Zapojte se
Loading


Firmy a vlády okrádají chudé o půdu, jediný zdroj obživy

27.04.2016
Veronika Macků

Téma: Světová politika a obchod v rozvojovém kontextu

Region: Regionálně nezařazené

Na konci světové potravinové krize z let 2007 a 2008 se mezinárodní investoři začali čím dál více zajímat o úrodnou půdu, často dostupnou v rozvojových zemích za velmi nízké ceny. Zábory půdy (land grabbing) se staly v mnoha zemích palčivějším problémem pro drobné farmáře než kdy dříve.

Projekt podporující vznik plantáží palmového oleje v oblasti Kalangala ve střední Ugandě je podpořen Mezinárodním fondem pro zemědělský rozvoj, ugandskou vládou a společností Oil Palm Uganda Limited. Projekt obyvatelům oblasti Kalangala sliboval nová pracovní místa, přísun nových technologií a modernizaci. Na druhou stranu bylo kvůli projektu zničeno 3,600 hektarů lesa a místní obyvatelé, živící se zemědělstvím, přišli o svá živobytí. Nyní bez přístupu k půdě bojují o přežití. Podle ugandské ústavy musí být místním zaplacena alespoň finanční kompenzace a vyhoštění obyvatel musí být povoleno soudem. Deník The Guardian uvádí, že někteří obyvatelé oblasti Kalangala byli ze svých domovů vyhnáni ilegálně a finanční kompenzace jim nebyla zaplacena. V roce 2015 se místní obyvatelé začali soudit o svá práva.

V roce 2009 podobné investice zahrnovaly přes 46 milionů hektarů úrodné půdy po celém světě. Tyto mezinárodní investice byly velkoryse podpořeny mezinárodními společenstvími, jako jsou Světová banka a Organizace spojených národů. V Africe probíhá více než 70 % takovýchto investic, zatímco zbývajících 30 % náleží Asii a Latinské Americe. Dokument neziskové organizace Intermón Oxfam uvádí, že v rámci afrického kontinentu láká investory zejména pět řídce osídlených zemí s úrodnou půdou a vstřícným klimatem: Kongo, Súdán, Tanzanie, Zambie a Mosambik.

Kolonizace a zábory půdy?

Důsledkem záborů půdy je, že se získaná půda promění v rozsáhlé monokultury různých plodin, biopaliv a stavebních projektů, ale třeba i přírodních rezervací. Ovšem, tyto „rozvojové“ projekty mají jeden háček: místní komunity jsou přesunuty z jejich domovů a ztratí půdu, kterou potřebují pro svá živobytí. Mezinárodní investoři tvrdí, že rozvojové země nedostatečně využívají svou půdu, a že malí farmáři zpomalují světovou zemědělskou produkci. Půda obývaná místními komunitami je popisována jako prázdná a nevyužitá, přestože byla obývána po tisíciletí.

Na záborech půdy se často podílí i vlády chudých zemí. Například etiopský ministr Abdulaziz Mohammed obhajoval zemědělský projekt, který by přemístil tisíce chovatelů ovcí: „Některé životní styly si nezaslouží být zachovány,“ tvrdil. „Stejně jako to pocítily národy během období kolonizace, lidé, kteří se po staletí starali o své kousíčky země a byli po záborech půdy odsunuti, mohli říci málo či vůbec nic o svém osudu. Cítí se neviditelní, opuštění, němí a izolovaní,“ zdůraznila antropoložka Sandra Evers, která se dlouhodobě zabývá zábory půdy.

ProSavana: příležitost či hrozba pro Mosambik?  

“Mosambik je země požehnaná přírodními zdroji, a tím je velice atraktivní pro investice,“ vyjádřil se mosambický prezident Filip Nyusi. V duchu vládních strategií, jak přilákat zahraniční investory, se nese i projekt ProSavana. Zaštiťuje ho Japonsko, Brazílie a Mosambik s cílem propagovat rozvoj zemědělství v koridoru Nacala na severu země. Tento region je známý díky úrodné půdě a nedávno zlepšené infrastruktuře. Byl označen jako jedno z hlavních center vhodných k záborům půdy. Na druhou stranu, tento region je hustě obydlený. Cílem projektu ProSavana je zvýšit zemědělskou produkci díky využití nových technologií. Projekt zahrnuje tři severní provincie s celkovou rozlohou 14 miliónů hektarů, kterou obývá 4,3 miliónů lidí. Plány s půdou jsou různé.

Filipa Oitavén v roce 2015 ukončila studium sociální antropologie pod vedením antropoložky Sandry Evers. Tři měsíce prováděla výzkum v malé vesničce v Nacala koridoru a pozorovala, jak mezi sebou různé strany soupeří o půdu, a jak se stavějí pro či proti projektu ProSavana. „Bydlela jsem v malé vesničce v srdci Nacala koridoru obklopené miomby, což je místní odrůda tropických stromů, a impresivními žulovými horami. V nížinách na břehu řeky žije komunita kmene Makhuwa. Obyvatelé tráví většinu svého života zemědělstvím, a z toho žijí jejich rodiny. Pracují na malých, rodinami vlastněných políčkách, která mají rozlohu jednoho až dvou hektarů,“ popisuje oblast Filipa Oitavén.

Místní si život bez půdy, která by měla připadnout zahraničním investorům, dokáží jen těžko představit. Věří, že život je tu hluboce spjat s minulostí a místními tradicemi. „Je to velice těžké zavést změny do našich životů. Budoucnost je nejistá, můžeme přijít o památku předků,“ vysvětluje jeptiška Alzira žijící ve vesnici přes dvacet let. Je ředitelkou zemědělské školy. Lidé tvrdí: moji rodiče tak žili, mí prarodiče tak žili a to je životní styl jakým já chci dále žít,“ říká.

Vláda slibuje, že projekt ProSavana bude přínosem nových vědomostí, zlepší se obydlí a místní infrastruktura, lidé dostanou motorky či elektřinu. Neziskové organizace ale varují, ať lidé nevěří všemu a učí je jejich základní práva. V Nacala koridoru začal stoupat aktivismus a rolnické asociace pracovaly na setkáních s vesničany, jejich lídry a mezinárodními sponzory. Jak projekt dopadne, ale ukáže až čas.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM