Loading


Jmění pro Inda, hodinová mzda pro Američana

Indie, ilustrační foto: L.Kudláček

Ladislav Kudláček, časopis Rozvojovka 4/2011 | 21.06.2012

Téma: Dětská práce | Gender | Lidská práva

Region: Asie

Být služkou či paní na úklid není v Indii jednoduché. Uklízet někomu každý den se mzdou 200 korun za měsíc je pro Evropana nepředstavitelné.

Aby mohla Lakšmí uživit své děti, posluhuje každý den až u sedmi rodin. Má štěstí, nepatří mezi tu nejnižší kastu posluhovaček a neumývá tak záchody. Obvyklá sazba u jedné rodiny za úklid toalet je jen 15 korun za měsíc.

Převážná většina středostavovských indických rodin využívá služebnou. I rodina, která má příjem okolo 10000 rupií (4000 korun) si ji může dovolit. Je to naprosto běžná záležitost, také otázka společenského statusu a přetrvávající pozůstatek kastovního systému. „Vyšší kasty nemohou dělat nečistou práci,“ upřesňuje Alek, příslušník kasty Bráhmanů. Zdaleka se nejedná jen o uklízení toalet. V indických středostavovských rodinách je zcela běžné, že jim dennodenně dochází uklízet několik žen na různé druhy práce. Pán či paní na mytí nádobí, na samotný úklid domu nebo někdo na praní prádla a vaření. Ti bohatší mají stálé sluhy nebo služebné, kteří se o dům a členy rodiny starají nepřetržitě.

Služebná v Indii, v zahraničí milovaný otrok

Sluhové ale nejsou další členové rodiny, tak jako to známe ze starých filmů. V Indii totiž každý ví, kam patří. „Časy se mění, děti oslovují své služebné jako tety, ale úkoly a celkové postavení zůstalo stejné,“ vysvětluje Alek a dodává: „V naší domácnosti každý ví, kde je jeho místo a povinnost.“ Lakšmí dříve pracovala jen pro jednu bohatou rodinu, ale ta se pak odstěhovala do Kanady. „Například jsem nemohla jíst to samé jídlo co oni, nanejvýš zbytky. Jíst ze stejných nádob jako ostatní není možné. Nemohla jsem se ani posadit na jejich křeslo, které jsem čistila. Musela jsem spát na zemi, nemohla jsem používat klimatizaci či toalety tak, jako to využívali mí zaměstnavatelé,“ popisuje svůj status žena. Přesto ji rodina před odjezdem nabídla, aby s nimi odcestovala do Kanady a pracovala tam pro ně. „Odmítla jsem, protože jsem nechtěla opustit svoji rodinu,“ vysvětluje své rozhodnutí Lakšmí. Pro mnoho žen je taková nabídka rodiny, pro kterou pracují, velmi prestižní. „Každý Ind touží mít práci v zahraničí. Mít někoho v cizině znamená prestiž pro rodinu v rámci komunity, v které žije,“ říká Alek. Stejné je to i pro ženy, které se živí posluhováním v bohatých rodinách. Budou žít v cizině, budou dostávat vyšší plat, který může zabezpečit jejich příbuzné. Je to pro ně životní šance.

Život v zahraničí ale často není tak růžový. Tito lidé končí často jako otroci. V dané zemi jsou naprosto odkázáni na rodinu, pro kterou pracují. Neumí cizí jazyk, nerozumí kultuře a stylu života na Západě. Hlavně ale nemají pracovní povolení. Zůstávají tak často skryti za zdmi domu, kde pracují. Jejich plat je sice vyšší než v Indii, ale rozhodně nedosahuje výše, na kterou by měli opravdu v dané zemi nárok. Doma pracují za 30 korun na den, v USA za 300 korun. Pro Inda nepředstavitelná částka, pro Američana hodinová mzda. Rodina si služebnou často na oko hýčká, ale prakticky ji vykořisťuje. Bohužel jsou i případy, kdy služebné podléhají psychickému či fyzickému teroru. Moc, kterou členové rodiny získají díky izolaci jejich sluhy či služebné je obrovská. Únik z tohoto začarovaného kruhu je velmi těžký. Domů se Indové ani nemohou vrátit, protože by to ve vlastní kultuře znamenalo selhání.

Únik z chudoby

Být služebnou či sluhou je pro mnoho žen a někdy i mužů z nižších sociálních vrstev indické společnosti jedinou cestou, jak uniknout naprosté chudobě. Práce sice není jednoduchá, ale i tak jsou za ni mnohdy rádi. Spokojenost s jejich prací záleží na náladě jejich „pánů“. Pokud nemají to štěstí a nepracují jen pro jednu rodinu, musí obcházet dům od domu a někdy i cestovat po celém městě.

Ve srovnání se svými zaměstnavateli nemají chudí sluhové moc příležitostí si najít jinou, lepší práci. Jsou to často ženy či muži, kteří se přistěhovali do měst z vesnice. Jsou členy nižších kast a mají buď minimální, nebo žádné vzdělání. Co hůře, nemají důležité sociální vazby uvnitř společnosti, které by jim zajistily dobrou práci. Mnoho takových lidí vidí, že vzdělání jejich nadřízeným zajistilo lepší budoucnost, proto se často snaží své děti posílat do školy. Sociální vazby jejich dětem ale stále chybí. Ani s vysokou školou není lehké uniknout ze slumu, utéct před chudobou. Původ, kasta a jméno, které určuje příslušnost k dané sociální skupině, to je velká překážka.

Všechna čísla časopisu Rozvojovka jsou ke stažení zde.


foto: archiv Angela Loy

Filmování pomáhá dětem z keňského slumů

Díky filmaři Angelu Loyovi vidí svět život ve slumech očima dětí. Jeho filmové workshopy je zároveň lákají, aby vůbec chodily do školy. „Participativní video může zachránit děti před tím, než se dostanou do velkých problémů,“

flickr

Nobelova cena za mír může pomoci v boji s dětskou prací

Indie a Pákistán patří k zemím, kde pracuje nejvíce dětí na úkor školní docházky. Navíc patří mezi nejchudší země kontinentu. Právě sem letos putuje Nobelova cena za mír.

foto: Pro-Contact

CIMRMAN pomáhající

Český velikán Jára Cimrman byl v minulosti nedoceněn, a to navzdory své genialitě, respektive tvůrců své osoby. Jeho přínos měl vždy sloužit celému lidstvu, nejen lidem v jeho milované domovině.

24 hodin českého lékaře v Afghánistánu

Ráno vstanu v 6:30. Moc se mi nechce z teplé postele, v noci začala být zima. Spím tady pod takovým zvláštním, těžkým kobercem. Polštář se nedá zmlátit, tak mě bolí za krkem.

foto: Tereza Hronová

Tři roky, které mění svět

Výživa v prvních 1000 dnech života – od početí do dvou let dítěte – nevratně rozhoduje o budoucnosti. Dobře živené děti mají vyšší IQ, jsou méně nemocné, lépe se učí a pak i hledají práci. Přispívají tak k rozvoji svých

Dvě miliardy lidí ohrožuje skrytý hlad, varují odborníci v nové studii

Od roku 1990 se ve 26 zemích světa snížil počet hladovějících o více než polovinu. Přesto dnes asi dvě miliardy lidí trpí tzv. skrytým hladem, tedy nedostatkem vitamínů, minerálů a stopových prvků. Ten ohrožuje nejen chudé země,

foto: Jiří Pasz

Proč 1000 dní rozhoduje? Čtěte v nové příloze!

Co je tisíc dní proti věčnosti? Nic. A právě tyto zhruba tři roky v životě každého člověka dokážou změnit svět. Jak? To si můžete přečíst v nové příloze, která vyšla 13. října v MF DNES.

flickr.com

Debata - Občan a spotřebitel: Můžeme měnit rozvojový svět? (ZÁZNAM)

Máme možnost svým chováním ovlivňovat životy lidí v rozvojových zemích? Jakou moc máme jako spotřebitelé a občani? Pomůže opravdu někomu na globálním Jihu to, že omezíme konzumaci masa nebo plýtvání jídlem?

foto: Harry Freeland

VRAŽDÍ NÁS kvůli pověrám a chamtivosti

„Narodil jsem se jako jeho 35. dítě a narodil jsem se bílý. Jako jediný,“ vypráví muž, který mhouří červené oči. Tanzanec Josephat Torner (45) to nikdy neměl jednoduché, přesto vystudoval práva a dnes bojuje proti vraždám a diskriminaci

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 2/2014

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz