Zapojte se
Loading


Zemědělství a pozemková politika v dnešním Laosu

Autor: Sobotová Lenka

Na případové studii zemědělské politiky Laosu ukazuje autorka vliv zemědělských reforem na hospodářskou situaci rozvojových zemí.

Zemědělství versus začarovaný kruh chudoby

Globální problém světové chudoby se stal dokola diskutovaným fenoménem. Počet absolutně chudých na celé Zemi, tak jak se obecně udává, je více než jedna miliarda lidí. Všechny státy se však s tímto jevem nepotýkají stejně. Existují nejen regionální rozdíly, ale stále zřetelnější se stává propast mezi venkovem a městskou populací v rozvojových zemích. Městská chudoba a problematika chudinských čtvrtí tzv. slumů se v mnoha ohledech liší od tváře chudoby ve venkovských oblastech. Ve městě nalezneme ostré kontrasty, na vesnicích nejsou vazby a příčiny chudoby vždy na první pohled zřejmé.

Na globální úrovni stále rostoucí světová populace a demografické změny v jednotlivých regionech způsobují zvyšování poptávky po zemědělských produktech. Rostoucí poptávka naopak zvyšuje nároky na výnosy v zemědělství a zdá se, že v mnohých případech není nabídka schopná uspokojit tuto potřebu. Na druhou stranu, je-li poptávka nasycena, dochází k dalšímu populačnímu růstu, a bludný kruh se uzavírá.

Navíc rozvojovým státům je v mnoha případech odepřen rovný přístup na světový trh, který je deformovaný zájmy vyspělých států a rychle industrializovaných zemí, chybí fungující národní hospodářské politiky. Zkušenosti s rozvojem zemědělství v nejméně rozvinutých zemích od roku 1995 ukazují, že ke snížení chudoby ve venkovských oblastech nemůže dojít bez existence efektivní vládní strategie se zaměřením i na další odvětví, úzce související se zemědělstvím (zlepšování technologií, investice do vzdělání a školení, posilování infrastruktury ve venkovských oblastech, rozvoj zdravotnického systému).

Do skupiny nejchudších zemí světa patří převážně agrární státy, kde je většina obyvatel přímo závislá na zemědělské produkci. V jižní Asii žije přibližně 75 % z celkového počtu chudých na venkově a v subsaharské Africe se jedná o 85 % chudých. V těchto zemích představuje důležitý nástroj vymýcení chudoby právě rozvoj zemědělství, které tvoří nejdůležitější sektor celkového hospodářství státu a hlavní příjem místních obyvatel. Tento úkol stěžuje provázanost jednotlivých hospodářských odvětví a role samotného státu na mezinárodních trzích.

Dále nesmíme zapomenout na regionální rozdíly v případě Latinské Ameriky, subsaharské Afriky nebo jihovýchodní Asie ve struktuře zemědělství, vlastnictví půdy a na různou zkušenost států s technologickými změnami v minulosti. Přesto je možné vysledovat společné rysy vedoucí k trvající zaostalosti venkova a chudobě tamních rolníků.

Světový trh s potravinami ovlivňuje především povahu zemědělství a hospodářské politiky v malých a středně velkých zemích, kde je větší riziko kolísání cen produktů. Rozvoj zde závisí na budoucích finančních dotacích národních politik a formování cen včetně tržních mechanismů. V neposlední řadě existuje přímá vazba mezi podporou venkova a distribucí zemědělské půdy v dané zemi. Proto jedním z klíčových předpokladů ke snížení chudoby ve venkovských oblastech představuje fungující pozemková politika.

Případová studie: Laos

Laoská lidově demokratická republika prošla od 70. let složitým politickým a ekonomickým vývojem. Ve statistice Světové banky podle HDP z roku 2006 zaujímá Laos 137. místo z celkového počtu 183 států, k nimž jsou data dostupná. Laos patří mezi státy nejméně rozvinuté a jeho ekonomická situace závisí v mnoha ohledech na rozvoji zemědělství. Okolo 80 % obyvatel Laosu žije ve venkovských oblastech a zemědělská produkce tvoří více než polovinu celkového HDP země.

Současná situace v Laosu má své kořeny především v historickém vývoji země. Neméně významnou roli v ekonomice státu hrají i přírodní podmínky. Laos je převážně zemí hornatou, nížiny vhodné pro zemědělství se nacházejí podél velkých řek Mekong a jeho přítoku Nam Ngum. Téměř polovinu území zabírají monzunové deštné lesy. Horské izolované oblasti na severu se svými přírodními podmínkami výrazně liší od oblastí na jihu státu v povodí řeky Mekong. Tato přírodní rozmanitost se promítá do způsobu hospodaření tamních obyvatel, obdělávání půdy a možností pěstování jednotlivých plodin.

Ve snaze vyřešit otázky chudoby, s nimiž se republika potýká, iniciovala laoská vláda v 90. letech novou pozemkovou reformu, která měla směřovat ke snížení chudoby a vyšší ochraně přírodních zdrojů. Není ale snadné najít řešení, které by pomohlo zlepšit zemědělskou produkci a zvýšit potravinovou bezpečnost univerzálně v celém regionu. Vláda však pochopila, že rozvoj venkovských oblastí je zásadní pro další vývoj země.

Jak bylo řečeno výše, jednou z priorit laoské vlády je snížit chudobu. Jelikož se jedná o agrární stát, zvolenou cestou je právě reforma pozemkového systému. Vývojem, strukturou a především dopady této reformy v současném Laosu se zabývá následující práce, která je mimojité doplněna o ilustrující informace z osobních rozhovorů během pobytu v Laosu.

Vývoj pozemkové politiky Laosu ve 20. století

Zemědělství před rokem 1975

Laos byl od konce 19. století pod francouzskou koloniální správou. Území okupovali během 2. světové války Japonci, ale v roce 1946 sem opět přišli Francouzi. V 50. letech se v Laosu stejně jako v sousedních zemích začal formovat komunistický odboj zde nazývaný Pathet Lao. Vznik nezávislého státu v roce 1953 byl přelomovou událostí. Následujících více než dvacet zde probíhala válka podobně jako v sousedním Vietnamu, o laoském konfliktu však neměl zbytek světa tušení. Tato válečná zkušenost se hluboce podepsala na situaci v dnešním Laosu.

V době francouzské nadvlády byl Laos královstvím. Král představoval svrchovaného vlastníka veškeré půdy, přestože se jednalo pouze o teoretické právo. V praxi rozhodovaly o půdě, kterou obdělávaly, jednotlivé vesnice. Způsob hospodaření se odvíjel od lokality a příslušnosti k určité etnické skupině. Tento fakt hrál dříve i dnes významnou roli v sociálních i ekonomických otázkách země. Ačkoli má Laos velmi malou hustotu osídlení, na jeho území žije 49 etnických skupin. Kmenová rozmanitost je specifikem země, což se nutně odráží i v lokálních zemědělských postupech a tradicích.

Před vznikem Laoské lidově demokratické republiky v roce 1975 si rolník za dohledu náčelníka vesnice vybral určitou část půdy v okolí, kterou začal obdělávat. Díky kontrole nejvyšší autority vesnice se předešlo případným konfliktům a neshodám. V takovém případě se tedy rolník stal výhradním vlastníkem pozemku, dokud na něm hospodařil. Opustil-li ho, toto právo zanikalo.

Neúspěch kolektivizace v 70. letech

V roce 1975 vznikla Laoská lidově demokratická republika. Komunistická vláda jedné strany začala uplatňovat socialistický model centrálně plánované ekonomiky stejně jako v sousedních zemích. Trend přerozdělování půdy od majetných vrstev k chudým rolníkům v 70. letech dominoval všem novým socialistických republikám v jihovýchodní Asii. V případě Laosu přešla královská půda oficiálně do rukou lidu nově vzniklé republiky a veškerá půda propadla státu.

Hlavním těžištěm změn se stala kolektivizace zemědělství, která začala roku 1978. Rodiny měly začít společně spravovat půdu převedenou na celou vesnici a dát vzniknout zemědělskému družstvu. V letech 1976 až 1986 bylo založeno téměř 4000 družstev. Kolektivizace však nedosáhla vytyčeného cíle zvýšit produktivitu zemědělství. Mnoho družstev jednoduše existovalo pouze formálně, v praxi tato politika nefungovala. V polovině 80. let bylo členy družstev méně než 40% rolníků. V zemi s tak velkou etnickou i přírodní rozmanitostí byla kolektivizace předem odsouzena k neúspěchu. Díky pasivnímu odporu rolníků vytvářet družstva a narušit své tradiční zemědělské postupy nakonec klesla i samotná produkce rýže.

Vedle tíživých následků bombardování ze strany USA během Vietnamské války se na stavu obyvatelstva podepsal i tento fakt. Když laoská lidově demokratická republika po vzoru svých komunistických sousedů Vietnamu a Číny zahájila v roce 1986 novou ekonomickou strategii s prvky tržního hospodářství, počet družstev se stále zmenšoval až prakticky zmizely.

Počátky pozemkové reformy

Strategie vlády se opírala o fakt, že rozvoj venkova a zemědělství je stěžejní pro budoucnost země. Ekonomická role pěstování rýže v povodí Mekongu byla a je nesporná, proto se vláda pokusila maximálně využít oblastí v úrodných nížinách. Laoská oficiální politika směřovala k podpoře rolníků v těchto lokalitách oproti potřebám zemědělců v horách.

Na začátku byla snaha vlády podporována Světovou bankou, která přišla s projektem Land titling programme, poprvé vyzkoušeným v sousedním Thajsku. Thajský příklad se zdál být úspěšný, proto se laoská vláda rozhodla ho následovat. Projekt primárně podporoval oficiální přidělování půdy vesnicím a rodinám, což mělo vést k uvolnění trhu a možnostem získat půdu na splátky. Tato iniciativa bohužel vedla spíše ke zvýšení nerovnosti mezi rolníky a zadlužení některých z nich.

Nová strategie přidělování půdy rolníkům byla poprvé použita v roce 1990 v provinciích Luang Prabang a Sayabury s podporou Asijské rozvojové banky, Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Švédské rozvojové agentury. Do roku 1994 se tento model rozšířil po celé zemi. Reforma byla právně zakotvena a upravována několika zákony a dokumenty v průběhu let 1990 až 1999 včetně úpravy ústavy v roce 1991 a 6 dekrety premiéra republiky. Systém přidělování půdy jednotlivým rodinám byl založen na jejich potenciální práceschopnosti tzn. že rodina získala tolik půdy, kolik jejich členů na ni podle svého věku a fyzické síly mohlo pracovat. Limit na osobu, která by se podle kritérií mohla podílet na obdělávání půdy, byl stanoven na 22ha.

Při tvorbě této politiky se však vláda dopustila podobných chyb jako v minulosti. Opomenutí etnické rozmanitosti a lokálních dopadů aplikované jednotné politiky je jednou z příčin současných následků programu reformy. V posledních letech se proto stále více ukazují nedostatky necitlivé strategie v případě přidělování pozemků a především přesídlování vesnic.

Dnešní podoby pozemkové politiky v Laosu

Struktura a principy

Momentálně se od postupů, které reforma přinesla, upouští, ale spíše proto, že masivní vlna přidělování půdy a přesídlování skončila. Dnes si vláda i mezinárodní organizace začínají uvědomovat i chybné stránky programu.

Záměry reformy byly nejen eliminovat chudobu ale také zamezit dalšímu mizení deštných lesů. Přidělování půdy mělo vést rolníky a zemědělce ke snaze investovat do svého majetku a tím zvyšovat výnosy z půdy a dále motivovat vesnice nebo komunity využívat udržitelných způsobů hospodaření, šetrných k životnímu prostředí.
Ústřední myšlenku reformy tvoří fakt, že půda je rozdělena na základě přírodních poměrů a dřívějšího užití. V praxi se jedná o víceúrovňové rozdělení zemědělských pozemků. Samotné dělení je zakotveno v premiérských dekretech. Hlavními kategoriemi jsou trvale obdělávaná půda (rýžová pole, zahrady a plantáže komerčních plodin, pastviny) a zalesněná plocha, kterou je možné dále rozdělit:

  • Conservation forest (zcela zakázané jakékoli zemědělské aktivity)
  • Protection forest (tolerován pouze sběr plodů)
  • Production forest (povoleny těžba dřeva a sběr)
  • Forest to be regenerated (plocha určená k novému zalesnění)
    Degraded forest (plocha určená k zemědělským potřebám a hospodaření)

Jednou z tradičních zemědělských technik společnou většině horských etnik je vypalování lesů z účelem získání půdy tzv. slash-and-burn. Současná vláda se reformou snaží najít alternativní východiska, která by nahradila tento devastující typ získávání zemědělské půdy. Zatím nejrozšířenějším řešením je přesídlování vesnic. Avšak i tato cesta má nedostatky.

Dalším příkladem mohou být nejasné formulace ministerských nařízení a jejich následná interpretace. Podle nařízení z roku 1996 vlastník půdy v oblasti deštného lesa může praktikovat zemědělskou činnost nadále, pokud svými aktivitami negativně neovlivňuje původní ekosystém. Podobné vyhlášky a zákony vytvářejí prostor pro hájení místních zájmů i mocenské boje.

Funkčnost a chod procedurálních kroků a dodržování zákonů jsou sledovány na nejvyšší celostátní úrovni kanceláří premiéra republiky. Na regionální úrovni tyto funkce zastávají provinční guvernéři. Rolníci a zemědělci jsou sice formální součástí legislativního procesu, ale nemají prakticky právo zasahovat do rozhodování o zahrnutí jejich vesnice do programu. Regionální vládní zástupci stráví v dané vesnici 6 – 10 dní a na základě svého pozorování rozhodnou, zda bude vesnici přidělena půda či nikoli. Je zřejmé, že za tuto dobu nelze definovat potřeby vesnice ani posoudit zemědělský potenciál jejich obyvatel.

Přesídlování

Jedním z nejzásadnějších důsledků, které reforma přinesla je přesídlování celých vesnic. Tento jev existuje výrazněji již od roku 1975, kdy komunistická vláda začala vysídlovat horské kmeny na severu země z jejich původních sídlišť z obavy jejich ozbrojeného odporu proti režimu. Dnes vláda takové strategie využívá z důvodů ekonomických, které jdou v souladu s novou pozemkovou reformou z 90. let.

V současném Laosu existuje mnoho programů a projektů podporujících vystěhování vesnic z jednoho místa na druhé, některé z nich jsou dokonce podporovány mezinárodními agenturami a organizacemi. Nejčastěji se jedná o přesídlení minoritních etnických skupin žijících v horských oblastech, které jsou tradičně závislé na existenci tropického lesa, avšak svým hospodařením prales ohrožují. Tyto vesnice bývají přesídleny do nižších poloh nebo k dopravním komunikacím, kde existuje lepší možnost pěstování komerčních plodin a jejich distribuce. Horské kmeny však nemají potřebnou zkušenost k takovému zemědělství, proto může produkce těchto plodin paradoxně i klesat.

Monzunové deštné lesy jsou sice primitivními zemědělskými praktikami minorit ohroženy, na druhou stranu tito obyvatelé jsou často přestěhovány do zcela jiného kulturního a přírodního prostředí a jejich následná adaptace s sebou přináší mnohé sociální a další environmentální problémy. Na základě studie francouzského antropologa Yves Goudineaua je možné vidět dopady přesídlení na sledovaných vesnicích. Studie ukazuje, že přesun horských kmenů uvyklých na jiný způsob zemědělství a hospodaření, než jakým je pěstování rýže v nížinných oblastech, způsobil zdravotní problémy obyvatel a pandemii malárie, která se ve vyšších polohách nevyskytuje. Takový stav komunit se opět dlouhodobě odrazil na jejich nižších zemědělských výnosech.

Tam, kde laoské úřady běžně praktikují přesídlování, lze říci, že půda je komunitě přidělena jen dočasně – dokud ji obdělávají a platí z ní daně vládě. Takový mechanismus nutí jednotlivé vesnice setrvávat na nových sídlištích a obdělávat přidělenou půdu.

Další důsledky pozemkové reformy

Kromě fenoménu přesídlování vesnic, existují i další negativní důsledky reformy. Z předchozího vyplývá odlišnost provincií z hlediska etnického i z hlediska rozdílných přírodních podmínek. Přesídlování má negativní dopady na horské kmeny a animistické etnické skupiny jako jsou Akha, Hmong nebo Khmu. Původní obyvatelé nížin jsou konfrontováni s jinými problémy, byť plynoucími ze stejných příčin.

Na příkladu provincie Sayabury, kde poprvé proběhlo přidělování půdy, můžeme vidět další nedostatky reformy. Svou polohou u hranic s Thajskem představuje ideální oblast pro rozvoj obchodu a zemědělství. Původní zemědělci zde také používali slash-and-burn metodu, což způsobovalo krátkodobé využití půdy, její rychlé vyčerpání a následné vypalování dalších pozemků. Navíc s příchodem nových rolníků půdy ubývalo. Od 80. let sem pronikaly zemědělské inovace a technika z Thajska, kterou si však mohli dovolit jen majetnější.

Alokace půdy zde probíhala v letech 1990 až 1996 a postupně sem přicházelo více a více rodin – čím větší bylo jejich číslo, tím omezenější možnosti kultivace půdy měly. Prohlubovaly se rozdíly. V současnosti většinu půdy k pěstování komerčních plodin, které následně směřují do Thajska, vlastní první příchozí nebo původní rolníci. Nově příchozí rolníci přicházejí nejen o svou původní půdu v místě bývalého sídliště, navíc nemohou konkurovat velkým vlastníkům půdy a stávají se nájemnou silou bez vlastního pozemku. Tento koloběh vedl k opačnému cíli, než si reforma kladla. Došlo ke zvýšení chudoby a ekonomických rozdílů mezi obyvateli jihu provincie Sayabury.

Tento příklad není ojedinělý a mohl by hovořit za další podobné. Modernizace a mechanizace, kterou disponují často jen ti bohatší, jsou též příčinou rychlejší degradace půdy, snižování pracovních příležitostí a zvyšování zdravotních problémů v důsledku nevhodného zacházení s pesticidy. Podobně jako v jiných rozvojových zemích se začarovaný kruh chudoby uzavírá.

Závěrem

Pokusíme-li se shrnout předešlé kapitoly, dostaneme se k paradoxnímu závěru. Snaha vlády Laoské lidově demokratické republiky vyřešit chudobu a s ní spojené problémy venkovského obyvatelstva, které tvoří drtivou většinu populace, byla v mnoha případech kontraproduktivní. Někdy vedlo přesídlování a alokace půdy k ekonomickým úspěchům. To se však týká pouze počáteční fáze reformy a případů, kdy nebyla vesnice zcela vytržena ze svých kulturně-sociálních a přírodních poměrů. Zároveň se stále jasněji ukazuje selhání pozemkové reformy jako univerzálního léku na chudobu v Laosu. Mnoho vesnic, rodin a komunit se díky této politice ocitlo v horších podmínkách než před ní.
Reformu však nelze odmítnout úplně. Pozornost si zaslouží ohled na osud tropických lesů a také vytvoření částečného prostoru pro soukromé podnikání a investice do zemědělství. Bohužel je to umožněno jen omezenému množství lidí.

Pro země, kde podstatnou část populace tvoří drobní rolníci a zemědělci, je klíčové zvyšování produktivity zemědělství. Ta ovlivňuje růst mezd pracovníků a zemědělců, snižování cen, zvyšování výnosnosti půdy a tedy cenu obdělávaných pozemků. Přesto samotný důraz jen na vyšší výsledky zemědělství nestačí ke snižování chudoby, což demonstruje samotný příklad snahy laoské vlády.

Z příkladu Laosu vyplývá, že problematika chudoby ve venkovských oblastech v rozvojových zemích tvoří komplex vztahů mezi příčinami a následky. Vyšší výnosnost v zemědělství a rovnější přístup k půdě je nezbytný předpoklad pro efektivní snižování chudoby. Nástrojem k jejich dosažení zůstává fungující hospodářská politika státu zaměřená právě na přehodnocení mechanismu přerozdělování půdy, zlepšování technologií a investice do výzkumu a vzdělání.
Rozvoj infrastruktury venkova, výzkum v oblasti zemědělství a produkce, školení, zdravotní péče a existence základního vzdělání ve venkovských oblastech by měli být neustálými prioritami národních vlád nejméně rozvinutých států. Toho nemůže být dosaženo prostřednictvím centrálně plánovaného hospodářství nebo jednotné strategie vlády uplatňované na celém území. Je třeba decentralizovaného přístupu a vytvoření prostoru pro větší pravomoci jednotlivých správních jednotek země. V takovém případě je také nutno budovat kapacity na institucionální úrovni a provést organizační reformy ve státních strukturách.

Vrátíme-li se k boji s chudobou v Laosu, existuje potřeba nadále upírat pozornost na zemědělství a podporu venkovských oblastí. Nabízí se samozřejmě idea více decentralizované politiky a ohled na etnickou rozmanitost země. Alternativou by mohly být kromě již zmiňovaných investic do nových šetrných technologií i šíření udržitelného zemědělství a managementu nebo výzkum a osvěta se zaměřením na možnosti takového hospodaření v horských regionech.

Použité zdroje:
 BRANDT, Hartmut, OTZEN, Uwe.: Poverty orientated agricultural and rural development. London: Routledge Taylor and Francis Group, 2007, ISBN 0-415-36853-7
DUCOURTIEUX, Olivier, LAFFORT, Jean-Richard, SACKLOKHAM, Silinthone (2005).: “Land policy and farming practices in Laos”. Development and Change, Volume 36, Issue 3
Lao National Tourism Administration [online]. Nedatováno. [cit. 2008-03-17]. Dostupné na http://www.tourismlaos.gov.la/laos-in-brief.htm
VANDERGEEST, Peter (2003).: “Land to some tillers: development induced displacement in Laos“. International Social Science Journal, Volume 55, Issue 175
BAIRD, Ian G., SHOEMAKER, Bruce (2007).: “Unsettling experiences: Internal resettlement and international aid agencies in Laos”. Development and Change, Volume 38, Issue 5
Development and Change, Volume 36, Issue 3, May 2005
Development and Change, Volume 38, Issue 5, September 2007
International Social Science Journal, Volume 55, Issue 175, Mars 2003
World Development Indicators database, World Bank
http://siteresources.worldbank.org/DATASTATISTICS/Resources/GDP.pdf
Ministry of the foreing affairs of Lao P.D.R
http://www.mofa.gov.la/
Lao national tourism administration
http://www.tourismlaos.gov.la/laos-in-brief.htm
The Library of US Congress, Research Centers
http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/latoc.html
Mudroch University, Perth, Western Australia
http://wwwscieng.murdoch.edu.au/centres/aciar/images/Bell_SengWaterinAgriculture.pdf

12345...19>

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v České republice 2015–2016

Analýza základních charakteristik mediálního pokrytí s důrazem na hlavní média/novináře, témata, aktéry přítomné ve zpravodajství a vybrané zpravodajské hodnoty. Srovnání výsledků analýzy Mediální pokrytí nejméně rozvinutých

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem. 

Kolumbie na rozcestí

V posledních týdnech se o Kolumbii nemluví jako o zapomenuté zemi s nálepkou vnitřního konfliktu a obchodu s drogami.  Podpis mírové dohody mezi kolumbijskou vládou a nejsilnější gerilovou skupinou v zemi (FARC)

Dětské svatby

Jedním z problémů postihujících především mladé dívky jsou nucené dětské svatby (nazývány též brzké svatby či dětská manželství). Ty jsou definovány jako sňatek dvou osob, kdy jednomu či oběma ze snoubenců ještě

Migrace z Afriky do Evropy

Migrace z afrických států, která plnila přední stránky novin v úvodních měsících uprchlické krize, začala být v jistých momentech přehlížena. Pozornost politiků, akademiků i veřejnosti se v průběhu současné migrační krize

Investice do rozvoje? Analýza dopadů investicí EU na potravinovou bezpečnost

Aktuálně publikovaný policy paper na téma dopady evropských investic na potravinou bezpečnost odhaluje převahu soukromého korporátního sektoru. Korporátní sektor je prosazován, jak v investicích Evropské Unie, tak i

Regionální distribuce rozvojové pomoci v Kambodži

Kambodža je malý asijský stát, který, má za sebou pohnutou historii a před sebou velmi nejistou budoucnost. Kambodža zažila jednu z nejkrutějších genocid v dějinách lidstva a v současnosti patří mezi nejméně rozvinuté státy

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v ČR

Jak česká média zobrazují rozvojové země a rozvojovou spolupráci? Na to odpovídá kvantitativní analýza médií v letech 2013 a 2014, kterou zadala společnost Člověk v tísni Institutu komunikačních studií Karlovy univerzity.

Cena zlata: O dolech a lidech

Jak se žije v arménských dolech a jejich bezprostředním okolí? Podrobný text Martina Ocknechta.

12345...19>

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM