Zapojte se
Loading


Exkluzivní reportáž: Afghánistán v mlze

Jan Mrkvička

29.12.2016
Tereza Engelová, Rozvojovka 4/2016

Téma: Situace v rozvojových zemích, Rozvojová spolupráce ČR

Region: Asie

Reportáž ze země, která je stále sužovaná konflikty a přírodními katastrofami.

„Bezpečnostní situace se celkově zhoršuje. Kábul špatný, ale Mazár-e-Šaríf je v pohodě." S touto vstupní informací jsem odlétala do největšího města na severu Afghánistánu. Že tu den před mým příjezdem sebevražedný atentátník zabil 12 šíítů připravujících oslavy svátku Ašúrá jsem zaregistrovala vlastně náhodou. Stejně jako následný pumový útok na policejní stanici nedaleko mého dočasného bydliště.

Přesto si město žilo svým běžným tempem. Atmosféra se nijak neliší od kterékoliv rušnější středoasijské metropole. Pouliční prodavači lákající úsměvem potenciální zákazníky, houfy bílomodrých školáčků tlačících se u vchodů do škol, muezzín pravidelně zvoucí k modlitbě v majestátní šestisetleté Modré mešitě v centru města. Takové „jakoby nic“ mezi životem a smrtí. Afghánistán dnešních dnů.

Tálibán na vzestupu

„Poté, co se během loňského roku z Afghánistánu stáhla většina zahraničních jednotek, došlo k velkému bezpečnostnímu propadu," popisuje situaci Ahmad Masúd Akbarí, učitel ekonomie z místní univerzity. Zdůvodnění pro to má několik: „S odchodem vojáků a na ně napojených firem ztratily tisíce lidí velmi dobře placenou práci. Slabá afghánská ekonomika pracovních míst moc nenabízí a tak se řada lidí přidává k Tálibánu." Radikální islamisté sice nenabízí tolik, co mezinárodní organizace, na afghánské poměry je to ale stále nadprůměrný příjem.

Bezpečnosti v zemi neprospívá ani "dvouvládí", které trvá od prezidentských voleb v roce 2014. Zvoleného prezidenta Ašrafa Ghaního obvinil jeho protikandidát Abdulláh Abdulláh z volebního podvodu a trvalo tři měsíce, než se dohodli na, v Afghánistánu dosud neprozkoušeném, kompromisu. Budou vládnout oba. Jeden jako prezident a druhý jako předseda vlády. Dělení moci mezi jednotlivé zájmové skupiny, ale není ideální a zejména počátečního období bezvládí využily radikální skupiny k oživení svých aktivit.

Třetím aspektem, myslím nejpodstatnějším, je pak stále nedostatečná úroveň výcviku a vybavení afghánských bezpečnostních složek. Protože jsou jejich členové často napadáni bojovníky prakticky všech radikálních skupin fungujících na afghánském území, tedy nejen Tálibánem, ale také tzv. Islámským státem a Al Kájdou. Poptávka po práci policistů nebo řadových vojáků je mezi afghánskými elitami téměř nulová. Rekruti pocházejí z nejnižších vrstev, čemuž odpovídá i úroveň jejich vzdělání a také fungování. Kábulský policista Rašíd hodnotí svou profesi: „Dělám svou práci rád, pomáhám lidem, ale systém není efektivní. Stát toho pro nás moc nedělá, vybavení máme v porovnání s Tálibánem legrační. Policie a armáda mají chránit lidi, ale přitom jsou používaní k boji ve válce, umírají jako mučedníci."

Situace je o to komplikovanější, že Tálibán má skryté přívržence i v řadách bezpečnostních složek. Západními médii v září proběhla šokující zpráva o vraždě 12 afghánských vojáků, které ve spánku zabili vlastní kolegové. Podle Ahmada Masúda Akbárího to nebyl ojedinělý případ: „Stalo se už také mnohokrát, že se celé jednotky vzdaly Tálibánu se všemi zbraněmi i municí. Čím dál víc lidí se bojí, že by se Tálibán mohl zmocnit celého severního Afghánistánu."

Naděje neumírá

Rezá s rodinou už před Tálibánci utekl. Začátkem října obsadili velkou část Kundúzu, hlavního města stejnojmenné provincie, kde žil a vedl obchod se zeleninou: „Přímo v centru se teď nebojuje, ale všude kolem zuří boje mezi Tálibánem a armádou. Situace není dobrá, obchody jsou zavřené, lidé ztratili zdroj příjmů. Proto jsem s rodinou utekl do Mazár-e Šarífu a bydlím u kamaráda. Z čeho tu ale budeme žít nevím."

Špatná bezpečnostní situace vyhnala v loňském roce z domovů 197 000 lidí, to je 64% nárůst oproti roku 2014. A dalších 235 000 lidí muselo podle OCHA utéct kvůli živelným katastrofám. Vnitřním uprchlíkům se v rámci jednoho ze svých projektů snaží pomoct také česká humanitární organizace Člověk v tísni: „Lidem, kteří museli narychlo opustit domovy, dáváme finanční pomoc na základní potřeby a také, aby přečkali první období, než si v nové lokalitě najdou práci, " vysvětluje Hadía Essazada z Člověka v tísni. Humanitární pomoc poskytla organizace za 15 let působení v Afghánistánu 140 379 vnitřním uprchlíkům a 32 000 lidem pak pomohla s návratem zpátky domů. „Lidé se v rámci Afghánistánu kvůli bezpečnostní situaci nebo přírodním katastrofám přesouvají vlastně neustále. Proto se v rámci našeho programu snažíme podpořit místní neziskové organizace, aby uměly s vnitřními uprchlíky profesionálně zacházet, poskytnout účinnou pomoc, ideálně v budoucnu bez naší asistence. Musím říct, že se kvalita jejich servisu v posledních letech hodně zlepšila," chválí rozvoj afghánského neziskového sektoru Wail Khazal, vedoucí mise.

Podle něj udělala země od pádu Tálibánu obrovský pokrok především v rozvoji školství, ženských práv a drobného podnikání: „I malá pomoc tady může nastartovat velké změny v životech lidí," dodává Khazal. Jedním z takových případů je Hadídža. Připojila se k projektu, v jehož rámci si skupina sousedů založila svépomocnou skupinu. Ta se schází každý týden a její členové či členky přinesou předem stanovenou částku. Zvolený pokladník ji uschová a komunita tak společně spoří. Vytvoří kapitál, který si pak členové můžou bezúročně půjčit např. na rozjezd nového podnikání. Hadídža koupila krávu. Má tak mléko nejen pro svou rodinu, ale prodává ho i sousedům, stejně jako sýr a jogurt. Skupině už dávno splatila půjčku a své rodině poskytla lepší životní úroveň. Ačkoliv manžel původně s jejím „podnikatelským" angažmá příliš nesouhlasil, dnes je rád a svou ženu v její aktivitě podporuje.

Nebo 45 letá Fátima se přihlásila do kursu vaření a naučila se nakládat zeleninu. „Vůbec jsem si zpočátku nedůvěřovala. Nedokázala jsem si představit, že by o mé výrobky měl někdo zájem, ale obešla jsem nějaké obchodníky, dala jim vzorky svých nakládaček, ať je zkusí prodat. Teď dodávám do obchodů 20kg týdně. Mám svůj zdroj příjmu a nejsem závislá na manželovi. Je to nevídaný pocit," popisuje nad sklenicemi s kompoty a okurkami novopečená podnikatelka. „Lidé, především mladí, mají obrovskou chuť Afghánistán někam posunout. Dělat věci jinak, než byli zvyklí rodiče. To vidíme hlavně u studentů ve školách, které podporujeme. Takže v lidech má Afghánistán velký potenciál. Problémem ale zůstává, kromě bezpečnosti, v ne příliš dobře fungujícím systému státního aparátu. Je stále velmi úzce provázán s kmenovými či rodovými vazbami a to zas podporuje klientelismus," hodnotí současnou situaci Wail Khazal.

Budoucnost v mlze

Afghánistán prošel v posledních letech překotným vývojem. Situace místních obyvatel se po pádu tálibánského režimu z ekonomického hlediska výrazně zlepšila. Hospodářský růst země je ovšem primárně postaven na zahraniční pomoci, jeho struktura je tudíž nezdravá.

Dalším významným faktorem, který ohrožuje vývoj v zemi je současný populační růst. Tradiční, zemědělsky orientovaná ekonomika nenabízí mnoho pracovních příležitostí a nezaměstnanost představuje čím dál větší problém, ekonomicky i bezpečnostně. Předmětem stále častějších konfliktů je také nedostatek přírodních zdrojů – zemědělské půdy, vody. „Způsobů, jak čelit těmto hrozbám není moc. Jedním z nich je efektivní osvěta, která souvisí s obecnou úrovní vzdělání společnosti," komentuje výhledy země Wail Khazal.

Podle něj Afghánistán kromě ekonomické stabilizace, potřebuje pro zdravý vývoj také stabilitu politickou. Ukazuje se, že v tomto ohledu nedošlo za posledních 15 let v zemi k žádnému posunu. Místní obyvatelé nemají prakticky důvod věřit ve stát. Ve společnosti rozhodují především rodinné či klanové vazby, nepotismus a korupční jednání je všudypřítomným společenským jevem. Projevuje se to hlavně vymahatelností nebo lépe řečeno nevymahatelností práva, především pro chudé lidi. Což má zpětně dopad na bezpečnost v zemi. Tálibán se svým systémem mobilních, nezkorumpovaných šáriátských soudů totiž pro řadu lidí představuje alternativu, u které doufají v naplnění spravedlnosti.

Celé číslo časopisu Rozvojovka 4/2016 najdete zde.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM