Zapojte se
Loading


Férové střihy

Kultura mé země mě nepřestává fascinovat, její propagaci ve světě vidím jako svůj velký úkol. Každý

30.07.2012
Pavla Dluhoschová, Víkend HN,13.7.2012

Téma: Dětská práce, Gender

Region: Afrika

„Největší radost mám z toho, že dílen, ve kterých se u stavů nekrčí děti, přibývá,“ říká etiopská návrhářka Fikirte Addis. Do Prahy přijela ukázat, že africká móda může být moderní, příjemná pro Evropanky – a hlavně bez etických škraloupů.

Ta přehlídka v zaplněném Mramorovém sále pražské Lucerny má zvláštní náboj. Na molu rozdávají oslnivé úsměvy modelky v elegantních ručně tkaných šatech – a v předsálí se lidé na černobílých fotkách dívají do očí etiopským tkalcům. Patnáctiletým, desetiletým anebo taky pětiletým. V Etiopii tvrdě pracuje polovina dětské populace. „Když se bude chudým venkovským tkalcům lépe dařit, nebudou muset posílat děti do měst, kde je rozhodně lepší budoucnost nečeká,“ tvrdí Fikirte Addis, zakladatelka značky Yefikir Design a návrhářka, která současně pracuje jako psycholožka a sociální pracovnice. „Většina z rodičů vůbec nemá představu, v jakých podmínkách tam děti žijí a jak moc jim to škodí.“ Pavla Začalová ze společnosti Člověk v tísni, která pražskou přehlídku spolu se sdružením TeriArts zaštítila, doplňuje: „Dětští tkalci jsou průměrně 14 hodin denně zavření v tmavých provozech, dřou u stavů v nepřirozených pozicích.

Jsou deprimovaní, podvyživení, nemůžou se normálně vyvíjet a trpí zdravotními problémy – od postižení páteře po nemoci kůže. Nechodí do školy a bez vzdělání nemají šanci vymanit se z chudoby.“
Fikirte, která důsledně dbá na to, aby se na výrobě jejích modelů nepodílely děti, tvoří z tradičních ručně tkaných látek. Toho červnového večera v Lucerně mě vyvedla z omylu, že africká móda musí hýřit barvami a že střízlivá Evropanka ji „neskousne“. Návrhářka zvolila šaty v přírodních béžových a smetanových tónech, ozvláštněné jen dekorativními výšivkami. Nebyly extravagantní, ale nápadité, vzdušné a elegantní, jednoduché střihy zdůraznily ženské křivky. A po přehlídce šly na dračku.

* Trochu nezvykle spojujete několik profesí – navrhujete módu, ale současně jste také psycholožkou a sociální pracovnicí.

Po škole jsem spolupracovala s různými neziskovými organizacemi, poskytovala jsem terapeutickou pomoc zneužívaným dětem a sirotkům. V té době jsem se na vlastní oči seznámila i s fenoménem dětské práce a obchodu s dětmi. Na tomto poli se angažují i některé etiopské nevládní organizace, snaží se tyto děti vrátit zpět do rodin a do školy. A právě jim jsem pomáhala.

* Jak jste se od sociální práce dostala k módě?


Ta mě bavila už na střední škole – už tehdy jsem navrhla své první modely. Později jsem si v tomto oboru doplnila vzdělání, před třemi lety jsem založila značku Yefikir Design a otevřela svůj první obchod v Addis Abebě. Vyhovovalo mi to i proto, že jsem po narození dítěte mohla flexibilněji nakládat s časem.

* Váš život od té doby úplně změnil kurz. Svou tvorbu jste už prezentovala na desítkách módních akcí v Etiopii i v zahraničí. Kterých si ceníte nejvíce?

To není snadné říct, ale asi nejvíc mě posunulo vítězství v soutěži afrických návrhářů, které mi otevřelo dveře na Africa Fashion Week v New Yorku. Loni jsem tam předvedla svou kolekci a pozvali mě i letos. No a teď jsem měla svou první přehlídku v Praze.

* Vaše šaty jsou z ručně tkaných bavlněných etiopských látek, které jsou i ve světě proslulé vynikající kvalitou. Kde a jak vaše modely vznikají?

Látky nakupuji u místních tkalců – majitelé dílen se ale musejí zavázat, že budou zaměstnávat pouze dospělé pracovníky, nikoli děti. Šaty nejen navrhuji, ale – někdy s výpomocí – také šiji. Výšivky mi ovšem dodávají specializovaní prodejci. Mám butik v Addis Abebě nedaleko rušné třídy Bole, což je místo se spoustou restaurací a obchodů. V obchodním centru, kde svou tvorbu nabízím, jsou i další podobné prodejny s módou a látkami. Mám tam k ruce prodavačku, která mě zastane, když musím za jinými povinnostmi. Jinak se ale ráda zákazníkům věnuji sama, radím jim, jaké šaty se pro ně nejlépe hodí a podobně.

* Etiopie je jednou z nejchudších zemí světa. Kdo tvoří vaši klientelu?

Etiopie je sice chudá, ale ve městech se rozrůstá střední a vyšší třída podnikatelů, žijí tam umělci a zaměstnanci mezinárodních organizací, kteří chtějí kromě západních šatů nosit i něco tradičního. Mé modely si často objednávají na svatby, narozeniny nebo jiné rodinné oslavy. To jsou příležitosti, při kterých si Etiopané chtějí obléci tradiční vyšívané bílé látky. A občas se v obchůdku zastaví i cizinci, a těch je v Addis Abebě hodně.


* Máte butiky i jinde než v hlavním městě?

Obchod mám jen v Addis Abebě, ale prodávám po celém světě – včetně Kanady, Německa a Spojených států. Teď třeba dokončuji zakázku pro jednu Etiopanku žijící v Kanadě, která si u mě objednala nejen svatební šaty, ale i šaty pro družičky a další svatebčany. Moje klientela se rozrůstá, a tak chci v nejbližší době ateliér a dílnu rozšířit, abych se mohla věnovat především navrhování a managementu, který teď také dálkově studuji.

* Čím podle vás obohacuje etiopská kultura světovou módu?

Uvedu to na příkladu: v oblasti Chencha na jihu Etiopie jsem poznala nové techniky barvení – z bambusu a dalších rostlin. A právě z těchto látek v přírodních béžových a smetanových odstínech byly šaty, které jsem představila v Lucerně. Ozdobila jsem je etiopskými výšivkami. Je v nich výtvarný cit, styl a řemeslné mistrovství. Kultura mé země mě nepřestává fascinovat, její propagaci ve světě vidím jako svůj velký úkol. Ale zároveň se snažím, aby mé modely byly moderní a pohodlné.

* Kromě navrhování se také angažujete občansky. V Etiopii spolupracujete s Člověkem v tísni. Na jakých aktivitách?

Máme společný zájem – spolupracujeme na projektech zaměřených proti obchodu s dětmi. Před dvěma lety jsme společně uspořádali módní přehlídku. Byla to jedna z prvních veřejných akcí, které upozornily na problém dětské práce v tkalcovských dílnách. Zároveň v Etiopii spolupracuji s partnerskou organizací Člověka v tísni – MCDP, která se problému dětské otrocké práce věnuje. Působíme ve venkovské oblasti Chencha, jež je známá vynikající tkalcovskou tradicí a odkud pochází více než polovina dětí pracujících v dílnách v Addis Abebě. Snažíme se tam proškolit místní lidi, aby své umění lépe zužitkovali a prodali. Učíme je nové vzory, které se líbí lidem ve městech, učíme je dbát na kvalitu látek, aby mohli dodávat přímo větším návrhářům a nemuseli spoléhat na prostředníky. Když se totiž bude chudým venkovským tkalcům lépe dařit, nebudou muset své děti posílat do měst, kde je rozhodně lepší budoucnost nečeká. Rodiče informujeme o tom, jak dětská práce ve městech vypadá. Většina z nich totiž vůbec nemá představu, v jakých podmínkách tam děti žijí a jak moc jim to škodí.

* Otrocká dětská práce je v Etiopii nelegální, a přesto velmi rozšířená. Podaří se ji někdy vymýtit?

To potrvá ještě dlouho, chce to trpělivost, ale ne pasivitu. Změna je proces, musíme k ní přistupovat na různých úrovních. Šířit informace a osvětu, zaangažovat úřady, zavádět pravidla a kontrolovat jejich dodržování. A především potírat extrémní chudobu, která je na počátku toho všeho. Sama se snažím motivovat tkalce, aby nezaměstnávali děti, zadávám zakázky jen těm dílnám, pro které pracují výhradně dospělí. Mluvím o tom na svých přehlídkách, přidávají se ke mně další návrháři a tlak na módu bez dětské práce sílí.

* A pozorujete konkrétní změny?

Ano – a velmi nadějné. Vláda například začala tkalcům nabízet větší otevřené prostory, které fungují i jako nástroj veřejné kontroly. Každý zákazník může vidět zaměstnance při práci, tam už se děti neschovají. Největší radost mám z toho, že dílen, ve kterých se u stavů nekrčí děti, přibývá. A pozoruji i změny v policii a justici; vznikají třeba policejní jednotky, které se specializují na ochranu dětí, posilují se kontrolní mechanismy namířené proti obchodování s dětmi a zlepšuje se práce soudů – to vše vytváří povědomí, že otrocká dětská práce je nepřijatelná.


Češi, děkujem! vzkazují lidé z celého světa. Poděkování na billboardech psali přímo ti, kterým pomáhá Člověk v tísni

Začátkem listopadu se na billboardech v Praze, Brně a v Ostravě objevily ručně psané vzkazy od holčičky Amal ze Sýrie, učitele Mohamada z Afghánistánu, pana Rudolfa z východní Ukrajiny a dobrovolníka Thet Mawa z Barmy. Díky kampani www.cesidekujem.cz

foto: autorka

Švadlena Loveness dává dívkám možnost chodit do školy

Žena v barevných zdobených šatech sedí u šicího stroje obklopená hromadami afrických látek. Ač se to nezdá, švadlena Loveness Zulu (45) právě zachraňuje budoucnost dívkám z města Kasama na severu Zambie.

Foto: Jiří Pasz

Skejt jako symbol svobody

Skateboarding zažívá v Rangúnu boom. Pro mladou generaci je jedním ze symbolů nové cesty k demokracii a propojení se světem.

UNwomen(CC BY-NC-ND 2.0)

Žena, která zabránila stovkám dětských svateb

V Malawi je asi polovina dívek provdána před osmnáctými narozeninami. Mnohé z nich ještě jako děti otěhotní. Starostka Theresa Kachindamoto se to snaží změnit.

Domaci_pracovnici_Foto: Ferry Latief

Evropské obuvnické značky šijí v Indonésii

Indonésie je čtvrtým největším výrobcem obuvi na světě po Číně, Indii a Vietnamu. V roce 2015 se v této zemi vyrobila jedna miliarda párů bot.

DFID - UK Department for International

15 milionů dětských nevěst na prodej

Sadia z Bangladéše chodila ráda do školy a snila o tom, že bude učitelka matematiky. V osmé třídě ale musela školní lavici opustit. Je jí šestnáct let a před osmi měsíci porodila dceru. Už je to dva roky, co se vdávala.

Archiv ČvT

Ráj na zemi. Ale jen na první pohled

Filipíny patří k zemím, které nejvíc ohrožují klimatické změny. Některé z asi sedmi tisíc ostrovů zřejmě zmizí pod hladinou moře. Zemi drancují tajfuny i sucha. Češi proto pomáhají místním najít způsob obživy. Lidé tak začali

Balík do každé mongolské jurty i do poslední chýše v africkém slumu

Nové technologie mění poštu v rozvojovém světě. Dnes každý obyvatel západoafrického Pobřeží slonoviny a východoasijského Mongolska bude moci dostat zásilku, ač jeho bydliště doposud žádnou klasickou adresu nemělo. Postačí místo

foto: Petr Štefan

Žiji tady a teď, říká finanční manažer mise v Barmě

Ekonom Jiří Bednář (37) z Brna pracoval v prestižní auditorské firmě nebo pro vlastníka černouhelných dolů. Pak se rozhodl přehodnotit svůj život a vyrazil na misi společnosti Člověk v tísni v Barmě.

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 3/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM