Loading


Jmění pro Inda, hodinová mzda pro Američana

Indie, ilustrační foto: L.Kudláček

Ladislav Kudláček, časopis Rozvojovka 4/2011 | 21.06.2012

Téma: Dětská práce | Gender | Lidská práva

Region: Asie

Být služkou či paní na úklid není v Indii jednoduché. Uklízet někomu každý den se mzdou 200 korun za měsíc je pro Evropana nepředstavitelné.

Aby mohla Lakšmí uživit své děti, posluhuje každý den až u sedmi rodin. Má štěstí, nepatří mezi tu nejnižší kastu posluhovaček a neumývá tak záchody. Obvyklá sazba u jedné rodiny za úklid toalet je jen 15 korun za měsíc.

Převážná většina středostavovských indických rodin využívá služebnou. I rodina, která má příjem okolo 10000 rupií (4000 korun) si ji může dovolit. Je to naprosto běžná záležitost, také otázka společenského statusu a přetrvávající pozůstatek kastovního systému. „Vyšší kasty nemohou dělat nečistou práci,“ upřesňuje Alek, příslušník kasty Bráhmanů. Zdaleka se nejedná jen o uklízení toalet. V indických středostavovských rodinách je zcela běžné, že jim dennodenně dochází uklízet několik žen na různé druhy práce. Pán či paní na mytí nádobí, na samotný úklid domu nebo někdo na praní prádla a vaření. Ti bohatší mají stálé sluhy nebo služebné, kteří se o dům a členy rodiny starají nepřetržitě.

Služebná v Indii, v zahraničí milovaný otrok

Sluhové ale nejsou další členové rodiny, tak jako to známe ze starých filmů. V Indii totiž každý ví, kam patří. „Časy se mění, děti oslovují své služebné jako tety, ale úkoly a celkové postavení zůstalo stejné,“ vysvětluje Alek a dodává: „V naší domácnosti každý ví, kde je jeho místo a povinnost.“ Lakšmí dříve pracovala jen pro jednu bohatou rodinu, ale ta se pak odstěhovala do Kanady. „Například jsem nemohla jíst to samé jídlo co oni, nanejvýš zbytky. Jíst ze stejných nádob jako ostatní není možné. Nemohla jsem se ani posadit na jejich křeslo, které jsem čistila. Musela jsem spát na zemi, nemohla jsem používat klimatizaci či toalety tak, jako to využívali mí zaměstnavatelé,“ popisuje svůj status žena. Přesto ji rodina před odjezdem nabídla, aby s nimi odcestovala do Kanady a pracovala tam pro ně. „Odmítla jsem, protože jsem nechtěla opustit svoji rodinu,“ vysvětluje své rozhodnutí Lakšmí. Pro mnoho žen je taková nabídka rodiny, pro kterou pracují, velmi prestižní. „Každý Ind touží mít práci v zahraničí. Mít někoho v cizině znamená prestiž pro rodinu v rámci komunity, v které žije,“ říká Alek. Stejné je to i pro ženy, které se živí posluhováním v bohatých rodinách. Budou žít v cizině, budou dostávat vyšší plat, který může zabezpečit jejich příbuzné. Je to pro ně životní šance.

Život v zahraničí ale často není tak růžový. Tito lidé končí často jako otroci. V dané zemi jsou naprosto odkázáni na rodinu, pro kterou pracují. Neumí cizí jazyk, nerozumí kultuře a stylu života na Západě. Hlavně ale nemají pracovní povolení. Zůstávají tak často skryti za zdmi domu, kde pracují. Jejich plat je sice vyšší než v Indii, ale rozhodně nedosahuje výše, na kterou by měli opravdu v dané zemi nárok. Doma pracují za 30 korun na den, v USA za 300 korun. Pro Inda nepředstavitelná částka, pro Američana hodinová mzda. Rodina si služebnou často na oko hýčká, ale prakticky ji vykořisťuje. Bohužel jsou i případy, kdy služebné podléhají psychickému či fyzickému teroru. Moc, kterou členové rodiny získají díky izolaci jejich sluhy či služebné je obrovská. Únik z tohoto začarovaného kruhu je velmi těžký. Domů se Indové ani nemohou vrátit, protože by to ve vlastní kultuře znamenalo selhání.

Únik z chudoby

Být služebnou či sluhou je pro mnoho žen a někdy i mužů z nižších sociálních vrstev indické společnosti jedinou cestou, jak uniknout naprosté chudobě. Práce sice není jednoduchá, ale i tak jsou za ni mnohdy rádi. Spokojenost s jejich prací záleží na náladě jejich „pánů“. Pokud nemají to štěstí a nepracují jen pro jednu rodinu, musí obcházet dům od domu a někdy i cestovat po celém městě.

Ve srovnání se svými zaměstnavateli nemají chudí sluhové moc příležitostí si najít jinou, lepší práci. Jsou to často ženy či muži, kteří se přistěhovali do měst z vesnice. Jsou členy nižších kast a mají buď minimální, nebo žádné vzdělání. Co hůře, nemají důležité sociální vazby uvnitř společnosti, které by jim zajistily dobrou práci. Mnoho takových lidí vidí, že vzdělání jejich nadřízeným zajistilo lepší budoucnost, proto se často snaží své děti posílat do školy. Sociální vazby jejich dětem ale stále chybí. Ani s vysokou školou není lehké uniknout ze slumu, utéct před chudobou. Původ, kasta a jméno, které určuje příslušnost k dané sociální skupině, to je velká překážka.

Všechna čísla časopisu Rozvojovka jsou ke stažení zde.


Rodičko, nezlob se: Stolní hra zachraňuje životy u porodu

Univerzita v Manchesteru zkouší mezi porodními asistentkami ve východní Africe stolní hru, která by je měla naučit předcházet hlavním rizikům doprovázejícím porod a zabránit tak úmrtím miminek i jejich matek.

http://cenajosefavavrouska.cz

Muž, který chtěl změnit OSN

Česko patří mezi malé státy světa – co se týče rozlohy území i počtu obyvatel. Přesto může ovlivňovat mezinárodní dění. Přispívají k tomu osobnosti, jako Josef Vavroušek, první federální ministr životního prostředí v letech

foto: Dominik Obruča

Ze Sýrie do Bulharska, země „nezaslíbené“

Tisíce Syřanů nedobrovolně přebývá v nejchudší zemi Evropské unie. Bulharská vláda není schopna v uprchlických táborech zajistit důstojné podmínky pro přežití. Přesto uprchlíci preferují strádání v cizině před setrváním

foto: Microsoft Math

Smartphony místo učebnic matematiky

V Africe našli další využití pro mobilní telefony v praktickém životě: v Tanzanii nahrazují školní pomůcky.

Foto: Iva Zímová

Lidé budou vždy odcházet za lepšími životy. Migraci nelze zabránit

Spíše než přijímat uprchlíky do Evropské unie je třeba problémy řešit přímo v zemích, odkud lidé utíkají. To je častý argument v debatách o migrační krizi. Za pokrytecký ho považuje Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních

Michal Kaplan (ČRA): Pomáhat umíme, zatím ale od stolu

Česká rozvojová agentura (ČRA), v jejímž čele Michal Kaplan od roku 2013 stojí, ročně rozdělí půl miliardy korun na projekty, jimiž Česko pomáhá chudším zemím. V rozhovoru pro LN popsal, proč umíme dělat rozvojovou pomoc levně,

Internetová kampaň vedená pod hashtagom #miš_sákita, teda „nebuď ticho.“

Porevolučný Egypt sa borí s problémom sexuálneho obťažovania

Nejedna zahraničná turistka to na dovolenke v Egypte zažila – popiskovanie, vyzliekanie pohľadom, lacné komplimenty a narážky. Málokto však tuší, že Egypťanky sú takýmto zásahom do dôstojnosti vystavené v ešte omnoho väčšej miere.

Vietnamu se politika udržitelnosti v cestovnímu ruchu vyplácí

Evropská unie pomáhá Vietnamu přilákat turisty. Program odpovědného řízení cestovního ruchu, který vietnamská vláda získala od EU roce 2010, přišel jako na zavolanou.

Prezident Desi Bouterse v roce 1985. Foto: Wikipedia / CC BY-SA 3.0

Jihoamerické Nizozemsko

Jihoamerický Surinam je zajímavý velkou etnickou pestrostí, ale mimo jiné i kriminální činností prezidenta Bouterseho. Pro nás je pak určitě pozoruhodný fakt, že má v zemi výrazné zastoupení evangelická církev Moravští bratři.

Projektyvšechny >

Časopis Rozvojovka 3/2015

Nejdůležitější dokumentyvšechny >

Novinky mailem

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.

O nás

Informační zdroje

Studijní materiály

Kampaně a projekty

(C) 2011 ROZVOJOVKA
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz