Zapojte se
Loading


Turismus vytváří druhé světy

Rod Waddington CC BY-SA 2.0 flickr

19.07.2016
Tereza Hronová, Rozvojovka 2/2016

Téma: Situace v rozvojových zemích

Region: Regionálně nezařazené

Jediná cesta k udržitelnému turismu je, že se návštěvník nebude snažit měnit prostředí, kde je hostem, tvrdí Martina Pásková z Katedry rekreologie na Univerzitě Hradec Králové.

Jaké jsou environmentální dopady turismu a cestování obecně na planetu?

Co se týká těch negativních, tak turismus značně přispívá ke změnám klimatu, svůj podíl má i na poklesu biodiverzity, poškozování ovzduší, půdy i vod. Vzniká totiž infrastruktura, která by jinak neexistovala. Turistické areály mění, vizuálně znečišťují krajinu. Navíc investoři kvůli nim zabírají životadárnou půdu, čímž mj. narušují i vodní režim. Kvůli globalizaci kultur vyvolané nebo umocněné turismem dochází ke snižování etnické rozmanitosti, autenticity kultur či přechodu místních obyvatel k nezdravému životnímu stylu. 

Mohli bychom si hypoteticky celý cestovní ruch odpustit. Metodou tzv. ekologické stopy lze spočítat, jak nesmírně by se planetě a všemu živému na ní ulevilo. Co by ale lidé, kteří se živí z turistického ruchu - což je nyní 1/10 planety a tento podíl stále roste - vlastně dělali? V jakých odvětvích by pracovali? Sektor cestovního ruchu je přeci jen nesrovnatelně environmentálnější alternativou pro těžký průmysl. A čím by se bavila 1/6 lidské populace, která dnes cestuje? Šlo by o environmentálně příznivější aktivity?

Létat, nebo nelétat? Doprava vzduchem je sama o sobě velmi neekologická.

Pokud někdo miluje přírodu a fascinují ho přírodní etnika a chce to poznávat a zakoušet, je pro něj letecká doprava skutečně noční můrou. Mění klima a znečišťuje ovzduší. Samozřejmě stěžejní zásadou je objevovat krásy země především v našem nejbližším okolí. Za největší hřích považuji krátké lety do daleka na krátkou dobu. Ovšem ve srovnání s dalšími druhy dopravy na tom letecká doprava díky své hromadnosti není z environmentálního hlediska nejhůře. Automobily jsou horší.

Která místa na globálním Jihu poškozuje turismus nejvíce?

Mění zejména hojně navštěvovaná letoviska, kde převládá tzv. turismus „4 S“ (sun, sand, sea, sex). Zde z původní přírody a kultury často zůstává jen minimum. Například v Latinské Americe trpí celá karibská oblast a komerční turismus už proniká i do Amazonie. Kmeny, které byly ještě donedávna absolutně odtrženy od světa, jsou nyní v rámci turismu čím dál častěji vystavovány ráji i peklu civilizace. V Papui Nové Guinei vznikají už i letoviska. Dneska jsou zde k vidění šílené inscenace, např. rituální tanečky pro turisty. Je pouze otázkou času, kdy zmizí tradiční kultura. Megalomanská infrastruktura kolem turismu se rozrůstá také v Malajsii, na Bali, v Thajsku, Vietnamu i v doposud odlehlých oblastech Číny včetně Tibetu. Masové komerční výstupy v Himalájích přetvářejí tyto  majestátní velehory v jedno velké turistické odpadiště a bohužel i pohřebiště.

Dá se tedy vůbec cestovat zodpovědně?

Můj osobní názor se může zdát radikální, ale jediná možná cesta k udržitelnému turismu je ta, že návštěvník plně akceptuje místní životní prostředí a využívá pouze tu infrastrukturu, která tam je – spí u místních, jí jejich jídlo, smíří se s úrovní dopravy a sleví z hygienického komfortu. Pokud bychom chtěli vidět, jak lidé slaví svátky, obstarávají si obživu, vaří a zároveň bychom vyžadovali teplou vodu, taxík a luxusní spaní, protože se nám nelíbí kýbl, osel a matrace, pak je všechno špatně. Současně je nutné, aby místní obyvatelstvo bylo natolik sebevědomé, že odmítne cokoli turistického, co na dané místo nepatří. Jinak dochází doslova k vzniku druhých světů. Musíme myslet na to, že poptávka tvoří nabídku.

Co tedy máme my - turisté, kteří jsme poptávkou, chtít?

Tohle je právě ta nejdůležitější otázka. Měli bychom chtít poznat život v daném místě, nic víc. Pokud klademe do popředí jako nejvyšší hodnotu pohodlí a špičkovou infrastrukturu, tak je lepší na odlehlá, kulturně odlišná místa nejezdit, jinak svou vědomě či nevědomě vyjadřovanou poptávkou po vytvoření infrastrukturního zázemí pro naše přežití vyprovokujeme vznik podobného světa, ze kterého do ciziny vyjíždíme. Tzv. penetrační syndrom způsobuje, že pak toužíme poznat další panenská místa, jejichž panenskost právě těmito nároky na náš turistický mikro (a postupem času makro) svět narušíme.

Máte nějaký příklad místa, kde udržitelný turismus funguje?

Napadá mě Roraima ve Venezuele. Tato svatá stolová hora je nejstarší části země na planetě. Roraima zasahuje do národního parku Canaima, který pořádá organizované treky. Zájemci putují na tuto horu, stráví nahoře dva dny a jdou zpět společně s místním indiánským průvodcem z přilehlé vesničky Paratepui. Jsou to pouze tito Pemóni, kdo mohou tvořit doprovod, za nějž jim návštěvníci platí natolik, že nepotřebují na oltář turismu dávat panenskou krajinu, která je zároveň klíčovým magnetem. Neexistuje tu žádná infrastruktura, panují zde velmi přísná pravidla. Počet návštěvníků je limitován, spí se na vymezených prostranstvích pod převisem a je zde například zakázáno používat jakékoli chemické mýdlo. Toto místo zůstává naprosto nedotčeno a právě ona nedotčenost je hlavním lákadlem. Poptávka po daném treku převyšuje nabídku, takže zájemci „stojí frontu“. Celý tenhle systém zde tvoří udržitelnost – ekonomickou, sociální i environmentální.

Turismus tedy může přinášet i pozitivní dopady?

Jistě. Poznávání krás a dokonalé divutvornosti přírody - stejně jako rozmanitosti kultur a zemitosti života přírodních národů -  vede ke změnám v našem žebříčku hodnot. Můžeme tak získat bližší vztah k matce Zemi a schopnost ocenit její „non stop servis“, který nám soustavně a bezplatně poskytuje. Stáváme se pokornějšími a přistupujeme k  přírodním zdrojům i etnikům s větším respektem.  Z hlediska ekonomiky se více investuje do péče o chráněná území, aby zůstala nadále turisticky přitažlivá.

PROFIL

Ing. Martina Pásková (*1974), Ph.D., je absolventkou Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze a postgraduálního studia na Přírodovědecké fakultě UK. V současnosti pracuje na Ministerstvu životního prostředí, kde působí jako expertka v oblasti podpory geoparků jakožto nástroje interpretace a identifikace s dědictvím Země a dále na Univerzitě Hradec Králové, kde přednáší na téma udržitelnost cestovního ruchu, teorie cestovního ruchu, metodologie a ekologie. Její současné akademické směřování se ubírá do oblasti etno-ekologie a geo-antropologie. Je členkou Komise pro životní prostředí při Akademii věd ČR, dvou Výborů Rady vlády pro udržitelný rozvoj, Společnosti vědeckých expertů cestovního ruchu (SVECR) a od roku 2009 působí jako členka hodnotící odborné komise soutěže o výjimečnou destinaci udržitelného cestovního ruchu - Destinations of Excellence (EDEN) v ČR. Je předsedkyní Rady národních geoparků, členkou Koordinačního výboru Sítě evropských geoparků a hodnotitelkou globálních geoparků UNESCO. Jejím největším zájmem, životní filosofií i stylem, je nezávislé cestování.

DALŠÍ ČLÁNKY NA TÉMA TURISMUS A ROZVOJ NAJDETE V NOVÉM ČÍSLE ROZVOJOVKY 2/2016 - KE STAŽENÍ ZDE.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM