Zapojte se
Loading


Afrika kontinent 21. století

 / Autor: Jan Mrkvička

12.03.2015
Jan Záhořík, Dotyk, 6.2.15

Po letech válek a konfliktů nastoupila celá řada afrických zemí na počátku 21. století cestu transformace. Výsledkem je fakt, že mezi dvaceti nejrychleji rostoucími ekonomikami světa jich letos má být deset z Afriky. Jejich strategickým partnerem číslo 1 je Čína.

Africe se nejen mezi „nadšenci“, ale především mezi ekonomy hovoří jako o kontinentu budoucnosti. Důvodů pro toto tvrzení je hned několik. Zaprvé, po skončení studené války a po 90. letech 20. století, kdy v Africe proběhlo hned několik zničujících válek a konfliktů (Sierra Leone, Libérie, Angola, Kongo, Somálsko, Rwanda, Burundi a další), nastoupila celá řada afrických zemí na počátku 21. století cestu transformace.
Jejím výsledkem je fakt, že mezi dvaceti nejrychleji rostoucími ekonomikami světa jich má být v roce 2015 hned deset z Afriky, mezi nimi například Sierra Leone, Gambie, Kongo, Etiopie, Tanzanie či Uganda.

Na počátku 21. století, tedy zhruba před deseti lety, došlo na africké šachovnici k dramatické změně. Zájem o Afriku začala projevovat Čína i další země – např. Indie, Turecko, Brazílie, Malajsie – a úměrně s tím stoupala obava Evropy a do jisté míry i USA ze ztráty dosavadního dominantního postavení na kontinentu.

„Čínské období“

Politika Číny v Africe byla od počátku založena na dvou principech: tím prvním je otázka (ne)uznání Tchaj-wanu, druhým ekonomický pragmatismus, nezatížený politickými či sociálními tématy.

Zjednodušeně řečeno, země, které neuznají Tchaj-wan, se mohou těšit z perspektivního partnerství s Čínou. Ta zase nepožaduje po svých partnerských zemích žádné politické, sociální a jiné ústupky, respektive si neklade podmínky v oblasti demokratizace či lidských práv, jak činí Evropská unie.
Pragmatická politika Číny v Africe je založena na respektování vzájemných potřeb obou partnerů. Čína potřebuje nerostné suroviny a další zboží, africké země obvykle potřebují vybudovat infrastrukturu, zdravotnickou péči, telekomunikační sítě a řadu jiných potřebných institucí a staveb.
Za zlomový okamžik ve vztazích Číny a Afriky mnozí považují rok 2006, neboť v listopadu toho roku se v Pekingu uskutečnilo první Fórum o čínsko-africké spolupráci (FOCAC) a zároveň čelní představitelé Číny té doby (premiér Wen Ťia-pao a prezident Chu Ťin-tchao) navštívili několik afrických zemí.

Optimisté označovali tento historický krok jako „win-win situation“, tedy takovou situaci, v níž získávají oba partneři a nikdo neprohrává. Pesimisté naopak přišli s tvrzením, že se jedná o jakousi druhou „rvačku o Afriku“, přičemž tou první se míní koloniální dělení Afriky na konci 19. století. Kontinent si v něm rozdělilo několik evropských mocností (Belgie, Francie, Velká Británie, Portugalsko, Itálie, Německo a Španělsko).  / Autor: Jan Mrkvička

Raketová bilance

Převedeno do řeči čísel, obchodní bilance (export/import) Číny s Afrikou dosáhla v roce 2000 pouhých 10 miliard USD. V roce 2008 už to bylo bezmála 107 miliard USD a v roce 2012 již přes 200 miliard USD. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl v blízké budoucnosti měnit, spíše naopak. 

Čínsko-africké partnerství by se dalo rozčlenit do několika sfér podle jeho specifik:
1) upřímnost, přátelství a rovnost v rovině politické,
2) vzájemný benefit, reciprocita a společná prosperita v rovině ekonomické,
3) vzájemná podpora a koordinace v mezinárodních otázkách,
4) vzájemné porozumění a hledání společného rozvoje v oblasti kultury a vzdělávání.


Podíváme-li se do takřka kterékoliv země Afriky, běžně se setkáme s čínskými firmami, čínskými inženýry, dělníky či řidiči, kteří pomáhají budovat v Africe především infrastrukturu, tolik potřebnou k dalšímu rozvoji. I přes nejrůznější kritiku z nitra Afriky, např. ohledně diskutabilní kvality čínských výrobků či staveb, zůstává Čína pro mnoho afrických zemí strategickým partnerem číslo 1. Zároveň však nelze čínskou přítomnost v Africe přeceňovat.

Stále platí, že Čína se nemůže rovnat západním zemím v kvalitě služeb a produktů, navíc sama trpí řadou vnitřních problémů a i proto její dominanci v Africe i na globální scéně řada autorů zpochybňuje. 

Někdo další?

Čína není zdaleka jedinou nově nastupující mocností na africké geopolitické a ekonomické šachovnici. Již zhruba desetiletí se hovoří o nástupu takzvaného globálního Jihu, kam patří dříve rozvojové, dnes perspektivní ekonomiky Indie, Brazílie, Turecka, Malajsie, Indonésie, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a řady jiných.
Svůj dosud takřka „ostýchavý“ přístup k Africe přehodnocují i některé evropské země, včetně postsocialistických, např. Maďarsko. Důvody jsou prosté: drtivou většinu afrických zemí lze považovat za stabilní jak z hlediska politiky, tak z hlediska ekonomiky.
Období častých vojenských převratů, ozbrojených konfliktů a s tím související ekonomické nestability jsou na většině míst dávnou minulostí. Výše zmíněné státy pochopily, že Afrika může být velmi perspektivní oblastí, snažící se o diverzifikaci ekonomik a zdrojů. Především Indie je považována za druhou nejvýznamnější partnerskou zemi pro africké trhy.
Nově nastupující mocnosti však i nadále vyvolávají jak potlesk, tak obavy, neboť partnerství globálního Jihu nemusí vždy přinášet pouze ovoce. Příkladem budiž takzvaný „land-grabbing“, tedy pronájem půdy cizím firmám či státům za účelem pěstování plodin určených nikoliv pro obyvatele Afriky, ale pro tyto cizí mocnosti. Svůj dosud takřka „ostýchavý“ přístup k Africe přehodnocují i některé evropské země, např. Maďarsko.

To je tíživým tématem především v Etiopii, kde již v nedávné minulosti došlo k řadě incidentů. Rozsáhlé pozemky zde totiž byly pronajaty indickým a saúdskoarabským podnikatelům bez jakéhokoliv dialogu s místními obyvateli. I přes tato negativa je však zjevné, že větší diverzifikace ekonomik a tedy i partnerských států, podílejících se na africkém rozvoji, je potřebná a v mnoha případech vítaná.  / Autor: Jan Mrkvička

… a co na to Česká republika?

V této situaci se zdá být pozice Evropy v Africe oslabena, byť silné pouto např. mezi Francií a jejími bývalými koloniemi se zdá být neotřesitelné.
A co na africký vzestup říká Česká republika? V rámci střední a východní Evropy zaujímá Česko specifické místo díky svým dlouhodobým a intenzivním kontaktům s mnoha africkými zeměmi (namátkou Angola, Mali, Guinea, Etiopie, Alžírsko a další).
Česká republika se jako členská země Evropské unie řídí stanovisky a oficiální zahraničněpolitickou linií EU, nicméně i tak by mohla využít svého postavení (v porovnání s Polskem, Maďarskem, zeměmi bývalé Jugoslávie, či postsovětskými zeměmi). Zatím se ovšem zdá, že se jedná o pokusy spíše nesmělé. V nedávné minulosti bylo navíc zavřeno několik ambasád, a i přes určité oživení (např. otevření konzulátu v senegalském Dakaru) spíše vidíme pokračování trendu posledních dvaceti let.

Dobré jméno si Česká republika udržuje v oblasti rozvojové pomoci, kde je jednou z prioritních zemí Etiopie. Zde se každoročně uskutečňují projekty například v oblasti vzdělávání, zdravotnictví či výstavby studní. Právě Etiopie může sloužit jako modelový příklad, kde by Česká republika mohla těžit z velmi plodné minulosti, ať již v éře císaře Haile Selassieho (1930–1974) či marxistické vojenské junty (1974–1991). Slovo „Československo“ zde má stále velmi dobrý zvuk, ať již kvůli vystavěným pivovarům nebo dřívější vojenské pomoci, sahající až do dob italské okupace (ve 30. letech).
Nepříliš velký zájem vysokých představitelů ČR o Afriku jako o perspektivní kontinent, kam by se měly upírat zraky českých podnikatelů (zvláště v době ukrajinské krize), je v tomto kontextu těžko vysvětlitelný.
Nic to však nemění na tom, že Afrika má nakročeno k tomu, aby byla kontinentem 21. století. A to i přes nejrůznější negativní stereotypy, které nejen v Česku o Africe kolují.

O autorovi: Jan Záhořík je afrikanista, působí na katedře historických věd Filozofické fakulty Západočeské univerzity. Založil také Centrum afrických studií. Je autorem několika knih a celé řady odborných studií.

Zdroj: Tabletový týdeník Dotyk č. 6/2015 

Ke stažení zdarma.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM