Zapojte se
Loading


Diba pomáhá ženám z Afghánistánu

foto: Petr Štefan

09.12.2016
Petr Štefan, Rozvojovka 3/2016

Téma: Gender, Rozvojová spolupráce ČR

Region: Blízký a střední Východ

Ženy mi nechtěly ani otevřít, po dvou letech chodily samy na školení, říká Diba Naobi. Pro misi Člověka v tísni v Afghánistánu pracuje už 12 let.

V ajbacké kanceláři Člověka v tísni v provincii Samangan na severu Afghánistánu je dneska rušno. Týmy přijíždějí z terénu, jiné zase vyráží za zemědělci. Schůzka střídá schůzku, plánuje se práce na další dny. Ve druhém patře se nad počítačem sklání i čtyřiačtyřicetilá Diba Naobi. Je jednou ze 180 místních kolegů, bez kterých by práce mise Člověka v tísni, která si letos připomene 15 let od svého vzniku, nebyla možná.

Diba pracuje pro afghánskou misi už 12 let a je jedním z nejdéle sloužících zaměstnanců. Za tu dobu vystřídala osm kanceláří, zažila bezpočet šéfů a vyzkoušela si různé pozice. Organizuji školení pro farmářky, které potom učí novým zemědělským technikám další ženy ve svých vesnicích. Zároveň se věnuji 160 ženám, které pěstují nové plodiny na malých zahrádkách u svých obydlí," vysvětluje Diba, čemu se věnuje v současnosti.

Všechno ale začalo v sousední provincii Baghlán. Poprvé jsem o Člověku v tísni slyšela v roce 2005 a líbilo se mi, že je to nezisková nevládní organizace, která pomáhá chudým lidem na venkově," vzpomíná Diba. Poslala jsem životopis, vzali mě a začala jsem pracovat jako sociální pracovnice v Kunduzu," dodává s tím, že předtím byla mnoho let učitelkou na dívčí střední škole.

Jen s doprovodem

Diba od té doby pomáhala v projektech spojených s vodou, hygienou a sanitací, veřejnými pracemi nebo učila místní komunity, jak zodpovědně zacházet s přírodními zdroji v okolí. Nevystudovala jsem zemědělství, ale za ta léta mohu zodpovědně říct, že mu rozumím. Mám radost, že mohu ženám předat své zkušenosti," říká matka osmi dětí.

A proč Diba zůstala s českou neziskovou tak dlouho? Líbí se mi, že Člověk v tísni pomáhá místním lidem řešit problémy po povodních nebo zemětřeseních, ale také dlouhodobě podporuje zemědělství, vzdělávání nebo obnovu infrastruktury," říká Diba. Zároveň si pochvaluje příjemné pracovní prostředí, kde se cítí svobodná a v bezpečí.

Víte, pro Afghánku je velmi složité cestovat sama bez doprovodu. Když jsem jezdila mezi různými kancelářemi, poprosila jsem, zda by mě mohl doprovázet jeden z mých synů. Vedení mise mi vyhovělo a práce se našla i pro syna. Za tu dobu vystudoval zemědělskou vysokou školu a teď se mnou pracuje ve stejné kanceláři," usmívá se Diba na syna u vedlejšího stolu a dodává, že za tu dobu si v organizaci našla mnoho přátel, kteří si navzájem pomáhají.

Do práce na oslovi

Diba je nezbytnou součástí týmu a pomohla mnoha programům zaměřených na ženy, kam muži prostě nemají přístup. V rozvojových zemích žije podle Světové banky 767 milionů lidí v extrémní chudobě a na 70 % z nich jsou právě ženy. Vzpomínám si například na oblast Kišinde. Když jsme tam začínali školení pro ženy, ani mi nechtěly otevřít, že jim to manžel nepovolil," vzpomíná Diba. Po řadě setkání a vysvětlování komunita postupně začala na školení posílat pár starých žen. Po dvou letech práce už začaly ženy pracovat jako porodní asistentky na klinice. Pak se všechno změnilo, na školení najednou začaly chodit mladé ženy dokonce bez doprovodu mužů," říká Diba.

Podobnou proměnu zažila i v Zare. Když tam Člověk v tísni začal pracovat, nikdo nevěděl, jak pěstovat a zpracovávat zeleninu. Po třech až čtyřech letech se to místní naučili a každá domácnost má teď zeleniny dost. Ženy se naučily vyrábět rajčatový protlak a lidé začali zeleninu prodávat na trhu. To předtím nebylo možné, protože prostě nevěděli, jak na to," vysvětluje.

V Margzáru zase lidé nevěděli, jak pěstovat plodiny v místním chladném podnebí. Když jsme jim ukázali, jak používat fóliovníky, rychle se to naučili," říká Diba a vzpomíná, že její kariéru v Člověku v tísni nastartovala tehdejší šéfka mise Věra Exnerová. Do té doby jsem byla školitelka a pro Člověka v tísni pracovala jen 10 dní v měsíci. Když Věra uviděla, jak vedu školení pro ženy, nabídla mi plný úvazek." Kromě odborných znalostí se leckdy musela naučit i docela obyčejné věci. Vzpomínám, jak mě kolegové v Margzáru učili jezdit na oslovi, abych se dostala do vzdálených vesnic, kam žádná silnice nevede. Teď už umím jezdit i na koni,” směje se.

Největší přání: studium

Bezpečnost se v posledních letech v Afghánistánu prudce zhoršila a to i v Baghlánu, odkud Diba pochází. Pokud by mě tam Taliban zastavil, určitě mě zabijí," popisuje drsnou realitu Diba. Děti už odrostly a říkají, že jsem se napracovala už dost, ať zůstanu doma a odpočívám, že se o mě postarají," říká. Ale já slibuju, že budu pro Člověka v tísni pracovat dalších 12 let. Mám s manželem domluvu, že budu pracovat dál, protože tady je moje druhá rodina," říká Diba a dodává, že manžel vystudoval zemědělství a pracuje v oboru.

A právě studium na vysoké škole je v současnosti Diby největším přáním. Vedení mě v tom podporuje, ale problém je můj věk. V Samanganu bohužel není soukromá zemědělská škola a státní školy mají určité věkové limity pro studium," uzavírá Diba a ze šuplíku vytahuje překvapení. Volný čas totiž tráví malováním nádherné afghánské krajiny, a tak v každé kanceláři mají alespoň jednu vzpomínku na Dibu, která je chodící pamětí afghánské mise Člověka v tísni.

Celý časopis Rozvojovka 3/2016 najdete zde.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM