Zapojte se
Loading


Po modré až do Brazílie

Foto: archiv Klubu českých turistů

25.01.2017
Tomáš Nídr

Téma: Rozvojová spolupráce ČR

Region: Latinská a Střední Amerika

Klub českých turistů pomáhá brazilskému městečku založenému před 63 lety podnikatelem Baťou zvýšit jeho atraktivitu pro cestovní ruch tím, že podle vzoru z českých lesů barevně značkuje stezky k místním pamětihodnostem.

Desetitisícové městečko Batayporã utopené hluboko v jihoamerickém vnitrozemí založil v roce 1953 slavný obuvnický magnát Jan Antonín Baťa. Ke kolonizaci zapomenutého koutu Brazílie přivedl řadu českých emigrantů, první starosta obce se jmenoval Jindřich Trachta. A i dnes se tam cítíte jako doma, když na sloupech a stromech vidíte cedulky známé z našich luhů a hájů, které pomocí barevných proužků navigují návštěvníka k obhlídce zajímavostí. Nainstalovali je sem v minulých dvou letech zástupci Klubu českých turistů (KČT), kteří tak poprvé se štětcem a barvou zamířil mimo Evropu.

Systém značkování už občané Česka přenesli i do rumunského Banátu, do ukrajinských Karpat, na chorvatské pobřeží či albánských hor – tedy míst našemu vandrovníkovi dobře známých. Ale co dělají v Brazílii? „Češi, kteří o baťovské kolonizaci jižní Brazílie slyšeli, mají mylný dojem, že je to oblast kdesi v hlubokém pralese, kam se bojí vyjet. Známým značením jim dodáváme odvahu vyrazit mimo Rio a proslulé pobřeží,“ říká Ondřej Veselý, který je v KČT za značení stezek kolem Bataypory zodpovědný.

S iniciativou přišli Evandro Trachta a Pavel Šembera. První je brazilský podnikatel, vnuk prvního starosty a také honorární konzul České republiky, který studoval v Brně veterinářství a který dnes uchovává vzpomínky na české začátky Bataypory. Druhý jmenovaný se jako student zúčastnil v obci dobrovolnické práce na stavbě hřiště pro děti a do Brazílie se zamiloval. S lidmi z Baťovy dobré vody, jak zní překlad indiánského jména vesnice do češtiny, udržuje vřelé styky a jako podnikatel tam často jezdí. Jednou společně přemýšleli, jak spojení mezi Batayporou a starou vlastí upevnit a napadlo je využít českou turistickou specialitu. KČT s nápadem nadšeně souhlasil, jen bylo potřeba sehnat finance. Přes sbírku na internetu to nevyšlo, ale akci nakonec podpořilo ministerstvo zahraničních věcí z fondů pro záležitosti krajanů.

„Při dvou pobytech jsme vyznačili tři trasy, které mají dohromady 61 kilometrů. Dvě jsou okružní a třetí vede na farmu, kde návštěvník bude moc přespat a půjčit si třeba k projížďce koně,“ vypráví Veselý. „Na příští rok je v plánu ještě udělat žlutou trasu. Kudy by měla vést, musí ještě vymyslet Evandro. Nejpravděpodobnější je cyklostezka z Bataypory do blízkého města Nova Andradina,“ říká.

Ohniskem stezek je postupně a podle vzoru Veselí nad Moravou budovaná kaplička, která po dokončení bude pod neprůstřelným sklem předvádět kopii Pražského Jezulátka, již do Brazílie před třemi lety přivezl kardinál Dominik Duka. Hned vedle leží Muzeum Jindřicha Trachty, kde se Evandro se svým strýcem snaží roztřídit ohromnou spoustu předmětů, map, fotografií a písemností zachycující kolonizaci brazilského státu Mato Grosso do Sul před necelými 70 lety z první ruky. Mimochodem překlad tohoto jména do češtiny už je velmi neaktuální. Zní Jižní hustý prales. Jenže po džungli zbyly jen občasné kapsy vegetace. V okolí Bataypory, která rozhodně není zaostalou výspou civilizace, si kvůli rovným pastvinám pro skot připadáte jak někde v Texasu. Jen četná termitiště tento dojem kazí.

Pro agroturistiku je okolí Bataypory jako dělané. Jenže je to sem odevšad daleko. Zatím sem občas zamíří při velkém brazilském okruhu cestovka Tam Tam, české značení cest by mělo svést k návštěvě i větší množství individuálních cestovatelů. Možná však nezůstane jen u Bataypory.

„Naše stezky zaujaly i představitelku úřadu, který má v Mato Grosso do Sul na starost rozvoj turistického ruchu. Ráda by náš systém rozšířila na celý stát. Je možné, že příští rok bude značení žluté stezky spojené s workshopem, kde bychom místní naučili, jak to dělat, “ říká Veselý s vědomím, že od proklamace k činu je v Brazílii ještě dále než v našich zeměpisných šířkách. Nicméně představa, že si v budoucnu bude možné po zelené od KČT projít Pantanal, který je jedním z nejlepších míst na pozorování divoké fauny v Jižní Americe, zní o něco méně fantasmagoricky než dosud.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM