Zapojte se
Loading


Buenaventura: rozdělené město, o kterém se nemluví

Foto: Julián Castro

23.03.2016
Lenka Sobotová, Rozvojovka 3/201515

Téma: Situace v rozvojových zemích

Region: Latinská a Střední Amerika

Kolumbie vede žebříčky sociální a ekonomické nerovnosti. Rozdíl mezi městem a venkovem je často propastný.

Čtvrté mírové procesy, které začaly v roce 2012, se zdají být konečně milníkem ve více než padesátileté historii vnitřního ozbrojeného konfliktu v Kolumbii. Podle kolumbijského Úřadu pro odškodnění obětí konfliktu (UNARIV) je tu dnes registrovaných téměř 5 miliónů vnitřně přesídlených osob. Vnitřní migrace a násilné vysídlování venkovského obyvatelstva z jeho vlastní půdy změnily tvář Kolumbie, která byla tradičně utvářena několika klíčovými regionálními a relativně autonomními městskými centry. Ta se od 60. let minulého století  stala cílem novodobých bezzemků - zemědělců, kteří byli nuceni opustit svou násilně zabranou půdu či utéct ze strachu o život, pokud nebudou spolupracovat s guerilou, paramilitatními skupinami nebo armádou. Kolumbie se stala symbolem násilí a bezpráví. Posledními mírovými procesy se otvírá nová éra Kolumbie, pomalu se utváří cesty k dialogu namísto násilí a porušování lidských práv.

 

 

Zapomenutí a neviditelní

 „Vysídlení“ roztroušení po celé Kolumbii, žijící v sociálně vyloučených lokalitách velkých měst, dnes a denně čelí skutečnosti „postkonfliktu“, která se příliš neliší od té během „konfliktu“: chudobě, nedostatku pracovních příležitostí, absenci ochrany proti nelegálnímu obchodu s drogami, chybějícímu státnímu aparátu. Ten často supluje bývalá guerila, nyní nazývaná autodefensa. V zemi obrovských sociálních rozdílů je realizace snu o klidu a důstojném životě pro všechny stále spíše utopií než dosažitelných volebním cílem.

Jedním z míst, kde snaha o zlepšení bezpečností situace a životních podmínek místních obyvatel zcela selhala, je mezinárodní přístav Buenaventura na pacifickém pobřeží Kolumbie. Tady konflikt neskončil. Při pohledu na mapu města se díváte na města dvě, rozdělená pomyslnou hradbou. Ta se stává konkrétní při srovnání příjmů místní přístavní společnosti.

Buenaventura představuje strategický přístav pro mezinárodní obchod se zeměmi v Tichém oceánu a do modernizace přístavu investovaly firmy ze Španělska, Německa, Filipín nebo Japonska. Existují plány na rozšiřování přístavní infrastruktury. Buenaventura se stala jedním z klíčových přístavů politicko-ekonomické integrace Alianza del Pacífico, jejímiž členy jsou kromě Kolumbie také Chile, Mexiko a Peru. Přístavní společnost je zároveň jedním z hlavních zdrojů příjmů pro obyvatele žijící v druhé, zapomenuté a ignorované Buenaventuře – městě bez pravidelného přístupu k nezávadné vodě, bez důstojného a dostatečného bydlení, bez sanitárního zařízení a především bez možnosti žít normální život bez násilí. V druhé Buenaventuře panuje pořádek nastolený samozvanými kriminálními skupinami financovanými nelegálním obchodem s drogami.

 

Realita, o které se mlčí

Buenaventura je důkazem paradoxu ekonomického rozvoje, který místo adekvátní sociální politiky a investic do lidského rozvoje doprovází korupce a hromadění prostředků v rukou zahraničních společností nebo několika mocných. Součástí reality, o které se příliš nemluví, je monopol přístavní společnosti na trhu práce. Lidé z chudinských čtvrtí mají v zásadě tři možnosti: pracovat za minimální mzdu jako nekvalifikovaná pracovní síla v nákladním přístavu, živořit prostřednictvím drobného rybolovu nebo se stát součástí nelegálního obchodu s drogami, získat rychlou hotovost a být pod ochranou „komunitních bosů“.  Existují iniciativy pro hledání dalších alternativ pro znevýhodněné obyvatele, školení a snaha nalézat řešení především pro místní ženy, prakticky vyloučené z rybolovu nebo těžké práce v přístavu. Avšak, jak přiznává ředitel obchodní komory v Buenaventuře, konkurovat nelegální aktivitám je velice těžké. Zvláště v klimatu neustálého strachu a výhružek, kterým musí chudí obyvatelé čelit. Přítomnost státu nebo radnice v chudinských čtvrtích neexistuje. Jedinou autoritou jsou místní „šéfové“ rozhodující o životě druhých. Doslova.

 

V Kolumbii i samotné Buenaventuře se však o tragédii, kterou místní obyvatelé žijí, mlčí. Z řady důvodů, nejen ze strachu. Buenaventura představuje zásadní selhání státu v pomoci nejpotřebnějším, zároveň zde hraje roli i všudypřítomný etnický problém. Asi 85 % obyvatel města tvoří černošská populace, skupina obyvatel nejen nejvíce postižená násilím a vnitřním přesídlováním, ale také sociálním stigmatem a nedůvěrou ze strany státních institucí a zbytku Kolumbie. Lidé v Buenaventuře jakoby překonávali mnohonásobné bezpráví: zůstávají na pokraji sociálních, politických a ekonomických zájmů veřejného a soukromého sektoru i veřejného mínění. Jak řekla poslední starostka Buenaventury při projevu k zaměstnancům kolumbijského Ministerstva financí: „Nepotřebujeme, abyste nám věnovali charitu. Potřebujeme vaši důvěru. V Buenaventuře není jen násilí, ale i lidský potenciál, který je potřeba rozvíjet.“ 

 

Další články na téma městská chudoba najdete v časopise Rozvojovka 3/3015.


Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

foto: Tereza Hronová

Jak Rwanda dosáhla výrazného úspěchu v oblasti veřejného zdraví?

Rwanda patří mezi nejchudší země světa, je závislá na rozvojové pomoci a přes dvacet let se snaží vzpamatovat z jedné z nejkrutějších genocid 20. století. Země se však rozvíjí v ekonomické i sociální oblasti a představuje model

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM