Loading


Guatemala: Stále živá válka

Česká pomoc v Guatemale, foto: archiv NF Inka

Olga Vilímková | 26.06.2012

Guatemalu do roku 1996 sužoval konflikt vyprovokovaný problémy s rasismem, diskriminací a vlastnictvím půdy. Následky války se promítají do života mayských indiánů dodnes.

Válka začala v roce 1960 a její kořeny sahaly hluboko do dob kolonialismu. Novodobý rozvoj na konci 19. a v první polovině 20. století znamenal pro indiány nucenou práci na plantážích kávy a cukrové třtiny v době setby a sklizní. Pracovníci nedostávali ani minimální mzdu, bydleli stísnění v domech po desítkách lidí, bez hygienických vymožeností a jakéhokoli zabezpečení zdravotní péče, natož pak vzdělání. Mimo sezónu obhospodařovali v horách drobná políčka pro uživení rodiny. V době guatemalské revoluce v letech 1945 až 1954 se pracovníci dočkali sociálních reforem. Vláda uzákonila pozemkovou reformu a vydala pracovní zákoník, který upravoval mzdy, pracovní dobu atd. Jenže tyto změny poškozovaly místní statkáře a plantážníky i zahraniční společnosti. V době studené války mezi USA a SSSR mocnosti viděly sociální politiku vlády tohoto latinskoamerického státu jako komunistické ohrožení. Spojené státy proto provedly v roce 1954 vojenský převrat a v Guatemale nastolily a v budoucnosti podporovaly vládu diktatur. Opozice v duchu demokratických norem se stáhla do hor, kde začala tvořit partyzánské, gerilové skupiny.

Ztráta tradice, ztráta půdy

Po provedení puče a opětovném získání vlády se guatemalští statkáři snažili o navrácení „starých pořádků“. Pro získání pozemků indiánských občin se vrátily staré praktiky: vypalování domů a úrody, znásilňování dcer, vraždy bez soudů. Když začaly vesnice na příkoří upozorňovat, vláda přistoupila k brutální reakci – nechala masakrovat celé obce. Tato politika, dnes jednoznačně označovaná jako genocida indiánů, stála život 200 tisíc nevinných civilistů. Mnoho mladých bylo mučeno, dodnes se evidují stovky nezvěstných.

Přes milión vesničanů, tedy asi šestina obyvatel celé země, uprchlo před masakry do zahraničí, do hor a pralesů vlastní země a také do hlavního města. V lesích strávili někteří 10 a více let. Museli se naučit žít ze zdrojů džungle, přežít v deštivém chladu bez obydlí a teplých šatů. Především staří lidé a děti umírali. Mladí se pak často přidávali ke gerilovým jednotkám, které bojovaly proti armádám diktatury.

Kvůli opuštění stálých domovů a rozprášení rodin a vesnic se výrazně narušilo tradiční mayské uspořádání společnosti. Spojení generací se přerušilo. Mayové byli vnímáni jako kolektivní nepřítel, a proto bylo mezi vnitřními uprchlíky ve městech běžné, že mayské matky v obavě o život svých dětí neučily potomky mateřský jazyk. Mluvily na ně „cizí“ španělštinou. Ženy přestaly nosit tradiční mayský oděv. Nebylo možné provádět náboženské rituály a vychovávat děti v tradičním stylu. Vytratil se respekt k Matce zemi, pěstovaným plodinám, ke starším z rodu a obce.

Uprchnutí nebo přestěhování bylo pro Maye tragické i ztrátou půdy. Pozemek, na kterém stál jejich dům, na kterém pěstovali kukuřici pro každodenní obživu a v němž byly pohřbené kosti předků, má speciálně pro Maye posvátný význam. Vykořenění a ztráta identity měly a mají drsné následky.

Válka skončila, následky přetrvávají

Válka skončila před 16 lety, ale země se dosud nevzpamatovala. Stále nebyli potrestaní viníci genocidy. Stále ještě se hledají příbuzní. Mnohé malé děti z odlehlých osad přišly o rodiče a se sousedy spontánně vytvořily nové rodiny. Ty se v uprchlických táborech nebo v lesích obměňovaly a mnoho lidí dnes nezná svůj původ.

Do dnešní doby přesahuje i bývalá vládní taktika, kdy všichni chlapci a muži byli vyzbrojeni a vojensky vycvičeni, aby bránili svou vesnici před gerilou. Všichni muži tedy umí zacházet se zbraní a mnoho z nich ji také vlastní. Společnost násilí považuje za způsob řešení konfliktů. Přetrvává vysoká kriminalita spojená s drogovými mafiemi i časté domácí násilí vůči ženám a dětem.

V Guatemale působí zahraniční organizace, které se zaměřují na dodržování lidských práv. Bojují společně s vládou proti přetrvávající diskriminaci a rasismu v oblasti pracovních příležitostí, zdravotnictví, vzdělávání. Nejvíce jsou diskriminované ženy – indiánky. Mayské organizace se snaží o renesanci tradic. I tak se dávno skončená válka promítá do běžného života v zemi, kde podle statistik pod hranicí chudoby žije více než polovina lidí.

Autorka je zakladatelka nadačního fondu Inka.

 


foto: archiv

Jak se léčí v Malawi, Nepálu či na Srí Lance

„Když zachráníte jeden lidský život, je to jako byste zachránil celý svět,“ opakuje si často lékař Rastislav Maďar, když mu padne na mysl strach, že všem těm podvyživeným dětem v Malawi prostě pomoci nemůže. S organizací International

foto: Tereza Hronová

Pišme jinak o Africe

Kontinent se nachází uprostřed historické proměny, ale z českých médií se o tom čtenáři prakticky nedozvědí

foto: jiří Pasz

Hlasové zprávy upozorňují Kambodžanky, jak správně pečovat o novorozence

„Mluví k vám babička Soy z informační linky novorozeneckého centra. Vychovala jsem sedm dětí a dvacet vnoučat a vím tedy, že dítě musí být udržováno v přiměřeně teplém prostředí. Vaše dítě není jen kus masa a nesmí být

foto: tereza hronová

Dětská práce je nevýhodná pro rodinu i stát

Dětská práce, to není bezpečná a lehká pomoc v domácnosti, na rodinném poli nebo v řemeslné dílně. Taková práce je prospěšná – dítě se něco přiučí a pomůže rodičům.

Bohatí musí obchodovat s chudými

Afrika se rozvíjí a počet chudých na světě klesá. Přispívá k tomu rozvojová pomoc nebo mezinárodní obchod? I nad tím se zamýšlel François Bourguignon, bývalý hlavní ekonom Světové banky a ředitel Paris School of Economics. „Dvě

Jezero Kivu: Časovaná bomba i zdroj energie

Východoafrické jezero Kivu na hranicích Rwandy a Konga je naprosto jedinečné – svojí krásou, rozlohou, hloubkou, ale především tím, co ukrývá hluboko ve svých útrobách.

foto: Petr Štefan

Zbraně sice utichly, Karenové se však barmské vlády bojí dále

Po dekádách bojů utichly na jihovýchodě Barmy zbraně. Příměří mezi vládou a Kareny trvá už více než rok, ale většina lidí v něj nevěří. O politice se i dnes bojí mluvit otevřeně.

Nejlepší rybníkář a chovatel kaprů v Kongu byl z jižní Moravy

„Českými kapry nakrmíme celé Kongo,“ říká nadšeně plynulou češtinou Konžan Serges Mpoungui.

Association de lutte contre les crimes rituels

Chceš být ministrem? Musíš zabít a znetvořit chlapce

Obyvatele afrického Gabonu obchází strach z rituálních vražd. Nevládní organizace se snaží o kulturní i právní osvětu. Vírou v démony a všemožné nadpřirozené síly je na černém kontinentě nakažený jak prostý lid, tak elita.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 4/2013

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz