Zapojte se
Loading


Kolumbie na rozcestí

Autor: Lenka Sobotová

V posledních týdnech se o Kolumbii nemluví jako o zapomenuté zemi s nálepkou vnitřního konfliktu a obchodu s drogami.  Podpis mírové dohody mezi kolumbijskou vládou a nejsilnější gerilovou skupinou v zemi (FARC) a následné udělení Nobelovy ceny míru současnému kolumbijskému prezidentovi Juanu Manuelu Santosovi zvedlo popularitu země.

Den 26. září 2016, kdy byla mírová smlouva slavnostně podepsána, představuje historický milník v novodobé kolumbijské historii. Lidé po celé zemi vyšli v bílém s vlajkami hlásajícími „ANO pro mír“.  Slovy bývalého Generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, který byl mezi více než 2500 hosty přítomen symbolickému podpisu dohody v kolumbijské Cartageně: „Dnešek je pro Kolumbii historický den.“ Události roku se zúčastnili i další přední představitelé Latinské Ameriky a mezinárodního společenství a touto ceremonií se uzavřela čtyřletá cesta ke klíčové mírové dohodě slibující novou budoucnost.

Když v září 2012 kolumbijský prezident Juan Manuel Santos oficiálně vyhlásil počátek mírových rozhovorů mezi oběma stranami, které následující čtyři roky hostila kubánská Havana, mnozí vzhlíželi k dalšímu mírovému pokusu spíše s nedůvěrou. Již v pořadí čtvrtý mírový proces za dobu více než 50 letého vnitřního ozbrojeného konfliktu v zemi sliboval změnu, kterou si po tolika letech přála většina obyvatel.

V listopadu 2012 začala vyjednávání prvního bodu současné mírové dohody doprovázené složením zbraní na obou frontách. Tento bod, zemědělská reforma a rozvoj venkova, představuje jeden ze zásadních pilířů změny a tvoří jednu ze čtyř dílčích dohod mírové smlouvy. Po uzavření míru s Revoluční ozbrojenou sílou Kolumbie, španělsky označovanou jako FARC, mimo jiné slibuje: půdní restituci, potravinovou bezpečnost, podporu drobného zemědělství či regionální rozvoj. Jeho definitivní znění bylo podepsáno oběma stranami v květnu 2013. V listopadu téhož roku dospěly rozhovory k další dílčí dohodě ohledně politické účasti bývalé gerily jako nové politické reprezentace v postkonfliktní Kolumbii. Bod, který představuje pro řadu přímých i nepřímých obětí konfliktu velkou výzvu, přináší obavy až nesouhlas s uznáním FARC jako legitimního politického aktéra.

V pořadí třetím bodem dohody, který byl uzavřen v květnu 2014, je téma nelegálního pěstování a užívání drog a obchodu s nimi, tedy hlavního zdroje financování Revolučních ozbrojených sil. Během směřování k poslednímu, čtvrtému bodu, odškodnění obětí a nápravě násilných činů, byli poprvé v historii Kolumbie přizvání i zástupci samotných obětí konfliktu, aby byli vyslechnuti a pravidelně se pak podíleli na vyjednávání v Havaně. Výsledkem je dílčí dohoda „Integrovaný systém pravdy, spravedlnosti, nápravy a neopakování“, ustanovená v prosinci 2015. Posledním a klíčovým bodem finální mírové dohody je závěrečná shoda obou stran o ukončení ozbrojeného konfliktu. Jeho ustanovením v červnu 2016 oficiálně skončily mírové rozhovory v Havaně.

Mírové dohody online a kampaň pro mír

Kolumbijské rozhovory s FARC jsou v řadě ohledů raritou v dosavadních mírových procesech ve světě. Od listopadu 2012, kdy vznikla první oficiální stránka věnovaná celému procesu, téma rozhovorů postupně zahltilo sociální sítě, vznikl bezpočet virtuálních diskuzí a stránek mapujících vyjednávání v Havaně. Samotné první tři dílčí dohody byly ve svém celkovém znění zveřejněny již v září 2014. Skutečný a nevídaný boom však následoval až po letošním ukončení rozhovorů v červnu.

Mezinárodní i místní nevládní organizace a univerzity začaly vytvářet „balíčky“, videa, letáky a informační brožury o obsahu a významu dohod s FARC. Samotná kolumbijská vláda posílila  svou propagaci v médiích a do televize, novin, rádia či na internet se rozšířily spoty, billboardy a upoutávky na mír. Pořádá se řada konferencí a nových vzdělávacích kurzů zaměřených na mírové procesy a budoucnost „nové“ Kolumbie. Navíc, celá kampaň procházela v posledních měsících renesancí ruku v ruce s oznámením lidového hlasování, jehož cílem bylo umožnit každému občanovi s volebním právem vyjádřit se pro ano či ne k mírovým dohodám v referendu uskutečněnému v neděli 2. října 2016.

S blížícím se termínem referenda narůstal počet profilů na sociálních sítích s obrázky „SI a la PAZ“ (ANO pro mír), na oknech bytů a budov se objevily transparenty se stejným názvem. Na facebooku vznikly skupiny pro ano čin ne, radnice vydávaly letáky a vybízely k volbě ano, lidé pořádali happeningy, taneční zábavy na podporu míru a volby ano. Vláda vytvořila webovou stránku, kde je možné si stáhnout celý balíček „SI a la PAZ“, v němž mimo jiné najdete tematické obrázky na pozadí svého počítače, profilová fota na sociální sítě, loga a plakáty, to vše hlásající „ANO pro mír“.

Polarizace společnosti

Na jednu stranu je klíčové, aby obyvatelé Kolumbie znali skutečný obsah mírových dohod, které mají celkem 297 stránek v právnickém žargonu, a porozuměli jim. Na druhou stranu, jakoby celá kampaň a propaganda na obou stranách připomínala mediální válku mezi dvěma opačnými tábory: ANO a NE. Lidé jsou buď pro či proti míru. Pomalu se zapomínalo na prostý fakt, že lidové hlasování bylo spíše symbolickým vyjádřením podpory či nesouhlasu se čtyřmi konkrétními body mírové dohody jen s jednou z  řady ozbrojených skupin konfliktu v zemi, a jeho výsledky mohou těžko změnit čtyři roky tvrdé práce vyjednávačů, právníků a zástupců jednotlivých stran i mezinárodních pozorovatelů v Havaně. Kolumbijský prezident má navíc ústavní právo dohody prosadit tak jako tak.

Před referendem byla cítit nezaměnitelná euforie a naděje na novou budoucnost; narůstaly však také obavy a celá kampaň byla doprovázena šířením dezinformací a hoaxů prostřednictvím stejných médií a sociálních sítí. Na venkově a v oblastech nejvíce postižených konfliktem zaznívaly otazníky, co bude dál. Společnost se stále více dělila na ty, kteří jsou pro a ty, kteří jsou proti současnému znění mírové dohody.

Když přišel den D, výsledek lidového hlasování mnohým vyrazil dech, v Kolumbii i v zahraničí. Zároveň však jen potvrdil hluboké rozdělení kolumbijské společnosti. Euforii vystřídala skepse a sociální sítě zahltily zprávy plné deziluze a hněvu. Mezinárodní média okamžitě informovala o nelogické volbě Kolumbijců NE pro mír. Ve vzduchu se objevila nová otázka: „Kolumbie a její obyvatelstvo nejsou připraveni na mír?“

Kolumbijci odmítají mír?

Samotná účast v referendu jasně ukázala, kdo skutečně vyhrál: více než 65 % obyvatel země se k urnám nedostavilo. Ze zbývajících voličů hlasovalo 49 % pro Ano a 51% pro Ne. Veřejné hlasování tak přineslo několik důležitých upozornění: většina obyvatel k urnám jít odmítla nebo z nejrůznějších důvodů nemohla, kampaň jen posílila přetrvávající rozdělení společnosti na jeden a druhý tábor, což bylo v 50. letech právě jiskrou k zažehnutí ozbrojeného konfliktu. V roce 1948, kdy násilí začalo, se jednalo o liberály a konzervativce, dnes, v novém kabátě, se jedná o stoupence současného prezidenta Santose nebo zastánce jeho předchůdce Alvara Uribeho.

Šok, který přinesl výsledek referenda, však není jen negativní zprávou. Řada lidí se po prvotním otřesu začala upírat k dialogu, k nové naději a k hledání mostu mezi dvěma rozdělenými tábory. Nikdo nechce, aby se historie opakovala. To je klíčový společný bod usmíření a míru v Kolumbii. Začala tak vyjednávání mezi současnou vládou a opozicí, hledání řešení a možné přizpůsobení mírové dohody s FARC. Jedním z důležitých kroků bylo zaručení klidu zbraní mezi armádou a Revolučními silami, zatím do 31. října 2016. Co je nyní nejvíce potřeba, je získání času pro vytvoření nové strategie.

Lidové hnutí

Následkem referenda však nebylo jen přeskupení politických sil. Kolumbie již po několik týdnů prožívá jakousi mírovou mobilizaci. Univerzitní studenti a jejich učitelé stejně jako různé skupiny obyvatel bez ohledu na politickou příslušnost vyzívají k mírovým pochodům po celé zemi i v zahraničí. První, uskutečněný pár dní po referendu, vyvolaný kolumbijskými studenty na sociálních sítích, vyústil v pochod tisíců lidí v hlavním městě Bogotě a dalších městech v Kolumbii i v zahraničí. Lidé se shodovali na tom, že takové lidové hnutí nepamatují. Atmosféra studentského pochodu pro mír, při svíčkách a ve snaze jít v mlčení, vyvolala hluboké emoce. Na bogotském centrálním náměstí Simona Bolívara, před prezidentským palácem, volali tisíce lidí jednohlasně slogany jako „Už žádná válka!“, „Ano pro mír!“, „Dohoda teď!“. Na střeše prezidentského paláce byla spontánně vztyčena bílá vlajka a zástupci studentského hnutí přednesli svých sedm bodů pro zachování míru v zemi.

Zatímco následují další pochody, ve vládě se mezitím diskutují možnosti dialogu mezi příznivci a odpůrci dohody. Je slyšet hlasy pochybností i naděje, přesto Kolumbie zažívá nevídanou snahu o skutečný mír, skrze politiku i lidové hnutí. Ne míru tak vyznívá jako omyl, který je třeba napravit nikoli naplnit.

Neoddiskutovatelným faktem je i obrázek guerillových povstalců vzdávajících se mezitím vládě či Červenému kříži, skládajíc zbraně. Příslib mírové dohody umožnil v řadě míst země uvolnění napětí. Krok zcela nezbytný k vytvoření míru. Nová naděje kontrastující s realitou v jiných oblastech země, kde stále dochází k ozbrojeným útokům, zmizením a násilí v nejrůznějších formách, především spojených s přetrvávajícím nelegálním obchodem s drogami a houstnoucím napětím v místech těžby ropy, postižených ropnou krizí a vyvlastňováním půdy nadnárodními korporacemi. Stále existují další paramilitární skupiny či lokální gerily, reagující na tuto situaci, na něž se mírové dohody s FARC nevztahují.

Co bude dál?

Kolumbijské vláda a samotní obyvatelé země tak mají před sebou nelehkou cestu k ukončení veškerého násilí a celkovému míru, pro kterou je současné doufání v dohodu s FARC klíčové. Často je v nejrůznějším kontextu slyšet spojení „nová Kolumbie“ či „nová budoucnost“. Změna však přichází pomalu a měla by vycházet především od samotných obyvatel, prostých lidí na venkově i ve městech, aby byla opravdu dlouhodobá a udržitelná.

Celkový mír v zemi je především v rukou každého jednotlivce, neodlučitelně svázaný s politikami pro potírání alarmujících ekonomických rozdílů, chudoby a prováděním strukturálních změn ve školství, zdravotnictví nebo zemědělství či efektivním potíráním korupce. V zemi, kde žije téměř šest miliónů vnitřně přesídlených osob, podle oficiálních statistik o život přišlo 265 tisíc lidí a více než 50 tisíc osob je stále nezvěstných, představuje skutečný mír uzavírání sociálních nůžek, integrace obětí i dřívějších bojovníků a revolucionářů do normálního života, nabídka práce a možnosti vzdělání a zdravotní péče pro všechny. Sen mnohých toužících po skutečném míru v zemi, ve své komunitě či vesnici.

Do země přichází stále více „postkonfliktní“ rozvojové pomoci a narůstá počet mezinárodních organizací i bilaterálních dohod mezi Kolumbií a dalšími státy. Jejich cílem je nová spolupráce na obnově země a obchod. Otázkou zůstává, kdo bude skutečně těžit z měnící se situace v Kolumbii: místní lidé, chudí farmáři a oběti konfliktu, či mezinárodní komunita, nadnárodní společnosti a vládní elita.


12345...19>

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v České republice 2015–2016

Analýza základních charakteristik mediálního pokrytí s důrazem na hlavní média/novináře, témata, aktéry přítomné ve zpravodajství a vybrané zpravodajské hodnoty. Srovnání výsledků analýzy Mediální pokrytí nejméně rozvinutých

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem. 

Dětské svatby

Jedním z problémů postihujících především mladé dívky jsou nucené dětské svatby (nazývány též brzké svatby či dětská manželství). Ty jsou definovány jako sňatek dvou osob, kdy jednomu či oběma ze snoubenců ještě

Migrace z Afriky do Evropy

Migrace z afrických států, která plnila přední stránky novin v úvodních měsících uprchlické krize, začala být v jistých momentech přehlížena. Pozornost politiků, akademiků i veřejnosti se v průběhu současné migrační krize

Investice do rozvoje? Analýza dopadů investicí EU na potravinovou bezpečnost

Aktuálně publikovaný policy paper na téma dopady evropských investic na potravinou bezpečnost odhaluje převahu soukromého korporátního sektoru. Korporátní sektor je prosazován, jak v investicích Evropské Unie, tak i

Regionální distribuce rozvojové pomoci v Kambodži

Kambodža je malý asijský stát, který, má za sebou pohnutou historii a před sebou velmi nejistou budoucnost. Kambodža zažila jednu z nejkrutějších genocid v dějinách lidstva a v současnosti patří mezi nejméně rozvinuté státy

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v ČR

Jak česká média zobrazují rozvojové země a rozvojovou spolupráci? Na to odpovídá kvantitativní analýza médií v letech 2013 a 2014, kterou zadala společnost Člověk v tísni Institutu komunikačních studií Karlovy univerzity.

Cena zlata: O dolech a lidech

Jak se žije v arménských dolech a jejich bezprostředním okolí? Podrobný text Martina Ocknechta.

10 věcí, které potřebujete vědět o klimatických financích

V roce 2015 se spousta zejména evropských zemí zavázala ke zvýšení investic na ochranu klimatu – jak na prevenci, tak na adaptaci a zmírňování klimatických změn. Podívejte se na nejaktuálnější čísla a grafy týkající se klimatických

12345...19>

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 3/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM