Zapojte se
Loading


Polovina hladovějících se přímo podílí na výrobě potravin

foto: Tereza Hronová

03.05.2013
Tereza Hronová

Téma: Rozvojové cíle tisíciletí, Zemědělství, Světová politika a obchod v rozvojovém kontextu, Situace v rozvojových zemích

Region: Regionálně nezařazené

Na světě je dostatek jídla pro celých 7 miliard obyvatel planety. Přesto každý sedmý člověk trpí hladem. V Africe to je asi 30 % populace. Problém nebývá ani tak nedostatek potravin na daném území, ale spíše to, že chudí lidé často nemají k potravinám přístup. Ani my bychom neměli usínat na vavřínech, protože „i vyspělá země, jako je Česká republika, trpí podobnými problémy jako rozvojové země,“ varuje analytička think-tanku Glopolis Jana Klápová.

Kdo jsou lidé, kteří trpí hladem?

Zhruba polovina všech hladovějících jsou drobní zemědělci, kteří hospodaří na vlastních polích. Dalších 20 % jsou nájemní zemědělští pracovníci. Paradoxně se tedy většina hladovějících podílí na produkci potravin. Tito lidé mají nízký politický vliv, jsou opomíjenou skupinou ze strany vlád i celosvětové komunity. Aby si byli schopni zajistit dostatek potravy, bylo by nutné splnit celou řadu podmínek. Například by museli mít dostatek zdrojů – vody, půdy, peněz na osiva aj. Nesmělo by se stát, že celou úrodu zničí špatné počasí. Musely by fungovat místní trhy, aby mohli část úrody prodat a za to si zaplatit základní služby – ošetření u lékaře nebo školné pro děti.

Zmínila jste počasí. To je asi častou příčinou hladu...

Jistě, zemědělství je závislé na počasí. Počasí ovšem není hlavní příčinou hladu. Ani v těch nejhůře postižených oblastech. Pokud funguje politika a trhy, tak se dají výpadky v úrodě způsobené počasím nahradit.

Další věc je, že hladovějící lidé často nemají peníze na zakoupení jídla. Hodně se mluví o zdražování potravin ve světě. Co ho způsobuje?

Důvodů zdražování potravin může být více. Aktuálně se jedná především o nárůst cen na světových trzích, který je způsobený špatnou úrodou ve Spojených státech amerických a dalších zemích považovaných za světové obilnice - například v Rusku. Důvody ovšem nejsou jen na straně nabídky, ale i na straně poptávky. Nejvíce rostou ceny kukuřice, pšenice a sóji. To jsou kromě základních složek potravy zároveň suroviny, které se používají na výrobu biopaliv. Experti také varují, že kdyby v důsledku krize došlo k zákazu vývozu plodin z některých zemí, nebo naopak k jejich panickému skupování, tak by se situace mohla ještě více vyostřit. To se stalo při předchozí potravinové krizi v roce 2008.

Zmínila jste biopaliva. Co jsou to biopaliva a jak souvisí s hladem ve světě?

Biopaliva jsou všechna paliva vyrobená z organické hmoty, kromě fosilních paliv. V souvislosti s potravinovou bezpečností mluvíme především o biopalivech používaných v dopravě, jako je bionafta či biolíh. Bionafta se vyrábí z oleje získávaného z rostlin jako je sója, palma olejná, řepka olejná aj. Biolíh se vyrábí z rostlin, které obsahují cukr, například z cukrové třtiny, kukuřice a pšenice.

V současné době legislativa EU vyžaduje, aby 10 % z energie v dopravě pocházelo z obnovitelných zdrojů. Toho má být dosaženo především právě pomocí biopaliv. Zvýšená poptávka po biopalivech vede k pěstování plodin za tímto účelem na rozsáhlých plochách, ať už u nás nebo v zahraničí.

Rostliny pěstované za účelem výroby biopaliv tak konkurují plodinám pro výrobu potravin, a to nejen v místě produkce, ale i na světových trzích. Následkem toho rostou po celém světě ceny potravin.

Kvůli pěstování těchto rostlin navíc dochází k ničení ekosystémů, které dříve živily tisíce lidí. Například lidé kmene Suku Anak Dalam z indonéského ostrova Sumatra se dříve živili pouze lesními plody a zvěří. Lesů ale dramaticky ubývá kvůli pěstování palmy olejné. Místní lidé se tak stávají nájemnými dělníky na palmových plantážích, kde si nevydělají ani tolik, aby mohli vést důstojný život.

A jak dochází k tomu, že místo malého pole najednou roste plantáž palmy olejné?

Je to následek nešetrných investic. K tomuto dochází, pokud se investor v dané zemi domluví s vládou na určitém množství půdy, na kterém bude pracovat, ale vláda už se nepostará o práva místních obyvatel. Zemědělce, kteří hospodařili na této půdě po několik generací, ale mají na ni nárok jen na základě tradičního práva, není těžké vyhnat. Často pomáhají i státní či soukromé ozbrojené složky. V Indonésii byly případy, kdy při takovýchto raziích umírali lidé.

Teď mluvíte o tzv. land grabbingu, záborech půdy. O co se přesně jedná?

Jedná se o investice většího rozsahu do zemědělské půdy, které můžou mít za následek právě vyhnání místních lidí. V současné době se mluví především o investicích ze zahraničí. Investoři pochází hlavně z Evropské unie, Číny a Blízkého východu. Kromě pěstování různých druhů plodin mohou být důvodem také čistě spekulativní účely.

V současnosti se uvádí, že v rukou zahraničních investorů je zhruba 800 tisíc kilometrů čtverečních půdy, což představuje desetinásobek rozlohy České republiky. Podle jiných studií jsou to ale až 2 miliony kilometrů čtverečních. Tak velké rozdíly jsou dány tím, že je velmi obtížné tyto investice dohledat. V každém případě, více než polovina těchto investic míří do Afriky. Hojné jsou také v jihovýchodní Asii a východní Evropě, nevyhýbají se ale ani nám. Minimálně 6 % české zemědělské půdy je v rukách zahraničních investorů. I u nás byla v některých případech tato půda získána pomocí velmi diskutabilních praktik.

A proč vlastně země pronajímají či prodávají vlastní půdu? Není to pro ně výhodné – třeba z hlediska nastartování ekonomiky?

Zahraniční investice by samozřejmě mohly a měly být výhodné také pro cílové země. Tady je ale důležitá role místní vlády. Ta by měla ochránit obyvatele před negativními dopady, jako jsou ztráta půdy nebo porušování pracovních práv na plantážích. Zároveň by měl stát umět zajistit, aby i místní lidé měli z investic prospěch. To bývá kámen úrazu především u zkorumpovaných vlád a u vlád, které nedbají na práva nejchudších obyvatel.

Z toho všeho vyplývá, že na hlad ve světě má vliv mnoho věcí – od pěstování biopaliv, po počasí a zkorumpované vlády. Mluví se ale i o tom, že s hladem souvisí i konzumace masa. Jak?

Ano, tak jako v případě biopaliv i produkce masa vytváří ohromný tlak na půdu a další přírodní zdroje. Pastviny a plantáže sóji, která se používá na krmení hospodářských zvířat, jsou příčinou kácení tropických lesů, záborů půdy, ohromných emisí skleníkových plynů atd. Chov dobytka zabírá 30 % souše a spotřebuje obrovské množství vody a energie. Dá se říci, že konzumace masa je jedním z největších příspěvků jednotlivce k poškozování naší planety a vytváření nerovnováhy ve světě. Strava založená na mase je ekologicky i sociálně velmi náročná. Bylo by proto dobré, kdyby každý z nás, kdo maso konzumuje, se zamýšlel nad tím,v jaké míře maso konzumuje a jak a kde bylo dané zvíře odchováno.

Ve kterých oblastech se pěstují obiloviny a sója, kterými se krmí zvířata, tedy maso pro naši spotřebu?

Největšími producenty sójy jsou Spojené státy americké, Brazílie, Argentina, Čína a Indie. K nám se dostane nejvíce sóji z Latinské Ameriky.

Podle prognóz za nějakých 50 let nebude na světě tolik vody, aby se dalo jíst tolik masa, co dnes. Vidíte nějaké řešení?

Tady je na místě informovanost. Pokud člověk ví, co za konzumací masa stojí, je více ochoten ji omezit. U nás v Evropě se sní 90 kg masa na osobu za rok, což je opravdu extrémní hodnota. V rozvojových zemích je to průměrně kolem 20 kg za rok.

Takže v rozvinutém světě se jí hodně masa, ale doplácí na to svět rozvojový?

Dá se to tak říct, a to nejen o konzumaci masa, ale i o využívání ostatních světových zdrojů. Asi 20 % nejbohatších obyvatel světa spotřebovává přibližně 80 % světových zdrojů. To znamená, že na rozvojový svět je vytvářen velký tlak. Aniž bychom si to uvědomovali, z rozvojových zemí pochází mnohé suroviny a výrobky, které denně používáme. Jedná se o široké spektrum produktů od nerostných surovin až po květiny.

Co tedy můžeme udělat pro to, aby ve světě nebyl hlad?

Hlavní je si uvědomit, že hlad je katastrofa způsobená lidstvem. Proto si nemůžeme říkat, že se nás netýká. Každý z nás je součástí této společnosti, každý z nás může něco dělat. Důležité je zajímat se, rozšiřovat informace dál a projevit tak svůj zájem o tyto otázky. Političtí činitelé nebudou mít zájem řešit problémy, pokud neuvidí zájem voličů. Stejně tak druhý významný hráč na globálním poli, soukromé společnosti, nebude mít důvod hlídat vlastní vliv na rozvojové země, pokud neuvidí zájem ze strany spotřebitelů. Náš názor dáváme najevo už při obyčejném nakupování. Je třeba zajímat se, odkud pochází výrobky, které kupujeme, za jakých podmínek byly vyrobeny, jaká je jejich ekologická a vodní stopa a další dopady. Neměli bychom nakupovat to, co vlastně nepotřebujeme, plýtvat potravinami a ostatními výrobky. Můžeme preferovat lokální výrobky. Právě tato drobná každodenní rozhodnutí mohou ovlivnit to, kolik lidí na světě hladoví.

A proč bychom se my, kteří hlad nemáme, měli zajímat o ty, kteří ho mají?

Prvním důvodem, který by měl napadnout skoro každého je, že je normální a správné zajímat se o starosti ostatních lidí. Dalším důvodem je fakt, že na situaci v rozvojových zemích máme i my svůj podíl. Dobrým důvodem pro náš zájem o situaci v rozvojových zemích je také to, že  Česká republika, vyspělá země, trpí velmi podobnými problémy, i když zatím v menší míře.

Pokud kupujeme výrobky, které jsou levné jen díky porušování práv lidí, kteří se podíleli na jejich výrobě, tak vlastně podporujeme systém, v němž i my budeme muset konkurovat těmto levným pracovním silám. Nevyhýbají se nám nešetrné zahraniční investice, ani zábory půdy. Česká republika postupně ztrácí svoji potravinovou soběstačnost a stává se závislou na dovozu potravin ze zahraničí. Naši zemědělci přežívají jen díky systému dotací. Roste podíl vyvezených surovin na úkor hotových výrobků. Zisky více než 12 000 českých firem mizí v daňových rájích. Příkladů bychom mohli najít mnohem více.

Rozhovor vznikl v rámci nové tříleté kampaně Food right now – Postavme se hladu, kterou společně s partnery z Itálie, Francie, Irska a Německa zahájila také společnost Člověk v tísni. Projekt finančně podpořila Evropská unie.


 / Autor: Paulo Philippidis , Flickr.com, (CC BY 2.0)

Mongolská pošta dává adresu i dosud „neviditelným“

Až 75 % obyvatel planety nemá žádnou poštovní adresu. Problém by mohl vyřešit nový systém, který místo GPS souřadnic využívá tři jednoduchá slova popisující lokaci.

Afghánské ženy se dávají na novinařinu navzdory kritice

V malé třídě v Kábulu - chráněné silnými závěsy před pohledy strkajících se mužů, kteří by alespoň nakrátko chtěli zahlédnout takovou vzácnost - dvanáct mladých Afghánek dokončilo týden školení žurnalistiky.

 GovernmentZA (CC BY-ND 2.0)

Političtí dinosauři v Africe

Některé země subsaharské Afriky mají přes 30 let stejnou hlavu státu. A místní prezidenti si mohou dělat takřka, co chtějí. Ten burundský vyhrává se svým týmem všechny fotbalové zápasy, syn prezidenta v Rovníkové Guineji nakupuje

foto: Tereza Hronová

Historii „velkého“ Konga píší války a chudoba

Demokratickou republiku Kongo sužuje nejhorší konflikt od 2. světové války. Milliony lidí zde zemřely v důsledku nemocí a hladu. V provincii Jižní Kivu dlouhodobě působí česká neziskovka Člověk v tísni. Situaci v regionu, který patří

Zabrání rozvojové projekty migraci? Odpoví nová publikace 10 MÝTŮ O MIGRACI A ROZVOJI

10 nejčastějších mýtů o vztahu rozvoje a mezinárodní migrace shrnuje nová publikace, kterou ve spolupráci s dalšími organizacemi připravila konfederace evropských nevládních organizací CONCORD a v české verzi ji vydal Člověk v tísni.

foto: Jeden svět

Senegal odsoudil afrického Pinocheta za zločiny proti lidskosti

Po sedmnáctileté snaze skupiny právníků byl 30. května 2016 odsouzen na doživotí bývalý čadský diktátor Hisséne Habré zodpovědný za zločiny proti lidskosti spáchané během jeho vlády v osmdesátých letech. Jedná se o vůbec první

Česko dokáže zlepšovat život chudých ve světě, mělo by ale přidat na financích i efektivnosti

ČR spolupracuje na odstraňování chudoby ve světě a má výsledky. Je to díky funkčnímu nastavení systému zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) a humanitární pomoci (HP).

foto: Tereza Hronová

Tři ze čtyř obyvatel Česka si myslí, že je potřeba pomáhat lidem v rozvojových zemích

Češi a Češky chtějí pomáhat. To vyplývá z posledního průzkumu Eurobarometr, který vychází z dotazování v listopadu a prosinci 2016. Celoevropský průměr je přitom ještě vyšší než u nás - pomoc v rozvojových zemích považuje

foto: Tereza Hronová

Policistka Carla pomáhá týraným ženám

Snila o tom, že půjde do armády, bude létat helikoptérou a spouštět se dolů na laně. Místo toho Carla Guiembi pracuje už 20 let na kriminální službě v městě Kuito uprostřed africké Angoly.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 1/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM