Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


foto z filmu Vražedná pole na Srí Lance

Mobily - němí svědci válečných hrůz na Šrí Lance

Na prvním záběru není nic moc zvláštního - malý kluk sedí na lavičce a jí nějakou sladkost, kterou mu někdo podal. Jen vypadá trochu vystrašeně. Na dalším záběru, který byl natočen o dvě hodiny později, leží ten samý kluk mrtvý,

FOTO: TWITTER Českého rozhlasu

Živý přenos debaty s válečným reportérem (2.10., Praha)

Jak se pohyboval v Sýrii? Dá se prosadit téma o chudobě do nejposlouchanější stanice v Česku? Kdy mu šlo o život a proč má svou práci tolik rád? Jak Český rozhlas vybírá země, do kterých pojede?

foto: Martin Bandžák

Z naděje do beznaděje za jedinou noc

Jižní Súdán byl do loňska nejmladším státem světa. Rok 2013 mu přinesl další prvenství. V krajině plné optimizmu a naděje začala největší humanitární krize současnosti.

foto: Flickr.com

Filipínci opět získají přístup k antikoncepci

Poměrně překvapivě rozhodl filipínský Nejvyšší soud o kontroverzním zákonu zaručujícím chudým obyvatelům přístup k antikoncepci a zavedení sexuální výchovy do škol. Shledal totiž, že legislativa neodporuje ústavě.

Od postižených se v Ázerbájdžánu nečeká aktivní život

Bývalá sovětská republika bohatne z ropy. Na fyzicky a mentálně postižené ovšem stále zapomíná. V současnosti žije v Ázerbájdžánu téměř 60 000 postižených dětí, ale jen necelých 300 z nich chodí do školy s inkluzivním vzděláváním,

foto: Lucie Pařízková

Hladové prokletí

Proč lidé ve východní částí Demokratické republiky Kongo trpí podvýživou? Otázka, která se zdá být bez odpovědi. Přitom v tamní půdě vyroste a dá plody cokoliv, co do ní zarazíte.

foto: Alberto Prina

V BŘIŠE AFRIKY: výstava fotografií z Ugandy (1.-17.10., Praha)

Přijďte zjistit, co jsou příčiny hladu ve světě! Unikátní fotografie z Ugandy vám umožní nahlédnout do tohoto problému.

archiv SIRIRI

Pomůžou Středoafrické republice „modré přilby“?

Soužití většinových křesťanů i minoritních muslimů ve Středoafrické republice bylo až do března 2013 relativně klidné. Dnes je dějištěm dramatických událostí.

foto: fairphone

Fairphone: Chytrý telefon s rodokmenem

Fairphone je výkonný, stylový přístroj a zároveň i první telefon zohledňující etické a ekologické principy. Lidé, kteří vedli od roku 2010 kampaň za férovější elektroniku, se rozhodli ukázat, že se dá vyrobit „jiný“ mobil.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz