Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


foto: archiv PIN

Zázračné PEČIVO

Po náročné směně odchází Manuel k vodopádu smýt vrstvu mouky, která pokrývá snad každé místo jeho tmavého těla. I dnes vstával v půl páté ráno, aby zapnul elektrickou pec a dal míchat těsto....

foto: Jaromír Marek

Ve slumu má voda cenu zlata

U vodovodního kohoutku je živo. Ženy, které stojí ve frontě, klábosí a probírají poslední novinky ze života vesnice....

Česká republika se stala členem elitního klubu dárců

Česká republika se dnes stala řádným členem Výboru OECD pro rozvojovou spolupráci (Development Assistance Committee - DAC) a zařadila se tak mezi 25 nejvyspělejších dárců světa, kteří dohromady poskytují až 95 % veškeré rozvojové...

foto: Tereza Hronová

Strašidlo hladu ožívá

Sucha a vedra ničí úrodu ve Spojených státech a Austrálii, Brazílii zase sužují záplavy a sklizeň v Indii ohrožují opožděné monzuny. Cena mnoha zemědělských komodit na burzách letí vzhůru a OSN varuje před další globální potravinovou...

foto: Naďa Straková

Trnitá cesta k antikoncepci

Zdánlivě nevinný zákon o plánovaném rodičovství nepřestává vyvolávat silné emoce v jedné z nejlidnatějších zemí světa....

Kongo. Foto:Markéta Kutilová

Soutěž o sbírku Somálská přísloví

Víte, proč jsou albíni v Africe vražděni? Zhlédněte video, odpovězte na 3 otázky a můžete vyhrát sbírku somálských přísloví....

foto: Tereza Hronová

Polovina hladovějících se přímo podílí na výrobě potravin

Na světě je dostatek jídla pro celých 7 miliard obyvatel planety. Přesto každý sedmý člověk trpí hladem. V Africe to je asi 30 % populace. Problém nebývá ani tak nedostatek potravin na daném území, ale spíše to, že chudí lidé často...

Obnovitelnou energií ke zdraví a lepší obživě

Miliony lidí v rozvojových zemích nemají přístup k elektrické energii a využívají k vaření hlavně dřevo. Přispívají tak k odlesňování. Kouř z kamen v uzavřené místnosti navíc ničí zdraví. Česká nezisková organizace Člověk...

foto: Adam Hájek

Češi založili v Gobi oázu hojnosti. Mongoly tam učí zavařovat okurky

Pěstovat okurky, melouny a lilky na poušti, to zní jako pěkná ptákovina. A právě to dělají Češi v Gobi, kamenité pustině na pomezí Mongolska a Číny. První sklizeň napovídá, že se jim to daří. Na svém malém hospodářství se...

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 1/2013

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Partneři

Evropská unie ČR pomáhá

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM