Indky bojují za právo čůrat

Tomáš Nídr, www.protisedi.cz, 27.7.12 | 27.07.2012

Téma: Voda, hygiena | Gender | Lidská práva

Region: Asie

Veřejných toalet pro dámy je v indických městech výrazně méně než pánských a navíc ženy na rozdíl od mužů musejí za vykonání malé potřeby platit.

Indky v dvacetimilionové megapoli Mumbaji si řekly dost. Proč máme platit za používání veřejných záchodů, když je muži mají zdarma? Zahájily loni koncem roku podpisovou kampaň za „právo čůrat“.

Vybavenost domácností toaletami je v Indii mizerná. Polovina domů žádné nemá. Na venkově se chodí jednoduše do přírody, ale v přeplněných městech se vyměšování už musí nějak regulovat. Jenže to se zemi nedaří. Podle červnové reportáže amerického listu The New York Times mají v Mumbaji 5993 veřejných záchodků pro pány, ale jen pouhých 3636 pro dámy. V metropoli Dillí je nepoměr ještě výraznější.

A co je děsivější, Indky na rozdíl od svých manželů či synů musí za vykonání malé potřeby ve čpějících boudách platit. Logika spočívá v tom, že mužům stačí stěna s kanálkem oplachovaná jednou za čas (pokud vůbec), zatímco ženy i pro močení využívají splachovací zařízení. Argument „jdu jenom na malou“ převážně pánští výběrčí peněz neberou s pochopitelným argumentem, že to nemají jak ověřit.

Za použití toalety se platí nejméně 2 rupie, což je v přepočtu na naši měnu zhruba sedmdesát halířů. Směšné se proti takovému minimálnímu poplatku bouřit? Nikoliv v státě, který chudobu ve městech definuje jako příjem pod 29 rupií denně. Přes hospodářský rozmach, který Indie zažívá, jsou takových lidí stamiliony.

Není proto divu, že Indky z důvodů ušetření snaží návštěvy oné místnosti limitovat na minimum. Jednou z nejrozšířenějších fint je pít co nejméně, což v horkém klimatu má negativní dopady na jejich zdraví. Spousta jich trpí infekcemi močovodů, jichž se nemohou zbavit bez dostatečného množství spotřebovaných tekutin.

Smutné je i to, že nikdo neví, co se děje s vybranými penězi. Samozřejmě by měly jít na údržbu, na vybavení toalet papírem a na vodu. Jenže to se většinou neděje. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že peníze se zakutálejí do kapes provozovatelů. Příkladem nejdou ani nejvyšší patra politiky. Aktivistky rozčílilo, když se dozvěděly o tom, že si centrální Plánovací komise nechala vylepšit záchody za 54 tisíc dolarů.

Cílem kampaně pod chytlavým názvem „Právo čůrat“ není jen bezplatné používání veřejných toalet, ale také výrazné zvýšení jejich množství, zlepšení jejich stavu, vybavení hygienickými ubrousky, tekoucí vodou a dámskou obsluhou. Podle aktivistek, se kterými mluvil reportér The New York Times, už jim představitelé města slibují nápravu. Vždyť politici vědí, že by to nebylo tak drahé a že by se tím v dobrém světle předvedli před volbami. Vždyť důstojně čůrat potřebuje každý občan i občanka.

Článek vyšel na www.protisedi.cz.