Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


foto: archiv

Jak se léčí v Malawi, Nepálu či na Srí Lance

„Když zachráníte jeden lidský život, je to jako byste zachránil celý svět,“ opakuje si často lékař Rastislav Maďar, když mu padne na mysl strach, že všem těm podvyživeným dětem v Malawi prostě pomoci nemůže. S organizací International

foto: Tereza Hronová

Pišme jinak o Africe

Kontinent se nachází uprostřed historické proměny, ale z českých médií se o tom čtenáři prakticky nedozvědí

foto: jiří Pasz

Hlasové zprávy upozorňují Kambodžanky, jak správně pečovat o novorozence

„Mluví k vám babička Soy z informační linky novorozeneckého centra. Vychovala jsem sedm dětí a dvacet vnoučat a vím tedy, že dítě musí být udržováno v přiměřeně teplém prostředí. Vaše dítě není jen kus masa a nesmí být

foto: tereza hronová

Dětská práce je nevýhodná pro rodinu i stát

Dětská práce, to není bezpečná a lehká pomoc v domácnosti, na rodinném poli nebo v řemeslné dílně. Taková práce je prospěšná – dítě se něco přiučí a pomůže rodičům.

Bohatí musí obchodovat s chudými

Afrika se rozvíjí a počet chudých na světě klesá. Přispívá k tomu rozvojová pomoc nebo mezinárodní obchod? I nad tím se zamýšlel François Bourguignon, bývalý hlavní ekonom Světové banky a ředitel Paris School of Economics. „Dvě

Jezero Kivu: Časovaná bomba i zdroj energie

Východoafrické jezero Kivu na hranicích Rwandy a Konga je naprosto jedinečné – svojí krásou, rozlohou, hloubkou, ale především tím, co ukrývá hluboko ve svých útrobách.

foto: Petr Štefan

Zbraně sice utichly, Karenové se však barmské vlády bojí dále

Po dekádách bojů utichly na jihovýchodě Barmy zbraně. Příměří mezi vládou a Kareny trvá už více než rok, ale většina lidí v něj nevěří. O politice se i dnes bojí mluvit otevřeně.

Nejlepší rybníkář a chovatel kaprů v Kongu byl z jižní Moravy

„Českými kapry nakrmíme celé Kongo,“ říká nadšeně plynulou češtinou Konžan Serges Mpoungui.

Association de lutte contre les crimes rituels

Chceš být ministrem? Musíš zabít a znetvořit chlapce

Obyvatele afrického Gabonu obchází strach z rituálních vražd. Nevládní organizace se snaží o kulturní i právní osvětu. Vírou v démony a všemožné nadpřirozené síly je na černém kontinentě nakažený jak prostý lid, tak elita.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 4/2013

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz