Zapojte se
Loading


Vzdělávání je naděje pro Tibeťany v Indii

Göran Höglund (Kartläsarn)(CC BY 2.0)

14.11.2016
Adéla Kalusová

Téma: Vzdělání, děti, mladí lidé

Region: Asie

Čínská vláda se snaží na svém území zlikvidovat původní kulturu a náboženství lidí z Tibetu. Ti utíkají do SOS vesniček v Indii, které tu jsou od roku 1963. Řadu let spolupracují s tibetskými dětskými vesnicemi, kde se nacházejí i školy v nejsevernějších indických provinciích.

Vzdělávání tibetských uprchlíkům v Indii je stále více vnímáno jako klíč v řešení vysoké nezaměstnanosti v těchto komunitách. Na 7300 tibetských uprchlíků žije v hornaté severní oblasti Indie, v Ladakhu, kde se několik iniciativ snaží o zlepšení vzdělávání nové generace.

„Vzdělávání je klíčem k rozvoji,“ uvedl Tenzin Norbu, vedoucí tibetského kongresu mládeže a dodal: „Pro jakoukoliv trvalejší změnu se musí změnit především chování, postoje a zároveň i hodnoty ve společnosti. Odpovědností mládeže je informovat lidi o aktuálních společenských problémech i o současné geopolitické situaci v Tibetu.“

Zaprášené ulice města Choglamsar, které je 10 kilometrů daleko od města Leh v indickém státě Džammú a také Kašmír  - to jsou nejsevernější osady tibetských uprchlíků. Zde leží Sonamling, kde je dvacet tibetských uprchlických táborů.

Žije tu přes 5 000 Tibeťanů. Zvenčí lze jednoduše poznat uprchlické komunity - jejich stany jsou plné tibetských artefaktů.

Věční uprchlíci

Zajímavou reportáž poskytuje již citovaný zdroj Al Jazeera, který vypráví životní příběh Tiběťanky Tenzin Dhasey, učitelky angličtiny na soukromé škole Siddhartae. Její osobní příběh je odrazem mnoha tibetských uprchlíků, ovšem ona měla větší štěstí.

 Učitelství je považováno za jednu z neuznávanějších profesí v rámci místní komunity v Sonamlingu, panuje zde nejasné právní postavení Tibeťanů. Jedná se především o ty, kteří nejsou občany Indie a jejichž status uprchlíků nebyl uznán. Ani podpis uprchlické konvence z roku 1951 nepomohl Tibeťanům k omezujícím vyhlídkám na zaměstnání. Jak je uvedeno v článku.

Tenziny rodiče opustili Tibet, když byla malá. „Podmínky byly obtížné, většina lidí opustila majetek. Proto dnes Tibeťané ví, že věci mohou přicházet a odcházet,“ vypráví Tenzin Dhasey.

Její rodiče vlastnili malý obchod s oděvy v Lehu a tak mohli Dhasey, její starší sestru a mladšího bratra finančně podporovat. Rodičům chybělo vzdělání. Díky Jetsun Pema (sestra 24. Dalajlámy, známá jako „Amala“) se rodiče Dhasey naučili číst a psát. Pema založila TCV (Tibetian Children´s Village School) a zajistila pro všechny uprchlíky z Tibetu rovné příležitosti ve vzdělávání, které nebylo zpoplatněno.  Výukový plán zahrnoval jak tradiční tibetské kulturní a vzdělávací postupy, tak moderní indické metody.

Dhasey se rozhodla po smrti svého otce zůstat v  ubytovně TCV, kde zároveň dokončovala desátou třídu. Její sestra odjela do Nového Dillí, kde si otevřela obchod. O několik let později  Dhasey získala titul a začala pracovat v call centru, kde si vydělávala na nočních směnách 9000 rupií (asi 3500 Kč) za měsíc. Pak se Dhasey vrátila do Ladaku kde učí.

Chceme pracovat!

Postavení Tibaťanů záleží i na tom, zda se jim podaří registrovat se pro volební práva v Indii nebo zažádat o plné indické občanství, což je velmi komplikované. Uprchlíci k tomu musí získat souhlas tibetské vlády v exilu. Když chce tibetský uprchlík studovat vysokou školu, pak musí získat registrační kartu od indické vlády.

„Jsme vděční za to, že můžeme pracovat. Chceme mít občanská práva,“ říká Dhasey.

 


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM