Zapojte se
Loading


David a Goliáš z Papuy Nové Guiney

foto: Media Stockade/Jeden svět

19.04.2017
Tereza Česká, Rozvojovka 1/2017

Téma: Migrace, Světová politika a obchod v rozvojovém kontextu

Region: Asie

Papuánec Joe Moses stojí proti bohaté firmě a vládě své země, které se snaží vyhnat chudé lidi ze svých domovů kvůli stavbě turistického komplexu. I přes to, že je to nelegální.

Stovky ostrovů, azurové pobřeží a tropické podnebí dělá z Papuy Nové Guiney na první pohled ráj na zemi. Ovšem ne pro její obyvatele, kterým se může stát, že domov, jenž po generace obývali, je srovnán bez varování se zemí. Mnoho Papuánců se se svým osudem smíří, ale nikoli Joe Moses. Už několik let se bije za svou komunitu v Paga Hill na okraji hlavního města Port Moresby. Snaží se ji násilně vyhnat australský developer, za nějž se postavila i vláda. Boj „Davida s Goliášem“ mohlo vidět publikum festivalu Jeden svět ve filmu Opozice.

Luxusní rezidence namísto domova

Odhaduje se, že až 97 % veškeré půdy v Papue Nové Guinee je vlastněno na základě zvykového práva, což se od vyhlášení samostatnosti v roce 1975 prakticky nezměnilo. V posledních letech ale dochází k nezákonnému zabírání půdy a přesunu do vlastnictví soukromých společností. Papuánská vláda dokonce uzákonila, že takto vlastněnou půdu je možné za určitých podmínek přepronajmout. Podobnému osudu čelilo i 3000 obyvatel osady Paga Hill. „Místní lidé sem přišli z vesnic, když se město rozvíjelo a už zde žije čtvrtá generace. Rodiny se živí lovem ryb nebo chodí za prací do města a pro ty, kteří jsou nezaměstnaní, jsme pořádali pravidelně rekvalifikační kurzy,“ říká Joe Moses. Poklidný život se jemu i jeho sousedům změnil v roce 2012, když do Paga Hill přišli nečekaně policisté s buldozery. Část vesnice byla srovnána se zemí a protesty usedlíků byly násilně potlačeny. Tehdy se poprvé dozvěděli o plánu vlády prodat území australské společnosti, která na místě, kde jsou nyní skromné příbytky, plánuje postavit pětihvězdičkový resort. „Ukázalo se totiž, že tehdejší komunitní lídři byli vládou podplaceni výměnou za odsouhlasení demolice, aniž by dali lidem o tomto plánu dopředu vědět,“ dodává Joe. Tehdy okolnosti dotlačily Joea Mosese, aby svoje povolání faráře vyměnil za roli komunitního lídra. Místní lidé mu svěřili nelehký úkol - zabránit pokračující demolici. Joe vložil velkou část svých nadějí do Dame Carole Kidu, lídryně parlamentní opozice, která se jako jediná veřejně zastala místních lidí a na místě protestů byla dokonce zadržena policií. Od této chvíle začal tříletý kolotoč soudních sporů, během kterých Joe společně s pro-bono právníky a za podpory Dame Carole Kidu bojovali proti vládou podporované demolici.

Zabírání půdy ohrožuje hlavně chudé lidinemající podle oficiálního právního systému svoji zem ve vlastnictví. „Papua Nová Guinea je země, která se stále rozvíjí. Lidé se řídí převážně podle zvykového práva, jež je všeobecně uznáváno. Pokud s vlastnictvím mé půdy souhlasí komunita a její lídři, půda je moje. Lidé v Paga Hill proto neměli potřebu uzákonit vlastnictví své půdy,“ vysvětluje Joe. Zabírání půdy se děje v tichosti po celé zemi. Důvodem je hlavně expanze zemědělství. Původní obyvatelé jsou proti vládě a velkým korporacím prakticky bezmocní. Vzdát se měli i v Paga Hill. Ovšem Joe Moses zvládl zmobilizovat celou komunitu, mezinárodní právníky a také dokumentaristku Hollie Fifer, a přitáhl tak k Paga Hill mezinárodní pozornost.

Boj nekončí

Joe Moses neúnavně sbíral důkazy potvrzující porušování práv a podal stížnost k soudu proti plánované demolici. Nejprve se mu podařilo na několik měsíců demolici oddálit, ovšem poté se štěstí obrátilo proti němu. Politička Dame Carol Kidu najednou začala pracovat pro australského developera jako konzultantka a namísto, aby se snažila vystěhování zabránit, začala vyjednávat podmínky odsunu. „My jsme věděli, že pravda je na naší straně, což potvrdil nakonec i soud. Ani minutu jsme neváhali nad tím, že bychom náš domov opustili a nechali se podplatit. Museli jsme se spolehnout sami na sebe,“ říká Joe. Ovšem i přes jeho snahu a vyhraný soud v roce 2015 přijeli bez varování do Paga Hill opět buldozery. Všichni byli násilím vyhnáni a jejich domy zbourány. Lidé dostali jako kompenzaci peníze pouze na cestu do provizorního obydlí bez vody, elektřiny nebo školy. Joe Moses čelil za svoje aktivity útokům a výhružkám a musel zemi z obavy o svůj život opustit. Nyní studuje ve Velké Británii mezinárodní právo, ale má v plánu se domů vrátit a bojovat proti dalšímu porušování lidských práv. „Situace je bezútěšná, lidé se bojí protestovat proti vystěhování. To bych ale rád změnil,“ nepřestává Joe věřit v lepší budoucnost.  

Podpořte místní obyvatele a podepište petici organizace ACT NOW, která bojuje proti nezákonnému zabírání půdy v PNG na www.theoppositionfilm.com


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM