Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


Banánový paradox svobodného trhu

Nominální ceny tropického ovoce jsou stále stejné jako za komunismu, přestože kupní síla Čechů vzrostla za 25 let svobody zhruba na sedminásobek.

Království v mracích

Bhútán je malý a chudý stát schovaný pod štíty Himálaje. Jako nárazník mezi Indií a Čínou má však velký politický význam. Nesmírně zachovalá a přísně střežená kultura z něj pak činí turisticky přitažlivý cíl Od začátku

V Senegalu žádají o porodní certifikát smskou

V odlehlém regionu Kolda v jižním Senegalu je jen málo narozených dětí zaregistrováno do matriky. Dnes ale místní mají možnost využívat mobilní aplikaci, která rodičům umožní získat rodný list, informoval server IRIN.

V Jemenu už je vše vypito, tak se válčí

Vodovod v hlavním městě fungoval jednou měsíčně. Není čím zavlažovat. Tak padla vláda. Vyprahlá země, která už nefunguje jako stát, ukazuje budoucnost jiným.

Otazníky nad Havanou

Havana prochází těžko popsatelným obdobím. Věci se dávají do pohybu rychleji než dříve, ačkoli jen málokdo tuší, co se z toho nakonec vyvine. Část obyvatel se snaží zorientovat v náznaku kapitalistického prostředí, čím dál

Míst bez dětské práce je stále více

Pracujících dětí podle poslední zprávy OSN ubylo za posledních 12 let o čtvrtinu, a to navzdory ekonomické krizi. Velkou roli přitom hraje škola. Průzkumy ukazují, že děti, které sedí ve školní lavici, netráví čas na poli nebo v

Čína: Světová velkotovárna na mobily i jejich pohřebiště

Mobilem měsíce a možná i roku se v Číně stala značka Nu-pi-a, konkrétně model Z5 mini. Je sice už rok starý a jeho výrobce je, co se produkce chytrých telefonů týče, až sedmý na světě. Na sociálních sítích v nejlidnatější

Jak na podvýživu? Přímo do vesnic

Chudé matky v Nigeru si vzájemně radí, jak zlepšit výživu svých dětí. Pomáhají komunitní projekty.

Na velikosti zahrady nezáleží, největší úrodou jsou vědomosti

Dobrovolník Edie Mukiibi odstartoval v Ugandě projekt školních zahrad. Žáci a studenti si v nich pěstují své obědy a učí se nejen zručnosti, ale získávají také pozitivní vztah k zemědělství. Po pěti letech existuje 76 zahrad při

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 4/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz