Zapojte se
Loading


FOTOREPORTÁŽ: Marocké děti nejsou na ulici dobrovolně

FOTO: AUTOR

21.04.2016
Gonzalo Bell

Některé děti v Maroku vyrůstají v nebezpečném prostředí bez péče své rodiny. Život na ulici si nevybrali. Jsou tady, aby přinesly domů peníze, a nebo protože nemají kam jinam jít.

Když jsem byl v Marrákéši, strávil jsem nejvíc času tím, že jsem dokumentoval život dětí, které pracovaly na Džamáa al-Fná, což se dá přeložit jako „Shromáždění mrtvých“. Právě tady, na hlavním náměstí a tržišti marrákešského starého města neboli medíny, se nejčastěji potkávají turisté s místními obyvateli. Náměstí je známé díky krotitelům hadů, tatérkám henny a vypravěčům pohádek, ale najdete tady prakticky všechny druhy umění, jídla a zábavy. A taky spoustu dětí, které chodí po ulici s jediným cílem: upoutat turistovu pozornost a říct si o trochu peněz.

Pracující děti se snadno ztratí v davu jako další kamínek v lidské mozaice Džamáa al-Fná. Vydělávat začínají už od čtyř nebo pěti let, kluci i holky. Živí se různě: od prodeje jídla nebo šátků až po obyčejné žebrání a vyhlížení štědrého kolemjdoucího. Některé děti pracují dokonce ještě v mladším věku – to když doprovázejí svou matku, která na ulici hledá obživu. Pro účel žebrání je mnohem účinnější, když má žena na klíně malé dítě, které je navíc pokud možno špatně oblečené a špinavé. Čím větší dojem bídy, tím větší šance na úspěch.

Vzhledem k nízkému věku dětí se nedá předpokládat, že by dokázaly nějak víc přemýšlet nad svým životem. Uvědomily si někdy, že by mohly a měly žít úplně jinak? Ještě náročnější na pochopení je tato situace pro turisty, kteří jejich tvrdou realitu vidí a přijímají jako něco normálního a přirozeného. Mají dětem finančně přispět, anebo ne? Vždyť čím více budou děti vydělávat, tím spíše zůstanou na ulici…

Po pár dnech v Marrákéši jsem se přesunul do malé vesnice v Atlasu – rozsáhlém pohoří, které se táhne napříč severozápadní Afrikou přes Maroko, Alžírsko a Tunisko. Místní populaci tvoří hlavně Berberové a také dětská práce má úplně jiný charakter. Děti nežebrají o peníze na ulici, ale pomáhají svým rodinám v zemědělských pracích (například pěstování a sklízení ovoce a zeleniny nebo péče o dobytek) s tím, že nechodí do školy.

Podle Human Rights Watch si vesnické rodiny často neuvědomují, že až do 15 let věku platí v Maroku povinná školní docházka. Toto právní nařízení, zavedené v roce 2000, ale nikdo přísně nevynucuje. Počet dětí, které nedokončí školu mezi 11. a 14. rokem věku, stále roste.   

Přitom však marocká Nejvyšší plánovací komise (HCP) tvrdí, že udělala důležitý pokrok. Nedávná studie ukazuje, že od roku 1990 klesl počet pracujících dětí ve věku 7–15 let z 517 tisíc na 86 tisíc. Z nich 76 tisíc pracuje na venkově, zatímco 10 tisíc dětí pracuje ve městech. Studie také ukazuje, že 57 % pracujících dětí jsou chlapci. Pokles v dětské zaměstnanosti se promítá i do školství. V roce 2014 dokončilo základní školu 88 % dětí, zatímco v roce 1999 to bylo jen 62 %. Přístup ke vzdělání získaly především děti z vesnice. Díky lepší dopravě a většímu rozšíření internátů se teď mohou do školy dostat mnohem snáze.

I když tyhle statistiky mohou vypadat pozitivně, každodenní situace v ulicích Marrákéše a ostatních částech Maroka zůstává bezútěšná. Tisíce dětí bez identity, které žebrají na ulici a bojují o přežití, zůstávají u každé takové studie varovným signálem.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM