Zapojte se
Loading


Migrace z Afriky do Evropy

Autor: Václav Krejčí

Migrace z afrických států, která plnila přední stránky novin v úvodních měsících uprchlické krize, začala být v jistých momentech přehlížena. Pozornost politiků, akademiků i veřejnosti se v průběhu současné migrační krize stočila hlavně na tzv. Balkánskou trasu, tedy převážně na uprchlíky ze Sýrie, Iráku či Afghánistánu. Příchozí z Afriky jsou až na výjimky stále více považováni „jen“ za ekonomické migranty. Ve většině případů se ale bohužel jedná o uprchlíky.

Historie moderní africké migrace

Migrace v rámci afrického kontinentu byla vždy poměrně dynamická. Lidé zde putovali z mnoha různých důvodů, ať už to bylo kvůli obchodu, šíření náboženství nebo dobývání nových území. Tato migrace probíhala plynule až do počátku kolonialismu, kdy byly mezi jednotlivými státy uměle vytvořeny hranice, jež se staly poměrně velkou překážkou ve volném pohybu osob. Ke změně situace nedošlo ani v 60. letech, kdy mnoho afrických států oslavilo získání nezávislosti. Tento migrační útlum však neplatil pro vnější hranice Afriky a v tomto období se tak Evropa začíná potýkat s rostoucím přílivem obyvatel z oblasti Maghrebu. Mezi nejčastější cílové destinace migrantů patřila během prvním dvou dekád Francie, Německo, Nizozemí či Belgie. V 80. letech se k těmto státům přiřadilo ještě Španělsko a Itálie, kde rychle rostla poptávka po nekvalifikovaných pracovnících.

Zatímco obyvatelé Maghrebu směřovali do Evropy, v Africe se v 70. a 80. letech naplno rozproudila migrace z jihu na sever. První příčinou tohoto pohybu bylo nucené usazení kočovníků a s tím spojená ztráta hlavního zdroje jejich příjmů. Nomádi a obchodníci se tak museli stěhovat za prací na sever, kde pracovali na stavbách a ropných polích. Během následujících let se pak tito usazení kočovníci částečně podíleli na rozvoji tzv. transsaharské migrace, když pašovali obyvatelstvo „černé Afriky“ skrz Saharu, čímž vytvořili první organizované skupiny a vytyčili první pašerácké trasy. Druhou příčinou migrace na sever byla rozsáhlá sucha a časté ozbrojené konflikty v oblasti dnešního Sahelu. Lidé utíkali před hladem a konflikty do bezpečí a usazovali se v jižních oblastech států severní Afriky (převážně v Libyi, Alžírsku, Egyptě a Mauretánii). Zde byli migranti ze subsaharské Afriky často vítání, jelikož pracovali na nižších pracovních pozicích a doplnili chybějící populaci.

Obrovský nárůst migrace směrem do severní Afriky a posléze dále do Evropy přinesl počátek 90. let. Hlavním důvodem tohoto procesu byl dramatický ekonomický propad ve státech západní Afriky a Afrického rohu společně s rostoucím počtem občanských válek. Tyto konflikty byly charakteristické velkým množstvím uprchlíků, kteří směřovali do okolních zemí. Jako příklady zde můžeme uvést válečné konflikty v oblasti Velkých jezer, občanské války v Libérii a Sieře Leone nebo konflikt v Súdánu. Dalším důvodem tohoto migračního nárůstu bylo zavedení pan-africké zahraniční politiky ze strany Libye. V reakci na embargo, které na Libyi uvalila Rada OSN mezi léty 1992–2000, totiž prezident Muammar Kaddáfí sám sebe pasoval do pozice pan-afrického lídra a na důkaz vzájemné sounáležitosti s ostatními africkými zeměmi začal přijímat všechny migranty ze subsaharské Afriky, kteří se v zemi ucházeli o práci. Libye akceptovala uprchlíky až do roku 2000, kdy si Libyjci začali naplno uvědomovat rizika nekontrolovaného příchodu imigrantů. Stát vytvořil přísnější politiku, která posléze zvýšila nelegální migraci do Libye a vedla k vytvoření nových tras do Evropy.

Přísnější politika Libye vedla ke změně ve vyústění transsaharských migračních tras, které se posunuly směrem k Alžírsku, Maroku a Tunisku. V tamních přístavech se migranti ze subsaharské Afriky připojili k obyvatelům Maghrebu a část z nich se společně pokoušela přejít přes Středozemní moře. V té samé době se zároveň migranti, kteří již byli nashromážděni v Libyi, začali stále častěji pokoušet o dosažení Evropy z libyjského pobřeží. V první dekádě 21. století přicházelo ročně do Maghrebu mezi 65 a 120 tisíci občanů ze subsaharské Afriky, avšak nadále platilo, že pouze část z nich se snažila překonat Středozemní moře. Severní Afrika byla často označována za tranzitní zónu nebo jako odrazový můstek do Evropy, avšak mnoho migrantů chápalo země Maghrebu (zejména Libyi) jako jejich primární cíl. Mezi lety 2000 až 2010 požádalo ročně o azyl v EU 70 tisíc obyvatel ze subsaharské Afriky a 12 tisíc obyvatel z Afriky severní.

Odkud prchají?

V průběhu posledních 3 let (od ledna 2013 do prosince 2015) bylo v zemích Evropské unie podáno přes 400 tisíc žádostí o azyl ze strany afrických migrantů. První místo mezi africkými státy (a sedmé místo celkově) v tomto nelichotivém žebříčku zaujímá Eritrea (84 tisíc aplikací), druhá je Nigérie (60 tisíc) a třetí Somálsko (53 tisíc). Žádosti z těchto tří nejvíce opouštěných zemí tvoří dohromady téměř polovinu z celkového počtu afrických aplikací. Na dalších místech žebříčku pak můžeme nalézt Mali, Gambii, Alžírsko a Demokratickou republiku Kongo. Při bližším pohledu na vývoj počtu žádostí v průběhu jednotlivých let zjišťujeme, že migrantů odcházejících z Afriky každým rokem přibývá. Jelikož souhrnná data pro celý africký kontinent bohužel nejsou dostupná, zaměříme se na 10 afrických zemí, které produkují nejvíce azylantů (k předchozímu výčtu doplníme ještě Súdán, Senegal a Guineu). V roce 2013 podali občané těchto států 79 tisíc žádostí o azyl, v následujícím roce už to bylo 126 tisíc a v roce 2015 pak dokonce 142 tisíc žádostí.

Celou analýzu najdete na FAKTUS.INFO.


12345...19>

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem. 

Kolumbie na rozcestí

V posledních týdnech se o Kolumbii nemluví jako o zapomenuté zemi s nálepkou vnitřního konfliktu a obchodu s drogami.  Podpis mírové dohody mezi kolumbijskou vládou a nejsilnější gerilovou skupinou v zemi (FARC)

Dětské svatby

Jedním z problémů postihujících především mladé dívky jsou nucené dětské svatby (nazývány též brzké svatby či dětská manželství). Ty jsou definovány jako sňatek dvou osob, kdy jednomu či oběma ze snoubenců ještě

Investice do rozvoje? Analýza dopadů investicí EU na potravinovou bezpečnost

Aktuálně publikovaný policy paper na téma dopady evropských investic na potravinou bezpečnost odhaluje převahu soukromého korporátního sektoru. Korporátní sektor je prosazován, jak v investicích Evropské Unie, tak i

Regionální distribuce rozvojové pomoci v Kambodži

Kambodža je malý asijský stát, který, má za sebou pohnutou historii a před sebou velmi nejistou budoucnost. Kambodža zažila jednu z nejkrutějších genocid v dějinách lidstva a v současnosti patří mezi nejméně rozvinuté státy

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v ČR

Jak česká média zobrazují rozvojové země a rozvojovou spolupráci? Na to odpovídá kvantitativní analýza médií v letech 2013 a 2014, kterou zadala společnost Člověk v tísni Institutu komunikačních studií Karlovy univerzity.

Cena zlata: O dolech a lidech

Jak se žije v arménských dolech a jejich bezprostředním okolí? Podrobný text Martina Ocknechta.

10 věcí, které potřebujete vědět o klimatických financích

V roce 2015 se spousta zejména evropských zemí zavázala ke zvýšení investic na ochranu klimatu – jak na prevenci, tak na adaptaci a zmírňování klimatických změn. Podívejte se na nejaktuálnější čísla a grafy týkající se klimatických

Effects of climate change on sustainable food and nutrition security

Klimatické změny a jejich dopad na udržitelnou potravinovou bezpečnost. Příklady z Keni, Pakistánu a Peru. 

12345...19>

Chcete-li pravidelně dostávat novinky z našeho webu přímo do Vaší e-mailové schránky, přihlaste se.


Časopis Rozvojovka 2/2017

starší vydání >

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2017 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM