Zapojte se
Loading


Ze Sýrie do Bulharska, země „nezaslíbené“

foto: Dominik Obruča

26.08.2015
Dominik Obruča

Téma: Migrace

Region: Blízký a střední Východ, Evropa

Tisíce Syřanů nedobrovolně přebývá v nejchudší zemi Evropské unie. Bulharská vláda není schopna v uprchlických táborech zajistit důstojné podmínky pro přežití. Přesto uprchlíci preferují strádání v cizině před setrváním v rodné zemi.

Adibovi je jednadvacet let. Dům jeho rodiny v Aleppu zničila bomba, rodina přišla o příjem a všechny jistoty. Proto Adib, který před válkou nestihl ani dokončit školu, v březnu tohoto roku utekl se svojí ženou do Turecka. Jako Kurdové jezídského vyznání však v Turecku neměli příliš mnoho šancí na důstojný život a získání práce, proto se vydali směrem blíže k Evropě, do Istanbulu. Tam potkali převaděče, který jim slíbil, že je zadarmo dostane do Evropské unie. Nicméně po překročení bulharských hranic si pod výhružkou smrti řekl o 5 000 euro. Manželé peníze zaplatili a pak byli necháni napospas osudu. Nyní žijí už přes čtyři měsíce v uprchlickém táboře Harmanli v Bulharsku - v zemi, o jejíž kultuře, historii či jazyku nevědí vůbec nic. V alarmujících hygienických podmínkách s nedostatečným zdravotnickým zázemím se jim zde narodilo dítě. Rodina zde bydlí namačkaná v  místnůstce s kovovými palandami, kam přestěhovala veškerý svůj majetek. Čeká na uprchlický status a doufá, že se v brzké době bude moci přestěhovat do Německa, kde již přes dvacet let žije Adibův strýc. 

„Každý příběh je drama,“ říká Diana Dimova, dobrovolnice, která uprchlíkům pomáhá už od vzniku uprchlického tábora na podzim 2013. Diana pracuje v jedné protestanské neziskovce, zaměřující se na sociálně slabé rodiny a matky samoživitelky ve města Stará Zagora. Uprchlíkům se věnuje ve volném čase, někdy se kvůli nim vybírá i dovolenou. Času stráveného s nimi ale nelituje. Říká, že se od nich naopak stále něco nového učí. S dalšími dobrovolníky vytvořila neformální organizaci „Přátelé uprchlíků,“ která se snaží v rámci omezených možností život v táboře alespoň trochu zpříjemnit. Poslední dobou se zaměřují především na práci s dětmi, které jsou zde bez rodičů. Těch je zde kolem osmdesáti. Některé z nich do Bulharska poslali jejich rodiče s převaděči nebo jinými uprchlíky samotné, protože celá rodina si útěk kvůli jeho finanční náročnosti nemohla dovolit. Jsou zde také sirotci nebo děti, jejichž rodiče jsou nezvěstní. 

Země původu: Sýrie 

Uprchlický tábor Harmanli je největším z šesti táborů v Bulharsku. Nachází se v  areálu bývalé vojenské základny, která prochází rekonstrukcí z evropských dotací. Podmínky zde nejsou nijak dobré, část uprchlíků žije ve zchátralém objektu, část v provizorních bungalovech. Některé rodiny si stěžují, že svoji ložnici musí sdílet se třemi dalšími , zatímco jiné rodiny mají místnost samy pro sebe. První dva měsíce zde velká část uprchlíků byla nucena přespávat ve vojenských stanech, a to navzdory tomu, že teploty v noci dosahovaly až mínus deseti stupňů celsia. Podle Diany bulharská vláda reagovala velmi pomalu, v první fázi byli uprchlíci existenčně závislí na darech od dobrovolníků, jako je ona. Dnes je situace o něco lepší, balíčky s jídlem dostávají od pracovníků Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR), základní lékařskou pomoc od Červeného kříže. Kromě těchto organizací a výše zmíněných „Přátel uprchlíků“ se jim soustavně nevěnuje nikdo. Ani uvedené organizace by se však neobešly bez pomoci samotných uprchlíků - část z nich umí anglicky a pomáhá s překlady, které by jinak mohlo být velmi náročné zajistit.

Dříve sem byli kromě Syřanů umístěni i Afghánci, ale kvůli vyostřeným vztahům, způsobeným předsudky a náboženskými odlišnostmi, byla tato menšina přesunuta a tábor je nyní určen pouze uprchlíkům ze Sýrie. V táboře je v současné době 2 700 míst, z nichž obsazených je kole sedmnácti set. Zhruba osmdesát procent uprchlíků jsou muslimové, zbytek křesťané, jezídi a další. Pro křesťanskou menšinu je zde k dispozici jedna místnost, která je používaná jako příležitostný kostel, nechybí audio bible v arabštině a kurdštině. 

Zpátky domů nemohou 

Problém je, že v táboře není celkem nic moc co dělat. Adib říká, že si občas vyjde na procházku, občas se dostane na internet, jinak žádné produktivní možnosti trávení času se nenabízejí. Nezbývá nic než čekat na nejistou budoucnost, často bez informací o situaci, v jaké se nacházejí příbuzní v Sýrii, ani jestli tam stále ještě žijí. 

Syřanům, kterým se podaří v Bulharsku získat status uprchlíka nebo humanitární status, tábor opouští a hledají si bydliště v některém jiném městě. Řada z nich se stěhuje do Staré Zagory, do města, kde žije a pracuje Diana. Syřané si toto město vybírají proto, že zde už žije arabská menšina. Jak říká Diana, i přes to je integrace obtížná. Uprchlíci neumí jazyk a neznají zdejší kulturu, většina společnosti se na ně dívá s předsudky. V neposlední řadě je problémem i to, že v Bulharsku původně nikdo z uprchlíků žít nechtěl. Navzdory tomu podle serveru syrianrefugees.eu o zde o azyl zažádalo již více než jedenáct tisíc Syřanů. 

Podle statistiky zveřejněné na webu UNHCR ze země do okolních států uteklo již více než čtyři miliony lidí, necelá polovina do Turecka, které je přehlcené a uprchlíkům nenabízí žádné životní perspektivy. To, že se snaží překročit hranice Evropy, je proto logické. Jakmile jsou však na území členského státu Evropské unie zadrženi, musí zde požádat o azyl nehledě na to, jestli do dané země původně směřovali. Dostat se legálně dále na západ je obtížné, dostat se tam ilegálně je riskantní. Nicméně ani cesta přes půlku Evropy není tolik nebezpečná, jako kdyby se rozhodli pro návrat do rodné země. I řada uprchlíků přebývajících například v Turecku raději za tiché tolerance úřadů zůstává stabilně ve stanech na zanedbaných městských periferiích, než aby riskovala konflikt s policií a nucený přesun zpět do Sýrie. Tam pokračuje nepřehledná politická situace, válečný konflikt a s tím spojená humanitární krize. Návrat domů, kde často již žádné domovy nemají, je pro ně děsivější představou, než nuzné podmínky na útěku.

Článek vychází v rámci kampaně Na okraji. Projekt "Globální problémy lidstva: Na okraji" byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM

Děkujeme, že se zajímáte o rozvojovou spolupráci a globální témata. Aktuální informace naleznete na www.clovekvtisni.cz