Zapojte se
Loading


Nejvíc lidských životů zachraňuje obyčejný záchod

foto: Tereza Hronová

16.11.2016
Tereza Hronová,Instinkt

Téma: Voda, hygiena, Zdraví

Region: Regionálně nezařazené

Záchod je jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii lidstva. Díky němu se poklidného stáří dožilo zřejmě víc lidí, než díky penicilinu nebo očkování. Jenže přes miliardu obyvatel planety nemá ani obyčejnou latrínu.

Třicetiletá Emiliana se zubí od ucha k uchu a společně se svými pěti dětmi pózuje jako modelka u podivné kruhové stavby ze suché trávy. Ukazuje mi záchod, který si s manželem postavili jako jedni z prvních ve vesnici. Zatímco žádná česká maminka by se u mísy fotit nenechala, Emiliana z centrální Angoly se latrínou chlubí ráda. Ví, že díky téhle zakryté díře nejsou její děti tak často nemocné. „Když jsme ještě neměli záchod, často jsme trpěli průjmy. Nevěděla jsem, čím to je,“ říká žena. Ve válkou zmítané zemi měla možnost vychodit jen pár let základní školy, v přeplněné třídě se nenaučila moc dobře ani číst a psát. O přenášení chorob toho příliš neslyšela, natož pak to, že průjmy způsobují nebezpečnou podvýživu a jsou největším zabijákem dětí do 5 let věku. Přitom výkaly se podle odborníků šíří na padesát nemocí – třeba tyfus, cholera nebo žloutenka. Všechno se ale jednoho dne změnilo. Do její nejzapadlejší vesnice, odkud by pěšky šla do nejbližšího města i několik dní, dorazili apoštolové WC.

Léčba šokem

„Nejdřív svoláme celou vesnici a náčelníka necháme nakreslit jednoduchou mapku okolí. Když má zaznamenat místo, kam se chodí na záchod, znejistí,“ vypráví Gift Zuze, asi třicetiletý chlápek v barevné africké košili, který všechny ty „apoštoly“ vede. Pracuje pro českou neziskovou organizaci Člověk v tísni, která v Angole pomáhá už 10 let. Gift z vlastní zkušenosti ví, že nejlépe ve vesnicích, jako je ta, kde bydlí paní Emiliana, funguje léčba šokem. Než aby jeho tým lidem dlouze vysvětloval, proč je důležité mít latríny, zahrají raději tak trochu divadlo. „Dáme na talíř nějaké dobré jídlo, třeba rybu, a položíme ho doprostřed kroužku lidí. Ptáme se jich, jestli na něj mají chuť. Zatímco přikyvují, přineseme ze křoví za vesnicí něco ošklivého…však víte co,“ směje se. Téměř okamžitě začnou z výkalů na jídlo přelétávat mouchy. Zafouká vítr a rudý africký prach se roznese. „Samozřejmě, že by si nikdo z místních tu rybu už nedal! Vysvětlíme jim, že mouchy a prach doletí i z mnohem větší vzdálenosti. Dokonce i z místa, kam chodí běžně vykonávat potřebu. Denně tedy takové odporně znečištěné jídlo konzumuje celá vesnice,“ dodává Gift.

Podobnou metodu, jejímž cílem je dosáhnout změny navyklého chování, zbořit stereotypy a škodlivé kulturní, společenské či náboženské zvyklosti, popisuje i odborník na hygienu a sanitaci Jan Faltus z Člověka v tísni: „Komunita se sejde a facilitátor, třeba vyškolený místní úředník, vezme skleničku, nalije do ní vodu a napije se. Dá ji kolovat, všichni se napijí. Krásná čistá voda. Pak vezme klacík, nabere s ním kus lidského výkalu a ponoří ho do skleničky. Nabízí vodu lidem a samozřejmě nikdo se už napít nechce,“ popisuje drsné divadlo. „Pak se jim snažíme vysvětlit, že přesně takovou vodu oni pijí. Výkaly ve křoví, kam chodí vykonávat potřebu, uschnou a patogeny pak putují vzduchem do povrchových zdrojů vody i do jídla,“ říká. Pak už je jen krůček k tomu, aby si venkované začali stavět jednoduché latríny.

Zafungoval totiž obyčejný lidský stud. I ty velmi chudé rodiny, pro které není hygiena prioritou, protože žijí ze dne na den, je toaleta najednou důležitá. Stala se symbolem bohatství a civilizovanosti. Proto se paní Emiliana tváří, jako by měla za domem místo záchodu zaparkovaný rolls-royce. Jako první si většinou záchod postaví náčelník, nebo jiný uznávaný člen komunity, jako je šedesátník Alberto Muango. Pyšně ukazuje místo, kam i císařpán chodí sám. Ochotně vysvětluje, jak je důležitý poklop na hluboké díře v zemi. Nechybí zbytky suchých kukuřičných klasů položené vedle záchodové „mísy“. Používají se tu místo toaletního papíru, jak potvrzuje pan Muango. Šel ostatním příkladem a dnes je jeho vesnice jedna z více než stovky obcí v provincii Bié, kde má díky pomoci z Česka latrínu úplně každá rodina. „Všichni si záchod postavili, i když někdo jen ze slámy. Některým se rozpadl nebo shořel, ale opravili ho. Stal se pro ně běžnou součástí života,“ říká pan Muango, pěstitel sóji, kukuřice, fazolí a manioku, místního keře s jedlými hlízami.

Záchody v číslech

  • 1, 1 miliardy lidí nemá žádný záchod
  • Asi 2 miliony úmrtí ročně způsobují nemoci, kterým se dá předcházet správnými hygienickými návyky
  • 200 milionů dětí trpí podvýživou, jejíž příčinou je mimo jiné i průjem. Ten se šíří i kvůli nedostatku latrín
  • OSN si předsevzalo, že do roku 2015 bude mít 77 % světové populace záchod, ale této mety dosáhlo jen 68 % lidí
  • V roce 1851 byla v Anglii představena toaleta podobná té, jakou známe my
  • Každý dolar investovaný do zlepšení vody a sanitace se čtyřnásobně vrátí
  • Člověk v tísni staví záchody v 6 zemích: v Etiopii, Angole a DR Kongo, Kambodži, Afghanistánu a na Ukrajině. K tomu vysvětluje, proč je důležité umývat si ruce nebo zakrývat potraviny, aby na ně nesedaly mouchy

 

Čas jsou peníze

Toaleta ale neslouží pouze jako prevence šíření patogenů, jak potvrzuje dvaatřicetiletá Mebrat Motalo z etiopského regionu Wolaita. Za svou budku ze dřeva, hlíny a betonu zaplatila v přepočtu asi 600 korun, což je na místní poměry hodně peněz. „Než jsme si postavili záchod, mívala především naše dvouletá dcera často průjem a museli jsme chodit k lékaři, což nás stálo peníze,“ vysvětluje Mebrat a ukazuje malý kanystr a misku popela, který používají na nezbytné mytí rukou. „Investice se nám určitě vrátila,“ dodává Etiopanka.  Latrína může znamenat i slušnou živnost. Pokud existuje poptávka, mohou se stavbou uživit místní řemeslníci – tesaři, zedníci, truhláři nebo obyčejní obchodníci, kteří rozšíří sortiment o předměty osobní hygieny, jako je mýdlo, hřeben, kartáček na zuby.

Podle propočtů Světové banky se ekonomické ztráty související s nedostatkem záchodů vyšplhají ročně na 260 miliard amerických dolarů, což je celé HDP jihoamerického Chile. Vědci dokázali, že každý dolar investovaný do zlepšení vody a sanitace se čtyřnásobně vrátí. Chatrné zdraví ze špatné hygieny je v chudých zemích také jedním z důvodů, proč dospělí nemohou chodit do práce a děti do školy.

Záchody šetří peníze, ale i čas - krátí ho prostý fakt, že lidé hledají místo, kam i králové chodí pěšky. Ženy z celého světa touto činností podle odhadů stráví dohromady 266 milionů hodin denně! „Mám víc času na práci na poli a na domácnost, především na přípravu jídla pro děti,“ říká Etiopanka Mebrat. Naznačuje, že než se stala majitelkou suchého záchodu, tak ji nedostatek soukromí nutil odkládat úlevu až do setmění. To má zdravotní následky – například urologické a gynekologické problémy, které později můžou i zkomplikovat porod. V subsaharské Africe se pak stává, že ženy někdo přepadne nebo je ohrožují divoká zvířata. „Lidé se bojí chodit do volné přírody kvůli hadům,“ říká Zambijec Leonard Mukosha z UNICEF a dodává, že v období dešťů při náhlé změně počasí to také není zrovna příjemné.

Žádný záchod, žádná nevěsta

Sanitace je důležitější než svoboda, řekl indický myslitel a politický vůdce Mahátma Gándhí a vše nasvědčuje tomu, že měl pravdu. O hygieně mluvil v dobách boje Indie za nezávislost na Velké Británii rád a často. Od začátku 20. století se sice Indie v mnohém změnila, ale možnost chodit na toaletu stále nemá asi 130 milionů Indů. Vláda této obrovské země se to snaží změnit a dělá v posledních letech osvětu mnohem kuriózněji než kdysi Gándhí. Příkladem je kampaň, jejíž motto znělo „Žádný záchod, žádná nevěsta“. Kontroverzní ministr životního prostředí Džajrám Raméš si nejprve znepřátelil hinduisty, když veřejně prohlásil, že Indie má mnohem více chrámů než záchodů. Pak se snažil donutit ženichy, aby vybavili před svatbou domácnost toaletou. Ženy přesvědčoval, aby si snoubence pořádně prověřily a šly se před sňatkem podívat na kvalitu mužova WC. Bez něj prý hnízdečko lásky není úplné.

Ministr sice uznal, že jeho slova mohou výrazně snížit počet sňatků v Indii, ale kampaň za lepší hygienu vedl dál. Nabízel půjčky těm, kdo se vybaví toaletou a vyhrožoval, že potrestá každého, kdo chodí vykonávat potřebu na veřejné prostranství. Už dříve prohlásil, že Indie „je největší toaletou pod otevřeným nebem na světě“, kde má víc lidí mobilní telefon než latrínu. To potvrzují i čísla: z miliardové populace má vlastní záchod jen polovina lidí a jen 11 procent toalet je napojeno do veřejné kanalizace. Mobil přitom vlastní přes 900 milionů Indů.

Politici bez toalet? Zakázat

O lepší pověst bojuje Indie už řadu let a do své image investuje miliardy. V roce 2012 podle ČTK vláda nakoupila záchodky za v přepočtu půl miliardy korun a rozvážela je na vesnice. Na dvě miliardy stálo budování toalet v přeplněných vlacích. Indii křižuje na 50 tisíc vlakových souprav, v nichž funkci záchodů plnily pouze díry v podlaze. Indická „toaletní revoluce“ pokračovala ve školách, kdy nejvyšší soud dal všem školám v zemi půl roku na to, aby postavily záchodky a zajistily přístup k pitné vodě. Je to prý součást práva dětí na vzdělání. Podle výzkumů rodiče méně často posílají své potomky do škol bez důstojného hygienického zázemí, které neměla v roce 2012 v Indii každá desátá škola. Problém se týká především dívek. Ženy mají za svůj život asi 3000 dní menstruaci. Bez bezpečných záchodů během těchto dnů často nenavštěvují školu. Podle odhadů v Indii při menstruaci chybí ve školních lavicích přes 20 procent žákyň a doma zůstávají i učitelky…

Dalším z indických pokusů stát se „záchodovou velmocí“ je zákon, který nařizuje kandidátům do místních samospráv prokázat vlastnictví toalety – platí nově v pěti indických státech s 400 milionovou populací.  Budoucí politici musí tuto skutečnost dokládat písemně. Los Angeles Times citují právníka Kapila Patila, který s opatřením nesouhlasí: „Nepřijde vám to ponižující dokládat takový dokument, když chcete žádat o kandidaturu? Kam chodím za voláním přírody, to je jen můj problém. Vláda by měla zajistit záchody pro všechny. Kandidáti do politiky nejsou zodpovědní za to, že jich není dostatek,“ zlobí se. Navíc se ukazuje, že tento zákon ještě rozevírá sociální nůžky: chudší lidé nemají šanci vstoupit do politiky. Jeho příznivci se ohrazují, že má jít především o symbolické gesto.

Stejně jako na etiopských nebo angolských vesnicích se i v Indii má latrína stát symbolem vyššího sociálního statusu. Záchod je ovšem symbolem se zcela reálnými dopady: tento vynález dokáže snížit dětskou úmrtnost, zlepšit rodinný i státní rozpočet a ušetřit čas. Řadí se tak k nejužitečnějším vynálezům lidstva.

Článek vyšel také v časopise Instinkt.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM