Zapojte se
Loading


Čeští šperkařští mistři z Turnova učí Palestinky na Západním břehu Jordánu

09.02.2017
Štěpán Macháček

Téma: Rozvojová spolupráce ČR

Region: Blízký a střední Východ

Zaměstnanci českého zastupitelského úřadu v Rámalláhu měli nejdřív obavy. Mezi palestinské ženy a dívky z Dobročinného spolku v Túbásu měli do čistě ženského kolektivu na týden přijet dva čeští šperkaři z turnovské umělecko-průmyslové školy. V kurzu je měli naučit novým technikám při výrobě šperků.

Jak se nakonec ukázalo, obavy to byly zbytečné. Túbásské ženy v muslimských šátcích a různého věku mezi sebe přijaly evropské muže úplně bez problémů. Spolupráci a atmosféru si pochvalovali i oba čeští učitelé - Jaroslav Prášil a Jiří Kmošek.

Túbás je malém městečko v severní části Západního břehu Jordánu. Práce tu rozhodně není tolik, jako třeba v nedalekém Nábulusu nebo v Rámalláhu, a tím spíš ne pro ženy. Právě na ně se zaměřuje zdejší Dobročinný spolek. Kromě toho, že poskytuje ženám třeba právní poradenství v rodinných záležitostech, je vlastně takovým výrobním družstvem. Ženy bez práce tu v dílnách vyrábějí oblečení, výšivky, nebo šperky, a Spolek se pak stará o jejich prodej a distribuci. V městečku mají i svůj družstevní butik. Jejich výroby mají v oblibě třeba Palestinci, kteří žijí v diaspoře, a do rodné vlasti jezdí jen na letní prázdniny.

Túbásské ženy si chtějí svoje dovednosti rozšiřovat a zpracování kovů pro ně bylo vítanou disciplinou. Jsou mezi nimi svobodné dívky i rozvedené ženy, které to mají v tradiční arabské společnosti poměrně obtížné a musí se spolehnout samy na sebe.     

"Chodí sem na půl devátou ráno a my musíme rozhodnout, kdy se skončí, jinak by tady vydržely až do večera," říká Jiří Kmošek. S kolegou Jaroslavem Prášilem má na starosti výuku pro osm budoucích šperkařek. U šestibokého pracovního stolu, připraveného v České republice speciálně pro tuto výuku, ženy usilovně pilují, řežou a kroutí mosazné plechy a drátky. Práce je evidentně baví a baví je také vymýšlet.

Jiří Kmošek chválí dvaadvacetiletou Manár, která soustředěně pracuje na svém šperku s modrými korálky: "Tady vidíme, jak vzniká tvůrčí projev bez našeho zásahu. Včera si přinesla vlastní návrh, začala svěšovat kamínky dohromady a zapojila do toho tento vyřezaný prvek, a to už je dost rychlý posun." Manár popisuje, jak ke svému návrhu dospěla:

"Přemýšlela jsem o náhrdelníku. Tak jsem si nakreslila takový návrh, napadla mě kombinace mědi a korálků. A teď se pokouším dát ty materiály dohromady a ozdobu vyrobit."

Jazyk není v této dílně bariérou, přestože zdejší ženy světové řeči moc neovládají a českým učitelům zase chybí arabština. Mají tu ale tlumočnici a hlavně, jak říká Jaroslav Prášil, u řemesla se nemluví, ale pracuje. Stačí prý ukazovat.

Jaroslav Prášil teď prohlíží další vznikající výrobek. S kovem dělají ženy poprvé v životě, učí se ale prý rychle: "Vypadá to velmi pěkně. Řemeslně je to trošku složité, ale výtvarně je to zajímavé." Některé nápady můžou inspirovat i české učitele: "U tohoto náramku jsem překvapený, jak neuvěřitelně zvládla do mosaze včlenit provázky. Jsou úplně obyčejné, ale v té skladbě, v tom propletení, to vypadá velmi pěkně, protože to celý předmět zjemnilo," popisuje design šperku Jaroslav Prášil.

Palestinky ve zdejším kurzu nejsou jen nevzdělané vesničanky. Ty mladší mají dokonce vystudované vysoké školy, jako třeba Sundus: "Já jsem studovala management, ale práci v oboru nenajdu. Absolventů je hodně a během studia jsem se nic praktického nenaučila. Tak jsem se dala na řemeslo. Uvidíme, co bude dál." Sundus zatím vdaná není. Směje se, že je to tak mnohem lepší. Raději si prý užívá života a učí se něco nového.

Tahle kolektivní ruční výroba je pro ženy také důležitým sociálním momentem. Vytrhne je ze stereotypu domácnosti a umožní jim se smysluplně setkávat. Maha Darághme je šéfkou dobročinného spolku a říká, že zatímco se muži setkávají po večerech v kavárnách, pro ženy se to nehodí. Společné sezení u výroby třeba šperků je tak pro ně dobrou alternativou.

Jiří Kmošek a Jaroslav Prášil zároveň přiznávají, že se od těchto žen něco naučí i oni. Jejich tvorba je prý totiž "opravdová". "My už do těch zdobných prvků dáváme techniku a šperk už je potom mrtvý. V těchto zemích, které navštěvujeme, je cítit živočišno, srdce, a touha něco udělat bez jakéhokoliv odborného vzdělání. To je ta nádhera, která nás s Jirkou do těchto končin táhne." Jaroslav Prášil už dělali s kolegou Jiřím Kmoškem podobné kurzy také v egyptské Núbii a Káhiře.

Tady, v palestinském Túbásu, se a konci kurzu shodly palestinské ženy i čeští muži, že pouhý týden výuky byl zoufale krátký. Už teď se proto pracuje na pokračování kurzu třeba v příštím roce.

Autor je zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM