Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


ilustrační foto: Tereza Hronová

Čína dělá obchod, na víc se neohlíží. Ani na Afričany.

Na přelomu tisíciletí si Čína uvědomila, že jestli chce najít opravdu zajímavý trh, který do budoucna hodně poroste, musí se poohlédnout v Africe. Uspěla tu s jednoduchým receptem – masivně investovala, neptala se po vládních reformách

ilustrační foto: Tereza Hronová

Chudí umírají především na banální nemoci

S výjimkou malárie to nejsou exotické nemoci, kdo je zodpovědný za většinu úmrtí v chudých zemích. Jsou to ty, které dobře známe i my a které tu dominovaly statistikám úmrtnosti před 100 lety. Mnohým se dá přitom předejít očkováním.

Wikipedia do „nejhloupějšího“ mobilu? Pomocí esemesky

Za to jednodušší mobily, kterým se občas neuctivě říká hloupé, už jsou u rovníku běžnou výbavou i v chudých domácnostech, tak proč nevyužít je?

Česko má přijmout Eritrejce. Ve vlastní zemi jsou otroky

Eritrea má jen šest milionů obyvatel, ale po Syřanech prchá do Evropy nejvíce běženců právě z této země. Tamní diktatuře se přezdívá

Polsko nabízí nevidomým Rwanďanům šanci

Ve Rwandě je pouze jedna škola, která poskytuje vzdělání dětem se zrakovou vadou. Založily ji polské katolické sestry.

FOTO: autorka

Čaj s příchutí genocidy

Plantáže na Srí Lance nabízejí překrásné scenérie. Méně už se ví, že tamilské ženy, které sbírají vysoko v horách čajovníkové lístky, podstupují vládou řízené sterilizace. I kvůli tomu vypadají ve třiceti jako stařeny.

Smrtící ebola změnila vše od podávání ruky po taxi

Ebola – slovo, které před rokem kromě odborníků téměř nikdo neznal. Teď se proměnilo v noční můru obyvatel západní Afriky – Libérie, Guiney a Sierry Leone. Nemoc, která se přenáší tělními tekutinami, usmrtila tisíce lidí

Flickr.com

Ekonomika Etiopie roste i díky českému pivu

Vývoj pivovarnického průmyslu v Etiopii ukazuje, jakými ekonomickými proměnami země za poslední roky prošla.

Znásilnění střelbou skrz genitálie, zasunutí nože. To je válka

Denis Mukwege je konžský lékař a mezinárodně uznávaný odborník na léčbu žen po hromadném znásilnění. Ve své nemocnici v Bukavu léčil tisíce žen, které se staly obětí války a řádění povstalců. V roce 2012 přečkal pokus

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2015

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz