Loading


Férové střihy

Kultura mé země mě nepřestává fascinovat, její propagaci ve světě vidím jako svůj velký úkol. Každý

Pavla Dluhoschová, Víkend HN,13.7.2012 | 30.07.2012

Téma: Dětská práce | Gender

Region: Afrika

„Největší radost mám z toho, že dílen, ve kterých se u stavů nekrčí děti, přibývá,“ říká etiopská návrhářka Fikirte Addis. Do Prahy přijela ukázat, že africká móda může být moderní, příjemná pro Evropanky – a hlavně bez etických škraloupů.

Ta přehlídka v zaplněném Mramorovém sále pražské Lucerny má zvláštní náboj. Na molu rozdávají oslnivé úsměvy modelky v elegantních ručně tkaných šatech – a v předsálí se lidé na černobílých fotkách dívají do očí etiopským tkalcům. Patnáctiletým, desetiletým anebo taky pětiletým. V Etiopii tvrdě pracuje polovina dětské populace. „Když se bude chudým venkovským tkalcům lépe dařit, nebudou muset posílat děti do měst, kde je rozhodně lepší budoucnost nečeká,“ tvrdí Fikirte Addis, zakladatelka značky Yefikir Design a návrhářka, která současně pracuje jako psycholožka a sociální pracovnice. „Většina z rodičů vůbec nemá představu, v jakých podmínkách tam děti žijí a jak moc jim to škodí.“ Pavla Začalová ze společnosti Člověk v tísni, která pražskou přehlídku spolu se sdružením TeriArts zaštítila, doplňuje: „Dětští tkalci jsou průměrně 14 hodin denně zavření v tmavých provozech, dřou u stavů v nepřirozených pozicích.

Jsou deprimovaní, podvyživení, nemůžou se normálně vyvíjet a trpí zdravotními problémy – od postižení páteře po nemoci kůže. Nechodí do školy a bez vzdělání nemají šanci vymanit se z chudoby.“
Fikirte, která důsledně dbá na to, aby se na výrobě jejích modelů nepodílely děti, tvoří z tradičních ručně tkaných látek. Toho červnového večera v Lucerně mě vyvedla z omylu, že africká móda musí hýřit barvami a že střízlivá Evropanka ji „neskousne“. Návrhářka zvolila šaty v přírodních béžových a smetanových tónech, ozvláštněné jen dekorativními výšivkami. Nebyly extravagantní, ale nápadité, vzdušné a elegantní, jednoduché střihy zdůraznily ženské křivky. A po přehlídce šly na dračku.

* Trochu nezvykle spojujete několik profesí – navrhujete módu, ale současně jste také psycholožkou a sociální pracovnicí.

Po škole jsem spolupracovala s různými neziskovými organizacemi, poskytovala jsem terapeutickou pomoc zneužívaným dětem a sirotkům. V té době jsem se na vlastní oči seznámila i s fenoménem dětské práce a obchodu s dětmi. Na tomto poli se angažují i některé etiopské nevládní organizace, snaží se tyto děti vrátit zpět do rodin a do školy. A právě jim jsem pomáhala.

* Jak jste se od sociální práce dostala k módě?


Ta mě bavila už na střední škole – už tehdy jsem navrhla své první modely. Později jsem si v tomto oboru doplnila vzdělání, před třemi lety jsem založila značku Yefikir Design a otevřela svůj první obchod v Addis Abebě. Vyhovovalo mi to i proto, že jsem po narození dítěte mohla flexibilněji nakládat s časem.

* Váš život od té doby úplně změnil kurz. Svou tvorbu jste už prezentovala na desítkách módních akcí v Etiopii i v zahraničí. Kterých si ceníte nejvíce?

To není snadné říct, ale asi nejvíc mě posunulo vítězství v soutěži afrických návrhářů, které mi otevřelo dveře na Africa Fashion Week v New Yorku. Loni jsem tam předvedla svou kolekci a pozvali mě i letos. No a teď jsem měla svou první přehlídku v Praze.

* Vaše šaty jsou z ručně tkaných bavlněných etiopských látek, které jsou i ve světě proslulé vynikající kvalitou. Kde a jak vaše modely vznikají?

Látky nakupuji u místních tkalců – majitelé dílen se ale musejí zavázat, že budou zaměstnávat pouze dospělé pracovníky, nikoli děti. Šaty nejen navrhuji, ale – někdy s výpomocí – také šiji. Výšivky mi ovšem dodávají specializovaní prodejci. Mám butik v Addis Abebě nedaleko rušné třídy Bole, což je místo se spoustou restaurací a obchodů. V obchodním centru, kde svou tvorbu nabízím, jsou i další podobné prodejny s módou a látkami. Mám tam k ruce prodavačku, která mě zastane, když musím za jinými povinnostmi. Jinak se ale ráda zákazníkům věnuji sama, radím jim, jaké šaty se pro ně nejlépe hodí a podobně.

* Etiopie je jednou z nejchudších zemí světa. Kdo tvoří vaši klientelu?

Etiopie je sice chudá, ale ve městech se rozrůstá střední a vyšší třída podnikatelů, žijí tam umělci a zaměstnanci mezinárodních organizací, kteří chtějí kromě západních šatů nosit i něco tradičního. Mé modely si často objednávají na svatby, narozeniny nebo jiné rodinné oslavy. To jsou příležitosti, při kterých si Etiopané chtějí obléci tradiční vyšívané bílé látky. A občas se v obchůdku zastaví i cizinci, a těch je v Addis Abebě hodně.


* Máte butiky i jinde než v hlavním městě?

Obchod mám jen v Addis Abebě, ale prodávám po celém světě – včetně Kanady, Německa a Spojených států. Teď třeba dokončuji zakázku pro jednu Etiopanku žijící v Kanadě, která si u mě objednala nejen svatební šaty, ale i šaty pro družičky a další svatebčany. Moje klientela se rozrůstá, a tak chci v nejbližší době ateliér a dílnu rozšířit, abych se mohla věnovat především navrhování a managementu, který teď také dálkově studuji.

* Čím podle vás obohacuje etiopská kultura světovou módu?

Uvedu to na příkladu: v oblasti Chencha na jihu Etiopie jsem poznala nové techniky barvení – z bambusu a dalších rostlin. A právě z těchto látek v přírodních béžových a smetanových odstínech byly šaty, které jsem představila v Lucerně. Ozdobila jsem je etiopskými výšivkami. Je v nich výtvarný cit, styl a řemeslné mistrovství. Kultura mé země mě nepřestává fascinovat, její propagaci ve světě vidím jako svůj velký úkol. Ale zároveň se snažím, aby mé modely byly moderní a pohodlné.

* Kromě navrhování se také angažujete občansky. V Etiopii spolupracujete s Člověkem v tísni. Na jakých aktivitách?

Máme společný zájem – spolupracujeme na projektech zaměřených proti obchodu s dětmi. Před dvěma lety jsme společně uspořádali módní přehlídku. Byla to jedna z prvních veřejných akcí, které upozornily na problém dětské práce v tkalcovských dílnách. Zároveň v Etiopii spolupracuji s partnerskou organizací Člověka v tísni – MCDP, která se problému dětské otrocké práce věnuje. Působíme ve venkovské oblasti Chencha, jež je známá vynikající tkalcovskou tradicí a odkud pochází více než polovina dětí pracujících v dílnách v Addis Abebě. Snažíme se tam proškolit místní lidi, aby své umění lépe zužitkovali a prodali. Učíme je nové vzory, které se líbí lidem ve městech, učíme je dbát na kvalitu látek, aby mohli dodávat přímo větším návrhářům a nemuseli spoléhat na prostředníky. Když se totiž bude chudým venkovským tkalcům lépe dařit, nebudou muset své děti posílat do měst, kde je rozhodně lepší budoucnost nečeká. Rodiče informujeme o tom, jak dětská práce ve městech vypadá. Většina z nich totiž vůbec nemá představu, v jakých podmínkách tam děti žijí a jak moc jim to škodí.

* Otrocká dětská práce je v Etiopii nelegální, a přesto velmi rozšířená. Podaří se ji někdy vymýtit?

To potrvá ještě dlouho, chce to trpělivost, ale ne pasivitu. Změna je proces, musíme k ní přistupovat na různých úrovních. Šířit informace a osvětu, zaangažovat úřady, zavádět pravidla a kontrolovat jejich dodržování. A především potírat extrémní chudobu, která je na počátku toho všeho. Sama se snažím motivovat tkalce, aby nezaměstnávali děti, zadávám zakázky jen těm dílnám, pro které pracují výhradně dospělí. Mluvím o tom na svých přehlídkách, přidávají se ke mně další návrháři a tlak na módu bez dětské práce sílí.

* A pozorujete konkrétní změny?

Ano – a velmi nadějné. Vláda například začala tkalcům nabízet větší otevřené prostory, které fungují i jako nástroj veřejné kontroly. Každý zákazník může vidět zaměstnance při práci, tam už se děti neschovají. Největší radost mám z toho, že dílen, ve kterých se u stavů nekrčí děti, přibývá. A pozoruji i změny v policii a justici; vznikají třeba policejní jednotky, které se specializují na ochranu dětí, posilují se kontrolní mechanismy namířené proti obchodování s dětmi a zlepšuje se práce soudů – to vše vytváří povědomí, že otrocká dětská práce je nepřijatelná.


foto: Tereza Hronová

Tři roky, které mění svět

Výživa v prvních 1000 dnech života – od početí do dvou let dítěte – nevratně rozhoduje o budoucnosti. Dobře živené děti mají vyšší IQ, jsou méně nemocné, lépe se učí a pak i hledají práci. Přispívají tak k rozvoji svých

Dvě miliardy lidí ohrožuje skrytý hlad, varují odborníci v nové studii

Od roku 1990 se ve 26 zemích světa snížil počet hladovějících o více než polovinu. Přesto dnes asi dvě miliardy lidí trpí tzv. skrytým hladem, tedy nedostatkem vitamínů, minerálů a stopových prvků. Ten ohrožuje nejen chudé země,

foto: Jiří Pasz

Proč 1000 dní rozhoduje? Čtěte v nové příloze!

Co je tisíc dní proti věčnosti? Nic. A právě tyto zhruba tři roky v životě každého člověka dokážou změnit svět. Jak? To si můžete přečíst v nové příloze, která vyšla 13. října v MF DNES.

flickr.com

Debata - Občan a spotřebitel: Můžeme měnit rozvojový svět? (ZÁZNAM)

Máme možnost svým chováním ovlivňovat životy lidí v rozvojových zemích? Jakou moc máme jako spotřebitelé a občani? Pomůže opravdu někomu na globálním Jihu to, že omezíme konzumaci masa nebo plýtvání jídlem?

foto: Harry Freeland

VRAŽDÍ NÁS kvůli pověrám a chamtivosti

„Narodil jsem se jako jeho 35. dítě a narodil jsem se bílý. Jako jediný,“ vypráví muž, který mhouří červené oči. Tanzanec Josephat Torner (45) to nikdy neměl jednoduché, přesto vystudoval práva a dnes bojuje proti vraždám a diskriminaci

foto: Magdalena Vaculčiaková

Jak se žije v kambodžském slumu

Plechové domečky, jeden vedle druhého. Mezi nimi jsou uličky akorát pro proklouznutí dětí, které tady běhají bosky. Odpadky, špinavá voda, bláto, všechno se míchá v jeden veliký nepořádek.

foto: tereza hronová

Česko si v žebříčku transparentnosti rozvojové spolupráce vede hůř

V transparentnosti zahraniční rozvojové spolupráce zemí Evropské unie ČR za poslední rok klesla ze 7. na 10. místo. Vyplývá to ze zprávy, kterou dnes zveřejnila mezinárodní kampaň Publish What You Fund.

foto: Tereza Hronová

Kakaové velmoci vyváží, ale nezpracovávají

Pobřeží Slonoviny a Ghana jsou společně s Indonésií největší vývozci kakaa na světě. Většinu bobů rovnou exportují a přichází tak o zisk.

Posledních sedm let v Tibetu

Starý Tibet je právě teď postupně rozebírán. Na jeho místě se staví Tibet nový. Loajálnější. Zahraniční novináři sem nesmí. I český žurnalista musí přijet v „přestrojení“. Jako turista.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz