Zapojte se
Loading


Zambie: Nejvíce sirotků je v důsledku epidemie HIV/AIDS

 / Autor: Tereza Hronová

26.03.2015
Tereza Hronová

Téma: Dětská práce, HIV&AIDS, Komunitní rozvoj, mikrofinancování, podnikání, Vzdělání, děti, mladí lidé, Situace v rozvojových zemích, Lidská práva

Region: Afrika

V Zambii žije až 800 tisíc dětí, které přišly o rodiče v důsledku HIV/AIDS. Mají nižší šanci chodit do školy, často se stávají oběťmi dětské práce.

„Tohle není dívka, to je chlapec,“ křičí dav asi druháků na učitelku, která ukazuje na obrázek. Vedle se o něco starší žáci z páté třídy snaží správně hláskovat anglická slovíčka. Učí se v kostele, který je rozdělaný lavičkami na tři třídy základní školy. Většina dětí sedí na zemi, jen na ty starší zbyly dřevěné lavice. Je tu takový hluk, že děti musí učitelkám u tabulí spíše odezírat ze rtů. Do Centra Svatého Mathiase v jedné ze čtvrtí zambijské Lusaky chodí 310 dětí – 120 kluků a 190 dívek. Střídají se na dopoledním a odpoledním vyučování, aby se do tříd po 50 žácích vešly. Učí se hlavně angličtinu, matematiku, sociální vědy, výtvarnou výchovu a místní jazyk.

Pochází z nejchudších rodin. Spousta z nich ztratila jednoho nebo oba rodiče. Bez podpory Anglikánského programu pro děti ulice (ASCP) by do školy zřejmě vůbec nechodily. „Asi 25 % našich žáků je HIV pozitivní. Skutečně většina dětí přichází o rodiče v důsledku této nemoci. Je to velký problém,“ přiznává ředitel ASCP Katete Jackson Jones. V Zambii je podle OSN až 14 % HIV pozitivních. Neoficiální odhady hovoří až o 20 %. Patří mezi 6 zemí s nejvyšším počtem nemocných v populaci. „Poskytujeme jim vzdělání a zdravotní péči. Kromě toho se snažíme o prevenci prostituce a drogové závislosti, která se dětí ulice často týká. Navíc brzy odchází pracovat. Například drtí kameny, pracují jako domácí služebníci, prodávají na ulici ve stánku,“ dodává. Anglikánská základní škola je bezplatná, protože je pro znevýhodněné děti, které by si poplatky dovolit nemohly. Podporuje ji například UNICEF.

Ženy samoživitelky

Je krátce po 12 hodině a děti se s křikem hrnou ke kýblu s vodou. Všechny si pečlivě myjí ruce a čekají na oběd. Třikrát týdně jim škola poskytuje zdarma teplé jídlo – většinou kukuřičnou kaši nshimu. Kuchařky zrovna dovařily bílou hmotu bez chuti a zápachu a čekají na první strávníky. Škola ale nemá dostatek talířů, takže se děti musí střídat. Nejmladší jedí první. „Museli jsme začít dávat žákům nějakou stravu, protože s prázdným žaludkem se vůbec nesoustředí a nic se nenaučí. Hlad je spíš než do školy žene do ulic, kde se snaží vydělat si na něco k snědku,“ vysvětluje třicetiletý Joseph Mwale, který vede Centrum Sv. Matiase.

„Známe dobře komunitu, takže se k nám většinou donese, když se na ulici toulá nějaké nové dítě. Často se o nich dozvídáme od lidí v kostele,“ vysvětluje Joseph, jak se do centra dostávají nové přírůstky. Toulavým dětem se pak snaží najít opatrovníka. Jedním z nich je i čtyřicetiletá Cathrine Mumba. Stará se o Christophera a Gifta. Oba dřív přespávali v příkopech. Dnes obstojně odpovídají anglicky na otázky, protože se dostali do školy podporované ASCP. Cathrine stojí bosá před hliněným domkem a chová svoje miminko. Celkem má ještě tři vĺastní děti. „Manžel mi zemřel a tak často nemáme peníze ani na jídlo pro všechny. Občas si něco vydělám úklidem v cizích domácnostech, ale nestačí to. Jíme jen jednou denně,“ šeptá žena.

Škola pro dospělé

Podobně je na tom i samoživitelka Alice Ngoma, která bydlí opodál. Když se její třináctiletý syn Willson vrací ze školy, prodává ještě u cesty rajčata. Za den si vydělá v přepočtu maximálně 50 korun. Za ně musí koupit jídlo a pitnou vodu – v domě nemá žádný zdroj. Takových žen je v chudých čtvrtích mnoho. Některé samy neumí číst a psát, a tak pro ně Centrum Sv. Matiase připravilo odpolední kurzy pro dospělé. „Jejich první motivací většinou je, aby si mohly číst úryvky z Bible. Kromě toho jim počítání pomůže při prodeji zeleniny a dalšího zboží, čímž se většina žen z okolí živí,“ vysvětluje jejich dobrovolný učitel Aaron Biemba, bývalý účetní. „ Navíc si můžou přečíst třeba příbalové letáky léků nebo návod na využívání chemických hnojiv,“ dodává. Vzdělaní dospělí také častěji posílají děti do školy, můžou jim pomáhat s úkoly a doučovat je. Vzdělaní pak mají šanci v budoucnu si najít lepší práci - i když je škola malá, stísněná a nevybavená jako ta v kostele.

Článek vyšel v časopisu Rozvojovka 4/2013.


foto: Karolína Šklebená

Proč chudí v Africe dávají uplatky více než bohatí?

Máte nemocné dítě, potřebujete řidičák, nebo vás okradli a očekáváte pomoc a spolupráci od policie? Pokud jste se narodili v Libérii, Kamerunu, nebo v Sierře Leone, bez uplácení státních úředníků se v těchto situacích z velké

foto: Tereza Hronová

Některé léky neléčí. Panělané přípravky zabíjí statisíce lidí

Ať už je to falešný paralen nebo léky proti malárii, tyto padělané přípravky zabíjejí stovky tisíc lidí. Padělatelé z Číny a Indie vyrábí tabletky z křídy, prachu a špinavé vody a posílají je do celého světa. Chudoba, korupce

Foto: Jiří Pasz

Uprchlíci představují pro Libanon zátěž i příležitost pro byznys

Libanon je zemí s největším počtem uprchlíku na světě na počet obyvatel. Jejich postavení způsobuje, že je mnozí Libanonci vykořisťují.

Foto: Tereza Hronová

Rozhovor: Místo léků dostanou kyselinu sírovou

Monika Nová z Karlovy univerzity zkoumala, proč obyvatelé venkova v Malawi a Ugandě chodí raději k šamanům a tradičním léčitelům než do klinik „západního typu“. Tohle téma ji zajímá také proto, že je spoluzakladatelkou venkovského

Foto: Tereza Hronová

Konflikt v konžském Kasai: masové hroby, zmizelá těla a duchové

Nepokoje kolem prezidentských voleb rozdmýchaly v regionu Kasai konflikt, který si zatím vyžádal tisíce obětí. Přes milion lidí uteklo ze svých domovů

Foto: Arthur F. Sniegon

Zbytečně neriskuji. A pokud ano, má to smysl.

Arthur F. Sniegon (29) odmala věděl, že chce být přírodovědec a ochranář. Před pěti lety se vydal do rovníkové Afriky na kole a zamiloval se do ní. Poslední roky se v Kongu, Kamerunu a Čadu naplno věnuje záchraně slonů před pytláky.

Češi, děkujem! vzkazují lidé z celého světa. Poděkování na billboardech psali přímo ti, kterým pomáhá Člověk v tísni

Začátkem listopadu se na billboardech v Praze, Brně a v Ostravě objevily ručně psané vzkazy od holčičky Amal ze Sýrie, učitele Mohamada z Afghánistánu, pana Rudolfa z východní Ukrajiny a dobrovolníka Thet Mawa z Barmy. Díky kampani www.cesidekujem.cz

foto: autorka

Švadlena Loveness dává dívkám možnost chodit do školy

Žena v barevných zdobených šatech sedí u šicího stroje obklopená hromadami afrických látek. Ač se to nezdá, švadlena Loveness Zulu (45) právě zachraňuje budoucnost dívkám z města Kasama na severu Zambie.

Foto: Jiří Pasz

Skejt jako symbol svobody

Skateboarding zažívá v Rangúnu boom. Pro mladou generaci je jedním ze symbolů nové cesty k demokracii a propojení se světem.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 4/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM