Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


Cibule, okra nebo dýně. Češi učí Jihosúdánce pěstovat zeleninu

Miliony chudých Afričanů jsou závislé na humanitární pomoci. Většina z nich si tak zvykla na to, že pro vlastní obživu nic nedělají a jen čekají. To se ale některé organizace, jako například Člověk v tísni, snaží změnit.

Firmy a vlády okrádají chudé o půdu, jediný zdroj obživy

Na konci světové potravinové krize z let 2007 a 2008 se mezinárodní investoři začali čím dál více zajímat o úrodnou půdu, často dostupnou v rozvojových zemích za velmi nízké ceny. Zábory půdy (land grabbing) se staly v mnoha zemích

foto: European Parliament, (CC BY-NC-ND 2.0)

Malála Júsufzaj: Nenechat se zastrašit

Je nejmladší držitelkou Nobelovy ceny. Když jí bylo patnáct, pokusili se ji zastřelit bojovníci Talibanu. Přežila jen zázrakem. Nyní o osmnáctileté Malále Júsufzaj a jejím inspirativním otci běží nový dokumentární film.

glennhurowitz, Flickr.com (CC BY-ND 2.0)

Česká stopa ve zjizvené Amazonii

Jsou za ním miliardy korun, má český původ a získal české občanství. Přesto se u nás o Dennisovi Melkovi, podnikateli narozeném v San Francisku, ví málo. Firmy spojené s Melkou vykácely nejprve v Asii, poté v peruánské Amazonii tisíce

FOTO: AUTOR

FOTOREPORTÁŽ: Marocké děti nejsou na ulici dobrovolně

Některé děti v Maroku vyrůstají v nebezpečném prostředí bez péče své rodiny. Život na ulici si nevybrali. Jsou tady, aby přinesly domů peníze, a nebo protože nemají kam jinam jít.

Solární kufr zachraňuje životy

Díky jednoduchému solárnímu kufru mohou ženy v mnoha zemích světa rodit bezpečněji. Vymyslela ho lékařka poté, co mnohokrát na sále zažila výpadky elektřiny.

foto: archiv Maendeleo

Čeští studenti bojují s chudobou v Tanzanii. Pomocí mikropůjček

Studenti Univerzity Palackého v Olomouci založili neziskovou organizaci Maendeleo, která podporuje chudé zemědělce v Tanzanii. Poskytuje jim mikropůjčky, učí je šetrně a efektivně pěstovat rýži a pomáhá jim s financováním rozjezdu

foto: autor

Česko pomohlo v Kambodži postavit téměř 2,5 tisíce bioplynáren

Kambodža se dlouhém období konfliktů postupně začíná stavět na vlastní nohy a rozvíjet. S tím vzrůstá i poptávka po zdrojích domácí energie, kterými je pro 93% lidí dřevěné uhlí a dřevo z okolních lesů. Pomáhají domácí

foto: archiv Jeden svět

Z Keni do Evropy: běh za lepším životem

Keňští běžci a běžkyně dominují předním evropským maratonům. Neběhají kvůli sportovnímu úspěchu nebo slávě. Závody pro ně představují jedinou šanci, jak se vymanit z chudoby.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 4/2015

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz