Loading


Alžběta Jungrová: Fakt že jsi ženská, ti někdy nepomůže

Alžběta Jungrová, foto: Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Karel Vrána, příloha Ženy ve světě, MFD 17.7. | 23.07.2012

Téma: Válečné konflikty, humanitární krize, přírodní katastrofy, obnova | Gender

Region: Regionálně nezařazené

Dokumentovala pouliční nepokoje v pásmu Gazy. Fotografovala v Pákistánu překupníky heroinu nebo děti pracující v cihelnách. Dostala se na největší vrakoviště lodí na světě i do zlatých dolů v Kolumbii. Za své fotografie získala řadu prestižních ocenění.“Fotím od malinka. Je to můj způsob deníku. Je to můj způsob vyjadřování,“ říká fotografka Alžběta Jungrová.

Jako fotografka jste byla u řady ozbrojených konfliktů i dalších nebezpečných situací. Jak takové situace prožíváte?

Vždycky se snažím koncentrovat na samotné focení. Zní to hrdinsky, ale v tu chvíli je to samozřejmě šílená vlna adrenalinu. Člověk se snaží soustředit na to, že je tam kvůli fotce a snaží se najít ten správný moment. Ono to vypadá jednoduše, ale najít v tom zmatku okamžik, který situaci vystihuje, je strašně obtížné. Takže člověk musí zachovat co největší klid. Z nějakých 80 % se snažím soustředit na práci a z 20 % se snažím krýt, koukat se kolem sebe, dávat na sebe pozor. Ono mě to vždycky dožene až po akci. Když to celé skončí, tak se mi pak klepou ruce i nohy, je mi zle. Většina fotografů, se kterými jsem mluvila, to má podobně. Vlastně vám to celé dojde až zpětně.

Dokáže vás ještě něco dojmout, emocionálně zasáhnout?

Jsem hodně citlivá. Vůbec se za to nestydím. Když se mi chce brečet, tak brečím. Nemyslím, že by to byla slabost.

Co vás vlastně táhlo do rozvojových zemí?

Bylo to postupně. Ještě v Lidovkách jsem byla na Kubě dělat reportáž o nemocnicích a manželkách politických vězňů. Tenkrát jsme přivezli story, kterou vlastně Člověk v tísni využívá dodnes. Takhle to šlo krok za krokem. Pak jsem byla dlouho v Asii. Fotila jsem HIV pozitivní děti v Kambodži. Na základě toho mi nabídli tu práci.

Jsou země, kam byste nikdy nejela?

Asi neřeknu, že je země, kam bych nejela. Jsou ale země, kam bych odmítla jet v určité době. Třeba před 4-5 lety jsem odmítla jet do Somálska. V tu danou chvíli bylo riziko neadekvátní tomu, co odtamtud bylo možné přivézt. Odjel tam španělský fotograf. Toho unesli a 40 dní zadržovali, než za něj zaplatili výkupné.

Když fotíte problémy, chcete pomoct i jinak než tou fotkou?

Je to otázka mých možností, jak skutečně můžu pomoct. Já nejsem doktor, tak nikoho neoperuju. Jsem fotograf, tak fotím. Jsem samozřejmě ráda, když moje fotky k něčemu pomůžou - třeba když je využije Člověk v tísni na svoje kampaně.

Je pro Vás jako pro ženu těžší nebo snazší pracovat v rozvojových zemích?

Vždycky je to o tom člověku. Když bude žena extrémně nepříjemná, tak se k ní lidé budou chovat nepříjemně, a pak přijede milý chlap a oni se mu budou snažit pomoct.

Samozřejmě u žen mají lidé víc tendenci je ochraňovat, pomoct jim a poradit. Zároveň je ale podceňují a nechtějí je ani pustit do těch krizových situací. Ale obecně lidé reagují na ženy dobře, není jich ještě tolik. I ostatní fotografové jsou hodnější, když je mezi nimi ženská.

S tím se váže jedna historka. Čekali jsme na pumpě u hranic pásma Gazy. Den předtím Palestinci vybombardovali nákupní centrum v Izraeli. V plánu byl palestinský pochod. Izrael dopředu avizoval, že proti němu tvrdě zasáhne. Teď tam byly zátarasy, které se snažily ten průvod zastavit. My jsme tam seděli a čekali a kluci, co mi měli přinést neprůstřelnou vestu, ji zapomněli v kanceláři. Uklidňovali mě, že pochod nebude.

Průvod samozřejmě zátarasy překonal a běžel k hranici. Byl tam jeden anglický novinář. Říkal, že vestu potřebovat nebude a půjčil mi ji. Tak jsem si ji navlékla, běžela do toho zmatku. Střílelo se, tak jsem zalehla za nějaký panelový blok. Na mě si lehlo dalších pět Palestinců. Říkala jsem si: to je perfektní, jsem celá přikrytá, já to přežiju. V tu chvíli mi zvoní mobil, tak to v tom mumraji vytáhnu a tam slyším toho Angličana. Říká, že kdyby mě v té vestě s logem jeho novin zastřelili, že to v práci nikdy nevysvětlí a že by tu vestu potřeboval. Takže jsem ve finále běžela zpátky 500 metrů, hodila mu tam vestu s helmou a běžela zpět fotit. Takže ani to, že jsi ženská, ti někdy nepomůže.

Ale jako žena se můžete dostat do komunit, kam muž nemá přístup.

Speciálně v  arabských zemích jsou opravdu hodně přísní, tak se stává, že vyhodí všechny novináře chlapy a nechají tam jenom mě, protože jsou přítomny i ženy. Ale pak přijedu třeba do Jeruzaléma, kde mi ortodoxní Žid neřekne nic, protože jsem žena a měla bych chodit 10 metrů za ním.

Kam všude se vám podařilo dostat?

Za posledních 6 let byla každá cesta taková výzva. Ke každé bych mohla říct nějakou historku, jak to bylo problematické.

O tématu rozhoduje vždycky zadavatel. Mám šanci částečně to ovlivnit. Pokud někam jedu na měsíc, tak můžu navrhnout nějaká přidružená témata.

Něco je jen práce, ale něco vás vyloženě baví, ne?

Samozřejmě jsou i témata, která jsou mi bližší. Ale pro mě je rozhodující to focení - to mě prostě baví, naplňuje. I když jedu na dovolenou, tak beru foťák a pořád fotím. Fotím od malinka. Je to můj způsob deníku. Je to můj způsob vyjadřování.

Na jaké téma, které se vám podařilo vyfotit, jste nejvíc hrdá?

Kromě zakázek samozřejmě dělám svoje projekty, které fotím tady. Na ty jsem hrdá. S těmi mám nejvíc práce, úsilí, sebedisciplíny. Nejvíc mě baví věci, které podle mě mají možnost přežít tohle století. Nemyslím, že by to byly krize, války, katastrofy. Když se dívám na 100 let staré fotky, tak mě zajímá, jak ti lidi žili, čím se bavili, jak chodili oblékaní.

Ještě další témata máte pro radost?

Dlouhodobě sbírám takový soubor „štěstí“. To vzniklo jako reakce na to všechno, co jsem fotila. Z toho budu vytahovat ty šťastné momenty, které jsou všude. Ať se děje cokoli, ať jsem kdekoli na světě. Všichni chtějí být šťastní. Ale je strašně relativní, co pro koho to štěstí je. Pro někoho je to miska rýže. Pro někoho je to drahá kabelka. Je to celé postavený na hlavu. Tenhle projekt budu dělat celý život.

Alžběta Jungrová (1978)

Vystudovala v Praze fotografii, poté spolupracovala s předními českými deníky a evropskými agenturami jako fotografka a reportérka. Brodila se největší skládkou odpadu v Kambodži, ropným bahnem na vrakovišti tankerů v Bangladéši, fotila ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, děti v cihelně v pákistánském Péšávaru nebo trávila dny s indiány kmene Nukak Maku v kolumbijské džungli. Získala řadu prestižních ocenění, mimo jiné uspěla několikrát i v soutěži české novinářské fotografie Czech Press Photo. Ve spolupráci se společností Člověk v tísni nafotila putovní výstavy Voda nad zlato a Ukradené dětství.

 

 

 


Ilustrační foto (CC BY-ND 2.0)

Olympiáda rozevírá sociální nůžky

Rio de Janeiro se chystá na Olympijské hry a tisíce zahraničních návštěvníků. Z modernizace města těží hlavně bohatí. Chudí přichází o domovy.

Foto: Jan Mrkvička

Zničené životní prostředí jako jedna z příčin migrace

Pokud slyšíme slovo bezpečnost, většinou přemýšlíme nejprve o ozbrojených konfliktech, šíření zbraní hromadného ničení, organizovaném zločinu a terorismu. Ale například šíření chorob jako HIV/AIDS dokazuje, že v dnešním světě

Ilustrační foto

Dvě třetiny obézních lidí dnes žijí v rozvojových zemích

Svět tloustne. V současné době trpí nadváhou či obezitou každý třetí člověk na světě. A dávno už se tento problém netýká jen zemí vyspělých.

Foto: Tomáš Kubeš, DR Kongo

Máme plán - Záchránit svět

Je to mnohem náročnější úkol než letět na Měsíc. Organizace spojených národů stanovila směr, který by nás měl do roku 2030 dovést k udržitelné planetě Zemi.

foto: Karel Vrána

Podívat se na chudobu

Turistickými atrakcemi jsou brazilské favely, africké i asijské slumy i domorodé kmeny. Převažuje byznys nad etikou?

foto: Filip Šebek

Nejlepší zprávy ze světa již podruhé také v Česku

Již zítra, 9. září, se české organizace podruhé připojí k úspěšné dánské informační kampani World´s Best News, která usiluje o zvyšování povědomí široké veřejnosti o pokroku v naplňování Cílů udržitelného rozvoje. Dobrovolníci

Filmový festival pro uprchlíky v poušti na Západní Sahaře

Západní Sahara je jednou z posledních světových kolonií. Po mnohaletých teritoriálních bojích je dnes okupována Marokem. V oáze uprostřed pouště na jihu Alžírska se každoročně koná festival podporující boj západosaharských uprchlíků

Tereza Hronová

Ukradené dětství

Asi 170 milionů dětí na celém světě pracuje, místo aby chodilo do školy. Tráví dětství na plantážích s bavlnou či kakaem, v cihelnách, textilních výrobnách nebo třeba tkají koberce.

Ira Gelb (CC BY-ND 2.0)

Proti novodobému otroctví pomůže hlavně boj s korupcí

Obchod s lidmi můžeme považovat za novou formu otroctví. I když ho zakazují mezinárodně uznávané dokumenty, ve velké míře se objevuje například v jihovýchodní Asii. Jedná se o rozsáhlou formu organizovaného zločinu, která přináší

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

Časopis Rozvojovka 2/2016

starší >

Akcevšechny akce >

29.09.2016
Mzuri Afrika - přednáška v Cross Clubu (Praha)

Mzuri Afrika – Nádherná Afrika Jihoafrická republika většinou vyvolává pocit nebezpečí

01.10.2016
Happening Výstava na stromech (celá ČR)

Výstava na stromech NaZemi je celorepublikový happening, který se koná během Týdne důstojné

03.10.2016
Za udržitelný svět v ZOO Praha

V pondělí 3. října proběhne v ZOO hl. m. Prahy osvětová akce, v rámci projektu Udržitelná

04.10.2016
Oslava 70 let CARE: příběhy pomoci (Praha)

CARE si připomíná 70 let od svého založení. I vy jste součástí naší dlouhé historie, přijďte

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2016 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM