Zapojte se
Loading


Jan Faltus: Záchod je symbol bohatství

Nový záchod pomůže komunitě, foto: Lucie Pařízková, Kongo

14.11.2012
Tereza Hronová

Téma: Voda, hygiena, Zdraví

Region: Regionálně nezařazené

Žádný jiný vynález za posledních 200 let nezachránil tolik životů jako toaleta. Pokud lidé místo na záchod chodí do křoví, pak výkaly znečišťují vodu a dostávají se do jídla. Další problém je nedostatek soukromí. Ženy často čekají na setmění, aby si mohly ulevit, popisuje JAN FALTUS, odborník v sektoru vody a sanitace ze společnosti Člověk v tísni.

Proč je lepší ošklivý záchod než žádný? K čemu jsou záchody vlastně dobré?

V první řadě je určitě lepší mít hezký než ošklivý záchod... Každopádně záchod je potřeba. Když ho člověk nemá a chodí ven, tak je omezený tím, že nemůže jít všude a kdykoliv. Největší problém mají ženy, a to například v Afghánistánu. Nemají dostatek soukromí. Čekají celý den na setmění, dokud nejsou podmínky pro vykonání potřeby. Z toho, že nechodí pravidelně na záchod, mají různé urologické a gynekologické problémy, záněty atd.

Druhá věc je samozřejmě šíření nemocí. Když rodina nepoužívá záchod, tak je daleko vyšší šance, že se budou šířit. Patogeny z výkalů se roznáší vzduchem. Dostávají se do vody, do jídla atd.  Výkaly jsou nebezpečný odpad, který se musí schraňovat v latrínách. Proto není vhodné chodit ven.

V neposledním řadě záchody zlepšují rodinné rozpočty. Lidi, kteří mají latrínu, stráví méně času hledáním místa, kde můžou jít na záchod. Nemocní lidé jsou méně výkonní, nemůžou chodit do práce. Děti pak chybí ve škole. Souvislost mezi latrínou a rodinným rozpočtem je dost přímá.

Jaké nemoci hrozí lidem, co nemají toalety?

foto: archiv PINPrůjmová onemocnění, ale i respirační choroby. Patogeny se přenáší vzduchem a dostávají se do vody. Můžou způsobit i smrt, hlavně u malých dětí.

Kdo jsou tedy ti, kdo doplácí na špatnou hygienu nejvíce? Děti?

Nejzranitelnější skupiny jsou opravdu děti a ženy. Pracujeme většinou v komunitách v Africe a Asii, kde je malá gramotnost. Jsou odloučené, nedostupné, těžko se k nim dostávají informace, takže někdy neznají souvislost mezi znečištěnou vodou a nemocností. Spojení mezi špinavýma rukama, vodou a dětskou úmrtností je dost abstraktní. Navíc pro rodiny často záchod není prioria. Základ je pro ně uživit se, přežít, pak teprve řeší další problémy. 

Víte, že... 

  • 2, 5 miliardy lidí nemá vlastní čistý a hygienický záchod. Většina těchto lidí žije v Subsaharské Africe a v Asii.
  • 1, 1 miliarda lidí nemá žádný záchod a vykonává svou potřebu volně v terénu bez soukromí (chodí ven, do řek apod.)
  • Ženy mají za svůj život 3000 dní, kdy menstruují. Bez hygienicky čistých a bezpečných záchodů dívky během těchto dnů nenavštěvují školu (to dělá přibliženě pět dní měsíčně)a bez možnosti se vzdělávat zaostávají. Např. v Indii 23 % dívek během menstruace nechodí do školy. V Africe školu přeruší asi desetina a mnohé z dívek se už do školy nevrátí. Také učitelky v době menstruace neučí ve školách, kde není toaleta.
  • Z každého 1 dolaru, investovaného do sanitace, se vydělá 5 dolarů. Sanitace je jedna z nejlepších investic do rozvoje.
  • Každý rok v rozvojových zemích zemře víc než 2 miliony lidí v důsledku nemocí, kterým se dá předcházet správnými hygienickými návyky, přístupem k čisté vodě a dostatkem hygienických zařízení. Každých 20 sekund umírá jeden člověk kvůli nedostatečné sanitaci.
  • V sub-saharské Africe umírá kolem 12  % lidí na průjmová onemocnění.

Zdroje: http://www.worldtoiletday.org, http://www.unwater.org

Jak se dají komunity přesvědčit k tomu, aby si vybudovaly záchody?

Máme reklamní kampaně s jednoduchým sdělením v rádiu nebo v televizi, aby rozuměli i negramotní. Potom tu jsou metody cukru a biče. To by ale měly mít na starosti místní instituce, se kterými proto musíme také pracovat. Mohou vydávat různé vyhlášky, že pokud doma někdo nemá latrínu, bude platit víc za vodu a podobně.

A pak tu jsou kampaně, kdy se lidem opravdu hodně názorně ukazuje, jak dochází k přenosu nemocí ze špinavé vody. Ukazují se přímo výkaly. Chodí se po vesnici a ukazuje se na domácnosti, které mají hezké latríny. Srovnávají se s těmi, kdo chodí ven. Souvisí to se statusem. Latrína má zvýšit pocit civilizovanosti. Kmenový vůdce, stařešina, ten záchod má a nemusí se schovávat v křoví. Záchod je symbol bohatství.  Znamená komfort a bezpečí, což je většinou také hlavní důvod, proč lidé chtějí záchod. Nemusí se bát, že je v noci někdo přepadne, až půjdou hledat místo ve křoví. Že je uštkne had. Je to stejný symbol bohatství, jako když my máme na zahradě zaparkovaný Rolls-Royce.

Hraje se tedy takové divadlo...

Postaví se modelové latríny třeba deseti rodinám. Ta latrína je hezká, pohodlná, čistá. Je v ní světlo, dá se zavřít, nesmrdí, bez much. Ideálně je napojená na dům, takže má septik. Nemusí tak vůbec chodit ven. Šetří čas a je to bezpečnější. A pak se vezme ta komunita a ukáže se jí, jaké to má výhody. Já jdu z obýváku 10 metrů, ty hledáš místo v křoví.

A co ty "šokové metody"? V čem spočívají?

Ty mají opravdu význam. Podporují je místní vlády a v Angole třeba i UNICEF. Funguje to tak, že se sejde skupina lidí a facilitátor vezme skleničku, nalije do ní vodu a napije se. Dá ji kolovat, všichni se napijí. Krásná čistá voda. Pak vezme klacík, nabere s ním kus lidského výkalu a ponoří to do skleničky. Nabízí vodu lidem a samozřejmě nikdo se už napít nechce. Facilitátor se snaží těm lidem vysvětlit, že přesně takovou vodu oni pijí třeba z kaluže. Výkaly ve křoví usychají a vzduchem se přenáší s patogeny přímo sem, do vody na pití.

Jsou to ty drsnější metody. Viděl jsem fotku z Indie s nápisem „Naši dceru nedáme nikomu, kdo nemá latrínu“. Na lidi, kteří nemají toaletu, se ti ostatní dívají s odporem. Píší jim někdy i hanlivé nápisy na vrata. To může ve vesnici vyvolat i nějaké konflikty, takže všeho s mírou.

A když se lidé rozhodou, že chtějí záchod, tak jak je pro ně těžké si ho zařídit? Není to drahé nebo moc složité? 

Stačí jednoduchý záchod. Základem je díra v zemi, která se přikryje, aby tam nelítaly mouchy a nesmrdělo to. Takový nestojí vůbec nic. A pak je další úroveň, kterou se snaží nastavit naše přesvědčovací kampaně. Každá rodina má nějaký příjem. Farmář prodá trošku obilí a my ho přesvědčujeme, aby si za výdělek nekoupil čat na žvýkání, mobil nebo satelit, ale aby víc investoval do záchodků. Pokud roste rodinný rozpočet, snažíme se, aby si rodiny stavěly bezpečné latríny.

Na začátku je díra, pak si můžou postavit z rákosu domeček, který poskytuje soukromí. Ten taky nic nestojí. Pak se dá koupit betonová deska a domeček z hlíny – to stojí třeba 50 dolarů. Pak je možné udělat si septik, splachovací záchody, ekologické záchody, kdy se kompostuje a vyrábí se hnojivo. To záleží na příjmech rodiny. Pokud nějaké jsou, pak se s nimi dá dobře pracovat v oblasti hygieny a sanitace. Nejhůř se pracuje s lidmi ve slumech, kteří nemají vůbec nic.

Ten, který přesvědčuje komunity

Devětadvacetiletý Getasew Ayalew pracuje od roku 2008 v Etiopii pro Člověka v tísni jako projektový manažer pro vodu a sanitaci. Podle něj parazitická onemocnění patří k nejčastějším problémům, kvůli kterým místní vyhledají lékaře. Vedle nich to jsou také průjmová onemocnění. Těm se dá ovšem snadno předejít. „Pro společnost Člověk v tísni jsem začal pracovat v roce 2008, kdy alabský okres v jižní Etiopii postihlo sucho. Lidé byli velice zesláblí a nedokázali čelit průjmovým onemocněním, která se začala šířit s dešti,“ vypráví Getasew. Jeho úkolem bylo distribuovat čistící chemikálie, kanystry na nošení a uskladnění vody a mýdla pro osobní hygienu. Nejdůležitější částí jeho práce je ale práce s komunitou. To on vysvětluje spojitosti mezi průjmy a hygienou. „Existují kritické momenty, kdy je mytí rukou nezbytné,“ vysvětluje. „Je to například příprava jídla nebo krmení dětí. Nejtěžší je přesvědčit o důležitosti hygieny dospělé. Nemají přístup k médiím ani informacím,“ říká Getsew a dodává: „Zatímco v muslimské Alabě jsou lidé zvyklí si ruce umývat, v regionu Jižní Omo je to mnohem složitější. Lidé si sice ruce umyjí, ale pak si je hned zašpiní zeminou, aby se chránili před sluncem.“ Podle něj je osvěta především o změně myšlení. „To je na mé práci rozhodně nejtěžší,“ říká.

Záchod není všechno. Pokud si lidé nemyjí ruce, můžou stejně onemocnět.

Jistě. Každý, kdo použije záchod, by si měl umýt ruce. U latríny musí být vodní zdroj – ať už ve formě barelu nebo pet lahve. Sanitace bez mytí rukou není účinná. Samozřejmě pracujeme ve školách se žáky na osvětě.

Máme projekty v Angole, Kambodži, Etiopii v Afghánistánu. Často je voda a sanitace součástí většího programu. V Kongu je stavba latrín a hygiena součástí zdravotnického projektu - záchody a vodní zdroje se budují u zdravotních středisek. Jindy to spojujeme s podporou obživy. Voda musí napájet zvířata, zalévat pole. Výdělek z podnikání pak přinese další možnosti, jak vylepšit toaletu.

Jak můžou Češi pomoc někomu, kdo nemá záchod?

Určitě můžou finančně podpořit rozvojové projekty. Různé české neziskovky mají programy v mnoha zemích. V projektech se staví latríny, probíhá osvěta nebo se opravují vodní vrty, díky nimž třeba někdo v Etiopii bude mít lepší možnost si umýt ruce po použití záchodu. Pak budou děti méně nemocné, budou chodit pravidelněji do školy. Vzdělané děti mají šanci na lepší život. Hygiena a sanitace přináší do života komunit opravdu hodně výhod.


Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou

Velká zelená zeď má vrátit Sahelu zeleň

Desertifikace nejen v Sahelu, ale i na jiných místech po celém světě ohrožuje živobytí miliónů lidí. Vyřeší rozšiřování pouště projekt Velká zelená zeď?

Sto a jedna tvář Gruzie

I přesto, že je Gruzie ekonomicky na vzestupu a Evropská unie zde platí spoustu rozvojových projektů, stále se potýká s množstvím problémů. Ne všechny musí být na první pohled znát. Přímořské letovisko Batumi je toho dobrým příkladem.

Jak včely pomáhají dětem do školy

Globální oteplování a náhlé změny v teplotách a sezónách deště v rozvíjejících se zemích komplikují farmaření a snižují úrodu. Klimatické změny mohou také za kolísání cen kukuřice, rajčat nebo brambor. Ohrožují tak stabilní

foto: Tereza Hronová

Družstevnictví jako motor pro rozvoj zemědělství a drobného podnikání v Gruzii

Během éry Sovětského svazu se družstva stala nástrojem pro vyvlastňování půdy a znárodnění soukromého sektoru, přičemž jejich účelem nebyla ani tak spolupráce, ale především plnění pětiletky a kontrola ekonomiky. V postsovětském

Pixabay

Banány živí i ničí Latinskou Ameriku

Zatímco dříve u nás lidé stáli dlouhé fronty na banány, dnes je toto tropické ovoce široce dostupné, oblíbené a mnohdy levnější než to pěstované v Česku.

Dědictví Rudých Khmeru

V sedmdesátých letech minulého století se celá Kambodža ponořila na čtyři dlouhá léta do temnoty pod hrůzovládou Rudých Khmerů. Kdo byli Rudí Khmerové a jak se dnešní kambodžské království vyrovnává se šrámy minulosti?

Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí

U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist Seaman Christopher Lange

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem.

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2019 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM