Zapojte se
Loading


Města a lidská bezpečnost

Autor: Lenka Sobotová

Žijeme ve vysoce urbanizovaném, tržně orientovaném a globalizovaném světě se značnou mírou nerovností mezi lidmi, společnostmi a regiony. Ačkoli každý z nás má právo na důstojné životní podmínky, každodenní realita chudých lidí (nejen) ve městech po celém světě dokazuje pravý opak. Rostoucí urbanizace s sebou přináší řadu výzev, kterým musí obyvatelé měst, národní vlády i mezinárodní společenství čelit. Ruku v ruce s chudobou, environmentálními riziky a bezprecedentním populačním růstem by neměla být opomíjena lidská bezpečnost (human security). Lidé žijící v chudinských čtvrtích, ghettech, favelách či latinsko-amerických barrios jsou vystaveni nebezpečím a násilí mnoha podob.

Mnohostranný pohled

Cílem této analýzy je rozšířit úhel pohledu na lidskou bezpečnost ve městech počátkem 21. století, který nezahrnuje pouze násilí a nebezpečí pramenící z kriminality a organizovaného zločinu. Chce upozornit i na další neméně závažné jevy v prostředí měst po celém světě, které výrazně ovlivňují lidskou bezpečnosti:

  • ·stabilita a podmínky bydlení;
  • ·environmentální zátěže a rizika;
  • ·nedostatek zdrojů;
  • ·etnická diverzita;
  • ·socio-ekonomické problémy;
  • ·politická propaganda, stigmatizace a vliv stereotypů.

 

Zejména v dnešní době, která je charakterizována bojem proti terorismu, bez ohledu nakolik někdy připomíná hon na čarodějnice, bychom měli konceptu lidské bezpečnosti věnovat pozornost. Avšak neomezovat se jen na přímé příčiny útoků, násilí nebo zločinů, naopak, je potřeba porozumět hlubším souvislostem naší zranitelnosti a strachu. Ty nezřídka pramení i ze stereotypů a zjednodušujících informací, která nám nabízí dnešní většinová média nebo politická manipulace a propaganda. Klíčové je zaměřit se na snižování chudoby, v případě zajištění lidské bezpečnosti je pak zásadní důraz na boj s městskou chudobou. Následující text přináší na základě konkrétních příkladů argumenty pro tento postoj. Zaměřuje se na různé dimenze lidské bezpečnosti ve městech po celém světě. Text se nesnaží o vyčerpávající analýzu jednotlivých aspektů lidské bezpečnosti ve vztahu k městské chudobě, spíše poskytuje základní inspiraci pro mnohostranný pohled na roli měst v zajištění globální bezpečnosti. Je důležité si uvědomit, že problém lidské bezpečnosti není problémem jen rozvojových zemí. V evropských či severoamerických městech najdeme nespočet příkladů ohrožení jednotlivce i společnosti, lidských práv, šíření kriminality, násilí i atmosféry nejistoty a strachu.

V (ne)bezpečí domova

Svět, který umožňuje všem lidem sdílet půdu stejným dílem, se zdá být utopií. Situace ve městech v rozvíjejících se a rozvojových zemích trefně ilustruje rozpor mezi právem na půdu a na odpovídající místo k životu. Obě zmiňované můžeme jen těžko zpochybnit. Problém nastává, chceme-li zajistit jejich naplnění pro všechny. Za pozemek, nemovitost nebo byt musí každý zaplatit tržní cenu. To si mohou dovolit jen někteří. Chudí a jinak znevýhodnění jsou nuceni vyhledat alternativní řešení, které jim nabízí černý trh. Nelegálně okupují půdu, která jim nepatří, nebo jsou odkázáni na svévoli majitelů pozemků, které nejsou určeny k bydlení (záplavové oblasti, nebezpečné zóny apod.). Nejchudší jsou nuceni žít přímo na ulici.

„Nelegálních sídliště“ po celém světě, označované často pejorativním pojmenováním „slumy“ nebo ghetta, jsou charakterizované chybějícím hygienickým zázemím a alarmujícími životními podmínkami. Přesto představují rozšířenou možnost alternativního bydlení, které černý trh v oblasti bydlení nabízí. Je možné si zde pronajmout byt či postavit vlastní přístřeší – bez registrace, vlastnického práva nebo povolení. Osídlení mohou zůstat desítky let bez povšimnutí majitelů půdy či úřadů. Typicky se taková sídliště postupem času rozrostla na desetitisícové čtvrtě se zděnými a patrovými domky, jejichž majitelé se postupně odstěhovali nebo začali stavět další přístřešky v blízkosti, aby je mohli chudším a nově příchozím pronajímat či prodat – opět na černém trhu.Tento fenomén se vyskytuje kdekoli na světě. Platí pro favely či barrios v zemích Latinské Ameriky, bantustany v Jižní Africe, gecekondu v Turecku, nebo také osídlení v Jižní a Jihovýchodní Asii, Severní Africe.

Díváme-li se na lidskou bezpečnost v širších souvislostech, musíme vzít v potaz ohrožení, kterému musí chudí a zranitelní obyvatelé měst čelit v případě násilného přesídlení a vyhnání z jejich jediného domova. Častým jevem bývá, že se vládní úřady ve spolupráci s armádou či policií rozhodnou situaci s nelegálním záborem půdy a městskou chudobou vyřešit nejjednodušším způsobem: vysídlením. Lidé jsou násilně vyhnáni, jejich skromné příbytky zničeny buldozery. Někdy vyhánění obyvatelé o své domovy bojují, jindy jim nezbývá než se podvolit. Často se ale jedná o násilnou konfrontaci. Ačkoli mohou být demolice a vysídlení předem oznámeny, informace se nemusí nutně dostat k všem obyvatelům osídlení, především k těm nejchudším a nejzranitelnějším. V horším případě jsou nic netušící obyvatelé násilně vytaženi ze svých domovů a nuzné domky jsou před jejich očima srovnány se zemí. V nairobských chudinských sídlištích lidé opakovaně zažívají podobné střety. V létě roku 2012 přišli na okraji Nairobi o život tři lidé, kteří se v potyčce s policií snažili zachránit svůj majetek před jeho zničením (SDI – Slum Dweller International, 2012).

Sousedská nevraživost

Na mnoha místech se v dnešní době od vysídlování upouští a hledají se alternativy. Objevuje se staronový trend, kterým je přesídlování do alternativních příbytků. Takové příbytky jsou na okrajích měst nebo zcela mimo ně, na územích nikoho, na levné půdě. V mnoha případech jsou tyto příbytky v nedokončených bytovkách. Často se jedná omísta, kde nejsou školy, nemocnice, veřejná doprava ani možnost obživy. Kromě těchto negativ však existuje ještě jedno ovlivňující lidskou bezpečností: sousedská nevraživost. Lokality určené pro přesídlené rodiny představují obrovská sídliště, kam jsou se stěhováváni lidé z různých částí města. Bez rozdílu jejich etnické, náboženské či kmenové příslušnosti. Ze dne na den se stanou nechtěnými sousedy znepřátelené klany, rodiny, náboženské skupiny, příslušníci různých kast nebo odlišných kmenů. Uměle vytvořená blízkost, kterou by si jednotlivé rodiny samy nevybraly, ruku v ruce se stresem z přesídlení, může mít fatální následky. Jsou známy případy vyřizování účtů, zastrašování nebo násilných napadení.

Podobná situace nastává s přílivem chudých migrantů z venkova nebo uprchlíků z jiného státu. Zvyšuje se socio-kulturní i ekonomická diverzita obyvatel měst, dochází ke kulturním, náboženským, etnickým střetům, které ústí v lepším případě v názorové neshody, v horším ve vyloučení, izolaci, segregaci či násilí. Město je místem setkání a soužití nejrůznějších skupin na omezeném prostoru, což obyvatele vystavuje řadě nových zátěží. Metropole ve státech, které jsou charakterizované etnickým konflikty a vysokou mírou migrace do měst, pak můžeme považovat za zmenšené makety celé země. Hustě osídlená nelegální sídliště odráží realitu a nevraživost, kterou k sobě chovají jednotlivá etnika. Vedle sebe existují osídlení podle etnické, kmenové, náboženské nebo kastovní příslušnosti. Zřídka narazíme na spontánně vytvořené smíšené osídlení. Migranti do měst jsou do určité míry předurčeni skončit jen v určité oblasti, kde žijí lidé stejného vyznání, kasty nebo původu. Vazby na vesnice a regiony, ze kterých přicházejí, hrají v řadě případů výraznou roli.

Vzorec je možné pozorovat napříč kontinenty. Klasickým příkladem nám může sloužit indický Ahmedabad, který je nechvalně proslulý násilnými střety mezi Hinduisty a Muslimy trvající více než 40 let. Poslední zaznamenané násilí v ulicích Ahmedabadu proběhlo v roce 2008. Severní část města je charakterizována chudinskými čtvrtěmi: muslimskými na straně jedné, hinduistickými na straně druhé. Chudoba, nedostatek životního prostoru, všudypřítomná nejistota výdělku i stabilního bydlení, to vše se výrazně podílí na tenzi, která mezi oběma náboženskými skupinami panuje. Stačí pouze nepatrná jiskra pro zažehnutí potyčky. I zde platí, že násilí plodí jen násilí.

Boj o zdroje a životní prostředí

Nejen nedostatek půdy negativně ovlivňuje lidskou bezpečnost. Boj o zdroje jako jsou voda nebo potraviny mohou být důvodem pro rozdmýchání dosud spícího konfliktu nebo poslední kapkou k vyjádření nespokojenosti a propuknutí násilí. V prvé řadě se jedná o vodu, které je v posledních dekádách přiznána pozornost jako strategické surovině. V řadě měst v rozvojových a rozvíjejících se zemích jsme svědky skutečnosti, že nejchudší jsou nuceni platit za pitnou vodu částky i několikrát převyšující její skutečnou cenu, čekat dlouhé fronty na stočení příslušného objemu pitné vody, docházet dlouhé vzdálenosti za zdrojem vody, podobně jak je to známo ve venkovských oblastech.

Voda se stala v mnoha oblastech artiklem, velmi výhodně obchodovatelným a nelehko dostupným. Jedním z nejznámějších příkladů boje o vodu, které vyústili ve veřejné protesty, násilné střety i ztráty na životech, je příběh privatizace vodních zdrojů z bolívijské Cochabamby v roce 2000. Případu se dostalo mezinárodní a právní pozornosti, mimo jiné i proto, že klíčovým aktérem byla nadnárodní společnost. Důležitým faktem zůstává, že privatizovaný vodovodní systém výrazně omezil přístup a dostupnost k vodě pro obyvatele Cochabamby s nízkým příjmem. Nemohli si ji jednoduše dovolit. Celý konflikt odrážel socio-ekonomické a v případě multinárodnostního státu jako je Bolívie i etnické rozložení obyvatel. Biti byli především domorodí obyvatelé žijící ve městě. Podobné, avšak méně medializované případy boje o vodu, většinou svázané s dalšími společenskými problémy, najdeme v keňském Nairobi, etiopské Addis Abebě, filipínské Manile, indické Bombaji atp.

Prostor bychom mohli věnovat i ropě, zemnímu plynu nebo dalším surovinám, jejichž nedostatek negativně ovlivňuje lidskou bezpečnost. Přesto, věnujme ho jinému „zdroji“. V době potravinové krize, která je v posledních letech skloňována v odborných článcích s rostoucí intenzitou, se staly i potraviny důvodem pro vyjádření nespokojenosti nebo jiskrou pro vypuknutí násilí. Ilustrativním příkladem mohou být „potravinové protesty“ v letech 2007 – 2008. Byly zaznamenány ve městech po celém světě, v některých zemích si dokonce vyžádaly oběti na životech nebo pád politické reprezentace. Je příznačné, že většinou se jednalo o nejméně rozvinuté země, mimo jiné Kamerun, Pobřeží Slonoviny, Senegal, Haiti, Bangladéš. Protesty se však konaly i v Jižní Koreji nebo Egyptě (Beall, 2009). Příčiny protestů nelze zjednodušit pouze na nedostatek nebo rapidní zdražení potravin a musíme uvažovat v širších socio-ekonomických, historických a politických souvislostech. Tyto události nám však ukazují význam a sílu městské chudoby. Obyvatelé měst nebývají přímo zaměstnáni v zemědělství a jsou odkázáni na dostupnost potravin a plodin na trzích a na jejich dovoz.

S distribucí zdrojů je nutně spjatý stav životního prostředí, ve kterém lidé žijí, a přírodní rizika s tím spojená. Nejchudší obyvatelé měst nemají příliš na výběr a jsou nuceni postavit si svůj přístřešek tam, kde jiní odmítají: v záplavových oblastech, na kopcích ohrožených sesuvy půdy, zřícení skal, bez ochrany proti extrémních klimatických jevům. V okolí egyptské Káhiry lidé žijí pod převisem skalního masivu, který se postupně bortí. Pokud chtějí uživit své rodiny a využít příležitostí k výdělku, které jim dynamická metropole nabízí, jsou nuceni podstoupit toto riziko. Další riziko představuje v řadě zemí ležících v tropických a monzunových oblastech období dešťů přinášející zvýšený výskyt malárie, horečky dengue nebo cholery. Zdraví a integrita obyvatel v nelegálních osídleních jsou ohroženy, chybí systémové mechanismy na jejich ochranu, stejně jako samotná politická vůle je zajistit.

Chudoba a sociální nejistoty jako příčiny kriminality

Chudoba vytváří živnou půdu pro extrémismus a fundamentalismus. Žold může být atraktivní formou obživy, připojení se k ozbrojeným milicím nebo guerille přiživší strategie, extrémistické instituce mohou představovat jedinou alternativu pro chudé rodiny, aby jejich děti získali bezplatné vzdělání. Proto je nutné pojmenovat kořeny extrémismu a bojovat s jeho příčinami. Právě vzdělání může představovat jeden z klíčů k boji s terorismem. V muslimském světě, a to nejen v zemích jako je Afghánistán nebo Pákistán, mohou madrasy, tradiční islámské školy, hrát zásadní roli v šíření fundamentalistických nálad. Na jedné straně tyto instituce poskytují vzdělání, na straně druhé může být tento tradiční systém zneužíván k posilování nenávisti a extrémních postojů. Vzdělání v madrasách je navíc zapovězeno dívkám. Na druhou stranu, v mnoha regionech jsou madrasy jednou z mála možností získat nejen vzdělání, ale i pravidelnou stravu, zázemí a ubytování: nový domov.

Ačkoli si často fundamentalismus spojujeme s venkovským prostředím a odlehlými oblastmi, dynamická, nepřehledná a živelně rostoucí města vytváří příležitosti pro růst extrémistických škol, hnutí a uskupení. Pod svíčkou je největší tma a komplikovaná síť vztahů a kontaktů ve městech, v místech s infrastrukturou a trhem, poskytuje řadu výhod pro existenci a rozvoj extrémismu. Takové prostředí je dále ideální pro financování nejrůznějších aktivit mimo zákon. Získávání finanční prostředků i spolupracovníků může být propojeno s extrémisticky orientovanými jedinci nebo organizacemi. Existence mafií, násilných hnutí nebo gangů bývá spojována s organizovaným zločinem. Městská chudoba nebo sociální vyloučení je opět důležitým pilířem těchto jevů. Za prvé, spolupráce nebo alespoň tolerance nezákonných aktivit přináší paradoxně ochranu a bezpečnost, za druhé, umožňuje obživu, jelikož využívá síť neformálních informátorů, poslíčků, hlídačů a bodyguardů, v horších případech dealerů, pašeráků, žoldnéřů. V globálním měřítku jsou právě města domovem skupin organizovaného zločinu pro pašování drog, zbraní a lidí.

Pojmenujme jednu z klíčových příčin nezákonného jednání: nezaměstnanost. Prostituce, nelegální produkce a distribuce alkoholu či drog, krádeže nebo násilná přepadení v prostředí, kde řada lidí dlouhodobě sdílí bezvýchodnou životní situaci, představují formu životní strategie. Kibera, nelegální osídlení na okraji Nairobi, poslouží jako příklad. Sami obyvatelé Kibery se shodují, že nezaměstnanost je jednou z příčin rozšířených přepadení a krádeží (Neuwirth, 2005). Jde o cestu, jak nakrmit svou rodinu. Chudoba a nezaměstnanost však neomlouvá kriminalitu a násilí. Upozorňuje na potřebu přistupovat k potírání kriminality komplexně a snažit se jí předcházet programy na podporu zaměstnanosti a vzdělání. Zároveň bychom se měli vyvarovat zobecňujícím stereotypům. Ty mohou být v konečném důsledku pro chudé městské obyvatele žijící v nelegálních sídlištích podobně nebezpečné jako každodenní kriminalita.

V Kibeře si drobní místní obchodníci najímají příslušníky domorodého kmene Masajů, kteří jsou známí svým původem  jako dobří bojovníci. Platí jim za noční hlídání svých kiosků. Jiní Masajové zase nabízejí své služby v blízkosti autobusových nádraží: za poplatek jsou připraveni poskytnout ochranu a doprovod lidem na cestě z nádraží domů (Neuwirth, 2005). Ve favelách v brazilském Rio de Janeiru se naopak děti i dospělí mohou přivydělat informováním o dění v jejich osídlení: když se objeví nevítaný návštěvník, turista, fotograf, novinář, policista, příslušník nepřátelského gangu apod. Role „neviditelných očí“ je v daném prostředí nezbytná. Jednak umožňuje efektivně a levně monitorovat teritorium jeho samozvanými správci, dále plní i funkci ochrany obyvatel favely před nežádoucími hosty: úředníky, policií, zvědavci.

Fakt, že ve favele se můžete cítit bezpečněji, než mimo ni, není výmyslem. Přijmutím nepsaných pravidel života ve favele se dostáváte pod ochranu neviditelného systému. Bezpečnost jedince nebo rodiny jsou ohroženy především, když systém selže nebo bylo jednáno v rozporu s ním. V řadě případů proto volí obyčejní obyvatelé podobných osídlení raději ochranu kriminální sítě před ochranou policejní. Důvod může být i zcela prostý: gangy mohou na rozdíl od policie a úředníků financovat komunitní projekty a investovat do „svého“ osídlení.

Nedůvěra a stereotypy hrají svou roli

Atmosféra strachu a násilí může zároveň rozmělnit sociální prostředí a důvěru mezi obyvateli, jak jsme tomu svědky v řadě měst Latinské Ameriky. Na úrovni státu může nestabilita města ovlivnit jeho potenciál pro zahraniční investice, omezit ekonomický růst. Kolumbijské město Medellín, sídlo drogového magnáta Escobara, bylo v 80. letech považováno za jedno z nejnebezpečnějších měst na světě. Podobně na tom byla další kolumbijská města. Dodnes nad Kolumbií visí stín: nebezpečná země, drogové kartely, únosy na denním pořádku. Málokdo věnuje pozornost jejímu rychlému ekonomickému růstu, pokračujícímu odzbrojování militantních a guerillových skupin, sociální reformám a snaze o vícestranný rozvoj země. Jedná se o jednu z nejrychleji se rozvíjejících zemí Latinské Ameriky aspirující na členství v Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Mnohamiliónová města v dnešní Kolumbii nadále čelí chudobě, kriminalitě a bezpečnostním výzvám, přesto se od 80. let mnoho změnilo a nemělo by být přehlíženo.

Stereotypy a nedůvěra ve společnosti bývají nezřídka příčinou nelichotivé nálepky: kriminalita, zapovězené město, slum. Neustále opakované klišé se stává obecně platné, byť nemusí být nutně založeno na pravdě. Mnohostranný pohled a porozuměním příčinám násilí a kriminality ve městech nemusí stačit pro nastartování potřebné změny. Boj s městskou chudobou, zajištění sociálních jistot a bezpečí domova na jedné straně by mělo doplňovat i potírání negativní stereotypů o městských chudých, které většinová společnost sdílí, na straně druhé. Málokdo z obyčejných lidí žijících ve favelách nebo ghettech chce žít v atmosféře strachu a násilí, naopak, svou životní strategií vybudovat si domov ve složitých životních podmínkách tito lidé dokazují své odhodlání a naději žít plnohodnotný a stabilní život, stejně jako to chce každý z nás.

 

Zdroje

Beall, J., Fox, S. (2009) Cities and Development. Routledge. Paperback. ISBN 978-0-415-39099-6.

Beall, J. (ed.) (1997) A city for All. Valuing Difference and Working with Diversity. Zed Books. Paperback. ISBN 1 85649 478 0.

Berner, E. (2007) ‘Of slums and gated communities: Failures of formal and informal land markets in developing cities.’ Paper presented at the ISS/Development and Change Symposium ‘Cities of Extremes’, The Hague, 15-16 October.

Berner, E. (2001) ‘Learning from informal markets: Innovative approaches to land and housing provision’. Development in Practice 11, 292-307.

Davis, M. (2006) Planet of slums. London: Verso.

Das, G. (2007) India Unbound. From independence to the global information age. New Delhi: Penguin Books.

Friedmann, J. (2007) The Wealth of Cities: Towards an Assets-based Development of Newly Urbanizing Regions. Development and Change 38(6): 987–998.

Hardoy, J.E. & D. Satterthwaite (1989) ‘The legal and the illegal city’. In: Squatter citizen: Life in the urban Third World. London: Earthscan. Pp. 12-36.

Neuwirth, R. (2005) Shadow cities: A billion squatters, a new urban world. New York and London: Routledge.

Payne, G. (2005) ‘Getting ahead of the game: A twin-track approach to improving existing slums and reducing the need for future slums’. Environment & Urbanization, 17(1), 135-145.

Sanderson, D. (2000) ‘Cities, disasters and livelihoods’. Environment and Urbanization, 12, 93-101.

SDI – Slum Dweller International (2012) www.sdinet.org.

UN-HABITAT (2003) Global Report on Human Settlements: The Challenge of Slums. London: Earthscan.

UNCHS (2001) The State of the World’s Cities. UNCHS, Nairobi.

Walton, J. (1998) ‘Urban conflicts and social movements in poor countries: theory and evidence of collective action’. International Journal of Urban and Regional Research, 22 (3), p. 460 – 481.

Wood, Geof (2003) ‘Staying Secure, Staying Poor: The “Faustian Bargain”’, World Development, Volume 31, Issue 3, March 2003, Pages 455-471.


12345...19>

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v České republice 2015–2016

Analýza základních charakteristik mediálního pokrytí s důrazem na hlavní média/novináře, témata, aktéry přítomné ve zpravodajství a vybrané zpravodajské hodnoty. Srovnání výsledků analýzy Mediální pokrytí nejméně rozvinutých

Saúdská Arábie, štědrý a nevyzpytatelný dárce

Rezoluce Generálního shromáždění OSN z roku 1970 udává, že bohaté státy mají na rozvojovou pomoc přispívat 0,7 % svého hrubého národního příjmu. Saúdskoarabské království je v tomto ohledu spolehlivým přispěvatelem. 

Kolumbie na rozcestí

V posledních týdnech se o Kolumbii nemluví jako o zapomenuté zemi s nálepkou vnitřního konfliktu a obchodu s drogami.  Podpis mírové dohody mezi kolumbijskou vládou a nejsilnější gerilovou skupinou v zemi (FARC)

Dětské svatby

Jedním z problémů postihujících především mladé dívky jsou nucené dětské svatby (nazývány též brzké svatby či dětská manželství). Ty jsou definovány jako sňatek dvou osob, kdy jednomu či oběma ze snoubenců ještě

Migrace z Afriky do Evropy

Migrace z afrických států, která plnila přední stránky novin v úvodních měsících uprchlické krize, začala být v jistých momentech přehlížena. Pozornost politiků, akademiků i veřejnosti se v průběhu současné migrační krize

Investice do rozvoje? Analýza dopadů investicí EU na potravinovou bezpečnost

Aktuálně publikovaný policy paper na téma dopady evropských investic na potravinou bezpečnost odhaluje převahu soukromého korporátního sektoru. Korporátní sektor je prosazován, jak v investicích Evropské Unie, tak i

Regionální distribuce rozvojové pomoci v Kambodži

Kambodža je malý asijský stát, který, má za sebou pohnutou historii a před sebou velmi nejistou budoucnost. Kambodža zažila jednu z nejkrutějších genocid v dějinách lidstva a v současnosti patří mezi nejméně rozvinuté státy

Mediální pokrytí nejméně rozvinutých zemí (LDC) a související zahraniční rozvojové spolupráce v médiích v ČR

Jak česká média zobrazují rozvojové země a rozvojovou spolupráci? Na to odpovídá kvantitativní analýza médií v letech 2013 a 2014, kterou zadala společnost Člověk v tísni Institutu komunikačních studií Karlovy univerzity.

Cena zlata: O dolech a lidech

Jak se žije v arménských dolech a jejich bezprostředním okolí? Podrobný text Martina Ocknechta.

12345...19>

O nás

Aktuality

Studijní materiály

Naše témata

©2011-2018 ROZVOJOVKA


Šafaříkova 635/24
120 00 Praha
Tel: 226 200 410
rozvojovka@clovekvtisni.cz

Web běží v rámci bezplatného serverhostingu společnosti CZECHIA.COM