Loading


Guatemala: Stále živá válka

Česká pomoc v Guatemale, foto: archiv NF Inka

Olga Vilímková | 26.06.2012

Guatemalu do roku 1996 sužoval konflikt vyprovokovaný problémy s rasismem, diskriminací a vlastnictvím půdy. Následky války se promítají do života mayských indiánů dodnes.

Válka začala v roce 1960 a její kořeny sahaly hluboko do dob kolonialismu. Novodobý rozvoj na konci 19. a v první polovině 20. století znamenal pro indiány nucenou práci na plantážích kávy a cukrové třtiny v době setby a sklizní. Pracovníci nedostávali ani minimální mzdu, bydleli stísnění v domech po desítkách lidí, bez hygienických vymožeností a jakéhokoli zabezpečení zdravotní péče, natož pak vzdělání. Mimo sezónu obhospodařovali v horách drobná políčka pro uživení rodiny. V době guatemalské revoluce v letech 1945 až 1954 se pracovníci dočkali sociálních reforem. Vláda uzákonila pozemkovou reformu a vydala pracovní zákoník, který upravoval mzdy, pracovní dobu atd. Jenže tyto změny poškozovaly místní statkáře a plantážníky i zahraniční společnosti. V době studené války mezi USA a SSSR mocnosti viděly sociální politiku vlády tohoto latinskoamerického státu jako komunistické ohrožení. Spojené státy proto provedly v roce 1954 vojenský převrat a v Guatemale nastolily a v budoucnosti podporovaly vládu diktatur. Opozice v duchu demokratických norem se stáhla do hor, kde začala tvořit partyzánské, gerilové skupiny.

Ztráta tradice, ztráta půdy

Po provedení puče a opětovném získání vlády se guatemalští statkáři snažili o navrácení „starých pořádků“. Pro získání pozemků indiánských občin se vrátily staré praktiky: vypalování domů a úrody, znásilňování dcer, vraždy bez soudů. Když začaly vesnice na příkoří upozorňovat, vláda přistoupila k brutální reakci – nechala masakrovat celé obce. Tato politika, dnes jednoznačně označovaná jako genocida indiánů, stála život 200 tisíc nevinných civilistů. Mnoho mladých bylo mučeno, dodnes se evidují stovky nezvěstných.

Přes milión vesničanů, tedy asi šestina obyvatel celé země, uprchlo před masakry do zahraničí, do hor a pralesů vlastní země a také do hlavního města. V lesích strávili někteří 10 a více let. Museli se naučit žít ze zdrojů džungle, přežít v deštivém chladu bez obydlí a teplých šatů. Především staří lidé a děti umírali. Mladí se pak často přidávali ke gerilovým jednotkám, které bojovaly proti armádám diktatury.

Kvůli opuštění stálých domovů a rozprášení rodin a vesnic se výrazně narušilo tradiční mayské uspořádání společnosti. Spojení generací se přerušilo. Mayové byli vnímáni jako kolektivní nepřítel, a proto bylo mezi vnitřními uprchlíky ve městech běžné, že mayské matky v obavě o život svých dětí neučily potomky mateřský jazyk. Mluvily na ně „cizí“ španělštinou. Ženy přestaly nosit tradiční mayský oděv. Nebylo možné provádět náboženské rituály a vychovávat děti v tradičním stylu. Vytratil se respekt k Matce zemi, pěstovaným plodinám, ke starším z rodu a obce.

Uprchnutí nebo přestěhování bylo pro Maye tragické i ztrátou půdy. Pozemek, na kterém stál jejich dům, na kterém pěstovali kukuřici pro každodenní obživu a v němž byly pohřbené kosti předků, má speciálně pro Maye posvátný význam. Vykořenění a ztráta identity měly a mají drsné následky.

Válka skončila, následky přetrvávají

Válka skončila před 16 lety, ale země se dosud nevzpamatovala. Stále nebyli potrestaní viníci genocidy. Stále ještě se hledají příbuzní. Mnohé malé děti z odlehlých osad přišly o rodiče a se sousedy spontánně vytvořily nové rodiny. Ty se v uprchlických táborech nebo v lesích obměňovaly a mnoho lidí dnes nezná svůj původ.

Do dnešní doby přesahuje i bývalá vládní taktika, kdy všichni chlapci a muži byli vyzbrojeni a vojensky vycvičeni, aby bránili svou vesnici před gerilou. Všichni muži tedy umí zacházet se zbraní a mnoho z nich ji také vlastní. Společnost násilí považuje za způsob řešení konfliktů. Přetrvává vysoká kriminalita spojená s drogovými mafiemi i časté domácí násilí vůči ženám a dětem.

V Guatemale působí zahraniční organizace, které se zaměřují na dodržování lidských práv. Bojují společně s vládou proti přetrvávající diskriminaci a rasismu v oblasti pracovních příležitostí, zdravotnictví, vzdělávání. Nejvíce jsou diskriminované ženy – indiánky. Mayské organizace se snaží o renesanci tradic. I tak se dávno skončená válka promítá do běžného života v zemi, kde podle statistik pod hranicí chudoby žije více než polovina lidí.

Autorka je zakladatelka nadačního fondu Inka.

 


flickr

Nobelova cena za mír může pomoci v boji s dětskou prací

Indie a Pákistán patří k zemím, kde pracuje nejvíce dětí na úkor školní docházky. Navíc patří mezi nejchudší země kontinentu. Právě sem letos putuje Nobelova cena za mír.

foto: Pro-Contact

CIMRMAN pomáhající

Český velikán Jára Cimrman byl v minulosti nedoceněn, a to navzdory své genialitě, respektive tvůrců své osoby. Jeho přínos měl vždy sloužit celému lidstvu, nejen lidem v jeho milované domovině.

24 hodin českého lékaře v Afghánistánu

Ráno vstanu v 6:30. Moc se mi nechce z teplé postele, v noci začala být zima. Spím tady pod takovým zvláštním, těžkým kobercem. Polštář se nedá zmlátit, tak mě bolí za krkem.

foto: Tereza Hronová

Tři roky, které mění svět

Výživa v prvních 1000 dnech života – od početí do dvou let dítěte – nevratně rozhoduje o budoucnosti. Dobře živené děti mají vyšší IQ, jsou méně nemocné, lépe se učí a pak i hledají práci. Přispívají tak k rozvoji svých

Dvě miliardy lidí ohrožuje skrytý hlad, varují odborníci v nové studii

Od roku 1990 se ve 26 zemích světa snížil počet hladovějících o více než polovinu. Přesto dnes asi dvě miliardy lidí trpí tzv. skrytým hladem, tedy nedostatkem vitamínů, minerálů a stopových prvků. Ten ohrožuje nejen chudé země,

foto: Jiří Pasz

Proč 1000 dní rozhoduje? Čtěte v nové příloze!

Co je tisíc dní proti věčnosti? Nic. A právě tyto zhruba tři roky v životě každého člověka dokážou změnit svět. Jak? To si můžete přečíst v nové příloze, která vyšla 13. října v MF DNES.

flickr.com

Debata - Občan a spotřebitel: Můžeme měnit rozvojový svět? (ZÁZNAM)

Máme možnost svým chováním ovlivňovat životy lidí v rozvojových zemích? Jakou moc máme jako spotřebitelé a občani? Pomůže opravdu někomu na globálním Jihu to, že omezíme konzumaci masa nebo plýtvání jídlem?

foto: Harry Freeland

VRAŽDÍ NÁS kvůli pověrám a chamtivosti

„Narodil jsem se jako jeho 35. dítě a narodil jsem se bílý. Jako jediný,“ vypráví muž, který mhouří červené oči. Tanzanec Josephat Torner (45) to nikdy neměl jednoduché, přesto vystudoval práva a dnes bojuje proti vraždám a diskriminaci

foto: Magdalena Vaculčiaková

Jak se žije v kambodžském slumu

Plechové domečky, jeden vedle druhého. Mezi nimi jsou uličky akorát pro proklouznutí dětí, které tady běhají bosky. Odpadky, špinavá voda, bláto, všechno se míchá v jeden veliký nepořádek.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz