Loading


Muslimské šátky v Indonézii: Ano či ne?

Muslimky z Indonézie, foto: flickr.com

Barbora Baronová | 07.08.2012

Téma: Gender | Lidská práva

Region: Asie

Muslimské šátky vzbuzují bouřlivé debaty. A přitom ještě před sto lety bylo na českém území běžné, že žena, která se rozhodla žít jen s jedním mužem, také své půvaby zahalila.

Indonézské muslimce Yufě po vysoké škole její zaměstnavatel zařídil studijní stipendium v Paříži. Ale život v Evropě nebyl jen příjemný. „Vyhodili mě třeba z bazénu, protože jsem si oblékla muslimské plavky. Vypadají jako tenká neoprenová kombinéza s kapucí. A oni do bazénu pouštěli jen ženy v jednodílných plavkách nebo bikinách,“ vypráví Yufa a pokračuje: „Nebo jsem absolvovala kurz němčiny v Mnichově a majitel nemovitosti mě odmítl ubytovat s tím, že by musel čelit nadávkám sousedů, že dům pronajímá teroristům. Islám pro něj znamenal jen terorismus...“

Rozhodnutí nosit šátek

Indonézie sice patří mezi největší muslimskou zemi na světě, náboženství však společenské normy tolik nesvazuje. Přesto se tamější mladá generace žen začíná znovu dobrovolně zahalovat šátkem.

„Šátek je pro mě prostředek, kterým dospělá muslimka zakrývá svou krásu před cizími muži,“ říká Yufa. Sama začala nosit šátek až v den svých osmnáctin. „Předchozí roky bez šátku však nebyly promarněné, zajímala jsem se i o křesťanství, buddhismus, hinduismus. Nakonec jsem ale stejně došla k islámu,“ říká Yufa.

Nosit šátek každý den nebylo v Indonézii ještě donedávna příliš obvyklé. I Yufa jej zprvu nosívala jen u příležitosti náboženských svátků: „Když jsem jej pak začala nosit trvale, přátelé se ptali, proč. Po mém vysvětlení mi gratulovali, že jsem dospěla do stadia, kdy jsem připravena tento islámský zvyk dodržovat naplno.“

To třiatřicetiletá asistentka v cestovním ruchu Ari si na šátek tak úplně nezvykla nikdy. Vlasy si začala zakrývat v jedenácti letech na maminčinu prosbu. Mezi spolužáky na veřejné škole byla jediná. „V té době platil v Indonézii na tomto typu škol zákaz nosit šátek.Vláda jej zrušila až o dva tři roky později,“ vzpomíná Ari.

Připoutávám se ke svému muži

U muslimských žen hraje šátek roli jakéhosi závazku. „Myšlenka založená na islámu říká, že krása je exkluzivní. Že se neukazuje každému nahodile. Že jen jeden muž zasluhuje právo vidět mě bez šátku - můj manžel,“ vysvětluje Yufa.

Podobně tomu bylo i v české minulosti. „V lidovém prostředí si vdaná, počestná žena uvazovala šátek a v tu chvíli přestávala být dostupná dalším mužům. „Pokud se přesto začala družit s někým jiným, všichni viděli, že je to špatně,“ dokládá etnoložka Klára Císaríková.

Čepení, nebo-li zakrývání vlasů čepcem či šátkem, vždy provázely zpěvy o zaslíbení se jedinému muži. „Bylo to loučení s dosavadním bezstarostnostným životem a odevzdání se k pomoci s prací, s dětmi. Začepená, i když mladá žena, se dál nepodílela na životě dívek, nechodila za družičku ani volně na zábavy,“ připomíná Císaríková. Více zavázány svatbou se cítí i ženy v Indonézii.

V bezpečí i na pochybách

Mamince dvou dětí a učitelce čtení Anne, která žije na Jávě, dává šátek pocit bezpečí. „Alláh nás šátkem chrání, nejenom před opačným pohlavím, ale i před námi samými. Střídmým oblečením předcházíme nebezpečí. Navíc nás druzí lidé chovají ve větší úctě,“ popisuje Anne své důvody pro zahalování se.

I Yufa vnímá rozdíl mezi ženou se šátkem a bez něj. „Zahalené dámy mají v islámu respekt, muži se k nim chovají jemněji. Já sama se díky šátku cítím pohodlněji. Pokrývka vlasů nám ženám pomáhá nesvádět muže nahodile a svévolně,“ objasňuje.

Ari ovšem stejnou věc nevnímá tak pozitivně: „Někdy se mě lidé kvůli šátku straní až příliš, zvláště při prvním setkání. Jako by mě šátek v něčem limitoval. Kvůli šátku jsem nedostala ve své vlastní zemi několikrát práci. Jednou mě zaměstnavatel zase zdvořile požádal, ať šátek z hlavy sundám. Je totiž rozdíl mít práci u křesťana nebo na hinduistickém Bali.“

Dnes si Ari zakrývá vlasy, jen když je u rodičů: „Vyhýbám se tím jejich zostuzení. Někdy se cítím provinile, že šátek nenosím, ale možná jej jednou zase obléknu, když mi Bůh dovolí. Každopádně pro mě, pro muslimskou ženu, není snadné jej začít nosit ani sundat...“


Rodičko, nezlob se: Stolní hra zachraňuje životy u porodu

Univerzita v Manchesteru zkouší mezi porodními asistentkami ve východní Africe stolní hru, která by je měla naučit předcházet hlavním rizikům doprovázejícím porod a zabránit tak úmrtím miminek i jejich matek.

http://cenajosefavavrouska.cz

Muž, který chtěl změnit OSN

Česko patří mezi malé státy světa – co se týče rozlohy území i počtu obyvatel. Přesto může ovlivňovat mezinárodní dění. Přispívají k tomu osobnosti, jako Josef Vavroušek, první federální ministr životního prostředí v letech

foto: Dominik Obruča

Ze Sýrie do Bulharska, země „nezaslíbené“

Tisíce Syřanů nedobrovolně přebývá v nejchudší zemi Evropské unie. Bulharská vláda není schopna v uprchlických táborech zajistit důstojné podmínky pro přežití. Přesto uprchlíci preferují strádání v cizině před setrváním

foto: Microsoft Math

Smartphony místo učebnic matematiky

V Africe našli další využití pro mobilní telefony v praktickém životě: v Tanzanii nahrazují školní pomůcky.

Foto: Iva Zímová

Lidé budou vždy odcházet za lepšími životy. Migraci nelze zabránit

Spíše než přijímat uprchlíky do Evropské unie je třeba problémy řešit přímo v zemích, odkud lidé utíkají. To je častý argument v debatách o migrační krizi. Za pokrytecký ho považuje Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních

Michal Kaplan (ČRA): Pomáhat umíme, zatím ale od stolu

Česká rozvojová agentura (ČRA), v jejímž čele Michal Kaplan od roku 2013 stojí, ročně rozdělí půl miliardy korun na projekty, jimiž Česko pomáhá chudším zemím. V rozhovoru pro LN popsal, proč umíme dělat rozvojovou pomoc levně,

Internetová kampaň vedená pod hashtagom #miš_sákita, teda „nebuď ticho.“

Porevolučný Egypt sa borí s problémom sexuálneho obťažovania

Nejedna zahraničná turistka to na dovolenke v Egypte zažila – popiskovanie, vyzliekanie pohľadom, lacné komplimenty a narážky. Málokto však tuší, že Egypťanky sú takýmto zásahom do dôstojnosti vystavené v ešte omnoho väčšej miere.

Vietnamu se politika udržitelnosti v cestovnímu ruchu vyplácí

Evropská unie pomáhá Vietnamu přilákat turisty. Program odpovědného řízení cestovního ruchu, který vietnamská vláda získala od EU roce 2010, přišel jako na zavolanou.

Prezident Desi Bouterse v roce 1985. Foto: Wikipedia / CC BY-SA 3.0

Jihoamerické Nizozemsko

Jihoamerický Surinam je zajímavý velkou etnickou pestrostí, ale mimo jiné i kriminální činností prezidenta Bouterseho. Pro nás je pak určitě pozoruhodný fakt, že má v zemi výrazné zastoupení evangelická církev Moravští bratři.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 3/2015

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz