Loading


Guatemala: Stále živá válka

Česká pomoc v Guatemale, foto: archiv NF Inka

Olga Vilímková | 26.06.2012

Guatemalu do roku 1996 sužoval konflikt vyprovokovaný problémy s rasismem, diskriminací a vlastnictvím půdy. Následky války se promítají do života mayských indiánů dodnes.

Válka začala v roce 1960 a její kořeny sahaly hluboko do dob kolonialismu. Novodobý rozvoj na konci 19. a v první polovině 20. století znamenal pro indiány nucenou práci na plantážích kávy a cukrové třtiny v době setby a sklizní. Pracovníci nedostávali ani minimální mzdu, bydleli stísnění v domech po desítkách lidí, bez hygienických vymožeností a jakéhokoli zabezpečení zdravotní péče, natož pak vzdělání. Mimo sezónu obhospodařovali v horách drobná políčka pro uživení rodiny. V době guatemalské revoluce v letech 1945 až 1954 se pracovníci dočkali sociálních reforem. Vláda uzákonila pozemkovou reformu a vydala pracovní zákoník, který upravoval mzdy, pracovní dobu atd. Jenže tyto změny poškozovaly místní statkáře a plantážníky i zahraniční společnosti. V době studené války mezi USA a SSSR mocnosti viděly sociální politiku vlády tohoto latinskoamerického státu jako komunistické ohrožení. Spojené státy proto provedly v roce 1954 vojenský převrat a v Guatemale nastolily a v budoucnosti podporovaly vládu diktatur. Opozice v duchu demokratických norem se stáhla do hor, kde začala tvořit partyzánské, gerilové skupiny.

Ztráta tradice, ztráta půdy

Po provedení puče a opětovném získání vlády se guatemalští statkáři snažili o navrácení „starých pořádků“. Pro získání pozemků indiánských občin se vrátily staré praktiky: vypalování domů a úrody, znásilňování dcer, vraždy bez soudů. Když začaly vesnice na příkoří upozorňovat, vláda přistoupila k brutální reakci – nechala masakrovat celé obce. Tato politika, dnes jednoznačně označovaná jako genocida indiánů, stála život 200 tisíc nevinných civilistů. Mnoho mladých bylo mučeno, dodnes se evidují stovky nezvěstných.

Přes milión vesničanů, tedy asi šestina obyvatel celé země, uprchlo před masakry do zahraničí, do hor a pralesů vlastní země a také do hlavního města. V lesích strávili někteří 10 a více let. Museli se naučit žít ze zdrojů džungle, přežít v deštivém chladu bez obydlí a teplých šatů. Především staří lidé a děti umírali. Mladí se pak často přidávali ke gerilovým jednotkám, které bojovaly proti armádám diktatury.

Kvůli opuštění stálých domovů a rozprášení rodin a vesnic se výrazně narušilo tradiční mayské uspořádání společnosti. Spojení generací se přerušilo. Mayové byli vnímáni jako kolektivní nepřítel, a proto bylo mezi vnitřními uprchlíky ve městech běžné, že mayské matky v obavě o život svých dětí neučily potomky mateřský jazyk. Mluvily na ně „cizí“ španělštinou. Ženy přestaly nosit tradiční mayský oděv. Nebylo možné provádět náboženské rituály a vychovávat děti v tradičním stylu. Vytratil se respekt k Matce zemi, pěstovaným plodinám, ke starším z rodu a obce.

Uprchnutí nebo přestěhování bylo pro Maye tragické i ztrátou půdy. Pozemek, na kterém stál jejich dům, na kterém pěstovali kukuřici pro každodenní obživu a v němž byly pohřbené kosti předků, má speciálně pro Maye posvátný význam. Vykořenění a ztráta identity měly a mají drsné následky.

Válka skončila, následky přetrvávají

Válka skončila před 16 lety, ale země se dosud nevzpamatovala. Stále nebyli potrestaní viníci genocidy. Stále ještě se hledají příbuzní. Mnohé malé děti z odlehlých osad přišly o rodiče a se sousedy spontánně vytvořily nové rodiny. Ty se v uprchlických táborech nebo v lesích obměňovaly a mnoho lidí dnes nezná svůj původ.

Do dnešní doby přesahuje i bývalá vládní taktika, kdy všichni chlapci a muži byli vyzbrojeni a vojensky vycvičeni, aby bránili svou vesnici před gerilou. Všichni muži tedy umí zacházet se zbraní a mnoho z nich ji také vlastní. Společnost násilí považuje za způsob řešení konfliktů. Přetrvává vysoká kriminalita spojená s drogovými mafiemi i časté domácí násilí vůči ženám a dětem.

V Guatemale působí zahraniční organizace, které se zaměřují na dodržování lidských práv. Bojují společně s vládou proti přetrvávající diskriminaci a rasismu v oblasti pracovních příležitostí, zdravotnictví, vzdělávání. Nejvíce jsou diskriminované ženy – indiánky. Mayské organizace se snaží o renesanci tradic. I tak se dávno skončená válka promítá do běžného života v zemi, kde podle statistik pod hranicí chudoby žije více než polovina lidí.

Autorka je zakladatelka nadačního fondu Inka.

 


foto:autorka

Učitelkou v nepálské škole

První den přicházím do malé nepálské školy a hned při vstupu do třídy jsem okouzlena angličtinou pětiletého chlapečka, který mi na otázku „How are you?“ galantně odpovídá „Pretty well, miss“. Brzy však zjišťuji, že takto

Obyčejný záchod ochrání miliony dětí před podvýživou

Jak souvisí záchod s podvýživou? Víc než si myslíte. Aby byl člověk zdravý, musí dostatečně a kvalitně jíst. Když ale živiny z potravin tělo nedokáže udržet a vstřebat, nastává problém.

flickr.com

Pyrotechnika „Made in China“

Silvestra si mnozí neumí představit bez ohňostroje. Jenže pyrotechniku pro nás často vyrábí děti – v Indii, Salvádoru, Guatemale, Peru nebo Číně. A právě Čína je nechvalně známá zaměstnáváním dětí v této oblasti, a to i

Nová kampaň: 5 věcí rozhoduje

Víte, jak souvisí záchod, mytí rukou a budoucnost dětí? Podívejte se na www.5vecirozhoduje.cz, co rozhodují o životě každého.

foto: Jan Mrkvička

Učebnice motyku nenahradí. Školy jsou pro Afghánce často nepraktické

Studium pro většinu Afghánců znamená četbu z učebnice, ta však budoucím zemědělcům s praxí příliš nepomůže. Člověk v tísni proto místním školám pomáhá se zakládáním farem, na nichž se studenti navíc naučí i podnikat.

Nakolik Evropská unie přispívá k neférovému daňovému prostředí?

Glopolis vydal zprávu, na které se podíleli experti z nevládních organizací z 15 zemí EU, nabízí přehled závazků jednotlivých zemí a kroky, které jejich vlády podnikají proti obcházení daňové povinnosti a pro zvyšování finanční

foto: autor

Florbaloví misionáři dorazili do Peru

Švýcarská organizace dává dětem z limských slumů novou zábavu, na které se mohou podílet holky i kluci, a zároveň tak rozšiřuje známost sportu, jehož popularita je omezena na několik evropských zemí včetně Česka.

Nové číslo Rozvojovky se věnuje dopravě

Spojené státy americké a Indie patří k zemím, kde je nejvíce kilometrů silnic. Nejméně zasíťovaný je ostrovní stát Tuvalu v Oceánii. Česká republika je s více než 130 000 km komunikací na 38. místě.

foto: autorka

Sexuální otrokyně a čichači lepidla. Dítě ulice provází svým životem

V zoufale přelidněné indické metropoli žije na ulici až dvě stě tisíc dětí. Jedinou spásu jim nabízí dětské útulky. V jednom takovém vznikl nápad spojit jejich drsnou zkušenost a turismus. Děti ulice se tu mění v průvodce a ukazují

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 4/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz