Světový humanitární den: Útoky na humanitární pracovníky se ztrojnásobily

http://ec.europa.eu/echo/news/2012/whd2012_en.htm

Kristalina Georgievová, Evropská komisařka | 17.08.2012

Téma: Válečné konflikty, humanitární krize, přírodní katastrofy, obnova | Situace v rozvojových zemích | Rozvojová spolupráce ČR

Region: Regionálně nezařazené

V neděli je Světový humanitární den. Připomeneme si 19. srpen 2003, kdy při útoku na sídlo OSN v Bagdádu pomocí auta s ohromnou náloží zemřel zvláštní představitel generálního tajemníka OSN v Iráku Sergio Vieira de Mello a 21 jeho kolegů. Vzdáme hold všem humanitárním pracovníkům, kteří přišli o život při plnění svých pracovních povinností a všem těm, kdo se i nadále vystavují riziku, aby zmírnili utrpení lidí, které postihly nejrůznější pohromy.

Pumový útok na hotel Canal, jak tato událost vešla ve známost, nezvratně změnil bezpečnostní situaci, v níž působí humanitární pracovníci. V minulosti k nim lidé přistupovali s úctou, neútočili na ně. Vlajky a znaky humanitárních organizací, které jejich pracovníkům tradičně poskytovaly štít, se nyní mění na potenciální cíle.

Humanitární práce patří ve světě k nejnebezpečnějším profesím. V Súdánu, Sýrii, Somálsku a dalších zemích sužovaných konflikty jsou únosy, střelba a výhrůžky smrtí součástí popisu práce. Ti, kdo pracují v tomto svízelném prostředí, riskují stále více, zatímco po celém světě zachraňují oběti válek a katastrof. Je samozřejmě nepřijatelné, aby je při službě lidstvu šikanovali, unášeli či dokonce vraždili.

Počet útoků na humanitární pracovníky se za uplynulé desetiletí ztrojnásobil. Od roku 2011 jich podle OSN bylo 109 zabito, 143 zraněno a 132 uneseno. Zločiny páchané na neozbrojených civilistech nejsou nikdy oprávněné. Jsou-li tyto zločiny páchány na lidech, kteří věnují své životy záchraně druhých, je tato nespravedlnost ještě očividnější.

PŘÍBĚHY humanitárních pracovníků ECHO

STATISTIKA útoků na humanitární pracovníky

Je důležité mít na paměti, že drtivá většina těchto obětí nejsou zahraniční humanitární pracovníci ze západních zemí, nýbrž ti, kdo slouží ve své vlastní zemi a pracují nejblíže místnímu obyvatelstvu. Humanitární pomoc není doménou Západu, nýbrž celosvětovým imperativem. Dokládá to velký počet místních humanitárních pracovníků, kteří přinesli tu nejvyšší oběť.

V posledních 12 měsících se dějištěm zabíjení stala Sýrie. Od začátku roku tam bylo usmrceno šest humanitárních pracovníků a všichni byli Syřané. Ve dvou případech se oběti, které pracovaly pro syrský arabský Červený půlměsíc, staly terčem útoků úmyslně. Podobně jako střelba na sanitky, zneužívání nemocnic, ostřelování civilistů děly jsou i tyto případy přímým porušením mezinárodního humanitárního práva.

Bezpečí humanitárních pracovníků je přímo spojeno s bezpečným přístupem k ohroženému obyvatelstvu a udržitelným poskytováním pomoci. Násilí na humanitárních pracovnících má dopad i na ty, jimž pomáhají. Je-li pomoc kvůli nedostatečné bezpečnosti přerušena nebo ukončena, bez životně důležité podpory se mohou ocitnout tisíce ohrožených lidí.

Humanitární zásady a mezinárodní právní rámce zajišťují jistý stupeň formální ochrany, ale jen tehdy, jsou-li dodržovány a respektovány. Je smutné, že podmínky, v nichž humanitární pracovníci působí, jsou každým rokem nebezpečnější.

Humanitární pracovníci stmelují svět tím, že nám připomínají, že tvoříme jednu rodinu, že sdílíme tytéž sny o mírumilovné planetě, kde mohou všichni lidé žít bezpečně a důstojně.

Mezinárodní humanitární den je také dnem, kdy bychom se měli podívat na své vlastní životy a zvážit, jak bychom mohli více pomoci lidem vystaveným konfliktům, důsledkům katastrof a strádání. Nechme se inspirovat těmi, jejichž práci si dnes připomínáme, a pusťme se do toho – snažme se udělat ze světa lepší místo a stmelme naši lidskou rodinu.

Kristalina Georgievová
Evropská komisařka pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí

---------------------------------------------

19. srpen je den, kdy si připomínáme kolegy, kteří při své práci přišli o život. Rádi bychom ale jménem Rozvojovky upozornili na to, že v rozvojových zemích stále pracuje stovky humanitárních pracovníků z českých organizací. A ti si zaslouží poděkování.