovina dívek provdána před osmnáctými narozeninami. Mnohé z nich ještě jako děti otěhotní. Starostka Theresa Kachindamoto se to snaží změnit.

Domaci_pracovnici_Foto: Ferry Latief

Evropské obuvnické značky šijí v Indonésii

Indonésie je čtvrtým největším výrobcem obuvi na světě po Číně, Indii a Vietnamu. V roce 2015 se v této zemi vyrobila jedna miliarda párů bot.

DFID - UK Department for International

15 milionů dětských nevěst na prodej

Sadia z Bangladéše chodila ráda do školy a snila o tom, že bude učitelka matematiky. V osmé třídě ale musela školní lavici opustit. Je jí šestnáct let a před osmi měsíci porodila dceru. Už je to dva roky, co se vdávala.

Archiv ČvT

Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali

Balík do každé mongolské jurty i do poslední chýše v africkém slumu

Nové technologie mění poštu v rozvojovém světě. Dnes každý obyvatel západoafrického Pobřeží slonoviny a východoasijského Mongolska bude moci dostat zásilku, ač jeho bydliště doposud žádnou klasickou adresu nemělo. Postačí místo

foto: Petr Štefan

Žiji tady a teď, říká finanční manažer mise v Barmě

Ekonom Jiří Bednář (37) z Brna pracoval v prestižní auditorské firmě nebo pro vlastníka černouhelných dolů. Pak se rozhodl přehodnotit svůj život a vyrazil na misi společnosti Člověk v tísni v Barmě.

Prožije Keňa opět během voleb násilí?

V úterý v šest hodin ráno se otevřely volební místnosti v jedné z nejrozvinutějších demokracií Afriky. Hlasovat o budoucnosti země se chystalo téměř 19 milionů voličů. Téměř polovina z nich jsou lidé do 35 let, volby tak do značné

Ben Barber, USAID

Jemen: Ženám právo zakázáno

Zvolit si práci dle vlastního uvážení, studovat na univerzitách, chodit na ulici v krátkých sukních, zamilovat se a vdát se podle své volby. Pro nás běžné věci, pro ženy v Jemenu zatím nedostižný sen.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM