Loading


Guatemala: Stále živá válka

Česká pomoc v Guatemale, foto: archiv NF Inka

Olga Vilímková | 26.06.2012

Guatemalu do roku 1996 sužoval konflikt vyprovokovaný problémy s rasismem, diskriminací a vlastnictvím půdy. Následky války se promítají do života mayských indiánů dodnes.

Válka začala v roce 1960 a její kořeny sahaly hluboko do dob kolonialismu. Novodobý rozvoj na konci 19. a v první polovině 20. století znamenal pro indiány nucenou práci na plantážích kávy a cukrové třtiny v době setby a sklizní. Pracovníci nedostávali ani minimální mzdu, bydleli stísnění v domech po desítkách lidí, bez hygienických vymožeností a jakéhokoli zabezpečení zdravotní péče, natož pak vzdělání. Mimo sezónu obhospodařovali v horách drobná políčka pro uživení rodiny. V době guatemalské revoluce v letech 1945 až 1954 se pracovníci dočkali sociálních reforem. Vláda uzákonila pozemkovou reformu a vydala pracovní zákoník, který upravoval mzdy, pracovní dobu atd. Jenže tyto změny poškozovaly místní statkáře a plantážníky i zahraniční společnosti. V době studené války mezi USA a SSSR mocnosti viděly sociální politiku vlády tohoto latinskoamerického státu jako komunistické ohrožení. Spojené státy proto provedly v roce 1954 vojenský převrat a v Guatemale nastolily a v budoucnosti podporovaly vládu diktatur. Opozice v duchu demokratických norem se stáhla do hor, kde začala tvořit partyzánské, gerilové skupiny.

Ztráta tradice, ztráta půdy

Po provedení puče a opětovném získání vlády se guatemalští statkáři snažili o navrácení „starých pořádků“. Pro získání pozemků indiánských občin se vrátily staré praktiky: vypalování domů a úrody, znásilňování dcer, vraždy bez soudů. Když začaly vesnice na příkoří upozorňovat, vláda přistoupila k brutální reakci – nechala masakrovat celé obce. Tato politika, dnes jednoznačně označovaná jako genocida indiánů, stála život 200 tisíc nevinných civilistů. Mnoho mladých bylo mučeno, dodnes se evidují stovky nezvěstných.

Přes milión vesničanů, tedy asi šestina obyvatel celé země, uprchlo před masakry do zahraničí, do hor a pralesů vlastní země a také do hlavního města. V lesích strávili někteří 10 a více let. Museli se naučit žít ze zdrojů džungle, přežít v deštivém chladu bez obydlí a teplých šatů. Především staří lidé a děti umírali. Mladí se pak často přidávali ke gerilovým jednotkám, které bojovaly proti armádám diktatury.

Kvůli opuštění stálých domovů a rozprášení rodin a vesnic se výrazně narušilo tradiční mayské uspořádání společnosti. Spojení generací se přerušilo. Mayové byli vnímáni jako kolektivní nepřítel, a proto bylo mezi vnitřními uprchlíky ve městech běžné, že mayské matky v obavě o život svých dětí neučily potomky mateřský jazyk. Mluvily na ně „cizí“ španělštinou. Ženy přestaly nosit tradiční mayský oděv. Nebylo možné provádět náboženské rituály a vychovávat děti v tradičním stylu. Vytratil se respekt k Matce zemi, pěstovaným plodinám, ke starším z rodu a obce.

Uprchnutí nebo přestěhování bylo pro Maye tragické i ztrátou půdy. Pozemek, na kterém stál jejich dům, na kterém pěstovali kukuřici pro každodenní obživu a v němž byly pohřbené kosti předků, má speciálně pro Maye posvátný význam. Vykořenění a ztráta identity měly a mají drsné následky.

Válka skončila, následky přetrvávají

Válka skončila před 16 lety, ale země se dosud nevzpamatovala. Stále nebyli potrestaní viníci genocidy. Stále ještě se hledají příbuzní. Mnohé malé děti z odlehlých osad přišly o rodiče a se sousedy spontánně vytvořily nové rodiny. Ty se v uprchlických táborech nebo v lesích obměňovaly a mnoho lidí dnes nezná svůj původ.

Do dnešní doby přesahuje i bývalá vládní taktika, kdy všichni chlapci a muži byli vyzbrojeni a vojensky vycvičeni, aby bránili svou vesnici před gerilou. Všichni muži tedy umí zacházet se zbraní a mnoho z nich ji také vlastní. Společnost násilí považuje za způsob řešení konfliktů. Přetrvává vysoká kriminalita spojená s drogovými mafiemi i časté domácí násilí vůči ženám a dětem.

V Guatemale působí zahraniční organizace, které se zaměřují na dodržování lidských práv. Bojují společně s vládou proti přetrvávající diskriminaci a rasismu v oblasti pracovních příležitostí, zdravotnictví, vzdělávání. Nejvíce jsou diskriminované ženy – indiánky. Mayské organizace se snaží o renesanci tradic. I tak se dávno skončená válka promítá do běžného života v zemi, kde podle statistik pod hranicí chudoby žije více než polovina lidí.

Autorka je zakladatelka nadačního fondu Inka.

 


Doporučení ministru Lubomíru Zaorálkovi ke společné pozici EU k mezinárodní konferenci o financování rozvoje v Addis Abebě

PRAHA, 25. 5. 2015 - Na zítřejším jednání v Bruselu bude Rada ministrů zahraničí (FAC) schvalovat společnou pozici k nadcházející mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která proběhne 13. - 16. července v etiopské Addis Abebě.

Jako by se celý svět vymkl z kloubů

Česká republika posílá humanitární pomoc často tam, kde je „pod svícnem tma“, jak říká Hana Volná, která ji má na starost na Ministerstvu zahraničních věcí ČR.

Překupník elektronického odpadu v indickém Bengalúru

Digitální velmoc, nebo skládka? Indie jako oběť elektronického zločinu

O Indii se v posledních letech hovoří jako o nastupující velmoci v oblasti počítačových technologií. Ještě rychleji než prosperující IT společnosti v Bengalúru a dalších indických městech však rostou hromady elektronického odpadu

Současný prezident Pierre Nkurunziza

Předvolební nepokoje v Burundi ohrožují křehký mír. Ze země zatím uprchlo na 50 tisíc lidí

Africká imigrace se stala jedním z „horkých“ témat poslední doby a rezonuje médii napříč celou Evropou. Počet uprchlíků, kteří každoročně do Evropy proudí, se neustále zvyšuje. Jen v roce 2014 registrovala EU přes 600 tisíc

Indové v cizině. Módího nástroj vlivu

Indové tvoří po Číňanech druhou nejpočetnější diasporu na světě. Její potenciál si premiér Naréndra Módí dobře uvědomuje a sází na něj i ve své dlouhodobé vizi: vytvořit z Indie globální velmoc.

foto: Alžběta Jungrová

Když si Afričané pomůžou sami, dokážou i etiopskou poušť změnit v oázu

Etiopská provincie Tigray je místem, které dává Africe naději. Region v minulosti opakovaně trápily hladomory způsobené obdobím sucha i politickou situací. Nepomáhala ani pomoc ze Západu. Místní se proto rozhodli jednat. K ruce si vzali

Autor fotografie: nezisková organizace Diakonie ČCE

České projekty pomáhají znevýhodněným ženám a dívkám po celém světě

V mnoha částech světa musí ženy a dívky čelit diskriminaci už od svého narození. Nejprve je mnohým z nich odepřena základní školní docházka, a když dospějí, nedokážou najít slušně placenou práci, ani často nemají přístup

foto: Tereza Hronová

Šálek čaje, symbol naděje pro Rwandu

Hlavními vývozními komoditami Rwandy jsou čaj a káva. Z exportu těchto plodin má země, která se zotavuje z genocidy, významné zisky.

Muhammadu Buhari, foto: Chatham House, Wikipedia Commons

KOMENTÁŘ: Prezidentské volby v Nigérii. Vítězství demokracie

28. března se v nejlidnatějším africkém státě Nigérii uskutečnily prezidentské volby, které, jak již dnes lze s jistotou říci, vstoupily do historie. Nejenže lze hovořit o vysoké míře demokratičnosti proběhnuvších voleb, ale také

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2015

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz