Loading


Povodně, zdraví, pitná voda: Jak se žije lidem v Pákistánu?

Voda je na vesnicích v Pákistánu vzácná, foto: Iva Zímová

Lenka Kudláčová, příloha Zdraví, Právo, 25.5. | 19.07.2012

Téma: Válečné konflikty, humanitární krize, přírodní katastrofy, obnova | Voda, hygiena | Zdraví | Zemědělství

Region: Asie

Rozbořené domy, znečištěné studny, místo úrody bahno a stovky mrtvých, to zůstalo po povodních v roce 2010 v Pákistánu. Voda, ať už její nedostatek nebo přebytek, je v téhle zemi velký problém. „Nedostatkem čisté vody jsou nejvíce ohrožení chudí lidé žijící v městských ghettech, ať už to jsou dospělí, staří lidé nebo malé děti,“ říká Tomáš Kocian ze společnosti Člověk v tísni, který vedl pákistánskou misi.

Proč jsou povodně v Pákistánu tak často a jak ovlivňují život místních?

Povodně jsou prakticky každý rok důsledkem monzunových dešťů a většinou lidi mírně zvýšená hladina vody neohrožuje. Naopak, voda přináší důležité živiny pro jejich pole. Jiná byla situace v létě 2010. Některé oblasti Pákistánu zatopila povodeň, která se svým rozsahem zcela vymykala obvyklým povodním a tentokrát zasáhla podle OSN asi dvacet milionů lidí. Nejednalo se o zvýšenou hladinu o pár desítek centimetrů, ale o záplavy, které postižené oblasti zatopily do výše až 3 metrů.

A jaký měly tyto povodně dopad na lidi?

Zdravotní důsledky byly překvapivě minimální. Velkým strašákem byla cholera, která se sice objevila, ale rozhodně nevypukla její epidemie. Takové snížení zdravotních rizik bylo možné jen díky pohotovému a rychlému zásahu nevládních organizací a místních úřadů. Ničivý byl ale dopad povodní v sociální oblasti - sedm milionů lidí přišlo o střechu nad hlavou. Voda navíc zaplavila prakticky veškerou úrodu, která je pro lidi žijící v postižených oblastech často jediným zdrojem příjmů. I tento problém se ale většinou podařilo poměrně dobře zvládnout.

A jak po povodních pomáhala společnost Člověk v tísni?

My jsme se v první řadě zaměřili na to, abychom lidem pomohli se co nejrychleji vrátit domů. Snažili jsme se zapojit obyvatelstvo do veřejně prospěšných prací, které pomohly znovu zpřístupnit zaplavené vesnice. Prokopávaly a čistily se kanály, opravovali zničené protipovodňové bariéry. Na počátku jsme se zaměřili především na prevenci nemocí, rozdávali jsme pitnou vodu a hygienické potřeby. Naším cílem bylo zamezit rizikům, která plynou ze znečištěné stojaté vody. Líhne se v ní totiž velké množství komárů, kteří přenáší různé nemoci. Když pominula hrozba šíření těchto nemocí, začali jsme čistit studny, obnovovat poničená pole a rozdávat lidem osivo, aby se lidé mohli co nejdříve vrátit do běžného života. Nakonec následovala obnova zničených domů, kterých jsme postavili více než 5 tisíc.

Žít v Pákistánu není úplně jednoduché, to jste sám viděl. Jaká je tu obecně situace s pitnou vodou, když zrovna nejsou zničené studny po povodních?

Prvním problémem je, že obrovské množství užitkové vody padne na zavlažování. Zavlažovací systémy jsou ale staré a neefektivní, a tak hodně vody uniká. I pitné vody je v Pákistánu nedostatek. V řadě měst se s jejím nedostatkem potýkají již nyní, například ve městě Kvéta se během posledních třiceti let  posunula hladina spodních vod z původních 90m na 350m, je tedy mnohem hůř dostupná To hodně souvisí s rychlým růstem počtu obyvatel. Další problém v Pákistánu představuje odpadové hospodářství. Prakticky tu neexistují čističky vody, a to ani ve větších městech. Povrchové i spodní vody jsou kontaminované, což má dopad nejen na životní prostředí, ale i zdraví obyvatel Nedostatkem čisté vody jsou nejvíce ohrožení chudí lidé žijící v městských ghettech, ať už to jsou dospělí, staří lidé nebo malé děti.

Podařilo se v rámci dosavadních humanitárních programů předat lidem znalosti, které jim mohou v budoucnu pomoci samostatně řešit nedostatek pitné vody a jeho zdravotní následky?

Cílem humanitární pomoci po katastrofách není v první řadě budovat znalosti, ale pomáhat překonat lidem kritické období. Posílit jejich schopnosti a znalosti je cílem spíše dlouhodobé, rozvojové pomoci. Nicméně jsme se snažili lidem, kterým jsme pomáhali s rekonstrukcí vodních zdrojů, vysvětlovat vztahy mezi špatnou hygienou a zdravím a učili je, jak například správně uchovávat pitnou vodu, jak se zbavovat odpadů, aby neohrožoval pitnou vodu atd. V rámci našich projektů jsme pořádali také hygienická školení pro desítky tisíc lidí.

A jak je tedy možné v Pákistánu pomáhat dlouhodobě?

Člověk v tísni v Pákistánu dlouhodobé rozvojové projekty nemá. Náš úkol tady souvisí čistě s obnovou po povodních. V oblastech zasažených povodněmi, kde momentálně pracujeme (provincie Sindh) je obrovský prostor pro rozvoj. My si ovšem nejsme jistí jak problém, který je jasně determinován vztahem místních feudálů a „nevolníků“, uchopit. Lidé, kteří jsou s vlastníky půdy svázání propletencem dluhů a podobně, mají jen velmi malou možnost z této sítě uniknout. Takový systém znemožňuje, aby dlouhodobější rozvoj pomohl běžným lidem a ne vlastníkům půdy. Bohužel zatím nevíme, jak tohle řešit bez radikálního zásahu do samotné podstaty fungování systému, jakou je například pozemková reforma. A takové zásahy nám ani nepřísluší. Systémové změny zároveň vyžadují dlouhodobý výhled i z hlediska financování, což je dalším limitujícím faktorem našeho dlouhodobého působení v Pákistánu.

Co vidíte jako největší výzvu pro budoucí rozvojové programy v Pákistánu?

Patrně největší výzvou je populační exploze, kterou Pákistán zažívá. Dopady rychlého růstu počtu obyvatel zasahují prakticky do všech sfér fungování společnosti. Netýká se to jen většího tlaku na přírodní zdroje a jejich využívání. Další výzvou je samozřejmě bezpečnostní situace. Ovšem největší výzvou, a vlastně i podmínkou pro další rozvoj, je existence politické vůle ke změnám. Pákistán skýtá velký potenciál. Jeho využití je ale podmíněno tím, aby drtivá většina zdrojů nebyla rozdělována tak neférovým způsobem jako dosud.

 

Tomáš Kocian (35)

V současnosti vede z České republiky projekty společnosti Člověk v tísni v Afghánistánu a Pákistánu. Přímo v Afghánistánu pracoval jako projektový manažer do roku 2003, v Pákistánu pak mezi lety 2007 až 2009 jako vedoucí mise. V Pákistánu byl také v létě 2010 těsně po ničivých povodních. Kromě toho má zkušenosti s humanitární pomoci v jižním Kavkaze a na Srí Lance. Vystudoval na Karlově univerzitě antropologii.

 

 

 


foto: Tereza Hronová

Tři roky, které mění svět

Výživa v prvních 1000 dnech života – od početí do dvou let dítěte – nevratně rozhoduje o budoucnosti. Dobře živené děti mají vyšší IQ, jsou méně nemocné, lépe se učí a pak i hledají práci. Přispívají tak k rozvoji svých

Dvě miliardy lidí ohrožuje skrytý hlad, varují odborníci v nové studii

Od roku 1990 se ve 26 zemích světa snížil počet hladovějících o více než polovinu. Přesto dnes asi dvě miliardy lidí trpí tzv. skrytým hladem, tedy nedostatkem vitamínů, minerálů a stopových prvků. Ten ohrožuje nejen chudé země,

foto: Jiří Pasz

Proč 1000 dní rozhoduje? Čtěte v nové příloze!

Co je tisíc dní proti věčnosti? Nic. A právě tyto zhruba tři roky v životě každého člověka dokážou změnit svět. Jak? To si můžete přečíst v nové příloze, která vyšla 13. října v MF DNES.

flickr.com

Debata - Občan a spotřebitel: Můžeme měnit rozvojový svět? (ZÁZNAM)

Máme možnost svým chováním ovlivňovat životy lidí v rozvojových zemích? Jakou moc máme jako spotřebitelé a občani? Pomůže opravdu někomu na globálním Jihu to, že omezíme konzumaci masa nebo plýtvání jídlem?

foto: Harry Freeland

VRAŽDÍ NÁS kvůli pověrám a chamtivosti

„Narodil jsem se jako jeho 35. dítě a narodil jsem se bílý. Jako jediný,“ vypráví muž, který mhouří červené oči. Tanzanec Josephat Torner (45) to nikdy neměl jednoduché, přesto vystudoval práva a dnes bojuje proti vraždám a diskriminaci

foto: Magdalena Vaculčiaková

Jak se žije v kambodžském slumu

Plechové domečky, jeden vedle druhého. Mezi nimi jsou uličky akorát pro proklouznutí dětí, které tady běhají bosky. Odpadky, špinavá voda, bláto, všechno se míchá v jeden veliký nepořádek.

foto: tereza hronová

Česko si v žebříčku transparentnosti rozvojové spolupráce vede hůř

V transparentnosti zahraniční rozvojové spolupráce zemí Evropské unie ČR za poslední rok klesla ze 7. na 10. místo. Vyplývá to ze zprávy, kterou dnes zveřejnila mezinárodní kampaň Publish What You Fund.

foto: Tereza Hronová

Kakaové velmoci vyváží, ale nezpracovávají

Pobřeží Slonoviny a Ghana jsou společně s Indonésií největší vývozci kakaa na světě. Většinu bobů rovnou exportují a přichází tak o zisk.

Posledních sedm let v Tibetu

Starý Tibet je právě teď postupně rozebírán. Na jeho místě se staví Tibet nový. Loajálnější. Zahraniční novináři sem nesmí. I český žurnalista musí přijet v „přestrojení“. Jako turista.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz