Zapojte se
Loading


Čokoláda v ohrožení

 / Autor: Markéta Vinkelhoferová

12.01.2015
Markéta Vinkelhoferová, Sedmá generace

Téma: Dětská práce, Komunitní rozvoj, mikrofinancování, podnikání, Zemědělství, Světová politika a obchod v rozvojovém kontextu, Situace v rozvojových zemích

Jak dlouho si ještě budeme užívat čokolády? Skoro každý dnes ví, že čokoláda nebo-li xocolātl pochází ze Střední Ameriky a přezdívalo se jí „nápoj bohů“. Mnoho už bylo napsáno o tom, jak tato nejoblíbenější pochoutka prospívá zdraví, dokáže pozvednout náladu či je lepší než líbání. Média však také začínají varovat, že kvůli nárůstu spotřeby čokolády (zejména v Asii) se čokoláda výhledově stane nedostupným luxusem. Co za tím vězí?

Česko by neslo úbytek kakaa obzvlášť nelibě, protože ročně spořádáme téměř o kilogram více čokolády, než je evropský a americký průměr (ten činí něco málo přes pět kilogramů). Malé čokoládovny a muzea čokolády tu rostou jak houby po dešti, žijeme ve zlatém věku čokolády. Proč by se tedy mělo kakao přestat (vyplácet) pěstovat?

Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti. V devatenáctém století rostla poptávka a kakaovník se přesouval ze zemí Latinské Ameriky do dalších oblastí světa s vhodným klimatem okolo rovníku. Ideálním regionem se stala západní Afrika. V Ghaně – tehdejším Zlatém pobřeží – se kakaovníky šířily po úrodných oblastech z farmy na farmu. Dodnes nerostou na velkých plochách, často používaný výraz „plantáž“ je tedy zavádějící. Devadesát procent kakaa na světě vyroste na pozemcích drobných farmářů o rozloze do pěti hektarů. Jak v minulém století spotřeba čokolády stoupala, pěstování kakaa zajišťovalo dobré živobytí. V Ghaně existuje lidová píseň z 50. let, ve které se zpívá: „Cokoliv chcete na světě dělat, použijete na to peníze utržené za kakao.“ 

Utéct z farmy

Lidovková idyla se však zkomplikovala. V sousedním Pobřeží slonoviny vypukl ozbrojený konflikt o „kakaovou“ půdu. V západní Africe, odkud nyní pochází téměř tři čtvrtiny světové produkce, drtivá většina pěstitelů závisí na kakau jako primárním zdroji svých příjmů. A ty se začaly prudce snižovat – výdělky se většinou pohybují na hranici chudoby (1,25 dolarů na den), mnohdy i mnohem níže. Cenu za výpěstky určí trh, který – tak jako u mnohých jiných komodit – neřeší, zda pokryje životní náklady pěstitelů. Od liberalizace světového obchodu v 80. letech se výkupní cena za kakaové boby drží sotva na polovině. Na druhé straně zisky zpracovatelů čokolády stoupají. I investoři na světové burze si mnou ruce: cena kakaa se už několik let drží pěkně vysoko. Pěstitelům v Pobřeží slonoviny z ní však připadne jen čtyřicet procent, v Ghaně o něco více jak polovina.

Další problémy vyšly najevo poté, co byla zdokumentována práce tisíců dětských pracovníků na kakaových farmách. Farmářům kvůli nízkým výdělkům nezbývalo než snižovat náklady na minimum a využívat levné či otrocké práce. Na pěstování kakaa se totiž nedá nasadit technika. Je potřeba opatrná manuální práce. Plody nezrají najednou: vedle květů nacházíme na stromech lusky v různých stupních zralosti. Kakaovníky jsou navíc velmi náchylné k chorobám. Prostředky na jejich hubení spolu s používáním hnojiv však zatěžují životní prostředí a nutně nezaručují vyšší výnosy. Farmáři by spíš potřebovali školení, aby dokázali vypěstovat více. Kvůli nedostatečným znalostem často přicházejí až o 40 % úrody.
„Kakaovníky stárnou a výnosy klesají. Věk samotných farmářů se také zvyšuje – v průměru je jim přes 50 let, zatímco průměrná délka dožití je v Ghaně 65 let. Existuje riziko, že přestanou kakao pěstovat. Mladé generaci se do těžké práce za nízké výdělky nechce. Raději odcházejí do měst anebo podstupují těžkou a nebezpečnou cestu do Evropy za lepším životem,“ shrnuje krizi ghanská expertka Afia Owusu, která na podzim roku 2013 navštívila v rámci svého evropského turné i Česko. Jak vypadá realita, jsme se zanedlouho jeli do Ghany přesvědčit na vlastní oči.  / Autor: Markéta Vinkelhoferová

Kde roste férové kakao

Konečně jsme tu. Je pravé poledne a zdá se nám, že teploměr se musel vyšplhat minimálně na čtyřicítku. Pocit nesnesitelného horka zvýrazňuje vysoká vlhkost, takže si připadáme jako v prádelně. Aneb ideální podmínky pro pěstování kakaa. Do nosu se nám vloudí čokoládová vůně bobů, které se suší na nedaleké rohoži. Na čele nám začínají vystupovat krůpěje potu, rozhlížíme se po stínu. Zpod košatých stromů na nás mávají vesničané v pestrobarevných oděvech. Jsme ve vesnici Amankwatia nedaleko ghanského města Kumasi, významného obchodního centra celé západní Afriky.

                      
Jde o neobyčejnou komunitu: je součástí největšího fairtradového kakaového družstva světa Kuapa Kokoo, které čítá na 85 tisíc členů. Farmáři a farmářky nám vyprávějí o výhodách zapojení do systému Fairtrade: lepší zdravotní péče, přístup k půjčkám, školením a kurzům. Ukážou nám fungující střední školu, která není v Ghaně samozřejmost (ty základní plošně zavedla vláda). Díky fair trade se jim stále vyplatí kakao pěstovat: zajišťuje totiž dlouhodobé obchodní vztahy na partnerské bázi a garantuje minimální výši v době hlubokého poklesu cen. Pěstitelé dostávají fairtradovou prémii (až desetiprocentní příplatek navíc), jejíž využití si v komunitě demokraticky odhlasují. Investice jdou na zkvalitnění produkce kakaa a života ve vesnici. V praxi to znamená velmi výrazný posun v životní úrovni hlavně pro ženy. I když existuje množství farmářek, ne každá žena je do pěstování zapojena. Zdravotní péče, školy či silnice však mohou využívat všichni obyvatelé vesnice.  Ženám to dává možnost výdělku a podle slov jedné z místních farmářek je „příspěvek do rozpočtu významný tím, že pomáhá k soudržnosti rodin. Mezi partnery nevzniká tolik konfliktů o peníze.“

Poté jdeme do kakaového háje. Píše se leden, takže právě není sezóna (ta probíhá v září a říjnu), ale i tak vidíme, jak několik lusků dozrává přímo na kmeni stromů. Naši průvodci nám ukazují, jak se kakaový lusk rozsekne a že uvnitř je sladká dužina, kterou lze cumlat. Šikovnější ženy z ní dokážou vyrobit přírodní kosmetiku, má prý v sobě spoustu prospěšných látek.  V tu chvíli si uvědomím, že kakaové boby tu jsou opravdu jen na prodej, jíst se nezpracované nedají, v žádném jídle nefigurují a čokoládu zde moc nikde neseženete. A pokud ano, není nejlevnější a místní – objevili jsme tu jen jeden druh vyrobený v Ghaně. Když tedy nastane čas sklizně, každý farmář musí stůj co stůj prodat, a to doslova za jakoukoliv cenu.

V kakaovém háji si všímám, že stromy opravdu vypadají staře. „Nedovolíme si část stromů pokácet a nahradit je novými,“ vysvětluje jeden z farmářů. „ Mladé stromy plodí nejdříve za 3–4 roky, nahradit ten výpadek by nám měla pomoci vláda.“ Ani ve fairtradovém družstvu tedy nemají otázku stáří stromů vyřešenou. A i kdyby měli, do systému Fairtrade je v Ghaně zapojeno jen 5 % pěstitelů, a omlazování kakaových hájů by mělo přeci jen proběhnout plošně.

Ghanská vláda by mohla do kakaa investovat mnohem více, zejména když je po zlatu nejvýnosnějším vývozním artiklem. Speciálně zřízeným vládním úřadem prochází už desítky let většina zdejší produkce. Úřad se mimo jiné stará o nastavení minimální výkupní ceny, která však rozhodně není dost vysoká. V době nízkých výnosů sice ghanská vláda rozdávala pomůcky a hnojiva zdarma, pěstitelé však potřebují mnohem větší podporu. Proto se nahlas říká, že zaměstnanci úřadu jsou zkorumpovaní a farmáři je vlastně moc nezajímají. Situace je však stále lepší než v sousedním Pobřeží slonoviny, kde má po občanské válce obnovený úřad ještě slabší pozici. Tamější pěstitelé žijí hluboko pod hranicí chudoby a jejich výdělky jsou až třikrát nižší než v Ghaně.

S jasným původem

Co dělat, aby se čokoláda nestala nedostatkovým zbožím? Existuje množství iniciativ, počínaje zájmovými platformami velkých zpracovatelů čokolády až po mezinárodní kampaně za důstojné živobytí farmářů. Poté, co vyplynulo na povrch, že se na pěstování kakaa v nebezpečných podmínkách podílí stovky tisíc dětí, podepsaly největší čokoládové firmy mezinárodní dohodu s cílem zmírnit ty nejhorší formy dětské práce. O více jak deset let později však počet dětských pracovníků klesá jen pomalu a mnoho farmářů přechází na jiné plodiny. Dochází jim totiž, že z konečné ceny jedné tabulky čokolády jim připadne pouhých 3–6 %. Nejvíce si z pomyslného koláče spolu se supermarkety ukousnou velcí výrobci: Nestlé, Mondeléz (bývalý Kraft), Mars a Ferrero, které se již mnoho let zavazují k různým opatřením, jak pěstitele podpořit. Zatím nedostatečně.


Evropská kampaň Za férovou čokoládu, kterou v Česku organizuje Ekumenická akademie, proto vyzývá zpracovatele čokolády, aby začali neodkladně jednat: zajistili spravedlivou mzdu pěstitelům a jejich zaměstnancům, dodržovali lidská práva a postavili se dětské práci, a dostatečně podpořili pěstitele směrem k udržitelné produkci. K dodržení všech kritérií by měla sloužit nezávislá certifikace (například Fairtrade). V budoucnu by se tak měly čokoládové produkty vyrábět pouze z kakaa s jasným původem. Jen ten zaručí, že si je budou moci vychutnávat i další generace.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM

Děkujeme, že se zajímáte o rozvojovou spolupráci a globální témata. Aktuální informace naleznete na www.clovekvtisni.cz