Loading


Guatemala: Stále živá válka

Česká pomoc v Guatemale, foto: archiv NF Inka

Olga Vilímková | 26.06.2012

Guatemalu do roku 1996 sužoval konflikt vyprovokovaný problémy s rasismem, diskriminací a vlastnictvím půdy. Následky války se promítají do života mayských indiánů dodnes.

Válka začala v roce 1960 a její kořeny sahaly hluboko do dob kolonialismu. Novodobý rozvoj na konci 19. a v první polovině 20. století znamenal pro indiány nucenou práci na plantážích kávy a cukrové třtiny v době setby a sklizní. Pracovníci nedostávali ani minimální mzdu, bydleli stísnění v domech po desítkách lidí, bez hygienických vymožeností a jakéhokoli zabezpečení zdravotní péče, natož pak vzdělání. Mimo sezónu obhospodařovali v horách drobná políčka pro uživení rodiny. V době guatemalské revoluce v letech 1945 až 1954 se pracovníci dočkali sociálních reforem. Vláda uzákonila pozemkovou reformu a vydala pracovní zákoník, který upravoval mzdy, pracovní dobu atd. Jenže tyto změny poškozovaly místní statkáře a plantážníky i zahraniční společnosti. V době studené války mezi USA a SSSR mocnosti viděly sociální politiku vlády tohoto latinskoamerického státu jako komunistické ohrožení. Spojené státy proto provedly v roce 1954 vojenský převrat a v Guatemale nastolily a v budoucnosti podporovaly vládu diktatur. Opozice v duchu demokratických norem se stáhla do hor, kde začala tvořit partyzánské, gerilové skupiny.

Ztráta tradice, ztráta půdy

Po provedení puče a opětovném získání vlády se guatemalští statkáři snažili o navrácení „starých pořádků“. Pro získání pozemků indiánských občin se vrátily staré praktiky: vypalování domů a úrody, znásilňování dcer, vraždy bez soudů. Když začaly vesnice na příkoří upozorňovat, vláda přistoupila k brutální reakci – nechala masakrovat celé obce. Tato politika, dnes jednoznačně označovaná jako genocida indiánů, stála život 200 tisíc nevinných civilistů. Mnoho mladých bylo mučeno, dodnes se evidují stovky nezvěstných.

Přes milión vesničanů, tedy asi šestina obyvatel celé země, uprchlo před masakry do zahraničí, do hor a pralesů vlastní země a také do hlavního města. V lesích strávili někteří 10 a více let. Museli se naučit žít ze zdrojů džungle, přežít v deštivém chladu bez obydlí a teplých šatů. Především staří lidé a děti umírali. Mladí se pak často přidávali ke gerilovým jednotkám, které bojovaly proti armádám diktatury.

Kvůli opuštění stálých domovů a rozprášení rodin a vesnic se výrazně narušilo tradiční mayské uspořádání společnosti. Spojení generací se přerušilo. Mayové byli vnímáni jako kolektivní nepřítel, a proto bylo mezi vnitřními uprchlíky ve městech běžné, že mayské matky v obavě o život svých dětí neučily potomky mateřský jazyk. Mluvily na ně „cizí“ španělštinou. Ženy přestaly nosit tradiční mayský oděv. Nebylo možné provádět náboženské rituály a vychovávat děti v tradičním stylu. Vytratil se respekt k Matce zemi, pěstovaným plodinám, ke starším z rodu a obce.

Uprchnutí nebo přestěhování bylo pro Maye tragické i ztrátou půdy. Pozemek, na kterém stál jejich dům, na kterém pěstovali kukuřici pro každodenní obživu a v němž byly pohřbené kosti předků, má speciálně pro Maye posvátný význam. Vykořenění a ztráta identity měly a mají drsné následky.

Válka skončila, následky přetrvávají

Válka skončila před 16 lety, ale země se dosud nevzpamatovala. Stále nebyli potrestaní viníci genocidy. Stále ještě se hledají příbuzní. Mnohé malé děti z odlehlých osad přišly o rodiče a se sousedy spontánně vytvořily nové rodiny. Ty se v uprchlických táborech nebo v lesích obměňovaly a mnoho lidí dnes nezná svůj původ.

Do dnešní doby přesahuje i bývalá vládní taktika, kdy všichni chlapci a muži byli vyzbrojeni a vojensky vycvičeni, aby bránili svou vesnici před gerilou. Všichni muži tedy umí zacházet se zbraní a mnoho z nich ji také vlastní. Společnost násilí považuje za způsob řešení konfliktů. Přetrvává vysoká kriminalita spojená s drogovými mafiemi i časté domácí násilí vůči ženám a dětem.

V Guatemale působí zahraniční organizace, které se zaměřují na dodržování lidských práv. Bojují společně s vládou proti přetrvávající diskriminaci a rasismu v oblasti pracovních příležitostí, zdravotnictví, vzdělávání. Nejvíce jsou diskriminované ženy – indiánky. Mayské organizace se snaží o renesanci tradic. I tak se dávno skončená válka promítá do běžného života v zemi, kde podle statistik pod hranicí chudoby žije více než polovina lidí.

Autorka je zakladatelka nadačního fondu Inka.

 


Rod Waddington CC BY-SA 2.0 flickr

Turismus vytváří druhé světy

Jediná cesta k udržitelnému turismu je, že se návštěvník nebude snažit měnit prostředí, kde je hostem, tvrdí Martina Pásková z Katedry rekreologie na Univerzitě Hradec Králové.

 16:9clue (CC BY 2.0)

Maročtí Berbeři a příchod elektřiny

Maročtí Berbeři žili po dlouhá staletí odříznuti od vlivu okolí. Kvalita jejich života se odvíjela pouze od dostatku pitné vody, jídla a střechy nad hlavou. Vlivem globalizace ale začaly i do těchto nehostinných oblastí pronikat nové

ilustrační foto: Petr Štefan

Na úteku vo vlastnej krajine: ako žijú presídlenci v Kyjeve?

Konflikt na východe Ukrajiny nedávno vstúpil do tretieho roku svojej existencie. Zhruba 150 národných i medzinárodných humanitárnych organizácii na Donbase aktuálne pomáha 2.5 miliónu tých najzraniteľnejších ľudí.

Foto: Jana Asenbrennerova

Východní Timor se šplhá z poslední příčky zemí s nejvyšší mírou domácího násilí

I když se OSN formálně postavila proti domácímu násilí už před čtyřiceti lety, stále jsou země, kde je jeho míra alarmující. I když se odehrává za zdmi domů, bez svědků a je těžké ho odhalit, statistiky za nejhůře postiženou

Foto: Jitka Kosíková, MSF

Podvyživené děti dokážeme vyléčit do tří měsíců

Fotografie vychrtlých dětí ze Somálska v době hladomoru viděl snad každý. Ale i při humanitárních katastrofách jako jsou konflikty či zemětřesení, hrozí lidem nedostatek kvalitního jídla. Podvýživu pak zhoršují i špatné hygienické

Boty, které rostou s dětmi

Bota, která se dokáže zvětšit až o pět velikostí a vydrží roky.

Foto: Heinz Plenge FAO MINAG

Quinoa, proteinová bomba z And

Díky globálnímu zájmu o zdravé stravování se v Peru vrátila do módy pseudoobilnina quinoa, která byla základní potravinou Inků.

VŠE O BANÁNECH VI: Tajemství banánového obchodu

Do přístavu přicházíme o deváté v sobotu ráno. Pracuje se zde 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ze Santa Marty se vyváží do Evropy, USA, ale i Japonska čtvrtina všech kolumbijských banánů. Ostatní se plaví z přístavu ve městě

Chudinské čtvrti mapují balóny

V dějinách kartografie byly mapy využívány k ovládnutí měst, států či celých národů, k podpoře koloniálních projektů a k plánování vojenských operací. Podobně jako zbraně a vojenské lodě, sloužily k upevňování moci. Letecké

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2016

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz