Zapojte se
Loading


Lidé budou vždy odcházet za lepšími životy. Migraci nelze zabránit

Foto: Iva Zímová

20.08.2015
Tereza Hronová, Michala Traplová, Reportér

Téma: Migrace, Mezinárodní rozvojová pomoc

Region: Regionálně nezařazené

Spíše než přijímat uprchlíky do Evropské unie je třeba problémy řešit přímo v zemích, odkud lidé utíkají. To je častý argument v debatách o migrační krizi. Za pokrytecký ho považuje Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů. „Když lidé žijí v uprchlickém táboře a nemůžou se vrátit domů, tak někteří vždy budou ochotni postoupit obrovská rizika,“ říká.

Myslíte si, že mezinárodní pomoc například v Afghánistánu nebo Sýrii může být prevencí migrace, jak v poslední době často slýcháme? Ať už ta okamžitá (humanitární), nebo dlouhodobá (rozvojová spolupráce)? 

Otázkou spíše je, zda vůbec rozvojová pomoc dostatečně přispívá ke globálnímu rozvoji. Určitě má smysl, pokud se zaměřuje na rozvíjení kapacit a potenciálu lidí v chudších regionech. Vždy budou ale lidé odcházet za lepším životem. Migraci nelze zabránit. Vždyť Česká republika je relativně bohatá a statisíce lidí žijí v zahraničí, protože tam mají vyšší příjem a líbí se jim tam. Ale když se podíváme na dopady humanitární pomoci na migraci konkrétně v Sýrii, tak do Evropy přichází měsíčně jen asi kolem deseti tisíc syrských uprchlíků z více než tří milionů lidí, kteří zůstali v okolních zemích, jako jsou Turecko nebo Libanon. 

Takže argument, že by se mělo v rámci snížení migračních vln pomáhat lidem v jejich vlastech, je platný jen do určité míry? 

Řekl bych, že je velmi pokrytecký. Takřka jediné co udělala česká vláda v reakci na migrační krizi, je, že humanitární pomoc přesunula z dalších regionů do Sýrie a okolních zemí. Navíc když lidé žijí v uprchlickém táboře a nemůžou se vrátit domů, tak někteří vždy budou ochotni postoupit obrovská rizika, aby mohli žít v míru a najít si práci. 

Můžou dlouhodobě proti migraci pomáhat přímé investice v chudších státech? A co například Eritrea a další velmi uzavřené země? 

V případě Eritrey hodně uprchlíků utíká před takřka otrockou vojenskou službou. Nyní má tato země volný přístup na trhy do EU. Chybí ale kapacity na to, aby těchto možností využila. Je těžké dát dohromady všechny přísady na to, aby mohly investice fungovat. Nutná je třeba fungující infrastruktura. Obecně je v subsaharské Africe velice těžké zkopírovat čínský model rozvoje založený na průmyslu. Cesta z chudoby zde vede spíše přes soběstačné zemědělství.

Očekáváte, že v budoucnu bude čím dál větší problém migrace v důsledku klimatických změn?

Určitě. Odhaduje se, že v půlce století má být nejméně sto padesát milionu tzv. klimatických uprchlíků. Je paradoxní, že ti ale z hlediska mezinárodního práva stále nejsou považováni za uprchlíky s právem na azyl. Ten mohou získat jen z bezpečnostních, politických a náboženských důvodů. Na ty, kteří utíkají před suchem a neúrodou, se definice nevztahuje. 

Česká republika z rozpočtu na oficiální rozvojovou pomoc podporuje projekty ve 14 zemích, například v Afghánistánu, Etiopii, Moldavsku nebo Bosně a Hercegovině. Je výběr prioritních zemí v kontextu současných i budoucích migračních vln správný? 

Uprchlická krize by určitě neměla vést k tomu, aby se přehodnocovaly tyto priority. Neměli bychom začínat v dalších zemích a ještě rozmělňovat rozpočet České rozvojové agentury 360 milionů na další projekty. Spíš naopak. Vedle toho je zde ale přes 2 a půl miliardy korun, které jdou na rozvojovou politiku Evropské unie. Česká republika by se měla zaměřovat na ty země, které zná. A měla by se mnohem více zajímat o to, jakým způsobem jsou využity peníze, které dáváme v rámci našich příspěvků do EU a mezinárodních institucí. Jedním českým projektem v Sýrii nic nezměníme. Velké problémy je potřeba přenechat velkým institucím jako OSN, Světová banka nebo Evropská komise. Není to ale žádná pomoc „Bruselu“, je to především naše vlastní pomoc. 

Rozpočet na českou zahraniční rozvojovou spolupráci ani po ekonomické krizi ale vláda nesnížila. Měl by být vyšší? 

Česká republika má dlouho mezinárodní závazky, které neplnila a neplní. Slíbila, že z hrubého národního důchodu vyčlení 0,33 % na rozvojovou spolupráci, ale dává jen 0,11. Nevidím žádnou politickou sílu, která by usilovala o to, aby se rozpočet navýšil. 

Část našeho rozpočtu jde na stipendia pro studenty z rozvojových zemí, kteří se vzdělávají na českých školách. Vracíme se tak k podle vás pokryteckému argumentu, že prevencí migrace je pomoc přímo v zemích s největším množstvím uprchlíků. 

Dlouhodobě se řeší, že vládní stipendia přispívají k odlivu mozků – část schopných a vzdělaných lidí se do zemí původu nevrací. V reakci na to už existuje malý program vysílání vysokoškolských pedagogů na globální Jih. Já jsem spíše pro to, podporovat ne naše, ale jen tamní univerzity. Se 100 miliony korun na stipendia bychom tak pomohli nesrovnatelně více studentům a studentkám z rozvojových zemí. 

Samotná rozvojová spolupráce tedy problémy s chudobou nevyřeší. Jaké jsou další možnosti? 

Je jasné, že vedle nárůstu peněz od migrantů, které posílají domů (tzv. remitence), nebo přímých zahraničních investic role rozvojové pomoci klesá. Nejlepší by ale bylo se podívat na skryté a neviditelné toky, které země Jihu poškozují, např. daňové úniky korporací, obrovské bankovní poplatky za převod remitencí nebo korupční peníze uložené v  daňových rájích. Anebo neprolamovat limity a omezit naše skleníkové plyny, které mění klima na Blízkém Východě a v Africe, a podporují tak výhledově další vlny migrace. 

***

Profil

Ondřej Horký-Hlucháň je vedoucím výzkumného oddělení Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Dlouhodobě se zabývá globálním rozvojem, rozvojovou spoluprací a vztahy mezi Severem a Jihem.

Článek vyšel v příloze v magazínu Reportér.


DFID - UK Department for International

15 milionů dětských nevěst na prodej

Sadia z Bangladéše chodila ráda do školy a snila o tom, že bude učitelka matematiky. V osmé třídě ale musela školní lavici opustit. Je jí šestnáct let a před osmi měsíci porodila dceru. Už je to dva roky, co se vdávala.

Archiv ČvT

Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali

Balík do každé mongolské jurty i do poslední chýše v africkém slumu

Nové technologie mění poštu v rozvojovém světě. Dnes každý obyvatel západoafrického Pobřeží slonoviny a východoasijského Mongolska bude moci dostat zásilku, ač jeho bydliště doposud žádnou klasickou adresu nemělo. Postačí místo

foto: Petr Štefan

Žiji tady a teď, říká finanční manažer mise v Barmě

Ekonom Jiří Bednář (37) z Brna pracoval v prestižní auditorské firmě nebo pro vlastníka černouhelných dolů. Pak se rozhodl přehodnotit svůj život a vyrazil na misi společnosti Člověk v tísni v Barmě.

Prožije Keňa opět během voleb násilí?

V úterý v šest hodin ráno se otevřely volební místnosti v jedné z nejrozvinutějších demokracií Afriky. Hlasovat o budoucnosti země se chystalo téměř 19 milionů voličů. Téměř polovina z nich jsou lidé do 35 let, volby tak do značné

Ben Barber, USAID

Jemen: Ženám právo zakázáno

Zvolit si práci dle vlastního uvážení, studovat na univerzitách, chodit na ulici v krátkých sukních, zamilovat se a vdát se podle své volby. Pro nás běžné věci, pro ženy v Jemenu zatím nedostižný sen.

foto: archiv Moniky Nové

Rozhovor o šamanech: Místo léků dostanou kyselinu sírovou

Monika Nová z Karlovy univerzity zkoumala, proč obyvatelé venkova v Malawi a Ugandě chodí raději k šamanům a tradičním léčitelům než do klinik „západního typu“. Tohle téma ji zajímá také proto, že je spoluzakladatelkou venkovského

foto: Tereza Hronová

Česko je na 5. místě v naplňování SDGs ze 157 zemí světa. U české veřejnosti vede Zdraví, Ekonomický růst a Život na souši.

Asociace společenské odpovědnosti spolu s agenturou Ipsos provedla v červnu výzkum, ve kterém sledovala, jak lidé v ČR vnímají Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) od OSN. Oproti minulému roku se povědomí o SDGs mezi českou populací zvýšilo

Amustard

Turkmenistán: národ mezi dvěma diktátory

Turkmenistán je známý jako jeden z nejizolovanějších států světa s tvrdou diktaturou, silným kultem osobnosti a ostrým vymezením proti sovětské minulosti. Spolu se vznikem samostatného státu vznikla i nová národní identita vytvářená

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM