Zapojte se
Loading


Otrokářská Mauretánie, světová špička v porušování lidských práv

(CC BY-NC-ND 2.0)

31.05.2016
Lenka Hrabalová

Téma: Situace v rozvojových zemích, Lidská práva

Region: Afrika

Mauretánie má nejvíc otroků na světě, podle odhadů činí až 17 % populace. Problém v zemi přetrvává kvůli svým silným historickým kořenům, ale je také otázkou rasismu.

Africká Mauretánie má okolo tří a půl milionu  obyvatel a je etnicky ostře rozdělena mezi arabo-berberské kočovníky a černé Mauretánce, Haratíny, potomky otroků. Co do vlády je to silně centralizovaná islámská země. To znamená, že moc pevně svírá prezident s arabo-berberským původem a jeho armáda, a zákony vznikly na náboženském pozadí, takže jinověrci v zemi se setkávají s diskriminací. Obvinění z odpadlictví od islámu může vynést trest smrti.

Z tohoto bohatého základu, který nabízí mnoho možností, jak obcházet lidská práva, jasně vyčnívá problém otroctví. V něm Mauretánie drží světový prim. Je bytostně propojen s etnicitou a barvou kůže stejně tak, jako s pokřivenou náboženskou vizí. Desetitisíce mauretánských otroků, pracujících na polích, na pastvinách nebo v domech svých pánů totiž věří, že jejich posmrtný život je spojen s životem jejich pána. Je jim říkáno, že se narodili jako otroci a musí tedy svého pána poslouchat. Jen skrze naprosté podřízení se tak mohou dostat do ráje.

600 tisíc otroků

Mauretánie byla poslední zemí na světě, kdo zrušil otroctví. To se stalo v roce 1981. I přesto zde ale mnoho Afričanů zdědilo svůj otrocký statut po předcích a otroctví je stále masově praktikováno. Global Slavery Index  odhaduje, že v zemi dnes žije na 140 000 otroků, což je asi 4 % populace země. SOS Slavery ovšem tvrdí, že se jedná až o 17 % populace, tedy 600 000 osob. Oběma těmito čísly se Mauretánie stává zemí s největším množstvím otroků na obyvatelstvo. Vláda ovšem zastává oficiální názor, že země je otroctví definitivně zbavená.

A proč zrovna v Mauretánii je situace lidských svobod tak špatná? Důvodů je mnoho. Jedním z těch hlavních je extrémní chudoba, nevzdělanost a nemožnost prosazovat zákony v odlehlých částech země, kam často nevedou ani silnice. Dalším důvodem je prastará tradice a víra, že otroctví patří k přirozenému společenskému řádu. Právě takovéto tradice se vyvrací nejhůře. Většina otroků patří k Haratínům a vlastní je arabo-berberští majitelé, kteří tvoří státní elity. Je to systém zakořeněný v dlouhých staletích mauretánských dějin.

V roce 2015 došlo za velkých oslav aktivistů ke zpřísnění protiotrokářského zákona. Trest za porušení zákona a praktikování otroctví se zdvojnásobil na dvacet let.  Zotročování lidí bylo dokonce označeno za zločin proti lidskosti. Obránci lidských práv doufají, že nový zákon dodá odvahu stávajícím otroků, aby vystoupili proti svým „pánům“. Nový zákon také vystupuje proti jiným formám otroctví, jako jsou například nucené sňatky. Zároveň s novými zákony se objevují organizace, které pomáhají obětem jak psychicky, tak legálně, aby se jim dostalo nějakého odškodnění.

Aktivismus? Zakázat!

Situace aktivistů v zemi je ale dlouhodobě ošemetná. V minulosti čelili, a stále čelí, obtěžování ze stran autority a ne výjimečně se dostávají k soudu. Za členství ve státem neschválených organizacích (tedy neziskových organizacích a různých sdružených obhajujících lidská práva) jim hrozí až dva roky vězení.

Je to trochu paradoxní situace. Zatímco je oficiálně posilován boj proti otrokářství, protiotrokářští aktivisté zůstávají ve vězení právě z důvodů příslušnosti k neschváleným organizacím. Na tyto případy upozorňuje zejména Amnesty International, která sleduje zdravotní stav a situaci zadržených. Zároveň upozorňuje na stav projednávaných případů otroctví, kterých bylo od roku 2010 pouze třicet dva, ale ze kterých byla většina odložena kvůli příliš dlouhému trvání.

Osobnost za mřížemi

Zatýkání se nevyhýbá ani politicky významným osobám – nejvýznamnějším zatčeným aktivistou je Biram Ould Dah Ould Abeid, který v roce 2013 kandidoval na post prezidenta (proti tomu současnému) a nyní je jedním z hlavních bojovníků za lidská práva v zemi. V roce 2013 také získal cenu Spojených národů za lidská práva. V roce 2014 jej PeaceLinkLive zařadil na seznam „10 lidí, kteří mohou změnit svět a o kterých jste asi nikdy neslyšeli“. I přesto ale už rok a půl sedí ve vězení.

Na základě zákona o neregistrovaných organizacích byl zatčen v listopadu 2014 a demonstrace za jeho propuštění byla rozehnána slzným plynem a policejním zátahem. Boj Ould Abeida za lidská práva spočíval primárně v mírových pochodech a poklidných demonstracích, při kterých se snažil poukazovat na nedostatky své země v obraně lidských práv. Od listopadu 2014 je držen ve vězení v jihomauretánském městě Rosso, bez nároku na rodinné návštěvy a navzdory zhoršujícímu se zdraví. Ke dvouletému trestu vězení byl odsouzen v lednu 2015. Podle vlastních slov a zveřejněného dopisu ale příliš překvapen není. Přeci jen, za pět posledních let byl zatčen už třikrát.

Boj za lidská práva v subsaharské zemi je složitý. Ačkoliv se za osvobození Ould Abeida zasazuje sedmnáct neziskových organizací, oslavil své 50. i 51. narozeniny ve vězení a samotná „jeho kauza“ nijak nepostupuje.

Protože je diskriminace v Mauretánii ve své podstatě rasová, zůstávají i ti Haratíni, kterým se podařilo vymanit ze zažitého způsobu života, stále otroky v očích veřejnosti. Haratíni jsou vnímáni jako kasta otroků a podřízených a podle toho se k nim také „bílí Mauretánci“ chovají. Haratíni mají často vyšší ceny za zboží, za některé služby musí platit dvakrát a stává se, že mají problémy sehnat si transport, když je řidič z „vyšší kasty“.

Samozřejmě otroctví a rasová diskriminace nejsou jediným kamenem úrazu v otázce lidských práv v Mauretánii. Omezování svobody projevu, politické opozice, genderová diskriminace, dětská práce, náboženská nesvoboda, korupce a nucená manželství jsou jen pomyslnou špičkou ledovce. Prostor pro zlepšení je tu bezpochyby obrovský, ale dokud budou místní aktivisté čelit perzekucím a obyčejní lidé se bát promluvit, jsou naděje na zlepšení minimální.


Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

foto: Tereza Hronová

Jak Rwanda dosáhla výrazného úspěchu v oblasti veřejného zdraví?

Rwanda patří mezi nejchudší země světa, je závislá na rozvojové pomoci a přes dvacet let se snaží vzpamatovat z jedné z nejkrutějších genocid 20. století. Země se však rozvíjí v ekonomické i sociální oblasti a představuje model

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM